Pro studenty U1STZŠ

1. Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.
kamil.kopecky@upol.cz
Univerzita Palackého v Olomouci -
Pedagogická fakulta

2. 1. Gramatické kategorie vyššího řádu
= rozdělení slov na slovní druhy
2. Gramatické kategorie nižšího řádu
= jmenné a slovesné kategorie

4. 1. Podstatná jména (substantiva)
2. Přídavná jména (adjektiva)
3. Zájmena (pronomina)
4. Číslovky (numeralia)
5. Slovesa (verba)
6. Příslovce (adverbia)
7. Předložky (prepozice)
8. Spojky (konjunkce)
9. Částice (partikule)
10. Citoslovce (interjekce)

5. Ohebná
1. Podstatná jména (substantiva)
2. Přídavná jména (adjektiva)
3. Zájmena (pronomina)
4. Číslovky (numeralia)
5. Slovesa (verba)
Neohebná
6. Příslovce (adverbia) … jdou stupňovat
7. Předložky (prepozice)
8. Spojky (konjunkce)
9. Částice (partikule)
10. Citoslovce (interjekce)

6. Plnovýznamová – s lexikálním významem
1. Podstatná jména (substantiva)
2. Přídavná jména (adjektiva)
3. Zájmena (pronomina)
4. Číslovky (numeralia)
5. Slovesa (verba)
6. Příslovce (adverbia)
Neplnovýznamová – bez lexikálního významu
7. Předložky (prepozice)
8. Spojky (konjunkce)
9. Částice (partikule)
10. Citoslovce (interjekce)

7. - Označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností,
stavů a dějů.
- Skloňují se.
- Dělíme je na:
Konkrétní x abstraktní
Obecná x vlastní

8. Vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo
zpřesňují či vymezují jejich význam.
Lze je stupňovat!
Paradigmata:
MLADÝ, JARNÍ, OTCŮV, MATČIN

9. Pravidelné stupňování
Sladký – sladší – nejsladší.
Nový – novější – nejnovější.
Křehký – křehčí – nejkřehčí.
Nepravidelné stupňování
Dobrý – lepší – nejlepší.
Dlouhý – delší- nejdelší.
Zlý – horší – nejhorší. (zlý – zlejší – nejzlejší)
Opisné tvary
Zářící – více zářící – nejvíce zářící
Udivující – více udivující – nejvíce udivující

10. Některá přídavná jména NELZE STUPŇOVAT:
vzrušující, hasící, rychleschnoucí, domácí,
psí, medvědí, kuřecí, letošní, absolutní, maximální

11. 1. OSOBNÍ
- já, ty, on/ona/ono, my, vy, oni/ony/ona, se
2. PŘIVLASTŇOVACÍ
- můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj
3. UKAZOVACÍ
- ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
4. TÁZACÍ
- kdo, co, jaký, který, čí
5. VZTAŽNÁ
- kdo, co, jaký, který, čí, jenž

12. 6. NEURČITÁ
- někdo, něco, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý,
ledakdo, kdokoli, cokoli, kterýkoli, jakýkoli, číkoli,
kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi, každý, všechen
7. ZÁPORNÁ
- nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný
Zájmena lze dále dělit na:
1. Bezrodá (já, ty, my, vy, se)
2. Rodová (on, ona, ono)

13. Skloňování
1. Zvláštní (bezrodá – já, my…)
2. Zájmenné (ten, náš)
3. Adjektivní (jaký, který, čí… -> dle mladý, jarní)
Nesklonná – jeho/jejich.

14. A.Určité (označují přesný počet – dva, dvakrát)
B. Neurčité (několik, několikrát)
1. Základní (tři, dvacet, sto, několik)
2. Řadové (první, poněkolikáté)
3. Druhové, souborové a úhrnné (dvojí vs. dvoje
vs. dvé/tré)
4. Násobné (mnohokrát, trojnásobný, pětkrát)
5. Podílové (pětina, osmina, milióntina)

15. Skloňování:
A. Jmenné (dle substantiv)
- polovina (žena), tři, čtyři (kost/píseň),
desatero (město), tisíc (stroj), milion (hrad)…
B. Složené (dle přídavných jmen)
- první (jarní), druhý (mladý)
C. Zájmenné (dle zájmen)
- jeden (ten)
D. Vlastní (číslovkové)
- 5-99 (pět-pěti, padesát-padesáti..)

