1. Zdeněk Pešánek jako průkopník světelného kinetismu
Soňa Matochová
Kurz práce s informacemi, podzimní semestr 2012
Argumentace výběru tématu
Zdeněk Pešánek (1896 - 1965) představuje pozoruhodnou osobnost českého kinetického
umění, o jehož významu je možné hovořit v rámci celosvětového kontextu díky autorství
první veřejné kinetické plastiky na světě (Edisonova transformační stanice) a použití neonu
jako uměleckého výrazového prostředku. Pešánek předběhl vývoj umění nejméně o čtvrt
století a je možné jej vnímat také ve spojení s prvky současného umění multimediálních a
interaktivních forem. Téma jsem zvolila s ohledem na mimořádnost uměleckých kvalit
Zdeňka Pešánka, na které je dle mého vhodné upozornit, a to zejména ve spojení s označením
řady paradoxů, které se v díle Pešánka také objevují, a nakonec také vedly k tomu, že jeho
dílo bylo známo pouze úzkému okruhu odborníků, aniž by byly návrhy umělce kompletně
realizovány. S ohledem na studium Semináře dějin umění považuji toto téma za vhodný
námět své, a to i s ohledem na připravované téma bakalářské práce, ve které hodlám téma dále
využít. Téma jsem se snažila vymezit takovým způsobem, aby hlavním zaměřením práce bylo
představení osobnosti Zdeňka Pešánka a jeho díla, a to v kontrastu s některými paradoxními
momenty, které genezi jeho tvorby provázejí. Název práce pak logicky vychází z vymezení
tématu, které je zaměřeno jednak na osobnost tvůrce a jednak na výjimečné kvality jeho díla
v oblasti světelného kinetismu.
Anotace
Článek Zdeněk Pešánek jako průkopník světelného kinetismu se věnuje představení osobnosti
českého světelného kinetismu Zdenka Pešánka (1896 - 1965), autora první veřejné kinetické
plastiky na světě a tvůrce zvukově-světelné kinetické plastiky v podobě Barevného klavíru.
Článek studenta oboru Seminář dějin umění Filozofické fakulty se zaměřuje na stručné
představení umělce a vymezení základních mezníků jeho tvorby, především však upozorňuje
na některé charakteristické prvky umělcovy tvorby a některé momenty, které lze vnímat
v soudobém kontextu a ve světle dalšího vývoje moderního umění jako paradoxní. Závěrem
článku je snaha o hodnocení tvorby Zdeňka Pešánka optikou současného umění a
v souvislosti s pojmy multimedialita a interaktivita, tak jak jsou chápány dnešním recipientem

2. uměleckého díla.
Klíčová slova
Zdeněk Pešánek
světelný kinetismus
kinetická plastika
barevný klavír
moderní umění
interaktivita
multimedialita
tradice
experiment

3. TEXT
Úvod
Postava „světelného mága“ Zdeňka Pešánka (1896 - 1965) a jeho tvorba upoutá po bližším
seznámení i nezasvěceného svými paradoxy. Na jednu stranu oceňovaný jako průkopník
světelného kinetismu, a to i v rámci celosvětového kontextu, ale pouze v úzkém okruhu
odborníků. Autor první veřejné kinetické plastiky na světě (na Edisonově transformační
stanici v Praze, 1930), jehož dílo se ovšem z převážné většiny nerealizovalo, a realizacím,
které byly uskutečněny, se nevěnovalo tolik péče, aby zůstaly zachovány.1 Průkopník a
technický experimentátor, současně však sochař s klasickým akademickým vzděláním, pevně
ukotvený svým přístupem v tradicích. Novátor, který je také autorem první publikované práce
o kinetickém umění, která vyšla v Praze v roce 1941 s názvem Kinetismus,2 který však
neusiloval o revoluční proměny umění, ale naopak o sblížení tradičního, klasického s novým a
moderním. Na jedné straně tedy vystupuje Pešánek jako zastánce hledání návazností
s tradičními uměleckými žánry, na straně druhé jako obhájce abstraktního umění. V mnohém
vycházel Pešánek z inspirativního proudu uměleckého programu hnutí Devětsil, ovšem
přidržuje se poetismu a konstruktivismu ještě v době, kdy se již hnutí Devětsilu rozpadlo na
odlišné názorové proudy surrealismu a funkcionalismu. Právě Pešánkovo směřování
k tradičnímu jej vzdalovalo od dobově uznávaných uměleckých hnutí. Stejně tak se Pešánek
rozcházel se svými současníky v názoru, jaká je role umělce a funkce umění ve vztahu ke
společnosti. Tato složka je přitom u něj velmi významnou, Pešánek klade velký důraz na
recepci uměleckého díla divákem a právě v duchu původních myšlenek avantgardního
Devětsilu propaguje myšlenku uměleckého díla přístupného všem bez rozdílu. Tato
Pešánkova snaha jde však ještě dále, a to až k určitým rysům snahy o záměrnou a cílenou
kultivaci lidské společnosti prostřednictvím široké distribuce kvalitně pojatého umění, což má
blízko k utopickým socialistickým vizím záměrného působení na recipienta za účelem
názorového utváření.
1
Chceme-li hodnotit dílo Zdeňka Pešánka, je třeba vycházet především z nákresů projektů samotného autora a
jeho komentářů k jednotlivým dílům. Některá díla byla později rekonstruována při příležitosti retrospektivní
výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze od 21. 11. 1996 do 16. 2. 1997.
2
Pešánek, Zdeněk, Kinetismus, Praha 1941, 144 s.

