1. Přístupy Durkheima a Eliadeho k náboženství
Anotace
V této práci jsou stručně popsány knihy Definice náboženských jevů a náboženství od Émila
Durkheima a Posvátné a profánní od Mircea Eliadeho. Rovněž jsou zde srovnány přístupy
obou těchto mužů k náboženství a jsou zde popsány problémy jejich chápání posvátna.
Argumentace výběru tématu
Jsem studentem religionistiky, a proto jsem se rozhodl, že budu psát o pohledech na
náboženství dvou velkých myslitelů 19. a 20. století. Těmito mysliteli jsou Émile Durkheim
v knize Definice náboženských jevů a náboženství a Mircea Eliade v knize Posvátné a
profánní. Nejprve se Vás budu snažit seznámit s těmito knihami a poté srovnám oba přístupy
autorů.
Klíčová slova: náboženství, posvátné, profánní, člověk, prostor,
Émile Durkheim, Definice náboženských jevů a náboženství
Durkheim hned na začátku své knihy upozorňuje, že bychom měli být schopni na
první pohled rozeznat znaky náboženských jevů.1 Náboženství podle něj lze definovat pouze
na základě charakteristických rysů.2
Jako první pojem, jenž se týká náboženství, stanovuje nadpřirozeno a tajemno.
Rovněž však poukazuje na to, že nadpřirozeno v náboženství nefiguruje až tak dlouho, jak by
se mohlo zdát. Některé „primitivní“ kmeny nadpřirozeno, tak jak jej chápeme my, například
neznají vůbec.3 Abychom ovšem mohli posoudit, zda je něco nadpřirozené, musíme nejdříve
znát přirozený řád věcí. Tvrdí, že všechny jevy jsou propojeny zákony a co se těmto zákonům
vzpírá je nadpřirozené.4 Fyzikální zákony jsou však spíše záležitostí moderních dějin a to co
se nám zdá dnes jako normální jev, se v minulosti mohlo jevit jako něco neuvěřitelného.5
Durkheim také tvrdí, že cílem náboženství není objasňovat nepřirozené jevy, ale naopak ty
1
Émile Durkheim, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii, Praha: Oikúmené
2002, 31.
2
Ibidem, 32
3
Ibidem, 33
4
Ibidem, 34
5
Ibidem, 35

2. každodenní. O tajemnu nakonec soudí, že není charakteristické pro všechna náboženství, ale
jen pro ta pokročilejší.6
Jako druhý pojem charakterizující náboženství zmiňuje Durkheim božstvo a duchovní
bytosti.7 Tvrdí, že cílem náboženství jsou dobré vztahy s těmito bytostmi, a proto se k nim
lidé modlí, uctívají je a přinášejí jim oběti.8
Durkheim náboženství charakterizuje jako celek složený z částí. Těmi částmi jsou
mýty, dogmata, rituály a ceremonie.9 Náboženská víra rozděluje všechny reálné i ideální věci
na dvě protichůdné skupiny: profánní a sakrální. Do profánního řadí představy pramenící
z mýtů, dogmat a legend. Do sakrálního pak patří vše, co je posvátné, včetně rituálů.10
Durkheimův pohled na náboženství
Mýty Dogmata Rituály Ceremonie
25% 25%
25% 25%
Mircea Eliade, Posvátné a profánní
Eliade tvrdí, že posvátno je něco zcela odlišného od profánního. Termínem hierofanie
popisuje projev posvátna.11 Život posvátný a život profánní jsou dva způsoby bytí, které si
člověk osvojil.12
6
Ibidem, 37
7
Ibidem.
8
Ibidem, 38
9
Ibidem, 44
10
Ibidem, str.45
11
Eliade, Mircea, Posvátné a profánní, Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 10

