1. Argumentace
Studuji český jazyk a literaturu, proto jsem si vybrala téma, které souvisí s mým
oborem. Ve svém závěrečném povinné, úkolu ke Kurzu práce s informacemi se budu zabývat
autorem Josef Chmela z počátku národního obrození a především jeho dílem Bajky pro dítky,
které poprvé vyšlo v roce 1818 a pro úspěch ještě v roce 1821 . Forma tohoto díla je prvním
literární počinem svého druhu na našem území.
Josef Chmela – Bajky pro dítky
Bajky pro dítky jsou nepříliš známým dílem básníka Josefa Chmely. Avšak neznámá
práce nutně neznamená práci nekvalitní. Právě toho jsou jedinečným důkazem Bajky pro
dítky.
Kniha obsahuje čtivé básně, které zobrazují všední situace, nevšední je však mravní
ponaučení, které z každé bajky plyne. Etické chování, morální hodnoty a láska jsou tématy,
která se prolínají celým Chmelovým dílem. Svérázný pohled na svět a především idealizace

2. lidského života byly pro autora typické a zvláště důležité. Proč si dnes tak často opomíjených
hodnot nadmíru cenil? Kdo Josef Chmela vůbec byl? Mají obsahově podobné publikace svou
výpovědní hodnotu i v současnosti? A má smysl je číst? Samozřejmě!
Pojďte si touto zajímavou knihou rozšířit své dosavadní literární obzory. Nechte se
vtáhnout, inspirovat a možná díky ní získáte i nový pohled na svět...
Jak „Bajky” vypadají a co ukrývají?
Josef Chmela vydal Bajky pro dítky jako sbírku básní v roce 1818 v Praze a v roce 1821
další její část. U nás byl tento druh literatury první svého druhu, a proto není divu, že získal
rázem na velké oblibě u čtenářstva. Primární literatura, kterou jsem získala, pochází z archivu
Moravské zemské knihovny v Brně. Výtisk je z prvního vydání.
Kniha má 160 stran formátu A6. Najdeme v ní nejen vlastní text, ale obsahuje také
stranu úvodní, závěrečnou a obsah. Práce byla rozčleněna do tří částí zvaných „částečka”.
Celkem se v díle objevuje 73 básní. Text je psán ve švabachu a je zarovnán na střed.
V bajkách je využita ve vrchovaté míře interpunkce. Nezvykle často jsou užívány dvojtečky,
uvozovky, vykřičníky a pomlčky. Před každým následujícím oddílem vždy předchází volná
strana. Básně jsou číslovány vždy podle pořadí, jak jsou napsány za sebou. Za počátek
číslování autor ale nepovažuje pouze první část. Každý samostatný celek ze zmiňovaných tří
je novým začátkem, a proto v jednotlivých oddílech používá vlastního číselného řazení básní.
V knize se vyskytují bajky poměrně krátké. Jedna zaujímá v průměru asi 3 strany. Zřídka se
objeví delší báseň o rozsahu 10 stran. Autor v díle využil téměř všech druhů rýmové shody.
V nejširší míře ale používá rýmu sdruženého nebo obkročné rýmové stopy. Chmela ani
neopomíjí estetickou hodnotu díla. Každá sloka v básni je oddělena vlnovkou. Některé bajky
nesou stejný název. Přisuzovala bych to důležitosti, kterou autor v daném tématu spatřoval a
kterou chtěl podtrhnout. Méně pravděpodobným se mi jeví názor, že by šlo o shodu náhod a
vylučuji možnost, že by se jednalo dokonce o básníkovu neschopnost větší nápaditosti. Sbírka
deklamovánek je psána lehkou, prostou, srozumitelnou a jednoduchou formou.
Publikace je věnována : „Svým rozmilým Pražanům.” Poslední strana patří, dle mého
názoru, k propagaci Chmelových dalších děl. Je zde sepsán výčet prací : Starobylá skládání,
Krátká historie Slovanských národů a Rozmanitosti.
Dílo jako takové obsahuje výhradně básně. Tématika je širokospektrální.
Pracovně bych sama rozdělila Bajky pro dítky rovněž do tří částí jako autor. Ne však
podle chronologie vzniku básní, ale bylo by to podle obsahové náplně bajek.

