1. COMMUNICATION WEDNESDAY
„On-line hrozby“
Právo IT - aktuální problémy,
[1]
perspektivy a rizika
Ján Matejka | matejka@itpravo.cz
Ústav státu a práva Akademie věd ČR, v. v. i.
[1] Tento příspěvek byl zpracován na základě podpory Grantové agentury ČR projektu s identifikačním
kódem GA407/09/1823 - Normativní regulace prostředí počítačových sítí se zřetelem k Internetu (2009-2011,
GA0/GA)

2. Sylabus příspěvku
• Autorské právo v prostředí Internetu
(Ovlivní existence Internetu autorské právo podobně jako vynález
knihtisku?)
• Odpovědnost na Internetu
(Existuje vůbec? Je efektivní? V čem spočívají hlavní problémy?)
• Ochrana soukromí v prostředí ICT
(V čem spočívají hlavní problémy?)
• Elektronický právní styk
(Smysl el. kontraktace. Je el. podpis podpisem? Vnímají lidé rozdíly?)
2

3. Autorské právo
v prostředí
Internetu
3

4. Autorské právo v prostředí Internetu -
existující problémy
• Z pohledu ochrany autorských děl byl (a stále je) Internet považován za
svého druhu bezplatnou vstupenku do virtuálního světa autorských
děl, kde dosavadní způsoby ochrany selhávají.
• Právo nestačí pružně takovéto moderní vztahy (typicky v prostředí
Internetu) včasně a efektivně regulovat.
• Autorské právo není z pohledu celosvětové právní úpravy či
koncepce jednotné. Základní pojetí autorského práva včetně předmětu
jeho úpravy je přímo závisle na příslušném typu právní kultury.
• Významné rozdíly na poli autorského práva (tzn. jeho obsahu, právních
institutů, práv a povinností adresátů) upravují odlišně Angloamerický
typ právní kultury - Common law (např.: USA, UK) vs. Evropský typ
právní kultury (např. ČR, DE). Příkladem mohou být instituty „Volné
užití a zákonné licence“ vs. „Fair use“ (též i Monistická vs. Dualistická
koncepce autorského práva).
4

5. Autorské právo v prostředí Internetu
(existující problémy)
• Aplikace autorského práva v prostředí Internetu přináší v praxi řadu
sporných otázek, jež jsou dány zejména globální povahou
Internetu a odlišností právní úprav jednotlivých států (viz
například určení co je a není dle práva dílem či vymezení zákonných
licencí, volného užití děl, atp.).
• Otázka potřeby efektivní právní ochrany autorských práv přímo
úzce souvisí s prostředky (médii, produkty), prostřednictvím
kterých jsou autorská díla užívána (tzn.: například rozmnožována,
či rozšiřována.) Internet představuje prostředek, masové médium,
jež umožňuje velice snadné rozšíření, zveřejnění bez možnosti
účinné komplexní kontroly (prozatím) ze strany oprávněných
subjektů – efektivní právní ochrany a regulace. Nelze opomenout
fakt, že Internet je nejvýznamnějším produktem informační revoluce
(zvážit Pozitiva vs. Negativa). Určitá skupina subjektů sleduje vždy jen
své zájmy (rozdílnost skupin = rozdílnost zájmů.)
5

6. Autorské právo v prostředí Internetu
(historické snahy o „řešení“ 1/3
• Problematika rozdílnosti právních řádů z pohledu autorskoprávní
regulace (teritoriálně globální aspekt - v prostředí Internetu klíčovým
problém), je do určité míry „harmonizována“ prostřednictvím
mezinárodních smluv.
• „Bernská úmluva“ z roku 1886 | Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl.
• „Římská úmluva“ z roku 1961 | Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců
zvukových záznamů a televizních a rozhlasových organizací.
• „úmluva WIPO“ z roku 1967 | Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví.
• „dohoda TRIPS“ z roku 1994 | Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu
vlastnictví.
• „Smlouva WCT“ z roku 1996 | Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu
autorském. ( též označována jako „Internetová smlouva“)
• „Smlouva WPPT“ z roku 1996 | Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o
výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech. ( též označována jako „Internetová
smlouva“)
6

