Upravené a doplněné materiály vyučujícího, nejsou dokonalé, ale zkouška (kolokvium) z nich lze složit v pohodě

1. Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:........................................................................................................................2
„Kognitivní obrat“ (v psychologii).................................................................................................................................2
Vnímání...............................................................................................................................................................................3
Weberův a Fechnerův zákon...........................................................................................................................................4
Vnímání objektů..............................................................................................................................................................4
Zpracování informací......................................................................................................................................................4
Psychofyzika...................................................................................................................................................................5
Gestaltismus – tvarová psychologie: ...............................................................................................................................5
A) Vnímání velikosti a vzdálenosti objektů: klíče vnímání prostoru, hloubky (depth cues): binokulární a
monokulární. ..................................................................................................................................................................6
B) Vnímání pohybu:........................................................................................................................................................6
C) Pozornost:...................................................................................................................................................................6
D) Vigilance=bdělost ...................................................................................................................................................10
E) Představy..................................................................................................................................................................10
Asociační zákony..........................................................................................................................................................10
Tvořivost...........................................................................................................................................................................12
Fáze tvůrčího procesu:..................................................................................................................................................12
Paměť................................................................................................................................................................................12
Ebbinghausova křivka...................................................................................................................................................12
Fáze paměti:..................................................................................................................................................................13
Struktura paměti............................................................................................................................................................13
Druhy paměti:................................................................................................................................................................14
Teorie zapomínání: .......................................................................................................................................................14
Mimořádné paměťové schopnosti.................................................................................................................................15
Pomůcky:.......................................................................................................................................................................15
Mentální reprezentace.....................................................................................................................................................16
Kódování...........................................................................................................................................................................18
Druhy kódování.............................................................................................................................................................18
Jazyk..............................................................................................................................................................................19
Myšlení..............................................................................................................................................................................21
Modely inteligence...........................................................................................................................................................24
Tvořivost...........................................................................................................................................................................24
1

2. Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:
„Kognitivní obrat“ (v psychologii)
K obratu přispělo především:
Teorie informací – v mentálním prostoru dochází ke zpracování informací, tento prostor nemůže
být tudíž tzv. black box.
„Behaviorální přístup (někdy též behavioristický) byl dominantním v první polovině 20. století. Zaměřoval se především na
lidské chování a omezil se na objektivně pozorovatelná fakta. Na rozdíl od psychoanalýzy zcela vynechal lidskou mysl
(označovanou jako black box, tedy černá skříňka) a vytvořil tzv. model S-R (stimulus - reakce), ve své době byl proto odpůrci
označován proto jako „psychologie bez duše“. V dnešní době je striktní behaviorismus spíše historií, navázaly na
něj neobehaviorismus či teorie sociálního učení a používá se model S-O-R (doplněný o objekt).“
 Autoři a oblasti: Freudovo pojetí ega: podle něj (podle jeho psychologické teorie) se
osobnost skládá z
o id (Id neboli „ono“ (latinsky to) je podle teorie
osobnosti její nejnižší složkou. Podle Freuda je
u id všechno založeno na uspokojování slasti a id tento
rys našeho nevědomí představuje a zastupuje. )
o ego (Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a
vyrovnává působení složky sociální (superego) a
pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho
činnosti je naše chování.)
o superego (Superego, neboli „nadjá“, je podle Freuda
nejvyšší ze tří složek osobnosti)
 Jerome Bruner (přispěl konstruktivní teorii učení, hlavně tím, že prosadi učení ve spirále),
zabýval se řešením problémů, např. v článku The role of tutoring in problem solving
 Hebbovy neurofyziologické studie (funkčně specializované a hierarchicky uspořádané
neurony)
o Soudobý názor na mozek a jeho fungování byl v posledních sto letech dost změněn. Jeho základem je
stále fungování neuronů a hlavně spojů mezi nimi - tzv. synapsí. Klíšovou se dnes zdá být činnost
látek, které seynapsa obklopují a ovlivňují. To, co se děje na synapsích, rozhoduje o tom, zda vzruch
půjde, nebo nepůjde neuronovou sítí dále. Klíčovým se v pojetí vzájemných vztahů mezi neurony stal
názor, který je podle svého objevitele, psychologa Donalda O. Hebba, nazván Hebbův princip. On
sám jej nazval "synaptická plasticita: "Dvě zároveň aktivní nervové buňky synapsa, které se mezi
nimi nacházení. Jejich současná aktivita vede k oslabení kontaktů. Navzájem propojené neurony
zůstávají propojeny. Platí: buď to užívej, nebo o to přijdeš." Jednoduše řečeno: Mozek je možno
trénovat. Mozek není harddisk. Neuronové sítě však nejsou trvale v jednom stavu. Proto jsou naše
vzpomínky tak tvárné a časově nestabilní (zdroj: http://goo.gl/cO1dw)
 Newellovy a Simonovy počítačové simulace (dostali Turingovu cenu kvůli bádání v oblasti
umělé inteligence a psychologii lidského poznání = vymysleli první program s umělou
inteligencí.)
 Marvin Minske (ého) zkoumání umělé inteligence: vytvořil vlastní neuronovou síť, která se
byla schopna sama učit, a pojmenoval ji SNARC (Stochastic Neural Analog Reinforcement
Computer).
2

3.  Chomsky a lingvistika (kompetence, performance jazyka, hloubkové syntaktické struktury
jazyka) – vrozená znalost jazyka = univerzální gramatika, pak ji nadstavujeme formální
gramatikou.
 nenázorné prvky (pojmy) vědomí v podání Külpeho
 Selzovy výzkumy reproduktivního a produktivního myšlení: produktivní myšlenky, objevy a
vynálezy, většinou anonymní x reproduktivnímu chápání faktů, dedukci, řešení úkolů podle
pravidel nebo návyků
gestaltistické konstanty vnímání (Percepční konstanty (Konstanta jasu a barvy, Konstanta
tvaru a umístění, Konstanta velikosti), myšlení apod. (Wertheimer, Lewin, Köhler atd.)
Kognitivní věda se opírá o vědní disciplíny: filozofie, psychologie, kybernetika, biologie,
matematika, lingvistika, počítačová simulace (programování).
Vnímání
Rozlišení čití a vnímání:
Nejelementárnější formou (projevem) psychiky u člověka je počitek, tj. obraz vnějšího světa
v psychice. Počitek je např. optický, akustický, hmatový. Přichází z vnitřního nebo vnějšího
prostředí. Vyšší formou projevu psychiky je vjem. Vjem je uvědoměný (zvědoměný) počitek. Má
několik fází:
1. detekce (odhalení)
2. diskriminace (rozlišení)
3. analýza (rozložení)
4. rozlišení jemných detailů
5. syntéza (složení)
Rozdělení vnímání:
Distální (zn. vzdálený od centra) a proximální (zn. bližší k centru)podnět
a) zrakové
b) sluchové
c) čichové
d) chuťové
e) hmatové
f) kožní (bolest, teplo, chlad, tlak, dotyk)
g) statické (vnitřní ucho)
h) kinestetické (vnitřní ucho)
i) orgánové (žaludek, játra; tělesné schéma)
Složité vjemy:
Vjem času
Vjem prostoru
Vnímání velikosti
Vnímání tvaru
Vnímání pohybu
3

