1. Argumentace
V médiích se často setkáváme s pojmem xenofobie v negativním slova smyslu. Proč xenofobie jako
strach z cizího v člověku vůbec vznikne, a může být její vliv na člověka a potažmo na společnost
pozitivní? Po rozboru pojmu xenofobie pomocí některých konceptů zakotvených v odborné literatuře
můžeme usuzovat, že záleží i na tom, kdo nám dané xenofobnímu jednání vnuknul a jak moc nás
tento strach ovládá.
Anotace
Xenofobií se rozumí strach z cizího. Jejím původcem může být sebenaplňující se proroctví, které činí
z obav realitu. Původcem xenofobie mohou být i rodiče, stát nebo média. Xenofobní můžeme být
také vůči skupině, která má od nás různé majetkové poměry.
Klíčová slova
xenofobie, kapitál státu, společenské skupiny
Xenofobie – dobrý sluha nebo zlý pán?
Otázkou proč existuje nepřátelství vůči odlišným společenským skupinám se ve svých knihách zabývá
například R. K. Merton. Mechanismem pro šíření takovéto nenávisti by podle něj mohl být
začarovaný kruh sebenaplňujícího se proroctví. Proroctví, které činí z obav realitu. Společenské
skupiny Merton dělí na vlastní (my) a cizí (oni). Vlastní skupina vidí na skupině cizí především záporné
vlastnosti. Jako záporné vidí dokonce i takové vlastnosti, které jsou v jejím kruhu vnímány jako
kladné. Cizí skupina je nenáviděna proto, že dělá činy, které jsou námi viděné jako špatné, ovšem
dělá je mnohdy právě proto, že je my očekáváme. Odkud ale potřeba vidět cizí skupiny jako
podřadné a špatné pramení? Tento začarovaný kruh přeci musí mít svůj počátek, může jím být
například biologický pud, vrozená obava z neznámého? Je nám obava z neznámého vrozená nebo je
nám nucena společností, ve které vyrůstáme?
Dle P. Bourdieho má každý stát jistý symbolický kapitál, tedy „… prostředky k tomu aby prosazoval a
vštěpoval trvalé principy vidění a dělení odpovídající jeho vlastním strukturám (Bourdieu 1998: 81)“.
Symbolický kapitál je schopnost a právo pojmenovat co je platné, rozhodovat o tom co je legitimní, a
tedy všeobecně známé. Nutí nás stát touto svou politikou legitimity obávat se toho, co legitimní
není? A pokud se posuneme od státu k instituci rodiny, vychovávají rodiče prostřednictvím
symbolického kapitálu své děti k tomu, aby se bály cizích lidí?
Xenofobní můžeme být i vůči skupině, která je cizí právě proto, že její kultura je odlišná od té naší na
základě větší moci a vlastnictví. Jak ve své knize píše Z. Bauman, „Veškeré vlastnictví lidi rozděluje a
odlišuje. (Bauman, May 2007: 89)“. Pokud něco vlastníme, upíráme jiným možnost vlastnictví téhož,
a pokud jiní chtějí naši věc použít, musí se řídit našimi pravidly, a tedy máme nad nimi moc. Tato moc
společnost rozděluje a činí ze skupin „mocných“ cizince v očích skupin ostatních.

2. Jako příklad xenofobního chování si představme interakci obyvatel malé obce obývané především
zemědělci, nacházející se v blízkosti expandující metropole. V této obci byla nedávno vybudována
rozsáhlá čtvrť s drahými nemovitostmi, které skupují majetní občané pracující v metropoli. V obci
právě proběhlo referendum o rozšíření movité čtvrti o pozemek, na kterém se nachází polorozpadlá
budova bývalého JZD. V referendu padne jednoznačné NE tomuto kroku ze strany starousedlíků.
S velkou pravděpodobností jsme zde svědky xenofobního chování. Původní obyvatelé obce sice
mohou tvrdit, že nechtějí výstavbu nových vil kvůli hluku, který stavba působí, nebo že by bylo možné
na daném místě postavit užitečnější budovu, která bude prospěšná všem. Málokdo z nich ale
otevřeně přizná, že za nesouhlasem s výstavbou je jejich strach a odpor, obava z rozrůstající se
komunity „cizinců“.
Pokud se problematikou budeme zabývat skrze Baumanovu teorii moci a vlastnictví, skupina
starousedlíků je od nových obyvatel rozdělena právě tím, že mají víc peněz. Co když je využijí
k nákupu všech pozemků v obci, budou pak původní obyvatelé potřebovat jejich svolení pokaždé,
když přes tyto pozemky budou chtít projet? Co když skrze korupci začnou rozhodovat o tom, co se
v obci postaví? Golfové hřiště namísto pastvy pro dobytek? Tyto myšlenky budí ve starousedlících
strach o živobytí, o možnost rozhodování o svém bezprostředním okolí. Jejich chování je sice
xenofobní, můžeme však takovýmto chováním pohrdat? Mají obavy starousedlíků reálný základ?
Čí symbolický kapitál to byl, který ve starousedlících posvětil nedůvěru k cizím, movitějším skupinám?
Stát přeci nemůže mít zájem na tom, aby lidé uvnitř něj byli vzájemnými nepřáteli. Troufám si tvrdit,
že v tomto případě jsou původní obyvatelé obce ovlivnění především médii. Jako příslušníci střední až
nižší vrstvy jsou pravděpodobně čtenáři bulvárních novin a diváci nekvalitních televizních zpráv. Tato
média svá sdělení staví na senzacích, domněnkách a pokroucenému vidění reality. Informace, které
nejvíce prodávají, ustupují informacím prospěšným dobrému vývoji společnosti. Narozdíl od
mocenských sil státu se média denně vkrádájí do domácností a mnohdy šíří strach a nepravdy, na
základě kterých se v mysli jejich diváků utváří principy vidění. Média tedy mají obrovskou schopnost
utvářet v lidech představu o tom co je správné, a posvěcovat mínění o tom čeho nebo koho je
potřeba se bát – v tom spočívá jejich veliký symbolický kapitál.
Pokud je v původních obyvatelích obce zakotvena a médii přiživována veskrze negativní představa o
tom jak se cizí skupina chová, pravděpodobně se také začne roztáčet začarovaný kruh zvaný
sebenaplňující se proroctví. Zatímco majetek starousedlíků je vydřený těžkou a poctivou prací na poli,
bohatství movitých je automaticky viděno jako nezákonně a pokoutně nabyté. Snaha podpořit osobní
setkání a diskuzi mezi oběma skupinami ze strany nových občanů je občany původními viděna jako
pokus o ovlivnění a nadvládu. Nemožnost diskuze vede movité občany k jiným způsobům prosazení
svých zájmů. Čím těžší je pro nové občany zájmy prosazovat, tím větší šance je, že se uchýlí
k podvodnému způsobu dosáhnutí svého, myšlenka o nepoctivém boháči je zhmotněna, kruh
sebenaplňujícího se proroctví se uzavírá.

3. Seznam použité literatury:
Bauman, Z., May, T. Myslet Sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. Praha: SLON,
1997
BOURDIEU, Pierre. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998
MERTON, Robert K. Studie ze sociologické teorie. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007