1. 1. Argumentace tématu
Téma, které jsem si zvolil pro tento text úzce souvisí s dějinami práva, obzvláště
českého, s ústavním právem, ale i obecně s právem, jakožto systémem norem a hodnot. Pro
každého, kdo by se chtěl právem zabývat, ať už teoreticky, či prakticky, je podstatná
historická složka. V názvu práce jsem se snažil zachytit oblast zaměření textu, ale také
pohled, z jakého se na problematiku dívám.
2. Název práce
Kontinuita komunistického práva v Československu z morálního hlediska
3. Klíčová slova
Komunismus, kontinuita, právo, legitimita, morálka
4. Anotace
Text se zabývá otázkami kontinuity a diskontinuity práva, obzvláště v citlivých
dobách, konkrétně problematikou kontinuity komunistického práva v Československu. Snaží
se nahlížet na tuto kontinuity z hodnotového, hlavně morálního hlediska. Hledá odpověď na
otázky společnosti, proč k takové právní návaznosti dochází a zda-li je to správně, či nějak
ospravedlnitelné. V závěru se snaží podat vysvětlení, proč je právní kontinuita potřebná.
5. Text
U každého státu a každého právního řádu se můžeme setkat s problémem kontinuity.
Kontinuita právního řádu obecně znamená, že právo a na něm založené vztahy platí i přes
1
jinou významnou změnu. To tedy znamená, že veškeré normy, zákony a předpisy, které
nebyly určitým zvláštním zákonem zrušeny, budou platit dále. Tato právní kontinuita je
poměrně logická a víceméně nutná, protože nelze s praktického hlediska vytvářet právní
řády stále od začátku, při každé změně systému či politických zástupců. Problém ovšem
nastává v situaci, kdy bývalý právní řád je považován za špatný, nespravedlivý či jednoduše
právně závadný. V těchto situacích je potřeba veřejnosti nějak ospravedlnit, proč by měly
1
HAVEL, Jiří. Právní kontinuita. In: Atlas transformace [online]. 2008-2010 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/p/pravni-kontinuita/pravni-
kontinuita.html

2. normy zůstat v takové podobě a proč se zákony nemění, i když byly považovány za špatné.
Jiří Havel uvádí příklad klasické otázky veřejnosti: „Jak vůbec může být připuštěna jakákoli
právní kontinuita s minulým režimem, na který pohlížíme jako na špatný a principiálně
neakceptovatelný?“2 V zápětí na otázku dává právnickou odpověď a to, že v právním smyslu
je to otázka nezodpověditelná. Právo jako takové je totiž objektivní systém, který se vyhýbá
hodnotovému hodnocení a také případná diskontinuita celého právního řádu by byla spíše
kontraproduktivní. Na druhou stranu také Havel dodává, že ty nejhorší zločiny byly činěny
v rozporu i s tehdejším právem, tudíž normy, jako takové, nebyly tak špatné, jako spíš jejich
výklad v rámci režimu. 3
S otázkou právní kontinuity a morálky souvisí také dva pojmy, legalita a legitimita.
Pokud nějaký režim či stát má legalitu, znamená to, že jedná na základě a v mezích zákona.
Legitimita je pak jakýsi souhlas s takovým režimem či státem, který dává obyvatelstvo,
například formou voleb či referendem. Zde tedy vzniká problém, že tehdejší komunistické
zákonodárství bylo určitě legální, všechny činy, rozsudky a nařízení byly v souladu
s komunistickými zákony. Určitě však nebyly legitimní, neměly souhlas občanů
Československa.
V Polsku a Maďarsku vyřešili otázku přechodu z komunistického režimu na režim
demokratický fikcí legální revoluce - revoluce, která je omezena existujícím komunistickým
ústavním a právním systémem, přičemž však jejím hlavním účelem je rozložení tohoto
systému a ustavení klasického liberálně demokratického právního státu.4 Následkem toho
pak například v Maďarsku zůstala v platnosti komunistická ústava, avšak byly zrušeny části,
které definovali komunistickou moc. To však státům znemožnilo vypořádat se
s komunistickou minulostí v tom smyslu, že by jejich režim mohly označit za špatný,
protizákonný. V Československu se otázky legitimity komunistického režimu nejvíce projevily
v tzv. lustračních zákonech, které zakazovaly funkcionářům komunistické strany výkon
některých administrativních funkcí. Přibáň nastiňuje i další otázky, které se logicky musely
objevit v myšlenkách veřejnosti: Jak lze bývalý totalitní režim kritizovat a odsoudit jazykem
2
HAVEL, Jiří. Právní kontinuita. In: Atlas transformace [online]. 2008-2010 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/p/pravni-kontinuita/pravni-
kontinuita.html
3
op. cit. HAVEL 2008-2010
4
PŘIBÁŇ, Jiří. Postkomunistické ústavní soudnictví a definování legitimní politiky a práva. In: Atlas transformace
[online]. 2008-2010 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://www.monumenttotransformation.org/atlas-
transformace/html/l/legalita/postkomunisticke-ustavni-soudnictvi.html