4. Weberův a Fechnerův zákon
Moje: Weber-Fechnerův zákon charakterizuje vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícího
na receptor a subjektivním vjemem intenzity (počitkem), které toto působení vyvolá. Pojmenován
je po německém lékaři E. H. Weberovi (1795–1878) a německém psychologovi G. Th. Fechnerovi
(1801–1887). Znamená to, že: Přidáme-li ke třem gramům závaží jeden gram, bude subjektivně
vnímaná změna hmotnosti poměrně dobře patrná; přidáme-li ale jeden gram ke třem kilogramům,
bude již subjektivně vnímaná změna hmotnosti nepatrná.
Fechnerův zákon: intenzita vjemu je úměrná logaritmu intenzity působícího podnětu.
Weberův zákon (1834): velikost rozdílového prahu je konstantním podílem standardního
podnětu: čím vyšší intenzitu má počáteční podnět, tím větší změna musí nastat, aby ji jedinec
zaznamenal
Weberova konstanta pro různé smyslové modality – umožňuje porovnat citlivost různých
smyslových modalit.
Roli mohou hrát i psychologické faktory na straně zkoumaného (response bias). V raném období
psychofyziky byly tyto faktory opomíjeny, později ale propracovány v teorii detekce signálu
(signal-detection theory)
Obecné principy senzorického zpracování:
zpracování začíná u struktur, které shromažďují a zesilují fyzikální energii působícího podnětu,
dalším krokem je transdukce, převod energie do formy nervového impulsu – děje se na úrovni
receptorů. Nervové impulsy jsou kódovány ve formě počitků – jejich dimenzí může být intenzita
(např. hlasitost) a kvalita (výška tónu).
Každá část smyslového systému pracuje v interakci s ostatními: dochází např. k adaptaci na
podněty (např. při delším působení přestane chinin působit jako hořký) a ke kontrastu mezi
podněty (např. cukr na jedné straně jazyka způsobí, že sůl na druhé straně chutná slaněji)
Vnímání objektů
Helmholtz – máme dva zdroje informací, které se naučíme asociovat, spojovat: velikost obrazu na
sítnici a klíče vzdálenosti – odhadneme tak velikost objektu /nevědomým procesem/.
Gibson – organismus je vrozeně senzitivní na určité uspořádání podnětů vyššího řádu (např. u
velikosti objektů nám pomáhá gradient struktury – prvky, které tvoří strukturu povrchu, se zdají
být s rostoucí vzdáleností blíže u sebe a poskytují tak informace o relativní velikosti objektu).
Figura a pozadí: jejich rozlišení není dáno jen vlastnostmi podnětu, ale je docíleno percepčním
systémem.
Zpracování informací
- proximální (zn. blíž k centru) podnět, transdukce (zn. vyvolávání nových vjemů)
podnětu do podoby nervového impulsu, psychologická stránka (smyslový vjem)
- různé smysly (smyslové modality) poskytují kvalitativně odlišné smyslové vjemy: je to
dáno rozdílem v povaze podnětu?
4

5. - Müller: specifická nervová energie – různé typy podnětů vyvolávají podráždění
v různých strukturách mozku.
Psychofyzika
- 19. století psychofyzika: vztah mezi intenzitou podnětu a intenzitou smyslového
vjemu
- Zakladatel psychofyziky Fechner tvrdil, že intenzitu smyslového vjemu nemůžeme
měřit přímo, pouze relativně vzhledem k jinému vjemu: můžeme měřit rozdílový práh
podnětů, který vyvolá minimální pozorovatelný rozdíl a absolutní práh, minimální
hodnotu podnětu, která je zaznamenána
Negativní paobrazy
Paobraz je jedním z příkladů optického klamu. Jde o stopu zrakového vjemu, která po několik
sekund zůstává na sítnici. Pokud delší dobu upřeně hledíme na nějakou barevnou plochu a pak
přesuneme zrak na jinou, nejlépe šedou nebo bílou, uvidíme na několik sekund původní obraz v
negativních barvách. Stejně tak po pohlédnutí do silného zdroje světla vidíme před očima temnou
skvrnu. Paobrazy lze vidět také za zavřenými víčky.
Purkyňův fenomén
Zrakový klam spočívající v různém vnímání světlosti barev při rozdílném osvětlení. Např. ve
slunečním světle je jako nejjasnější vnímána barva žlutá a zelená, jako nejtemnější modrá
a fialová. Za soumraku se však nejjasněji jeví zelená, po ní modrá, žlutá, fialová a nejtemnější je
oranžová.
Cyklus vnímání: Neisserův cyklus vnímání: vnímání jako nepřetržitý cyklus procesů shoda dolů a zdola nahoru
+schémata (?)
Eidetická představivost: jasná vizuální představivost; natolik přesvědčivá představa, že se jedinci
jeví jako reálný vjem
Percepční obrana: člověk připouští v první etapě vnímání adekvátně do vědomí pouze ty smyslové
(např. zrakové, sluchové) informace,které jsou v souladu s jeho situačním vyhodnocovacím
rámcem
Gestaltismus – tvarová psychologie:
⇒ Podle gestaltismu nelze odvozovat celistvost duševních jevů druhotně z jevů
elementárních (počitků, jednoduchých citů).
⇒ Na základě tzv. primátu celku či tvaru je psychika nedělitelná na jednoduché prvky, které
jsou asociovány do smysluplných celků; vlastnosti složek jsou podmíněny zákonitostmi
celku a nikoliv naopak.
⇒ Rámec gestaltismu je dán třemi základními větami: deskriptivní (prvotní a rozhodující je
organizace obsahů, procesů a jevů do nedělitelných smysluplných celků), dynamickou (vše
psychické je určeno zákony, jež strukturují celek, tzv. tvarovými zákony) a psychofyzickou
(psychickým "tvarům" odpovídají tvary fyzické).
5