7. Autorské právo v prostředí Internetu
(historické snahy o „řešení“ 2/3
• Internetové smlouvy (tj. Smlouva WCT a WPPT) se významně promítly
i do práva Evropského společenství a jeho dalšího formování (zejména
např. směrnice o harmonizaci některých aspektů práva autorského a
práv souvisejících v informační společnosti č. 2001/29/ES) což mělo
přímý vliv i na podobu českého autorského zákona (č. 121/2000 Sb.)
• Směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů
• Směrnice 92/100/EHS o právu na pronájem a na půjčování a o některých
právech souvisejících s právem autorským v oblasti duševního vlastnictví.
• Směrnice 93/98/EHS o harmonizaci ochranné doby práva autorského a
některých práv souvisejících s právem autorským
• Směrnice 96/9/ES o právní ochraně databází
• Směrnice 2001/29/ES o harmonizaci některých aspektů práva autorského a
práv souvisejících v informační společnosti. ( též označována jako
„Informační směrnice“)
• Směrnice 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o dodržování práv duševního
vlastnictví
7

8. Autorské právo v prostředí Internetu
(historické snahy o „řešení“ 3/3
• Porušování autorských práv v prostředí Internetu či potencionální
„rizika“, která Internet v tomto ohledu pro autory, kolektivní správce,
vydavatelé a nakladatelé přináší, jsou hlavním důvodem neustálých
snah oprávněných subjektů na vnitrostátní úrovni o zavedení
efektivní právní regulace v prostředí Internetu. Řada snad o řešení:
• Zákon HADOPI – Création et Internet
• Zákon LOPPSI 2 – Loi d'Orientation et de Programmation pour la
Sécurité Intérieure
• Novela českého AutZ zákonem č. 216/2006 Sb. – Zavedení tzv.
trojího testu
• Telekomunikační balíček EU – reforma telekomunikačního trhu
EU
• Dohoda ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement)
_______________
• Google Book Search – fulltextové vyhledávání knih přes Internet
8

9. Autorské právo v prostředí Internetu
(cesty k řešení)
• Internet již od doby své existence začal přímo na vývoj autorského
práva působit. Nyní jsme pouze v určité fází vývoje vlivu Internetu
na vývoj autorského práva, který stále sílí a nezadržitelně
pokračuje.
a) Revize již přijatých smluv
(např. Telekomunikační balíček EU)
b) Přijímání nových mezinárodních smluv či zákonů
(např. ACTA - Anti-Counterfeiting Trade Agreement, či francouzské zákony)
c) Snahy o harmonizaci národních právních úprav
(Tlaky ze strany velkých správců autorských děl, zejména pak vykonavateli
majetkových práv)
• Zatím lze však spíše odhadovat, že se blíží pojetí autorského práva
(copyrigtu) v podobě, v jaké ho dosud neznáme.
9

10. Odpovědnostní
aspekty
Internetu
10

11. Internet a odpovědnost
• Problematika odpovědnosti patří k nejsložitějším v právní
vědě a názory na podstatu odpovědnosti i na řadu dílčích
otázek jí se týkající se velmi různí.
• Přestože k přijetí speciální právní úpravy (v právních řádech
většiny moderních a vyspělých zemí) pojednávající o
odpovědnostních aspektech poskytovatelů internetových služeb
(ISP) došlo v relativně nedávné době (v prostředí EU cca. před
10 lety) jejíž cílem bylo vyjasnění praktických otázek (sporů)
neupravených právem, tak sporů či výkladových nejasností jakož i
aplikace práva ohledně odpovědnostních aspektů v kyberprostoru
nikterak neubylo.

12. Internet a odpovědnost
• Základní znaky odpovědnosti: 1) Porušení povinnosti, 2)
Příčinná souvislost, 3)Vznik škody, 4) Zavinění
• Nejobecnějším pojmovým rysem odpovědnosti, který ovšem
nestačí k jejím definování, je to, že spočívá v povinnosti snést
zákonem stanovenou újmu tj. sankci v případě, že nastane
zákonem stanovená skutečnost. Tato skutečnost je však chápána
velmi různorodě.
• Sám zákon někdy odpovědností nazývá i případy, kdy sankce
hrozí, aniž byla porušena povinnost. Z hlediska vztahu
odpovědnosti a zavinění se rozlišuje mezi odpovědností za
zavinění a odpovědnosti bez zřetele na zavinění.

