2. 10
20
ČESKOSLOVENSKÁ S0CIALISTICKÁ REPUBLIKA
o RAD P R o P ATENTY A vy NÁLEzy
rrida 37 f, 4
Vydáno 15. září 1961 Vyloženo 15. března 1961
PATENTNÍ SPIS č. 100809
Právo k využití vynálezu přísluší státu podle 3 odst. 6 zák. . 34/1957 Sb.
Inž. JAROSLAV JANIK, UHERSKÝ BROD
Stavěcí a zajišťovací zařízení pro sklopné a teleskopicky výsuvné stožáry
Přihlášeno 20. června 1959 (PV 3646-59) Platnost patentu od 20. června 1959
Pro zvedací práce při hlubinném zemním vrtání se často používá pojízdného
zvedacího zařízení, které mimo jiné sestává z výsuvného stožăru uloženého zpravidla
tak, aby nepřekračoval svými rozměry dovolený průjezdný profil. K zaujetí pracovní
polohy stožáru je zapotřebí, aby byl nejprve z vodorovné polohy vztyčen a pak teprve
vysunut jeho vnitřní díl na požadovanou výšku. Každý z těchto dvou pracovních úkonů
je prováděn odděleně svým zvláštním zařízením.
Podle vynálezu se oba pracovní úkony provedou jediným stavěcím mechanismem se
vzájemným sledem obou pracovních cyklů, tj. nejdříve vztyčení a potom vysunutí vnitřního dílu
stožáru. Výhodou zařízení podle vynálezu je skutečnost, že oba pracovní úkony následují
samočinně po sobě bez jakékoliv manipulace až do úplného dosažení
.. pracovní polohy stožáru.
Příkladné provedení zařízení pro sklopné a teleskopicky výsuvné stožáry podle
vynálezu je znázorněno na přiloženém výkresu, kde obr. 1 vyznačuje podélný svislý řez
zařízením rovinou AA v obr. 3, přičemž čárkovaně nakreslená poloha stožáru zachycuje
stožár vė vztyčené pracovní poloze. Obr. 2 vyznačuje příčný řez zařízením rovinou Bv
obr. 1. Obr. 3 je půdorys soupravy. Obr. 4 je částečný řez zajišťovacím mechanismem
lomenou rovinou Cv obr. 3, přičemž tečkovaně naznačená poloha vyznačuje odjištěný
stav zajišťovacího mecha
nismu těsně před počátkem vysouvání horního dílu stožáru.

4. 30
50
2 100809
Spodní díl 1 spočívá i s uvnitř zasunutým horním dílem 2 ve vodorovné poloze na
podvozku 3. Vztyčení obou dílů 1, 2 stožáru do sebe zasunutých se děje
prostřednictvím lana 4 (obr. 3), navíjeného na buben 5, opatřený brzdou 6 a poháněný
přes spojku . Lano 4 je vedeno z bubnu 5 přes kladku B upevněnou na spodku rámu
podvozku , dále přes kladku , upevněnou na dolním konci spodního dílu 1 stožáru, a
odtud dále přes kladku 10 umístěnou souose s kladkou 8 na rámu podvozku 3 a dále
zpět na kladku 11, upevněnou souose s kladkou 9
na dolním konci spodního dílu 1 stožáru. Tímto vedením se dosáhne
trojnásobného silového převodu mezi podvozkem 3 a jednou polovinou stožáru. Lano 4
je vedeno dále z kladky 11 na kladku 12 zavěšenou na horním příčníku spodního dílu 1
a odtud dovnitř spodního dílu 1, kde je jím poblíž otočné osy P opásána kladka 13, jejíž
čep je vetknut do dolního konce horního dílu 2. Z kladky 13 pokračuje lano
4 zpět k hornímu příčníku spodního dílu 1 stožáru, kde je vedeno přes kladku 14
souose uloženou s kladkou 12 a pokračuje dále přes
kladky 14a, 13a, 12a, 11a, 10a, , ve zpětném zrcadlovém sledu jako
kladky dříve zmíněné vzhledem k podélné jeho ose až ke kladce ,
na které je zakotveno svým koncem na rámu podvozku 3; druhý konec lana 4 je
navíjen na buben 5.
Podle popsaného schématu vedení lana by nastalo vysouvání horního dílu 2
stožáru z dolního dílu 1, neboť odpor proti jeho vytažení
je menší než proti vztyčení obou dílů 1, 2 stožáru kolem pevné osy P.
Otáčením stožáru kolem osy P se mění silové poměry v tom směru, že síla potřebná ke
vztyčování klesá, kdežto síla nutná k vytažení horního dílu stožáru 2 stoupá. Aby bylo
zabráněno nežádoucímu vysouvání horního dílu 2 stožáru hned při počátku vztyčování,
je na dolním dílu 1 stožáru poblíž pevné osy P (obr. 4) upevněna západka 15 otočná
kolem pevného čepu 16 a tlačená do záběru pružinou 17. Svým jedním koncem se
západka 15 opírá o osazení na spodní části horního dílu 2 stožáru poblíž pevné osy P a
brání tak vysunutí horního dílu 2 stožáru. Navíjením lana 4 na buben 5 se otáčejí oba
do sebe zasunuté díly 1, 2 stožáru kolem pevné osy P tak dlouho, až západka 15
najede svým volným koncem na narážku 18 umístěnou poblíž osy P. Narážka 18 je
pevně spojena s podvozkem 3 prostřednictvím vzpěry nesoucí osu P. Po dosednutí
západky 15 na narážku
, 18 postupujícím otáčením stožáru se uvolní jeho horní díl 2, který