6. ⇒ Veškeré psychické děje jsou organizovány do celostních (tvarových) kvalit (Gestaltqualitát),
které jsou apriorně dány (princip invariace) a které utvářejí procesy vnímání (figura
a pozadí) i myšlení (tvarové zákony).
Gestaltistické zákony percepce: určitý způsob a principy uspořádání vjemů jsou vrozenou funkcí
mozku; při vnímání hraje důležitou úlohu seskupování objektů: zákon blízkosti, zákon podobnosti,
zákon uzavřenosti, zákon správného pokračování, zákon symetrie.
A) Vnímání velikosti a vzdálenosti objektů: klíče vnímání prostoru, hloubky (depth cues):
binokulární a monokulární.
1) binokulární: binokulární disparita – zmenšuje se s rostoucí vzdáleností objektu
2) binokulární konvergence – zvyšuje se s rostoucí blízkostí objektu
3) monokulární: lineární perspektiva, interpozice (překrývání objektů), gradient struktury,
paralaxa pohybu.
B) Vnímání pohybu:
stroboskopický pohyb x fí fenomén – ?
indukovaný pohyb – při pohybu většího objektu, který obklopuje menší objekt, vzniká dojem
pohybu menšího objektu, i když ten je nehybný.
C) Pozornost:
Pozornost je stav (či proces?) úrovně vědomí a zaměření (pravděpodobně nepozornost ve vědomí
není, je to pozornost k něčemu jinému…).
Vlastnosti pozornosti: Oscilace (kolísání), Kapacita (objem), Koncentrace (zaměření), Distribuce
(rozdělení)
Pozornost je schopnost vybírat určité informace za účelem podrobnější analýzy za současného ignorování jiných informací.
Pozornost je úzce spjata se selekcí vnímání. Proces, jehož prostřednictvím si vybíráme podněty, se nazývá selektivní
pozornost. Selektivní pozornost je proces, jehož prostřednictvím některé podněty vybíráme k dalšímu zpracování a některé
ignorujeme. V případě zraku jsou základním prostředkem pro zaměřování pozornosti oční pohyby. Většina očních fixací je
zaměřena na nejvíce informací pozorované scény. Většinou jsme schopni selektivního poslouchání s využitím vodítek, jako je
směr zdroje zvuku a hlasová charakteristika mluvčího.
Kvalita pozornosti závisí na úrovni aktivace. Pozornost je výběrová, soustředíme se vždy na jednu činnost nebo jeden objekt,
dokážeme ale pozornost přenášet z jedné činnosti na druhou.
 Bezděčná pozornost – je podnícena změnou v prostředí (např. zvuk, světlo apod.), upoutávají ji také podněty, které
se ukázaly jako důležité v průběhu života. Je rychle upoutána a také rychle pomíjí.
 Záměrná pozornost – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli a volním úsilí. V průběhu dětství a mládí
se prodlužuje doba pozornosti, ale ani v dospělosti není neomezená, protože by mohlo dojít k přetížení organismu.
Soustředěná pozornost vyžaduje splnění několika podmínek: motivace, přestávky v činnosti, příp. střídání různých
činností, vysokou aktivační úroveň, návyk soustředěného věnování se činnosti apod.
 shifting – schopnost rychlého obrácení pozornosti mezi dvěma úkony.
6

7.  „cocktail party“: Fenomén koktejlové party je psychologické označení selektivní
pozornosti ve společnosti dalších osob. E. Colin Cherry v 50. letech 20. století při výzkumu
selektivní pozornosti narazil na zvláštní fenomén. Při společenských akcích, kdy je
pozornost člověka vystavena rušivému vlivu ostatních hovorů, mu připadá, že osoba s
kterou právě hovoří, mluví hlasitěji než ostatní. Při objektivním měření jsou však všechny
hovory přibližně stejně hlasité. Soustředění pozornosti a zraková vodítka neverbální
komunikace zapříčiní vyšší míru porozumění s kontaktovanou osobou. Při telefonickém
hovoru rušeném dalšími zvuky je problém rozumět právě proto, že chybí neverbální
vodítka. Pokud se někdo pokusí vyslechnout hovor lidí, s nimiž přímo nehovoří, rozumí
hovoru podstatně hůř. Tento fenomén podnítil další zkoumání selektivní pozornosti před
vstupem podnětů do vědomí. (Má jím na mysli sledování jedné konverzace v době, kdy nás
rozptylují další rozhovory. )
 Broadbentova teorie filtru Donald Broadbent (1958) v jedné z prvních teorií pozornosti
předpokládal, že bezprostředně poté, co zaznamenáme informaci na senzorické úrovni,
začneme tuto informaci filtrovat (obr. 3.5). Podle Broadbenta zasáhne pozornostní filtr
řada kanálů senzorické informace. Filtr však propustí jen jeden senzorický kanál, jenž dojde
k procesům vnímání (percepce). Jejich prostřednictvím svým počitkům přiřazujeme smysl.
Systémem pozornosti mohou společně s cílovými podněty projít i podněty, které mají
výrazné smyslové charakteristiky (např. rozdílnou výšku tónu nebo hlasitost) - i tyto
podněty tak mohou dosáhnout vyšší úroveň zpracovávání, např. vnímání. Jiné stimuly jsou
však na senzorické úrovni odfiltrovány - filtrem pozornosti k úrovni vnímání nikdy
neprojdou. Zjištění Colina Cherryho, dokládající, že sluchové čití může s nezaměřenou
pozorností zaznamenat senzorické informace (např. mužský hlas v porovnání s hlasem
ženským, hudební tóny v porovnání se slovy), zatímco informace vyžadující vyšší percepční
procesy (rozlišení německých a anglických slov a slov přehrávaných při zpětném chodu
pásku místo při chodu obvyklém) sluchové čití s nezaměřenou pozorností nezaregistruje,
svědčí ve prospěch Broadbentovy teorie.
 Model oslabující filtrace podle Treismanové
Anne Treismanová (1960) v průběhu podobného výzkumu zjistila, že během doby, kdy pokusná
osoba sleduje souvislé sdělení v jednom uchu a ignoruje sdělení v uchu druhém, stane se v
případě náhlého přepnutí sledované zprávy z jedné strany na druhou (do nesledovaného ucha)
něco zajímavého: probandi zachytí několik prvních slov starého sdělení v novém uchu, z čehož
plyne, že kontext vede na krátkou dobu vyšetřovanou osobu ke sledování sdělení, které měla
ignorovat.
Treismanová (1964a, 1964b) rovněž zjistila, že si všechny testované osoby povšimly případné
identity sdělení na straně, které věnovaly pozornost, se stranou, které pozornost nevěnovaly, a to
i v případě, že obě sdělení byla lehce časově asynchronní. V průběhu systematického zkoumání
tohoto efektu se zjistilo, že pokusné osoby dobře určovaly totožnost obou sdělení v případě, že
sledované sdělení předcházelo před sdělením, jemuž nebyla věnována pozornost o 4,5 sekundy,
stejně jako v případě, že za nesledovaným sdělením následovalo se zpožděním 1,5 sekundy. Jinak
řečeno - snadněji poznáváme sdělení, jemuž nevěnujeme pozornost, jestliže je první, a sdělení,
jemuž byla věnována pozornost, následuje až poté, než v opačném případě. Treismanová dále
pozorovala u pokusných osob, které plynně mluvily dvěma jazyky, že si některé z nich povšimly
7