13. Internet a odpovědnost
• Zejména v prostředí Internetu se můžeme setkat s pojmem tzv.
kaskádovité odpovědnosti jednotlivých subjektů. V zásadě se
jedná o princip tzv. postupné odpovědnosti, kdy nemůže-li být
shledán primárně odpovědný subjekt odpovědným (ať již z
jakéhokoliv důvodu) hledá se sekundárně odpovědný. Takto
bychom mohli horizontálně pokračovat od dále a dále (Princip
kaskádovité odpovědnosti byl aplikován např. francouzským
soudem ve věci Estell Hallyday v. Valentine Lacambre).
• Typicky pak na Internetu vniká následující řetězec včetně
možných kombinací:
1) poskytovatel připojení k Internetu
2) poskytovatel (volného, datového…) prostoru
3) držitel doménového jména
4) poskytovatel obsahu
5) uživatel Internetu.

14. Internet a odpovědnost
• Institut kaskádovité odpovědnosti je úzce spojen s tzv.
odpovědností „přímou“ a „nepřímou“ která je synonymem
pro právní odpovědnost právních vztahů na Internetu.
• U přímé odpovědnosti se konkrétní subjekt (primární rušitel)
dopustil porušení platného práva. V případě nepřímé
odpovědnosti nedochází k porušení práva přímo odpovědnou
osobou, ale tato osoba je, nebo může být, spoluodpovědná
(shledána odpovědnou).
• Důvodů pro vznik nepřímé odpovědnosti může být hned několik
např. anonymita primárního rušitele, nevyhovění zákonným
podmínkám ze strany nepřímo odpovědného subjektu či jeho
pasivita, rozhodné právo které dává lepší právní pozici při sporu
proti nepřímo odpovědnému subjektu atd.
• Poškozený má volbu, z jakého odpovědnostního vztahu
žalovat, případně jakou odpovědnost realizovat.

15. Internet a odpovědnost
• Právní odpovědnost v prostředí Internetu může být často velice
proměnlivá, diskutabilní a někdy i zcela neúčinná. Společným
jmenovatelem uvedených negativ je globálního povaha Internetu a jeho
právně těžce regulované prostředí.
• Závislost vzniku právní odpovědnosti v prostředí Internetu je dána
několika hlavními faktory:
1) Rozhodné právo (právní úprava, která je rozhodná pro právní kvalifikaci
příslušného internetového právního vztahu)
2) Právní povaha subjektu, který na Internetu vystupuje. (Jiné postavení
bude mít běžný uživatel Internetu od například poskytovatele volného
prostoru)
3) Obsah právního vztahu tj. na základě jakých skutečností odp. vznikla
• Z výše uvedeného vyplívá, že odpovědnost jednotlivých subjektů je různá a
liší se případ od případu. Obecné principy posouzení odpovědnosti na
Internetu se tedy budou řídit dle výše uváděných obecných kritérií.

16. Ochrana
soukromí

17. Ochrana soukromí
• Počátky této novodobé zvýšené ochrany lze spatřovat
zejména v rozvoji moderních ICT, které umožňují
efektivně, levně a snadno zasahovat do soukromí
člověka. Jde zejména o
rozvoj počítačových sítí (zejména Internetu) a jejich
způsobilost archivovat komunikaci (logy – protokolové
soubory, obsah…);
rozvoj kamerových systémů (ve městech, na silnicích,
při výkonu práce…);
rozšíření mobilní komunikace a jejich technologických
možností (aktuální a zpětná lokalizace polohy SIM
karet, odposlechy…)

18. Ochrana soukromí
• Výše uvedené přispělo k masivnímu rozvoji právních předpisů
upravujících tuto problematiku u nás i ve světě, a to zejména
− Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, o ochraně jednotlivců v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů
− Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, o určitých aspektech
služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodního styku v
rámci vnitřního trhu
− Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES, o zpracování
osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací
− Úmluva č. 108, o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování
osobních dat [1]
− Dodatkový protokol k Úmluvě č. 108 Směrnice Evropského parlamentu a
Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně jednotlivců v souvislosti se
zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.
− Zákon č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, v platném znění
− Zákon č.127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
− Zákon č.262/2006 Sb., zákoník práce
[1] sdělení Ministerstva zahraničních věcí č.115/2001 Sb.m.s., o Úmluvě o ochraně
osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (v textu jen „Úmluva č.
108 na ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat“ a
„Úmluva č. 108“)