16. Vyjadřují děj, činnost, stav (či změnu stavu).
Časují se.
Určují se u nich mluvnické kategorie (slovesné)
A. Plnovýznamová slovesa
- nesou význam samostatně (otevřít, jít, číst…)
B. Pomocná slovesa
- Sponová (být, bývat, stát, stávat se)
- Modální (moci, muset, smět, chtít, mít)
- Fázová (začít, přestat…)

17. Slovesné tvary
1. Neurčité (infinitní)
- infinitiv, příčestí minulé a trpné, přechodníky
- (lhát, bude zabit, je zakazován, je stavěn
apod.)
2. Určité (finitní)
- označují všechny mluvnické kategorie

18. Reflexiva = zvratná slovesa, vznikají spojením
slovesa a zvratného zájmena.
myslet si, posadit se..
Reflexiva tantum = pouze zvratná slovesa, nelze
oddělit zvratné zájmeno.
dát se, smát se, umínit si…
Využití reflexiv se projevuje i ve větné stavbě:
Koupit si knihu (si = předmět)
Smát se mu. (se = součást přísudku)

19. 1. Infinitiv (vyjadřuje pouze rod a vid)
nést, umřít, žít, dělat, myslet…
2. Přechodníky (přítomné a minulé)
Nesa, nesouc, nesouce…
3. Příčestí minulé (činné)
rozzářily, stavěly, dělaly…
4. Příčestí trpné (je součást většího celku)
je nesena, je stavěna, je vyrobeno, je čtena…
+ supinum (spat), gerundium (vedení, krytí)

20. Vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupeň vlastnosti
nebo míru předmětu.
Základní rozdělení odpovídá typům příslovečných
určení:
1. místa – dole, shora, lesem
2. času – včera, zítra, dlouho, tehdy
3. způsobu – pěšky, dobře
4. příčiny – náhodou, proto, právem

21. Příslovce lze stupňovat – podobně, jako adjektiva
(pravidelně, nepravidelně)…
Dobře – lépe – nejlépe.
Špatně – hůř/e – nejhůř/e.
Blízce – blíž/e – nejblíž/e
Chytře – chytřeji – nejchytřeji
Horce – horčeji – nejhorčeji
(v praxi se nerealizuje)
Některé stupňovat nelze –
absolutně, maximálně…

22. Vyjadřují vztah jmen k jiným větným členům.
A. Vlastní předložky – neodvozené
s, v, z, k, do, od, nad, při, pod, u
B. Nevlastní předložky – odvozené
místo, kolem, uprostřed, vlivem
Přechody mezi slovními druhy:
šel kolem – kolem domu – stál tam s kolem

23. Spojují věty či větné členy.
1. Souřadící (parataktické) - poměry
a, i, ani, nebo, ba, ale, avšak, však, nýbrž, buď,
anebo, či…
2. Podřadící (hypotaktické) - vztahy
že, aby, zda, když, protože, poněvadž, aby, ačkoliv,
leda, ledaže

24. Uvozují samostatné věty a dodávají jim různé
významové a citové odstíny.
A. Výzvové (přací, tázací)
ať, kéž, nechť, což, zdalipak
B. Hodnotící
ano, ne, zajisté
C. Emocionální
bohužel, konečně, chraňbůh
Úlohu částic mohou mít i jiné slovní druhy:
Že mu to dovolíš.

25. Napodobují zvuky, vyjadřují nálady, city, vůli…
A. Zvukomalebná (onomatopoická)
Haf, bú, mňau, bum, žbluňk…
B. Pocitová (subjektivní)
Brr, fuj, hurá, krucifix…
C. Kontaktová (vybízecí)
Hej, ahoj, puťapuťa, hajej…
Mohou být větnými členy: Žába žbluňk do vody.
Vrabec frnk na strom.

27. 1. PÁD
2. ČÍSLO
3. ROD
Vzory nejsou kategoriemi, ale paradigmaty
(= formální morfologie)

28. 1. Nominativ
2. Genitiv
3. Dativ
4. Akuzativ
5. Vokativ
6. Lokál
7. Instrumentál
Všechny pády mohou být bezpředložkové, kromě
6. pádu, který je povinně předložkový.

29. 1. Nominativ – podmět
2. Genitiv – neshodné přívlastky, předmět + genitiv
partitivní, záporový, numerativní
3. Dativ – předmět (dativ prospěchový) + PU
4. Akuzativ - předmět
5. Vokativ – mimo větnou strukturu
6. Lokál – předmět nebo příslovečné určení
7. Instrumentál – předmět, PU a část jmenné části
přísudku

30. A. Jednotné číslo
B. Množné číslo
C. Duál (duálové tvary)
+ singularia a pluralia tantum

31. Duál (dvojné číslo) označoval dvě skutečnosti, zanikl
v 16. století, ale jeho tvary se zachovaly:
1. Číslovky: dva, oba
2. Části lidského těla: oči, uši, ruce, nohy, ramena,
kolena…
ručičkama X ručičkami
nohama X nohami
očima X oky
ušima X uchy

32. 1. Mužský (maskulinum)
+ životnost
2. Ženský (femininum)
3. Střední (neutrum)