4. Anabáze vývoje Zdeňka Pešánka jako umělce světelného kinetismu
Zdeněk Pešánek se narodil 12. 6. 1896 v Kutné Hoře.3 Právě v prostředí historické Kutné
Hory má zřejmě své kořeny originální pojetí kinetického umění, ke kterému Pešánek dospěl.
Nejvíce Pešánka měla ovlivnit atmosféra gotického chrámu sv. Barbory, její vitráže, kterými
do kostela pronikalo barevné světlo a celkové působení chrámu na diváka. Směřování
k slučování starého a tradičního s novým4 má s největší pravděpodobností také svůj původ
v době Pešánkova dospívání v Kutné Hoře, zázemí rodiny a dětství v prostředí varhanářské
dílny slavného rodu Mölzerů. Pešánek se nejdříve učil sochařskému řemeslu na sochařsko
kamenické škole v Hořicích, později na akademii Výtvarných umění v Praze v letech 1918-
1923 v ateliéru Jana Štursy. Přestože se dochovalo pouze šest jeho prací z tohoto období, dá
se z nich rozpoznat Pešánkův smysl pro plastičnost a modelaci tvaru. Již v rámci studijních
sochařských portrétů je také možné sledovat snahu zpracovat odlišnými způsoby struktury
materiálu a zdůraznit tvarovou modelaci pomocí světla.
Závěr
Paradoxy v díle Zdeňka Pešánka – novum zakotvené v tradici
Zdeněk Pešánek představuje typický příklad umělce, kterého je třeba hodnotit s ohledem na
kontext doby, ve které své světelně-kinetické plastiky tvořil. V Pešánkově době byly nové
umělecké projevy interpretovány v souvislosti s nastupující érou socialismu. U uměleckých
děl hrála role funkce, utilitarita díla i jeho estetičnost současně, často se objevují proklamace
hodnotící světelné umění nadneseně jako jediné umění zítřka, tvorba Zdeňka Pešánka je
označena jako světelná revoluce, směr, kam by se mělo umění ubírat.5 Spojení techniky a
umění konvenovalo duchu tehdy se rozvíjejícího se socialismu. Mnohé z paradoxů
provázejících tvorbu byly naznačeny již v úvodu. Na jednu stranu oceňovaný průkopník
světelného kinetismu, autor první veřejné kinetické plastiky na světě, ovšem umělec uznávaný
donedávna pouze v úzkém okruhu odborníků, jehož dílo se z převážné většiny nerealizovalo,
a realizované se téměř nedochovalo. Přestože se však v Pešánkově tvorbě uplatňují tradiční
prvky vlastní monumentální oslavné tvorbě (návrhy na Pomník letcům, plastika na Edisonově
transformační stanici, soubor Sto let elektřiny nebo instalace věnovaná českému lázeňství),
3
Biografická data Zdeňka Pešánka společně s komentářem byla čerpána z katalogu retrospektivní výstavy
Zdeňka Pešánka. Viz Jiří Zemánek, Zdeněk Pešánek (kat. výst.), Sbírka moderního a současného umění
Národní galerie v Praze – Veletržní palác 21. 11. 1996-16. 2. 1997.
4
„Nebořme staré… Nové slučujme se starým vždy s největší pietou.“Viz Pešánek, Zdeněk, Chraňme starý ráz
Kutné Hory. Posázavský kraj, 8. 9. 1922, č. 36.
5
Felix, Adolf a další, Světlo a výtvarné umění v díle Zdenka a Jöny Pešánkových na transformační stanici
Edisonově v Praze, Praha 1930, s. 12.