19. Ochrana soukromí
• Prostředky ICT a související vztahy uživatelů mají v mnoha
případech mezinárodní prvek z čehož plyne, že ochrana
soukromí či podmínky její ochrany vůbec, mohou být dány i
dle zcela odlišného právního řádu.
• V prostředí sítě Internet se jedná o různé sociální sítě
YouTube, Facebook či komunikační programy typu ICQ,
Skype, kde se uživatel zaváže souhlasem Všeobecných
podmínek k podmínkám, jež často umožňují významné
narušení soukromí (archivace dat, marketingové účely,
obchodní sdělení a další výhody na straně poskytovatele.)

20. Ochrana soukromí
• Platné právo by nemělo suplovat neopatrnost či lhostejnost uživatelů
ICT ve vztahu k jejich soukromí! Většina případů narušení
soukromí je dána zejména v důsledku vlastní neopatrnosti,
nevědomosti, či lhostejnosti konkrétního uživatele.
• Ochranu soukromí (jakož i možných zásahů do soukromí) upravuje
celá řada soukromoprávních i veřejnoprávní předpisů. Tyto
právní předpisy poskytují nejen právo na ochranu soukromí, ale též
například stanoví i prostředky jakých se může poškozený domáhat,
dále pak sankce při nedodržení zákonem stanovených podmínek při
zásahu do soukromí atd. Institutů právní ochrany soukromí v
prostředí ICT zaručených tuzemským právem je mnoho, otázkou
však je, zda mají skutečný význam a smysl při globální povaze ICT?
V prostředí českého Internetu potažmo „EU Internetu“ jistě ano, ale
za hranicemi tohoto prostoru…..skepticky spíše nikoliv!

21. Ochrana soukromí
• Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů,
pokud je vedle kamerového sledování prováděn také záznam pořizovaných
obrazových příp. i zvukových záběrů (nebo jsou v záznamovém zařízení
uchovávány informace) a současně jsou tyto záznamy (popř. jiné vybrané informace)
pořizovány za účelem jejich možného využití k identifikaci fyzických osob.
(některé výjimky však stanoví zvláštní zákony, např. o Policii ČR, o obecní
Policii, loterijní zákon, zákon o prevenci závažných havárií, apod.)
• Jednou ze základních povinností správce je v souladu s § 5 odst. 1 písm. a) zákona
stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovávány. Kamerový systém je
technický prostředek (způsob), kterým jsou osobní údaje zpracovávány, nikoli účel,
jak se v mnoha případech správci mylně domnívají. Je tedy nutné, aby každý, kdo se
rozhodne provozovat kamerový systém, jednoznačně stanovil účel .
• Oznámení o zpracování (provozování kamerového systému) by měl správce
učinit až po důkladném uvážení a s ohledem na ustanovení § 18 odst. 1 písm.
b) zákona.

22. Elektronický
právní styk

23. Elektronický právní styk
• Elektronický podpis je stejně jako vlastnoruční podpis výsledkem projevu
vůle podepisující osoby jejíž záměrem či cílem je potvrzení a stvrzení
projevu vůle (např. podpis dopisu, návrhu, smlouvy atd.) Význam zavedení
e-podpisu spočívá v nahrazení klasického vlastnoručního podpisu na
hmotném substrátu (papír) podpisem elektronických (digitálním) na
nehmotném substrátu elektronické povahy (datová zpráva). Na rozdíl od
vlastnoručního podpisu je elektronický podpis proměnný tzn. mnohem
obtížněji kopírovatelný či naučitelný.
• Podpis plní dvě stěžení funkce:
1) Identifikace jednající osoby.
2) Dokonání, stvrzení písemného projevu vůle (nastávají účinky) činí-li
právní jednání více osob, nemusí být jejich podpisy, (projevy vůle) vždy na
téže listině (výjimky stanoví zákon). Plně postačí když navrhovatel podepíše
ofertu a přijímající podepíše akceptaci.