3. práva a legality? Vždyť měl svou vlastní ústavu, zákonodárství, zákony a soudy. Jednalo se
tedy o právní stát? Jestliže ano, znamená to, že i kterákoli tyranie je legální? A jestliže se
nejednalo o právní stát, jak je možné, že nový liberálně demokratický režim přejal tolik z jeho
zákonů?5 S těmito otázkami také poukazuje na podstatný rozdíl mezi legitimitou a legalitou,
které se projevuje mnohem více právě při situacích, jako jsou revoluční změny režimů a
společností.
Jak se tedy dá taková situace řešit? Jak se má stát vypořádat s pozůstatky režimu,
který v očích veřejnosti rozhodně nelze považovat za legitimní, avšak jeho základy, právní
řád, je potřeba z praktických důvodů převzít? Kontinuita právního řádu samozřejmě
neznamená, že tím akceptujeme kontinuitu morální, a přebíráme tak odpovědnost či
ospravedlnění za činy minulosti. Někdy je dokonce snahou vyjádřit morální odsudek formou
zákona například zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu
proti němu.6 K pokusům zakamuflovat minulý právní řád za demokratickou revoluci se
vyjádřil i bývalý prezident Václav Havel: Lze samozřejmě proklamativně změnit totalitní
systém v systém demokratický, parlament může nejkřiklavější paragrafy ústavy nebo zákony
potlačující svobodu během jednoho dne zrušit (nebo naopak přijmout), ale to ještě
7
neznamená skutečnou změnu právního řádu a už vůbec ne právního vědomí. Prezident
Havel se zde snaží poukázat na to, že špatné zákonodárství není tím nejhorším pozůstatkem
komunistického režimu pro právo, jakožto spíše pokles mravů a celkového smýšlení lidí.
Problém kontinuity právního řádu se dá tedy považovat spíše za formální stránku věci.
Zákony se dají zrušit, nahradit a celková ústava či právní řád nemusely být tak špatné.
Problém byl ve výkladu práva. Pro kontinuitu práva z morálního hlediska je podstatnější, kdo
například vytváří právo dnes. Jestli jsou to stále stejní lidé, jako v minulém režimu, jestli stále
ti stejní lidé vyučují na školách či mají jinou možnost ovlivňovat právo, pak je sice formální
kontinuita s bývalým režimem nepříjemná, ale opravdový problém, kontinuity morální, je
mnohem palčivější.
5
PŘIBÁŇ, Jiří. Postkomunistické ústavní soudnictví a definování legitimní politiky a práva. In: Atlas transformace
[online]. 2008-2010 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://www.monumenttotransformation.org/atlas-
transformace/html/l/legalita/postkomunisticke-ustavni-soudnictvi.html
6
LUKÁŠ, Jiří a Milan NEUBERT. Zákon č. 198/1993 Sb. Strana demokratického socialismu [online]. [cit. 2013-01-
05]. Dostupné z: http://www.sds.cz/docs/prectete/ezakon/198_1993.htm
7
BOBEK, M. - MOLEK, P.,- ŠIMÍČEK, V. (eds.) Komunistické právo v Československu: Kapitoly z dějin bezpráví.
Brno: Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2009, s. 1. Dostupné z
http://www.komunistickepravo.cz/

4. 6. Zdroje
HAVEL, Jiří. Právní kontinuita. In: Atlas transformace [online]. 2008-2010 [cit. 2013-01-05].
Dostupné z: http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/p/pravni-
kontinuita/pravni-kontinuita.html
odbornost autora
relevantnost
zajímavý pohled na věc
předešlá zkušenost
PŘIBÁŇ, Jiří. Postkomunistické ústavní soudnictví a definování legitimní politiky a práva. In:
Atlas transformace [online]. 2008-2010 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.monumenttotransformation.org/atlas-
transformace/html/l/legalita/postkomunisticke-ustavni-soudnictvi.html
odbornost autora
relevantnost
zajímavý pohled na věc
předešlá zkušenost
užití konkrétních příkladů
BOBEK, M. - MOLEK, P.,- ŠIMÍČEK, V. (eds.) Komunistické právo v Československu: Kapitoly z
dějin bezpráví. Brno: Masarykova univerzita Mezinárodní politologický ústav, 2009.
Dostupné z: http://www.komunistickepravo.cz/
odbornost autorů
relevantnost
hodnotící náhled autorů
rozsah
užití konkrétních příkladů
LUKÁŠ, Jiří a Milan NEUBERT. Zákon č. 198/1993 Sb. Strana demokratického socialismu
[online]. [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.sds.cz/docs/prectete/ezakon/198_1993.htm
relevantnost
konkrétnost

5. 7. Sumarizační infografika