Klárka Bažantová

Tbilisi, Georgia

Chair

Ponořen do noci. Tak jako někdy schýlíme hlavu a přemýšlíme, tak docela ponořen do noci. Kol dokola spí lidé. Trošku něco jako hra v divadle, nevinný sebeklam, že spí v domech, v pevných postelích, pod pevnou střechou, nepřehledný počet lid...í, vojsko, národ, pod chladným nebem na chladné zemi, vrženi tam, kde předtím stáli, čelo přitisknuté na paži, tváří k zemi, klidně oddychujíce. A ty bdíš, jsi jedním ze strážců, nejbližšího najdeš, když zamáváš hořícím dřevem z hromady chrastí vedle sebe. Proč bdíš? Jeden musí bdít, praví se. Jeden zde musí být. (Franz Kafka)