2. Paměťová média
Každý digitální přístroj má paměť, do které se ukládají data ze
snímače. Jedná se o rychlou paměť, která slouží jako mezistupeň než
se uloží na přenosné paměťové médium. Velikost této vyrovnávací
paměti je obvykle malá (do 20 MB). Závisí na kvalitě přístroje.
Snímky se ukládají na vyměnitelnou paměť typu flash, která pojme od 8
MB dat. S pamětí můžeme pracovat pomocí čteček na libovolném
počítači. Karty se liší svojí konstrukcí, velikostí a rychlostmi čtení a
zápisu.
3. Mezi nejběžnější karty pro digitální přístroje patří:
SmartMedia – paměťové karty od firmy Toshiba. SmartMedia je nejstarší,
největší a nejjednodušší paměťová karta s malou kapacitou a nízkou rychlostí
přenosu dat. Je pouze u nejlevnějších kompaktních fotoaparátů. Vyrábějí se v
kapacitách od 8 MB do 128 MB. Upředňostňuje jednoduchost výrobního
procesu. Do svých digitálních fotoaparátů je převzal hlavně Olympus a FujiFilm.
Compact Flash I (8-512 MB) a Compact Flash II (160-640 MB) jsou nejběžnější.
Mají stejný rozměr, pouze typ II je silnější. Karta má vlastní řadič, což zrychluje její
práci. Do špičkových přístrojů lze v současnosti použít i ultrarychlé
vysokokapacitní karty typu Compact Flash Extreme III a IV s kapacitou až 16 GB.
MemoryStick – od firmy Sony, lze ji použít i pro jiná digitální zařízení. Vyniká
především rychlostí a svými malými rozměry. Existují v několika variantách.
SecureDigital (SD) jsou druhým nejrozšířenějším typem karty. Obsahují obvody, které zvyšují rychlost
přenosu jednotlivých dat. Díky těmto obvodům umí navíc komunikovat s ochrannými prvky na nosičích
krytých autorskými právy.
4. xD Picture Card jsou nástupcem rozšířených SmartMedia karet. Nejmenší formát média pro
ukládání dat. Neobsahuje vestavěný řadič. Je výrobně levnější, ovšem na druhou stranu jakékoliv
zařízení, které bude s touto kartou komunikovat, musí mít řadič vestavěn. Karty jsou podporovány
Olympusem a Fujifilmem. Vyrábějí se v kapacitách 128 MB – 2 GB s plánovanou perspektivou do
8 GB.
IBM Microdrive - Miniaturní pevný disk v obalu. Přes relativně vysokou kapacitu je nevýhodou
jejich cena, vysoká spotřeba, vyšší provozní teplota a přítomnost pohyblivých součástek.
5. Baterie a akumulátory
Digitální technika je zcela závislá
na přísunu elektrické energie a v
řadě případů je její spotřeba značná.
V digitálních fotoaparátech se nejčastěji používají baterie velikosti
AA (tužkové baterie). Klasické baterie mají dvě obrovské nevýhody
– po vyčerpání energie jsou nepoužitelné a při zakoupení levnějších
typů (včetně alkalických) nemusí přístroj fungovat ani se zcela
novými bateriemi nebo jím lze pořídit jen značně omezený počet
snímků.
6. Baterie a akumulátory
Akumulátory mají obrovskou výhodu, že po vyčerpání
jejich kapacity je lze opět dobíjet. Jsou tak
ekonomičtější.
Dnes nejběžnější akumulátory typu NiMH (nikl-metal-
hydridové) vydrží asi 500 dobíjecích cyklů a nemají
paměťový efekt.
Oba typy akumulátorů existují v provedení AAA
(mikrotužkové) a AA (tužkové), což jsou nejčastější
formáty využívané v digitálních přístrojích.
7. Záblesková zařízení
Každý digitální fotoaparát je vybaven elektronickým
zábleskovým zařízením, běžně označovaným jako „blesk“.
Blesk je přídavné světlo podobné silnému reflektoru, které
je schopné rovnoměrně osvítit scénu v určitém úhlu. Na
rozdíl od běžných reflektorů má ale blesk barvu denního
světla (cca 5 500 K) a doba jeho svitu je velmi krátká
(typicky tisíciny vteřiny).
9. Stativy
Stativ je základní pomůckou každého fotografa a
lze ho využít v mnoha situacích.
Stativ udržuje v prvé řadě přístroj ve stabilní
poloze a zamezuje vznik nežádoucích otřesů, ale
současně plní i nezastupitelnou funkci při
komponování. Fotografováním z ruky těchto
možností nikdy nedosáhneme.