24. Elektronický právní styk
• Soukromé právo (tzn. jak Občanský - ObčZ tak i např. Obchodní
zákoník - ObchZ) spočívá zejména na zásadě autonomie vůle
stran a bezformálnosti právního jednání. Máli být dodržena
příslušná forma, musí být ve vyžadované formě zachyceny alespoň
podstatné náležitosti právního jednání (smluvní strany, předmět,
obsah).
• Občanský zákoník vyžaduje pouze výjimečně písemnou formu
jednání (např. ověřené vlastnoruční podpis), tedy tam kde to zákon
výslovně stanoví.
• Situace dle Obchodního zákoníku je téměř totožná s tím rozdílem,
že u obchodně závazkových vztahů je písemná forma nezbytností, je-
li vyžadována alespoň jednou ze smluvních stran (viz § 272 ods.1).
• Obecně platí, že forma právního úkonu plní tři základní funkce:
varovnou, vyjasňovací a důkazní.

25. Elektronický právní styk
• Širší uplatnění a užívání se zaručenému elektronickému podpisu
dostalo ve veřejném a státním sektoru. Mezi příklady využití patří
například: (i) podání přehledu o příjmech a výdajích OSVČ, (ii)
přihlášky a odhlášky k nemocenskému pojištění, (iii) elektronické
podání přiznání DPH, (iv) elektronická komunikace se státní správou,
krajskými a městskými úřady.
• I přes relativně široké možnosti využití elektronického podpisu ve
veřejném právu, nepřineslo očekávané následky – postupná
elektronizace veřejného sektoru. To bylo nejspíše hlavním impulsem
proč se český zákonodárce rozhodl pro radikálnější řešení jakým
způsobem „vymoci“ úplnou elektronizaci státní správy – zavedení
datových schránek přijetím zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických
úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

26. Elektronický právní styk
• Každý subjekt může učinit podání k orgánu veřejné moci v elektronické
podobě, podepsané elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném
certifikátu vydaným akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb.
Bude mít zavedení datových schránek za následek konec využívání
zaručených elektronických podpisů ze strany soukromoprávních
subjektů? V režimu komunikace prostřednictvím datových schránek je to
více než pravděpodobné! Neb dle § 18 odst.2 (z.č.300/2008 Sb.) má úkon
učiněný prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon
učiněný písemně a podepsaný (ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní
předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob.) Tím fakticky
odpadá povinnost subjektů disponovat v rámci této komunikace
zaručeným elektronickým podpisem.
• Využívání datových schránek se plánuje i pro čistě soukromoprávní využití.
Čeká nás tedy nová éra kontrakčního prostředí, kdy budeme moci
uzavírat smlouvy prostřednictvím datových schránek?

27. Elektronický právní styk
• Vlastnoruční podpis je výsledkem individuálního a relativně
stálého písemného projevu člověka. Posudkem soudního
znalce v oboru písmoznalectví pak lze určit pravost
vlastnoručního podpisu (tj. s jistou mírou jistoty vyloučit či
potvrdit, že se podepsala určitá osoba).
• Elektronický podpis vychází ze zcela jiným principů,
znalecky nelze spojit (potvrdit pravost) el. podpis s konkrétním
člověkem, ale pouze daty, resp. prostředkem pro vytváření
elektronického podpisu.
• Svým způsobem nepředstavuje el. podpis samotný podpis,
ale o jistou formu „elektronické obálky“, která je nositelem
(garantem) určitých dodatečných znaků (identifikace,
integrita). Nepochopení těchto rozdílů může přináší
problémy.

28. „Perspektivy“ právní úpravy ICT
"Takový vševládný stát (lhostejno jaké formy)
roztáhne po zemi svou právní síť, a člověk bude
běhat jako zajíc sem a tam, aby našel v této síti díru
či větší oko, aby se dostal na místečko, kde by si
oddechl a zašeptal: 'Zaplať pánbů, tady jsem sám,
tady si zaskotačím.' Pozorujte proto naše
zákonodárství z tohoto hlediska a dávejte pozor,
abychom na místě svobody netvořili nové formy
nevolnictví."
(Svoboda, E., O vývoji v právu, Praha 1926, s. 22)

29. Děkuji za pozornost!
Ján Matejka| matejka@itpravo.cz
Ústav státu a práva Akademie věd ČR
29