8. identity zprávy v případě, že zpráva, na kterou nedávaly pozor, byla překladem zprávy, na niž
pozor dávaly.
Morayova modifikace Broadbentova mechanismu filtru zřetelně nedostačovala k vysvětlení
objevů, k nimž Treismanová (1960) došla v průběhu svých pokusů, v nichž pokusné osoby krátce
stínovaly (sledovaly) sdělení přepínaná z ucha, na které dávaly pozor, do ucha, na něž pozor
nedávaly. Stejně nedostačovala k vysvětlení práce této autorky s bilingvními osobami, které
poznávaly synonymní sdělení předávaná do ucha, na které pozor nedávaly (Treisman, 1964a,
1964b). Své objevy vysvětlovala Treismanová tím, že se analyzuje aspoň část informace
o signálech, jimž nevěnujeme pozornost.Morayovy objevy interpretovala Treismanová v tom
smyslu, že informace, jež projde uchem na straně, kterému podle předpokladů nevěnujeme
pozornost, přece jen dosahuje vyšší úroveň zpracování - v opačném případě by pokusné osoby
nepoznávaly známé zvuky jako významné zvuky. Z toho plyne, že se vstupující informace nemůže
odfiltrovat na úrovni senzorické, neboť bychom nikdy nevnímali významná sdělení jako významná.
Na základě těchto objevů Treismanová předložila teorii výběrové (selektivní) pozornosti založené
na odlišném druhu mechanismu filtrace. (Tato teorie je něco jiného, než je její dříve popsaná
teorie slučování znaků.) Vzpomeňte si, že podle Broadbentovy teorie je výsledkem působení filtru
zablokování jiných podnětů, než jsou cílové podněty. V teorii Treismanové filtr podněty, které se
od cílových podnětů odlišují, pouze oslabuje. Vliv oslabování však nestačí na to, aby zvláště silným
podnětům zamezil v průniku filtračním mechanismem, jenž signály oslabuje. (Mechanismus
popsaný Treismanovou je na obr. 3.5.)
Selektivní pozornost má podle této autorky tři stupně. 1. Než se uvede vlastní mechanismus
pozornosti do chodu (preattentatively), analyzujeme fyzikální vlastnosti podnětu, např. hlasitost
(intenzitu zvuku), výšku tónu (má vztah k frekvenci zvukových vln); tento proces se týká paralelně
(simultánně) všech dopadajících smyslových podnětů. Signály, které mají vlastnosti cíle,
propouštíme do dalšího stadia. Signály, které tyto vlastnosti nemají, propouštíme jen v oslabené
podobě. 2. Analyzujeme, zda je daný podnět nějakým způsobem uspořádaný, např. jestli jde o řeč,
nebo o hudbu. Podněty, které jsou uspořádány jako cíl, propustíme do dalšího stadia. Podněty, jež
tyto vlastnosti nemají, opět propustíme v oslabené podobě. 3. Pozornost zaměřujeme na podněty,
které dospěly až do tohoto stadia, a sekvenčně vyhodnocujeme - vybraným sdělením plynoucím
z podnětů přiřazujeme adekvátní význam.
 Neisserova syntéza
Ulric Neisser v roce 1967 sloučil model filtrace informací na rané a pozdní úrovni. Dokazoval, že
pozornost je řízena dvěma mechanismy - jednak preatentivním (doslovně předpozornostním),
jednak vlastním mechanismem pozornosti. Preatentivní automatické procesy jsou rychlé
a paralelní. Užívají se pouze k registraci fyzikálních senzorických vlastností sdělení, kterému se
nevěnuje pozornost. K rozlišení významu nebo souvislosti se neužívají. Procesy, které mají
charakter pozornosti, probíhají později, sériově, potřebují nějakou dobu a zdroje pozornosti (např.
pracovní paměť), lze je užít k pozorování vztahů mezi znaky (rysy) a slouží k slučování fragmentů
do mentální reprezentace objektu. Novější práce zabývající se pozorností staví naNeisserově
rozlišování preatentivních a vlastních procesů pozornosti, soustřeďují se však jen na vědomě
kontrolované aspekty pozornosti (Cowan, 1995).
James Johnston a jeho spolupracovníci (např. McCann a Johnston, 1992) se na uvedené dva
procesy dívají odlišně. Fyzikální analýza senzorických dat podle těchto badatelů probíhá trvale,
sémantická analýza podnětů však proběhne jen tehdy, není-li kognitivní kapacita (v podobě
8