33. Životnost se určuje prostřednictvím shody tvarů slov
v konkrétních pádech:
A. NEŽIVOTNÁ = shoda 1. a 4. pádu č. j. a č. m.
(sledujeme obě čísla!)
mobil (1. pád) = mobil (4. pád)
B. ŽIVOTNÁ = shoda 2. a 4. pádu č. j.
psa (2. pád) = psa (4. pád)
Neplatí shoda mezi životností přirozenou a
gramatickou!!! (např. sněhulák, kostlivec…)

34. U některých slov dochází ke kolísání v životnosti:
Ledoborci X ledoborce
Sledi X sledě
Slanečci X slanečky
Činitelé X činitele

35. MUŽSKÉ VZORY:
A. Životné:
PÁN, MUŽ, PŘEDSEDA, SOUDCE
B. Neživotné:
HRAD (LES), STROJ
Adjektivní vzory:
HAJNÝ
PRŮVODČÍ
SOUDCE (1. pád sg.) – SOUDCE (4. pád sg.)
SOUDCI (1. pád pl.) – SOUDCE (4. pád pl.)
=> ŽIVOTNÉ

36. ŽENSKÝ ROD
ŽENA, RŮŽE, PÍSEŇ, KOST
STŘEDNÍ ROD
MĚSTO, MOŘE, KUŘE, STAVENÍ
U některých slov dochází ke kolísání či ke zvláštnímu
skloňování:
kůň (stroj) x koňů/koní (píseň/kost) x koňům/koním
atd.
host (pán) x hosté/hosti (kost)
pěstem/pěstím (píseň x kost)

37. 1. OSOBA
2. ČÍSLO
3. ČAS
4. ZPŮSOB
5. ROD
6. VID
Třídy a vzory nejsou kategoriemi, ale paradigmaty
(= formální morfologie)

38. Vyjadřuje spojení podmětu a slovesa v přísudku.

39. Označuje shodu s nositelem děje, nikoli „jednost“ či
„mnohost“.
SINGULÁR x PLURÁL
Specifické formy plurálu
1. Autorský plurál (plurál skromnosti) (myslíme, že…)
2. Plurál majestatikus (my, Karel IV., král český…)
3. Vykání (Paní, posaďte se)

40. 1. Oznamovací (indikativ)
- konstatování skutečnosti… (psali, píšu)
2. Rozkazovací (imperativ)
- rozkaz, pokyn… (nes!, tiskni!, nesme!, neste!)
3. Podmiňovací (kondicionál)
- děj je uskutečnitelný za určitých podmínek
(spal bych, pracoval by…)

41. 1. Přítomný čas (prézens)
- děj probíhá v okamžiku promluvy (běžím, jím)
Prézens historický – časem přítomným popisujeme
minulý děj (Šel po ulici a co nevidí!)
2. Minulý (préteritum)
- děj proběhl před okamžikem promluvy
- tvoří se z příčestí minulého + slovesa být
(šel jsem), v 3. osobě se vynechává (šel, šla… šli)

42. 3. Budoucí (futurum)
- děj proběhne
- Od nedokovaných sloves se tvoří složenou formou
Budu psát… Budu kreslit… Budu dělat..
- Od dokonavých sloves se tvoří jednoduchou
formou Dopíšu… doručím… Udělám…
A. Analytický způsob… pomocí pomocných sloves
B. Syntetický způsob… pomocí afixů
Budoucnost lze vyjádřit také tvary přítomnými
v kombinaci s příslovci… Zítra píši test.

43. Vyjadřuje, zda je činitel děje podmětem, nebo zda je
z této pozice odsunut.
A. Činný rod (aktivum)
Podmět je původcem děje. (Petr namaloval obraz.)
B. Trpný rod (pasivum)
Podmět vyjadřuje cíl děje, původce je jiným větným
členem (Obraz je namalován Petrem.)
B1 Opisné pasivum (Dům je stavěn dělníky.)
B2 Zvratné pasivum (Dům se staví.)

44. Vyjadřuje ukončenost děje (vztah k ukončenosti děje)
A. Dokonavá slovesa (perfektiva)
- děj je ukončen
- Maminka upekla bábovku. Jirka koupil tablet.
B. Nedokovaná slovesa (imperfektiva)
- děj není ukončen
- Zpívám píseň. Píši knihu. Budu běhat.

45. Existují i obouvidová slovesa, která v různých
kontextech vyjadřují různou dokonavost či
nedokonavost…
absolvovat (zítra absolvuji, právě absolvuji)
obětovat, informovat apod.

46. 1. E- nese, bere, maže, peče, umře/tře
2. NE- tiskne, mine, začne
3. JE- kryje, kupuje
4. Í- prosí, trpí, sází
5. Á- dělá