3. V inkriminovaném díle jsem vysledovala básně náboženské, přírodní a básně s rodinnými
motivy.
Zajímavý úhel pohledu a básníkovo smýšlení vyjadřují bajky s religiózním charakterem.
V těchto klade důraz na základy morálky, etické chování lidí a mravní odpovědnost člověka,
tj. např. v básních: Chudý člověk a požehnání Boží (str. 62) a Modlitba (str. 115).
Chmela však užívá převážně přírodních motivů. Dle mého mínění takto vyjadřuje svůj
blízký vztah k zemi, zakotvení v přírodě a pocit sounáležitosti s krajinou, ve které vyrůstal.
Důkazem toho jsou básně s názvem Kozlátko (str. 9), Motýlek a včela (str. 51) nebo Stéblo a
klas (str. 87).
Třetím tématickým okruhem, který můžeme v díle nalézt, je problematika mezilidských
vztahů. Jedná se především o rodiče a jejich děti. V bajkách básník dětem radí, jak se chovat a
alegoricky poukazuje na trest, který musí následovat po lidském omylu. Upozorňuje rodiče na
závažnost správné výchovy potomků a rovněž morálního vštípení. Mimo jiné se také v díle
zabývá láskou. A to nejen zmiňovanou rodičovskou, ale také mileneckou. Slovo milenec
bychom ve Chmelově práci měli vnímat v kontextu doby, tudíž jako označení pro člověka
milovaného, nikoli v dnešním slova smyslu jako morálně nečistého jedince. Radí dívkám, aby
nikdy nepodlehly lákavým svodům světa, chlapcům zase, aby se chovali jako praví kavalíři.
Že, jak už sám název napovídá, je publikace věnovaná především dětem, dokazují i
rýmované pohádky a krátké hádanky. Sama však soudím, že autor stíral rozdíly mezi
hádankou a pohádkou. Podle dnešní normy jsou Chmelovy „pohádky” právě příkladem
klasické hádanky. Nicméně jejich obsah (jako i obsah autorových bajek všech) je zajímavý a
velice osobité podání závažnost tématu ještě podtrhuje.
Stěžejním poselstvím Josefa Chmely národu bylo šířit lásku k literatuře a to především
literatuře mateřské.
Kniha „Bajky pro dítky“ od národního básníka Josefa Chmely je zajímavým a zároveň
velice poučným dílem, které dokáže oslovit nejen dětského čtenáře, ale umí také účinně
zapůsobit na dospělého jedince.
Celým dílem se prolínají autorovy národní a buditelské myšlenky. Zdůrazňuje lásku
k lidem i mateřskému jazyku. Alegorická vyjádření, která používá zejména v hádankách
s názvem „Pohádka“, zajišťují čtivost těchto kratičkých příběhů. Chmela v bajkách vyjadřuje
své morální cítění a ukazuje čtenářstvu cestu, kterou by se měli rovněž ubírat
Lákavý obsah bajek byl a je bohužel jen těžko přístupný. V současnosti se neprovádí
žádný dotisk tohoto díla, a proto se nám zachovaly pouze exempláře z 19. století, které jsou

4. bedlivě střeženy v archívech. Možná i tento nesnadný způsob získání knihy k přečtení
zapříčinil neznámost zmiňovaného díla.
Seznam použité literatury
CHMELA, Josef. Bajky pro dítky. Praha: Bohumil Ház, 1818.- Jedná se primární
literaturu, která je nezbytná pro napsání odborné práce, její znalost je nutná.
1) JAKUBEC, Jan. Dějiny literatury české II., Od osvícenství po družinu Máje. Praha:
1934, s. 602-607, 615-617. – jde o literárně historickou publikaci, která nás informuje
nám málo známém autorovi a uvádí přesná historická fakta.
2) MUKAŘOVSKÝ, Jan. Dějiny literatury české II. Literatura národního obrození.
Praha: nakladatelství Československé akademie věd, 1960. – jde o další odbrorno
publikaci, která se zabývá literární historií.
3) ZEJDA, R., HEDBÁVNÝ, M., JINDRA, P., BENDA, P., RICHTER, K. Osobnosti
Třebíčska. Třebíč: Akcent, 2000, s. 67-68. – Jde o publikaci, která se věnuje
významným rodákům a díky regionálnímu charakteru jsou dochovány důkazy o
literárním působení našeho autora v rodném měste.
Klíčová slova
Literatura 19. století Josef Chmela
Rozvor básní Bajky pro dítky
Básnické motivy
Interpretace básní
Anotace
Text nás seznamuje pro širokou veřejnost s již dnes neznámým autorem literární tvorby
pro děti Josefem Chmelou. Tento autor působil na začátku 19. století a jeho nejvýznamnější
dílo pochází z této doby. Jde o sbírku pohádek „Bajky pro dítky“, která vznikla v roce 1818 a
je prvním literární počinem svého druhu u nás.
Hlavní jádrem práce je zaměření se na samotnou sbírku. Popisuje ji formálně, jak
vypadá, dostupnost publikace, zvláštní použití interpunkčních znamének. Rozebrání
básnických motivů a jejich interpretace. Tyto motivy jsou náboženské, přírodní a rodinné.
Jednotlivě je představuje v konkrétních básních a pohádkách, na které přímo odkazuje do
primární literatury. Závěrem uvádí, že i neznámý autor není bezcenný a má své literární
hodnoty.