9. pracovní paměti) přetížena a dovoluje-li provedení takové analýzy. Důkaz pro existenci dvojího
systému plyne ze zjištění, že lidské reakční doby jsou daleko kratší v případě odpovědí na fyzikálně
rozlišitelné podněty než na sémanticky rozpoznatelné podněty.
Dvoustupňový model také odpovídá údajům Cherryho, Morayovým i Treismanové. Doklady pro
existenci jak plně automatických, tak plně kontrolovaných procesů se zdají rovněž pro tento
model podporou: automatické procesy jsou řízeny pouze prvním stupněm procesu
pozornosti,kontrolované procesy jsou nadto řízeny druhým stupněm. Model elegantně zahrnuje
i teorii oslabující filtrace Treismanové, stejně jako její teorii integrace znaků, podle nichž se
jednotlivé procesy detekce znaků (charakteristik) a integrace znaků odehrávají v průběhu
vyhledávání. Opět - proces detekce znaků podle Treismanové může mít vazbu s automatickým
zpracováváním (jde o rychlé, automatické zpracovávání informací) a proces integrace znaků může
mít co do činění s kontrolovaným procesem pozornosti (jde o pomalejší kontrolované
zpracovávání informace).
Dvoustupňový model však bohužel dobře nevysvětluje kontinuum procesů od plně automatických
do plně kontrolovaných. Připomínáme např.Neisserovu společnou práci se Spelkem a Hirstem
(Spelke, Hirst a Neisser, 1976) dokládající, že se plně kontrolované procesy zdají přinejmenším
částečně automatizované. Jak vysvětluje dvoustupňový model automatizované procesy v jevech
doprovázených rozdělenou pozorností, jejichž příkladem je čtení, jehož smyslem je pochopit text,
přičemž současně píšeme diktovaná, kategorizovaná slova?
 Ribotův zákon
Při ztrátě paměti v důsledku toho, co Ribot nazval „senilní demencí“, zmizí nejprve nejmladší
vzpomínky a jako poslední přijdou na řadu nejstarší. Ribot varoval, že o příčině právě tohoto
průběhu si nesmíme dělat příliš jednoduchou představu. „Bylo by dětinské předpokládat, že se
vzpomínky v mozku usazují ve vrstvách podle stáří jako zemské vrstvy a že choroba, sestupujíc z
povrchu do nižších vrstev, jedná jako výzkumník, který odebírá z mozku zvířete vrstvu po vrstvě.“
Sám hledal vysvětlení toho, co je mezitím známo jako „Ribotův zákon“, v silnějších asociativních
vazbách mezi staršími vzpomínkami, které se opakují často, a tak jsou pevněji spjaty s jinými
vzpomínkami. Síla asociací je dosud významnou hypotézou pro relativní nezranitelnost
starších vzpomínek i v současných teoriích o průběhu amnézie. Často se také objevovala hypotéza,
že staré vzpomínky jsou uloženy v méně zranitelných částech mozku. To, že se nevracejí žádné
vzpomínky na okamžiky těsně před zraněním, by ukazovalo na to, že trauma naruší chemické
procesy podílející se na konsolidaci paměťových stop.
 Vnímání podle Piageta
- se vnímání utváří v souvislosti s biologicky danými strukturami a zkušenostmi,
kterými pak prolnou. Teorie geneticky spojeného vnímání s činností je dílem ruské
školy, která je svým názorem v přímém rozporu s gestaltismem a Piagetovi (je
kladen důraz na vyloučení biologického faktoru, na historický a sociální vliv).
- Vnímání se vyvýjí od narození. Konkrétně procesy jako například perčepční operace
(zrakové „ohmatávání“ předmětu), které se utvářejí současně s fyzickým kontaktem
s předmětem. Vnímání se formuje jako organizace senzomotorických zkušeností do
větších struktur, které umožňují rozvíjení a zvládání různých praktických úkolů.
- Existují i historicko – společenské „senzorické vzory“, které se jedinec postupem
času naučí k analýze svého okolí a systemizaci své zkušenosti.
9

10. D) Vigilance=bdělost
– je schopnost detekce (odkrývání) řídce se vyskytujících a prahu blízkých signálů.
E) Představy
Klasické zkoumání představ
Asociační experiment (Galton, Wundt, Jung)
Vizualizace.
Druhy představ – představy reprodukované (pamětní, vzpomínkové) vs. odvozené (fantazijní).
Eidetické představy x topografická paměť = představy, které se ostrostí a úplností blíží vjemům,
vážou se však na poměrně vzácné eidetické schopnosti. Obraz přetrvává dost dlouho v plném
detailu. Dnes výskyt u asi 5 procent školních dětí.
Je možné, že obrazotvornost má subsystémy: obrazivost (př. jak asi vypadá kostka, na kterou se
díváme, z druhé strany), představy (jak asi vypadá kostka, na kterou se nyní nedíváme, ale známe
ji), fantazie (jak asi vypadá kostka, i když jsme kostku nikdy v životě neviděli).
Asociační zákony prvního řádu (Aristoteles, Locke):
podobnost, rozdílnost, styk v čase a prostoru
Asociační zákony druhého řádu (Brown):
frekvence, novost, komplexnost
Asociační zákony
1. Primární zákony
• Zákon dotyku a času
v našem vědomí mají tendenci se utvářet zážitky, které vznikly na stejném místě a ve stejném čase
• Zákon podobnosti a kontrastu
v našem vědomí mají tendenci vybavovat se zážitky, které jsou podobní nebo kontrastní
např. vidím člověka a vzpomenu si na známého, který je mu podobný
2. Sekundární zákony
• Zákon novosti
v našem vědomí mají tendenci se lépe vybavovat novější zážitky než starší
• Zákon častosti
daleko lépe si vybavujeme předměty nebo jevy, které na nás působí často, než ty co na nás působí řídce
• Zákon živosti
lépe si vybavujeme předměty, které na nás zanechaly citový dojem
Stroopův efekt: interference při vnímání
10

11. > Možná jste viděli test, při kterém dostanete obrázek, kde je např. modře vytištěno slovo "černá",
zeleně slovo "červená" atd. Nyní dostanete za úkol říct, jako barvu mají jednotlivá slova. Slovní
označení se vám plete a má tendenci přebít vizuální vjem.
Tento jev se mj. označuje jako tzv. Stroopův efekt. Někdy se používá jako základ pro úvahy, zda
jsou naše vnitřní obrazy spíše textové nebo vizuální. Jiná z možných interpretací říká, že pro
většinu dospělých lidí je čtení již procesem automatizovaným, který probíhá na podvědomé úrovni
a není možné ho kontrolovat - když před nás někdo dá nápis, nedokážeme ho nečíst (leda
kdybychom zavřeli oči).
Teorie ustanovky - Uznadzeho škola v Tbilisi
Zaměřenost - p obsah <> aktualizované potřeby a situace, v níž se tato uspokojuje; ustanovka
(zaměřenost) je faktor, který determinuje aktivitu O:
prostředí > subjekt (ustanovka) > chování
Prostředí nevyvolává chování přímo, ale působí na subjekt a mění jej vyvoláním ustanovky -
zaměřenosti na urč. chování; akty chov. jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jeho
ustanovkou. Norakidze - není možná org. p bez organizátora; přizpůsobení se bez toho, kdo se
přizpůsobuje; naučení se bez změny O.
Chování na základě ustanovky vzniká na dvou rovinách:
1. ustan. vzniká na zákl. aktuální potřeby a reál. situace > impulzivní chov. (i zvířata)
2. čl. vypracuje ustanovku na úrovni objektivizace; podmíněno myšlením a vůlí
• tyto dvě úrovně se stále střídají
a) fixovaná ustanovka - ust., upevněná opakováním a subj,. významností
b) dispoziční u. - u. mající vysokou subj. hodnotu; určují svéráz, osobitost
Adaptometr: zařízení pro stanovení adaptační schopnosti lidského oka při stmívání
11

