Zpomínky pamětníka F. P. na osvobození Brna, převzato z http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1651

1. 1
Osvobození Brna duben 1945
Vzpomínky pana Františka P.
12. 4. Brno bylo bombardováno bez výstrahy. Nálet směřuje od Tuřan a Komárova na
střed města. Lidé v ulicíchjsoupřekvapeni. V ulicíchnastalapanika.Na Joštově ulicibyl zasažen
přeplněný vůz elektrické dráhy s přívěsným vozem. Ze všeho zbyla jen ohořelá kostra a spálení
lidé. A lidé zabytí a zranění. Po náletu bylo asi 400 zabitých. Elektrikou (tramvají), která na
Joštově ulici shořela po zásahu bombou, chtěla jeti dcera Jarka. Tento vůz ji však ujel a jela
proto vozem dalším. Nedojela, musela vystoupit z elektriky, nebylo, kam se schovat a letadla
se stále vracela. Domů nepřicházela. Šli jsme ji hledat po nemocnicích. Nevěděli jsme, co s ní
je a měli jsme o ní strach. Pozdě odpoledne přišla domů. Nesměli odejít z krytu a musela
obcházet ulice, neb některé byly neprůchodné, na jiných zase byly nevybuchlé bomby.
14. až 16. 4. Večer odjíždím s celou rodinou do Hostákova, kde rodina zůstane až do
osvobození. Poštou odeslané balíky s potřebnými věcmi nedošly. Železniční trať byla
přerušena, most byl zničen. Venku se dlouho čekalo na připojení vlaku a při tom stálý ruch ve
vzduchu. Nervozita u všech.
Pondělí 16. 4. Ráno jsemsevrátil do Brna do stejnésituace. Rudá armáda (RA) za velkých obětí
zlomila poslední odpor německých vojsk u Ořechova. Připravuje se obchvat Brna z jihozápadu.
Nad Brnem mraky kouře z požárů. Brněnští obyvatelé přes Maloměřice, Obřany a jiné cesty
s vozíčky, kufry a batohy s nejnutnějšími svršky utíkají do lesů. Vyučování, tisk novin, továrny,
obchody, úřady a městská doprava je zastavena. To již všichni trávili noci a dny v krytech a
sklepích. Nálety pokračují celý den. Chystám se do krytu stálé služby pohotovostní na
poštovním úřadě Brno 1. Němci byli vyzváni k evakuaci Brna.
Úterý 17. 4. Nálety pokračovaly. Nálet většího svazu letadel RA. V Komárově zasaženy
zásoby oleje. Velký sloup dýmu z hořícího oleje táhne se nad městem. Most přes řeku Svratku
na Vídeňské ulici je zničen. Němečtí pohlaváři opouští Brno. Město je osvětlováno „vánočními
stromky“, raketami a požáry.
Středa 18. 4. Od 18. do 24. 4. jsou úporné boje o osvobození Dolních Kounic – Moravských
Bránic – Ivančic. Dělostřelba se den ode dne blíží. Nad Brnem záře požárů. Němci odvážejí
zásoby.
Čtvrtek 19. 4. V noci strašný výbuch, po něm následují výbuchy slabší. Explodovalo střelivo
v Táboře pod Kaštany. Němci ničí objekty, odváží zásoby, příprava na útěk.
Pátek 20. 4. Projíždějící rozhlasový vůz oznamuje: „Dnes do 18. hodin je poslední lhůta
k evakuaci Němců.“ Bojíme se,aby nás Němci z našeho krytu na poště Brno I, v Poštovské ulici
nevyhnali a neobsadili naše místo. Na nádraží vojáci rozdávali cukr a obdarovaní jsou střílení
pro plenění. Zmatek kolem nádraží.
Sobota 21. 4. Den je klidnější a výstřely zdánlivě slabší. Za to v noci silná kanonáda a ve
vzduchu pozorovací letadla RA hřměla. Byla zasažena plynárna a elektrárna. Všude je tma.
Neděle 22. 4. Skoro úplný klid. Divíme se, co se stalo?

2. 2
Pondělí 23. 4. Nálet za náletem. Země se otřásala výbuchy granátů a min. Je to snad již
příprava na útok? Němci táhli od Bílovic, přes Obřany k Husovicím a dále k Brnu.
Železobetonový most přes řeku Svitavu u Obřan Němci podminovali. Křenová ulice a Židenice
byly bombardovány. Ustala dodávka plynu, muselo se dnes a další noci používat náhradní
světlo. Toto pro nás nebylo tak zlé jako to, že není voda.