5. pak je schopen samočinného vysunutí z dolního dílu 1 stožáru, když tento se předtím
opře o opěru 13 pevně spojenou s podvozkem 3 poblíž kladek , 10. .
Spouštění horního dílu 2 stožáru se děje tak dlouho, až horní díl 2 dosedne na
doraz umístěný v dolním díle 1 stožáru v místě osy P. Poté při vychylování obou do
sebe zasunutých dílů 1, 2 stožáru směrem k podvozku (pro překonání mrtvé polohy
např. tahem kotevního lana v patřičném směru) je západka 15 vrácena do své výchozí
polohy pružinou 17, aby tam opět zajistila nežádoucí již vysouvání horního dílu 2
stožáru vůči dolnímu dílu 1. Úplné zajištění nastane v tom okamžiku, kdy narážka 18
ztratí dotyk se západkou 15, tj. ještě v poloze, kdy síla potřebná k otáčení stožáru kolem
osy P je menší než síla, kterou požaduje horní díl 2 ke svému vysunutí, čímž je
zaručeno bezpečné vzájemné zajištění. Dalším popouštěním lana 4 přes buben 5 buď
pomocí brzdy , nebo motorickým pohonem bubnu 5 dosedne
stožár vlastní vahou na podvozek 3 do vodorovné polohy, čímž se
Celé zařízení stane schopným transportu.
popsaným úkonům, tj. ke vztyčení do sebe zasunutých obou
dílů stožáru a pak k vysunutí horního dílu, je zapotřebí dvou pohon

7. 100
110
3 , 100809
ných zařízení. V tomto případě oba úkony obstarává jediný hnací buben, a to tak, že
nejprve nastává vztyčování a pak samočinně vysouvání stožáru. Jeví se tedy úspora z
hospodářského hlediska v tom, že odpadá výroba jednoho hnacího bubnu, převodové
skříně, brzdy a k tomu příslušejících ovládacích prvků, což má za následek snížení
váhy, potřebného prostoru na vozidle a tím i ceny výrobku. Z hlediska technického je
přínosem- zjednodušení obsluhy a zamezení vzájemné záměny obou výsledných
činností, tj. vztyčování a vysouvání jednotlivých dílů stožáru se všemi důsledky.
Předmět patentu
Stavěcí a zajišťovací zařízení pro sklopné a teleskopicky výsuvné
stožáry, vyznačené tím, že sestává z navíjecího bubnu (5) a na něj navíjeného lana (4),
které je jedním koncem upnuto na bubnu 4]
a vedeno přes první kladku (8) umístěnou na spodku rámu pod
vozku (3) na druhou kladku (9) upevněnou na dolním konci spodního dílu (1) stožáru, z
níž přechází přes třetí kladku (10) upevněnou souose s první kladkou (8) na spodku
rámu podvozku (3) a odtud dále přes čtvrtou kladku (11) umístěnou souose vedle druhé
kladky ) na dolním konci spodního dílu 1stožáru a dále na pátou kladku (12), která je
upevněna na horním příčníku spodního dílu (1) stožáru, odkud je lano (4) vedeno
dovnitř spodního dílu (1) stožáru, kde je jím opásána šestá kladka (13) upevněná ve
spodní části horního dílu 2] poblíže otočné osy (P), a odtud na sedmou kladku 14]
umístěnou souose vedle páté kladky (12) na horním příčníku spodního dílu (1) stožáru,
načež je lano (4) vedeno po druhé straně obou dílů (1,2) stožáru zpětně opačným
sledem přes kladky (14a, 13a, 12a, 11a, 10a, ) umístěné symetricky se sedmou až
druhou kladkou (14, 13, 12, 11, 10, 9] na kladku (] na spodku rámu podvozku (3), kde je
zakotven druhý konec lana (4), přičemž zajištění polohy proti vzájemnému posunutí
obou dílů (1, 2) stožáru sestává ze západky (15) otočně uložené na pevném čepu (16),
přitlačované do záběru pružinou (17) a uložené na spodním dílu (1) stožáru poblíže osy
(P) a narážky (18), která je pevně spojena se vzpěrou upevněnou k rámu podvozku (3].
Severografia, n. p, závod 03

9. Příloha k patentnímu spisu č. 100809