12. Tvořivost
 Vymezení tvůrčího myšlení: tvořivost je poměrně obtížné přesně definovat; jde o produkci
nových, originálních myšlenek či nápadů, které jsou v jistém smyslu užitečné nebo nějak
překonávají původní pojetí; oproti jiným formám myšlení bývá pokládáno za spíše
výjimečně se vyskytující.
 Tradiční pohled na tvořivé myšlení: existuje pouze malý počet „výjimečných jedinců“, kteří
přinášejí kreativní nápady - jsou to talentované osoby, Einsteinové či Mozarti, kteří se
svými schopnostmi tyčí vysoko nad „průměrnými masami“.
 Novější pojetí tvrdí, že to, co pokládáme za projev výjimečného nadání, je často rovněž
výsledkem tvrdé práce, a že jistá míra tvořivosti je přítomna v každém z nás (trochu
nadneseně, kognitivní procesy probíhající při vytváření myšlenek posléze odměněných
Nobelovou cenou se nemusí příliš lišit od kognitivních procesů při vymýšlení vtipů u piva)
 Nadání a genialita: na genialitu se tradičně pohlíželo jako na projev vrozeného nadání,
kterým se géniové odlišují od všech ostatních. Toto pojetí podporují případy tzv.
zázračných dětí (např. Mozart, nebo děti ovládající ve 3 letech plynule 5 jazyků atp.). Při
pečlivém prozkoumání případů zázračných dětí zjistil Howe (1998), že na jejich
výjimečných výsledcích má často podíl velké úsilí rodičů i samotných dětí; v dalších studiích
bylo zjištěno, že raný výskyt výjimečného nadání není spolehlivým prediktorem pozdějšího
úspěchu v daném oboru; důležité jsou i další faktory, např. motivace, vytrvalost, hloubka
zájmu, soutěživost atd.
Fáze tvůrčího procesu:
Wallas (1926) rozlišil tyto fáze tvůrčího procesu:
1) přípravná fáze - formulace problému a úvodní pokusy o jeho vyřešení
2) fáze inkubace - problém je odložen stranou a probíhá práce na jiných úkolech
3) fáze osvícení - řešení problému přichází ve formě náhlého proniknutí do podstaty problému
(gestaltisté to nazývají vhledem)
4) fáze ověření - kontrola, zda řešení skutečně funguje
Paměť
Ebbinghausova křivka
Ebbinghausova křivka zapomínání – německý psycholog Ebbinghaus totiž zjistil, že nejvíce zapomínáme
několik hodin po naučení se dané informace.
12

13. Sílu spojení asociace zjišťoval pomocí 3 metod, 3 metody měření paměti:
• Metoda podržených členů – zjišťujeme počet slabik, které jsou reprodukovány
bezprostředně po prvním exponování – schopnost krátkodobé paměti – bezesmyslné
slabiky
o mnemotechnické pomůcky – používáme v případě, že nám učení nedává smysl,
napomáhají k zapamatování, opírají se o asociační oporu
• Metoda opakování – zjišťuje počet opakování, kolik jich potřebuje daný subjekt
k zapamatování daného materiálu
• Metoda úspor – při druhém učení nám stačí již méně opakování než při prvním – vniká
úspora opakování.
Sériový poziční efekt - nejvíce si zapamatujeme látku na začátku série určené k zapamatování a
z jejího konce.
Efekt Zeigarnikové: neukončené úkoly v důsledku přetrvávání motivačního napětí mají tendenci
se prosazovat do obsahu vědomí tak dlouho, dokud nejsou ukončeny (vyřešeny).
Fáze paměti:
1. vštípení (impregnace) (nově nazýváno osvojení=kódování)
2. podržení (retence) (skladování)
3. vybavení (reprodukce)
4. znovuvybavení (reminiscence)
K těmto fázím se váže paměťový proces rekognice (znovupoznání)
Struktura paměti
• často je uplatňována tzv. prostorová metafora – vzpomínky a informace jsou skladovány v
určitých místech mozku
• podle konekcionistických modelů nejsou vzpomínky skladovány na určitém místě, ale jsou
tvořeny způsobem aktivace šířené na mnoha neuronech a spojeních mezi nimi
13

14. Druhy paměti:
I) Ultrakrátkodobá paměť (senzorický registr; Atkinson, Shiffrin) – jsou specifické pro smyslové
modality (ikonická, echoická); senzorický registr podrží příchozí informace na zlomek sekundy (200
– 300 ms). Sperlingovo zkoumání ultrakrátkodobé paměti (nenašla jsem).
II) Krátkodobá paměť – (momentální přítomnost informací ve vědomí?); velmi omezená kapacita.
Přibližně 20 – 30 sec. Při zapamatování se manifestují často vlivy pořadí (sériový poziční efekt),
efekt primarity a efekt novosti (primární a sekundární asociační zákony). Ebbinghausova zkoumání
N = 1.
Biorytmy paměti, konkrétně biorytmy vštípení, podržení a vybavení. Optimální doba na vštípení je
9 – 10:30 hod. Optimální čas na podržení však mezi 19 – 20:30 hod.
(?) Georg Miller (1956)
Magické 7 +/- 2 prvky a shluky prvků (tzv. chunks)
Operační či pracovní paměť (Baddeley): srovnej s operační pamětí počítačů. Skládá se z:
1. vizuospaciální náčrtník
2. fonologická smyčka
3. centrální výkonná složka
Dlouhodobá paměť – kapacita v podstatě neomezená, stejně tak i doba uložení informací.
Klasifikace dle paměťového obsahu a způsobu kódování:
Deklarativní (doložitelná) paměť (Squire):
• epizodická paměť (Tulving) - obsahuje vzpomínky na události na určitém místě a v určitém čase
(např. co jsme měli dnes k snídani); je subjektivní a osobní
• sémantická paměť (Tulving, Collins) - obsahuje informace o našem „abstraktním vědění“ (slova,
symboly, významy slov, vztahy mezi nimi, pravidla, algoritmy; např. hlavní město Rakouska).
(Důkazy o tomto členění podporují PET studie – při vyvolávání autobiografických vzpomínek jsou
aktivovány jiné části mozku než při vyvolávání informací ze sémantické paměti.)
Nedeklarativní paměť (Squire):
• procedurální paměť(Tulving), priming, imprinting, podmíněné reflexy, habituace, senzitizace,
percepční efekty (např. negativní paobrazy)
Modálně specifická: sluchová, zraková, …
Nespecifická – u všech modalit stejně – obecná tendence
Teorie zapomínání:
• rozpad paměťové stopy – k zapomínání dochází po určité době přirozeně vlivem
metabolických procesů, které vedou k rozpadu paměťové stopy
• potlačení – zdůraznění role emocí při zapomínání – nepříjemné, ohrožující nebo úzkost
vyvolávající vzpomínky jsou potlačeny (takže nejsou přístupny k vyvolání do vědomí)
14