Úterý 24. 4. V noci z 23. na 24. dubna a celé odpoledne probíhalo bombardování. Zdá se, že
bitva se blíží v plné síle. Nelze rozeznat, kdo střílí a kam. Na jižní části oblohy jest velká zář. Po
půl noci nad budovou pošty přeletí několik letadel, za chvíli se vrací a shazují bomby. Budova
je uvnitř značně poškozena, je zde několik středisek ohně, které jsme po velké námaze
zlikvidovali.
Středa 25. 4. Ze sklepa není možno vyjít. Celou noc a den probíhají nálety a střelba ze všech
stran. Jde zřejmě již o obklíčení Brna. Vnější části Brna byly již obsazeny a celé Brno uzavřeno
až na severní okraje Králova Pole, Řečkovice, Medlánky a Mokrou Horu. Ulicemi Žabovřesk
neorganizovaně projíždějí vozatajské oddíly a části německé armády ustupují směrem
k severu. Letecké útoky na prchající německé jednotky neustávají. Do toho hřmí děla, štěkají
kulomety, rachotí auta a povozy. Svahy na sever a severozápad tvoří základ německé obrany.
V Žabovřeskách zůstávají jen jednotky pro pouliční boje.
Čtvrtek 26. 4. Celou noc a den zuří bitva v ulicích. Brno je zahaleno v oblacích prachu a kouře.
Všude se střílí, všude zuří bitva, všude dopadají granáty, tu a tam zazní salvy z kaťuší. Hlavní
boje se odehrávají na nádraží, náměstí Svobody, Joštově třídě, v okolí Lužánek a Právnické
fakulty, v Žabovřeskách, Králově Poli. Prudký boj byl o Německý dům, který byl zničen Němci.
Hrad Špilberk obsazený silnou posádkou oddílů SS se vzdal bez boje, Rudá armáda se valí
směrem k Bystrci. Na území Žabovřesk RA vnikla třemi proudy: ze Starého Brna do Úřednické
čtvrti mezi Kraví horou a Wilsonovým lesem, podél břehů Svratky od Lískovce a Pisárek a
obejitím Jundrova po svazíchjundrovských lesůsměrem na Komín. K večeru jetéměř celéBrno
osvobozeno. Jen část Králova Pole, severní okraje Brna, Soběšické návrší, kopec Mniší Hora,
komínské Zmoli a kopec Baba u Ivanovic jsou v rukách Němců. O Řečkovice, Medlánky a
Soběšické návrší se bojovalo do 8. května 1945.
Zůstává k zodpovězení otázka: Co jsem v této situaci udělal já?
Vedle běžných úkolů vyplývajících z dané situace a daných možností, účastnil jsemse tak jako
ostatní pracovníci a občané všeobecného každodenního útěku z města do okolních lesů a
pohotovosti v krytech při zajišťování bezpečnosti státních budov při náletech. Mimo to jsem
dobrovolně prováděl tyto úkoly z hlediska lidského:
16. až 22. 4. 1945 Po náletu na Rosické nádraží 16. 4. se nevrátil ze zaměstnání můj známý
Machala. Jeho manželka mě tuto zprávu sdělila příští den. Slíbil jsem jí pomoc. Obešel jsem,
i když byly nálety, všechny nemocnice a místa, kde jsem předpokládal, že mohu něco zjistit,
ale bez výsledku. Na Rosické nádraží jsem se pro nálety nedostal. Musel jsem se vrátit a
využívat při tom kráterů z předešlého i dnešního dne. Příští den, i když byla skoro stejná
situace, jsem se na Rosické nádraží dostal. Budovy, garáže, všechno rozbité. Mrtvoly na
prostranství rozházené, tak jak se lidé rozběhli, hledajíce úkryt. Místo úkrytu však našli smrt!
Po značném svízelném hledání a za hluku přelétajících letadel, které dalším lidem přinášely

3. 3
smrt, našel jsem hledaného Machalu se střepinou granátu v hlavě, v trávě u plotu. Smutnou
zprávu, i za této nebezpečné vzdušné situace, šel jsempí. Machalové vyřídit. Druhý den na to,
hledal jsem někoho od pohřební služby. Šel jsem znovu na Rosické nádraží, celkem byl klid.
Všichni zabití, byly pryč. Kde je hledat? Někdo mě poradil, abych se zeptal na farním úřadě
v Králově Poli. Tamjsem se dozvěděl, že Machala je pohřben v prozatímním společném hrobě,
který je v polích mezi Kr. Polem a Žabovřeskami. Tam jsem také po sedmi dnech hledání
společný hrob našel a manželce to sdělil. Později, po přejití fronty byl Machala uložen do
společného hrobu na Ústředním hřbitově v Brně. Od 16. do 24. 4. jsem držel dobrovolnou
pohotovostní sužbu v poštovním úřadě.