3. Eliadeho zajímá prostor, ve kterém žije nenáboženský člověk, jenž se zabývá pouze
svou profánní existencí. Navzdory tomu však tvrdí, že čistě taková existence neexistuje a
v každém člověku se nachází alespoň malá část náboženského světa.13 I do profánního
prostoru vstupuje prostor posvátný. Pro jednoduchost se dá říci, že posvátný prostor pro
nenáboženského člověka může být místo, které pro něj má nevšední podstatu, např. bydliště,
škola, apod.14
Eliade dále svět rozděluje na kosmos a chaos. Kosmos vysvětluje jako místo, jež je
obýváno tradiční společností a jež bylo určitým způsobem nějak posvěceno. Oproti tomu
chaos je vše, co obklopuje kosmos. Je to neznámé místo neobývané lidmi, k němuž si
vztahujeme negativa a neuspořádanost.15 Ale může to být i místo, obývané jinými lidmi, kteří
vyznávají jiný způsob života, než je ten náš. Tato neznámá místa můžeme přetvořit na
sakrální tím, že je posvětíme.16
Srovnání přístupů k náboženství a seznámení s autory
Émilé Durkheim byl francouzský sociolog, rovněž považovaný za zakladatele moderní
sociologie. Roku 1895 založil první evropskou katedru sociologie. Náboženství se mu jeví
jako určitý celek skládající se z jednotlivých částí, kterými jsou například rituály nebo různé
formy uctívání božstev. Mircea Eliade byl především rumunský religionista, historik a
náboženský filosof. Jeho hlavním zájmem byl výzkum náboženského myšlení a chování od
počátků tradiční lidské společnosti až do moderních dob.
Durkheimovo a Eliadeho díla mají popisný charakter náboženství. Oba se snaží najít
stejný znak v náboženstvích a tento znak pokládají za posvátno. Durkheim tento znak nachází
v rituálu a víře. Každý z nich má však na posvátno rozdílný názor. Eliade zastává teorii, že
posvátno ontologicky zakládá svět. Prvotní posvátný prostor stvořili bohové a člověk dále
tento posvátný prostor duplikoval pomocí rituálů na jiných místech. Toto jednání si Eliade
vysvětluje, jako touhu po tom, vrátit se do Ráje, jenž existoval před počátkem světa. Člověk
se s tímto posvátným prostorem setkává celý život. Posvátno se člověku představuje různými
druhy symbolů, které řídí jeho myšlenkové pochody a tím i změnu náboženského prostoru.
12
Ibidem, 13
13
Ibidem
14
Ibidem, 19
15
Ibidem, 23
16
Ibidem, 24

4. Touto změnou je chápána například architektura, způsob života, chování i kultura. Aby však
tyto symboly mohly existovat, musejí být nejdříve stvořeny. Durkheim oproti tomu tvrdí, že
tyto posvátné věci existují i bez toho, aniž by je někdo tvořil a bez jakýchkoliv obtíží působí
na lidské vnímání.
Eliade i Durkheim mají stejný problém s chápáním posvátna. Posvátno znamená pro
každého člověka něco naprosto odlišného, a proto s přesností nemůžeme stanovit, co vlastně
posvátno je. Z tohoto hlediska tedy nemůže být posvátno považováno za společný znak
v náboženských kulturách.
Bibliografie
Primární zdroje
Durkheim, Émile, Elementární formy náboženského života: Systém totemismu v Austrálii,
Praha: Oikúmené 2002, 31-56.
Eliade, Mircea, Posvátné a profánní, Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 9-47.
Hodnocení těchto zdrojů: Jedná se přímé zdroje. Vzhledem k tomu, že studuji religionistiku,
tak je považuji za kvalitní a relevantní k mému tématu.
Sekundární zdroje
„Émile Durkheim“ <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89mile_Durkheim>, [2.1.2013]
„Mircea Eliade“ <http://cs.wikipedia.org/wiki/Eliade>, [2.1.2013]
Hodnocení těchto zdrojů:
• Jedná se encyklopedické informace o autorech použité literatury, a proto je považuji
za relevantní
• Tyto informace jsou podložené další literaturou nebo webovými stránkami
„Mircea Eliade — Posvátné a profánní“ < http://www.baihaimaz.com/887-mircea-eliade-
posvatne-a-profanni>, [2.1.2013]
Hodnocení tohoto zdroje: Tento článek považuji z přínosný, protože o knize, o níž se zmiňuji
i já ve své práci, hovoří. Článek původně vyšel jako součást elektronického magazínu Sauiló.