15. • interference – významná teorie 20.století; vzpomínky nejsou ztraceny, ale nahrazeny
jinými, které interferují s původními; retroaktivní interference (nové učení brání vybavení
starého) a proaktivní interference (starý materiál interferuje s naučením nového)
• změna vybavovacích klíčů – informace je v paměti obsažena, ale nemůže být vyvolána;
klíče mohou být externí (např. zařazení slova do kategorie, kontext učení) či interní
(aktuální nálada)
Mimořádné paměťové schopnosti
• některé osoby s mimořádnou pamětí ji získaly pomocí intenzivního a dlouhodobého tréninku,
jiné ji mají „přirozeně“.
• Šereševskij, známý případ ruského neurofyziologa Luriji – byl schopen se naučit za 3 minuty
matici o 50 číslicích a vybavit si ji v jakémkoli směru; vybavil si naučené dokonale i po několika
letech; používal několik strategií: číslice i jiné materiály kódoval jako živé vizuální obrazy, používal
tzv. metodu loci – jednotlivé informace umisťoval na různá místa; využíval i synestézie – vjem z
určité senzorické modality vyvolává vjemy z jiných modalit.
Pomůcky:
• zlepšit ukládání informací lze pomocí chunkování (např. až na 80 položek) – smysluplným
kódováním
• důležité je rovněž hledat vztahy nových informací k již uloženým znalostem, ukládat zároveň
vybavovací klíče atd.
15

16. Mentální reprezentace
a) S. E. Palmer – složky systému MR a procesy reprezentace:
o reprezentovaný a reprezentující svět
o výčet stránek a složek reprezentovaného světa, které mohou být modelovány
o výčet charakteristik reprezentovaného světa, prostřednictvím nichž je tento svět
konstruovaný
o výčet mechanismů zajišťujících korespondenci mezi oběma světy
b) Halford, Wilson (1980)
o MR – je především mapování
c) Ruisel, Ruiselová (1990)
o MR – je průsečíkem poznávacích procesů
d) Sedláková (1992)
o MR – finální výsledek kódování informací, který je buď uložený v paměti (dispoziční
MR), nebo je součástí proudu uvědomovaných informací (aktuální MR)
Společné znaky výzkumů MR:
1. výčet vlastností MR a jejího podílu na utváření architektury mysli
2. vymezení druhů MR
3. určení módů projevů MR
4. charakteristika úrovní MR
5. analýza forem MR
1. vlastnosti MR:
a) emergence (zajišťována paralelními distribučními procesy)
b) rekurzívnost (podmíněno intencionalitou psychických obsahů, výsledkem je ustanovení
jednotlivých instancí (úrovní) MR)
c) mapování (reprezentující i reprezentované oblasti; mapování je schopností subjektu vztahovat
jednu MR k druhé, postupem od reprezentující k reprezentované – konstrukce „obrazu světa“.
Mapováním je zajišťována strukturní podobnost (elementů, vztahů, jednoduchých a
vícenásobných systémů MR)
d) dimenzionalita (je podmíněna strukturací obsahu informace pomocí propozičního kódu;
utváření dimenzí závisí na počtu argumentů na predikát.
4 dimenze MR:
jednodimenzionální MR – 1 argument na 1 predikát (např. zelená věc)
dvojdimenzionální MR – 2 argumenty na 1 predikát (např. Petr je vyšší než Pavlína)
trojdimenzionální MR – 3 argumenty na 1 predikát
čtyřdimenzionální MR – 4 argumenty na 1 predikát (např. a.(b+c)=d)
16

17. 2. druhy MR:
a) dispoziční MR
na úrovni dlouhodobé paměti – deklarativní (sémantické, epizodické); nedeklarativní
(procedurální, priming, imprinting, podmíněné reflexy)
b) aktuální
3. modus projevu MR:
a) explicitní (není tak náročný na techniky a metody výzkumu)
b) implicitní
4. úrovně MR:
(vymezeno kategorizací psychických obsahů MR; předpokládá se dosažení určitého stupně
vývoje poznání, zejména různě složité operace psychické reflexe. Úrovně – označeny řádem)
a) MR prvního řádu – MR se vztahuje k reprezentaci „skutečného“ světa
b) MR druhého a třetího řádu – MR vztahující se k „vnitřnímu“ světu subjektu (synonymum
metareprezentace; pomocí PC nelze zkoumat MR 2. a 3. řádu)
5. formy MR:
a) externí b) interní
obrazová jazyková symbolická subsymbolická
1. jednoduchá 1. jednoduchá
- kreslení - - imaginativní -
- malování - jazyk přirozený - propoziční -
- rýsování (mateřský, cizí) - konceptuální -
- - - verbální -
- jazyk výtvarného - jazyk umělý
umění
2. složitější (smíšená) 2. složitější (smíšená)
- -
- jazyk televizního umění - scénáře
- jazyk filmového umění - schémata
- - rámce
Doporučená literatura:
Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha, Portál. 636 s. ISBN 80-7178-376-5.
Eysenck, M. W., Keane, M. T. (eds.) (2008). Kognitivní psychologie. Praha, Academia. 748 s.
ISBN 978-80-200-1559.
17