5. způsob, jakým užívá experimentálně nových technických možností, jej posouvá o mnoho
desetiletí dále. Vždyť myšlenky multimediality uměleckého díla působícího na smysly diváka
komplexně představují prvky současného přístupu v umění, který se začal masově prosazovat
od 60. let. Pešánkova tvorba nese dokonce znaky interaktivity, jako je tomu například
v případě Barevného klavíru, tedy zvukově-světelné kinetické plastiky, která reaguje na
lidskou činnost rozmanitými způsoby v závislosti na charakteru této činnosti. Všechny tyto
přístupy mohou být neobyčejně inspirativní i pro současné umělce, vždyť Pešánek usiloval o
to, o co se snaží i moderní umění – učinit z pasivního diváka aktivního diváka, přemýšlejícího
a otevřeného. Snaha zapojit recipienta uměleckého díla aktivním způsobem a ovlivnit jej
prostřednictvím umění, ale také učinit z umění nástroj všudypřítomný a běžný. Všechny tyto
složky Pešánkova díla jej spojují se současností a představují to, v čem může spočívat
aktuálnost jeho díla a atraktivita pro oči dneška.
Vizualizace tématu – klíčová slova

6. Zdroje
PEŠÁNEK, Zdeněk a Jiří ZEMÁNEK. Zdeněk Pešánek: 1896-1965 : [katalog výstavy] :
Národní galerie v Praze, Sbírka moderního a současného umění, Veletržní palác, [21.11.1996-
16.2.1997]. Praha: Národní galerie, 1998, xxii, 450 s. ISBN 80-7035-117-9.
Hodnocení zdroje:
- nejrozsáhlejší zdroj informací
- jedná se o katalog výstavy, která zdokumentovala tvorbu umělce v dosud nejširším
kontextu
- aktuální zdroj, rok vydání 1998
- obrazová publikace, řada kvalitních reprodukcí
- věnuje se jak dílu tak i životu umělce
PEŠÁNEK, Zdeněk. Kinetismus: kinetika ve výtvarnictví - barevná hudba. Praha: Unie, 1941,
142 s.
Hodnocení zdroje:
- monografie je přímo dílem umělce
- objasňuje umělcovy názory ve velmi autentické formě
- soudobý zdroj
- publikace byla vydána poprvé za života umělce, s jeho redigováním
- stručné a výstižné vysvětlení pojmů, které umělec používá
- objasňuje autentickým způsobem, jak umělec vytvářel své dílo
ZEMÁNEK, Jiří. Kinetismus Zdeňka Pešánka a umění instalace: Několik poznámek o
Pešánkově prostorovém sochařském konceptu. Výtvarné umění: Čtvrtletník pro současné
umění. 1994, s. 102-114.
Hodnocení zdroje:
- článek je dílem historika umění zabývajícího se mimo jiné přímo světelným

7. kinetismem
- článek je dílem renomovaného autora
- jedná se o článek realizátora souhrnné výstavy Zdeňka Pešánka v Národní galerii
v Praze v letech 1996-1997
- krátký a výstižný příspěvek
- článek poskytuje kvalitní hlubší vhled do problematiky
Pražská energetika:PRE. Pražská energetika, a.s. [online]. [cit. 2013-01-01]. Dostupné z
http://www.pre.cz/pre/nase-spolecnost/kultura-pre/svetelny-mag--zdenek-pesanek.html.
Hodnocení zdroje:
- článek je umístěný na webových stránkách společnosti Pražská energetická, a.s.,
- stránky jsou pravidelně aktualizovány
- obsah webové stránky lze považovat za důvěryhodný
- v budově společnosti Pražská energetická, a.s., je nyní umístěna plastika, která
původně byla umístěna na Edisonově transformační stanici v Jeruzalémské ulici
v Praze, nyní se dílo nachází na piazze mezi budovami ředitelství Pražské energetické,
a.s., na Hroudě v Praze
- články obsahují řadu informací o rekonstrukci díla a jeho současnému využití
z relevantního zdroje
KONEČNÝ, Dušan. Kinetizmus. 1. vyd. Bratislava: Pallas, 1970, 15 s., obr. příl.
FELIX, Adolf. Světlo a výtvarné umění v díle Zdenka a Jöny Pešánkových. Praha: Elektrické
podniky hlavního města Prahy, 1930, 31 s.