24. - 26. 4. Po skončení služby u poštovního úřadu Brno 1 jsemse vrátil do domu, vzal dvě
matrace anejnutnější potřeby ašeljsemdo vinného sklepaVskovič v Hlinkách. Bylzde výborný
úkryt. Strávil jsem zde 2 dny a tři noci v klidu, jako by válka o Brno nebyla.
Ve čtvrtek 26. 4. brzy ráno, asi kolemsedmé hodiny, šel jsem se umýt, tak jako jiní, k hydrantu
před čís. 94. Při umývání jsme zahlédli několik hlav vylézajících ze silničního příkopu, kteří
najednou vyskočili se samopaly namířenými na nás. Byli to ruští vojáci. Vesele jsme je uvítali.
Na jejich otázku: „Němci zde nejsou?“ jsme svorně odpověděli, že Němců není. V tom však
z oken č. 94 počala naráz střelba. Byl to šok pro nás a snad i pro ruské vojáky. Jak slepice jsme
skočili do domu č. 94 a odtud do krytu ve vinném sklepě. Němce vyjít z domu jsme již neviděli
a ruské vojáky taky ne.
Asi k 10 hodině se samopaly namířenými na nás ruští vojáci prohlíželi sklep. Při odchodu
z prohlédnutého sklepa nás upozorňovali, abychom si dali pozor, až přijdou ti druzí. Nechápali
jsme toto upozornění. Pochopili jsme je však asi po hodině, kdy přijížděl od Pisárek trén
(vojenský zásobovací oddíl). Tito vojáci prohlíželi sklepy, hledali osobní věci, jako hodinky a
podobně a pití, nekonečné pití. Jelikož nebylo jiné možnosti, stříleli do velkých, dřevěných
sudů, ze kterého proudem teklo víno. Ve sklepě nastala panika, zvláště když vytékající víno
nebylo k zastavení, rozlévalo se po zemi a víno po svém účinkovalo. Vzal jsemsi své věci a ze
sklepa jsem odešel. Najednou v ulicích byla střelba, odkud a kam? Chráním si hlavu dvěma
matracemi a utíkám, ale střelba neumlká. Schovat se není kam. Teprve v krajním domku na ul.
Výstavní a Na nivkách byly dveře rozbité. Tam jsem se schoval. Tam bylo mé útočiště, snad
i záchrana. Po utišení střelby, utíkal jsem domů na Křížovou ulici čís. 44.
27. 4. - 8. 5. Fronta od 26. 4. do 8. 5. se pomalu posunovala k západu, severo-západu a severu.
Ještě 8. 5. se střílí, duní děla, pálí se s kaťuší i varhan, ale i z letadel. Padaly pumy z letadel na
Komárov, byl protiútok Němců od Soběšického návrší, z Královopolské silnice na Husovice. Ale
byl i boj o Řečkovice, kam od 27. 4. až do 8. 5. dopadají německé granáty. Několik granátů
dopadlo i do Žabovřesk.
Němci jsou 8. 5. v lesích severně od Brna, v lesích u Soběšic, v lesích u Vranova, na kopci Mniší
hora u Bystrce, na kopci Baba u Ivanovic u Brna.
Od 26. 4. jsem přebýval v domovník krytu a byl-li ve dne klid, v bytě. Na dvoře domu byla
umístěná vojenská kuchyně. Ženy se již dovedly obživit. Ale také zde byly noční návštěvy,
bohaté požívání vína z blízkých vinných sklepů, dobývání sena ženy, ale ivolání o pomoc. Muži
musely chodit bez hodinek, neb jinak je jistě darovali tak, jak jsem udělal já. V noci byly také

4. 4
nekontrolované návštěvy u bydlících Němců v domě. Rád si vzpomínám na jednu takovou
nekontrolovatelnou návštěvu, které jsem byl přítomen. Důstojník mající službu, po
předběžném pohovoru mě žádal o zavedení do německých rodin. Jde o přechovávání zbraní.
Bylo to asi v 10 hodin večer. Zjišťování skončilo asi ve 12 hodin v noci. V německých rodinách
bylo rozčilení a strach. Důstojník důsledně prohlížel vše, ale zbraně nenašel. Za to však velmi
dlouho prohlížel dětské hračky a fotografie. V jedné rodině zůstal sedět nad podobenkou
mladé ženy. Tuto podobenku siurodiny vyprosil k půjčení. Zato velmi děkoval. Dole ve světnici
si podobenku dal na stůl a dlouho se na ni díval. Když ráno odcházel, požádal mne, abych
podobenku rodině vrátil apoděkoval za něj. Toto jednání na mě velmi citově zapůsobilo. Vždyť
v podobence jistě viděl někoho blízkého, milého.
Převzato z: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1651, upraveno.