18. Kódování
-vyhodnocení podnětů
- nezáleží jaký druh podnětu k nám přichází, ale záleží jaký mu dáme význam v analýze či syntéze
Druhy kódování
- J. Fodor – nástrojem MR je verbální kód
- VK nereflektuje vztah částí a celku určitého předmětu, ani vzdálenosti předmětů, částí předmětů.
- je vždy abstraktní, nadřazený celek nad části (nelze vynechat části)
- Kosslyn, Shepard – nástrojem MR je imaginativní kód
- explicitně (přímo, jasně, výslovně) zobrazuje vztahy mezi předměty, pracuje bez argumentů, bez
jasného syntaxu
- má konkrétní charakter
- Obsahuje informace o vzdálenostech a vztazích i časoprostorových vlastnostech reprezentovaných
předmětů
Paivio – koncepce dvojí kódování: propojené symbolické systémy
- verbální systém - určený pro zpracování informací zprostředkovaných jazykem, základní jednotka
logogen
- imaginativní systém - pro zpracování informací nesených nonverbálními podněty, základní
jednotka imagen
Oba systémy jsou stejnou měrou základem lidského poznání a nástroji zpracování informací
(kódování, strukturace, uchování, znovuvybavení).
Kroll, Yachzel, Carpenter, Sherman (massachusettská skupina psychologů, 1986) proti duálnímu
kódování zavádí:
- lexikální model
- konceptuální model = spojení abstraktního s konkrétním (např. „vizuální“ nota je spojena
s hudbou, nebo přiřazování zvuku k písmenkám v rámci překladače)
Mentální rotace: experimenty Sheparda, Metzlerové: testové podněty tvořila písmena znázorněná
buďto v normální, standardní pozici nebo zrcadlově převrácená. Zkoumané osoby měly posoudit, o
kterou variantu se jedná. Testové figury byly prezentovány v různých úhlech - nejdelší reakční čas
se objevuje například u největších úhlů – 180 stupňů. Podle autorů, testované osoby mentálně rotují
s obrazem podnětu, dokud není ve standardní poloze, ve které jsou schopny jej optimálně porovnat
s, v paměti uloženými, vzory obrazů.
Mentální zooming: rychlost a přesnost vybavení informací podle prototypické velikosti. Malé a
velké znaky ve srovnání s prototypickými jsou z paměti či z představ vybavovány pomaleji a
s větším počtem chyb.
Mentální scanning: experimenty Kosslyna: zkoumané osoby (ZO) dostaly fiktivní mapu ostrova s
vyznačenými orientačními body. Nejprve dostaly za úkol se ji naučit, dokud ji nedokázaly zpaměti
18

19. nakreslit. Posléze byl označen jeden bod, po pěti sekundách další – s instrukcí, aby přesunuly svůj
vnitřní pohled na tento bod. Čím dále byly body od sebe, tím delší byl reakční čas a počet chyb. Ze
zjištění vyplývá, že mentální obrazy mají podobné prostorové vlastnosti jako reálné objekty.
Mentální modely
1. Poprvé užil tento pojem Kenneth Craik (1943); systematické používání pojmu MM až v 80.
letech ve spojení s výzkumem mentálních rotací
2. Filip Johnson – Laird (1983) zavádí MM do oblasti užívání jazyka (kompetence, performance
jazyka, viz Chomsky)
3. D. Genter, A. L. Stevens (1983) MM se utvářejí v procesu poznávání podstaty přírodních a
společenských jevů
Mentální modely = výsledek konstruktivních postupů (operací, procesů) člověka v procesu
poznávání objektu
Témata výzkumů MM:
1. Model TOTE
• test – operate, test – exit
• Termín pro činnost vyvolanou zjištěním nesouhlasu mezi skutečným a žádaným stavem. Šlo o
snahu nahradit tradiční model podnět-reakce jako základní jednotku chování. Cyklus test-operate
je opakován tak dlouho, dokud není cíle dosaženo, nebo dokud od něho není upuštěno. Model
TOTE se stal základem mnoha dalších teorií řešení problémů.
2. Čočkový model
• V tomto modelu jsou rozdíly mezi lidmi, jejich percepcemi a jejich interpretacemi jevů vysvětlovány
tím, že každý jedinec si z elementárních vnímatelných aspektů objektu vybírá jen některé a těm
navíc přikládá odlišnou důležitost.
3. Teorie pole
• Lewin formuloval svou teorii především k vysvětlení chování jedince
• má topologickou povahu tzn., že všechny jeho pojmy jsou vyjádřeny v prostorových výrazech
• Vývoj osobnosti vykládá Lewin jako proces diferenciace, což je pojem přejatý z tvarové
psychologie. Diferenciací míní člověk členění celostního jevu od částí. (např. navštívíme-li
nějaké město poprvé, vnímáme je v jeho celosti. Až když se seznámíme s jeho různými
částmi, můžeme vytvořit diferencovanou představu, která je podrobnější a přesnější.
Diferenciace úzce souvisí s kognitivními pochody.
• teorie působení mezi předměty a nám
Jazyk
Sémiotika (vědní disciplína, zkoumající aspekty znaků (také jazyka)) zahrnuje oblasti zkoumání:
1. Vztah jazykového (také graf, index, ikon) znaku (symbolu) k jeho „obrazu“
• syntaktika (syntax) = nauka o vytváření vědeckých výpovědí, např. z matematických výpočtů,
logogramů (abstraktní úroveň)
2. obraz = jiný předmět
• sigmatika – jádro metodologie, znaky (symboly) reprezentují jednotlivé předměty
3. obraz = mentální reprezentace
19

20. • sémantika – „introspektivní“ vztah mezi mentálními reprezentacemi znaků (symbolů) a jejich
definováním (pojmenováním; +sociální reprezentace); věda o významu
4. obraz = lidé
• pragmatika – „extrospektivní“ vztah mezi lidmi (různost užívání znaků –transkulturní rozdíly;
+sociální reprezentace) a mezi znakem (symbolem)
Pojem = základní jednotka na úrovni jazyka?
Symbolické vyjádření (v jazyce reprezentován slovem nebo slovním spojením) podstatných
společných vlastností skupiny objektů reálného nebo virtuálního světa, resp. jevů v reálném nebo
virtuálním světě. Je jedním z výrazů lidské schematizace světa, což výrazně podporuje zvládnout
množství přicházejících informací.
J. Fodor (1975) – pojmy jsou z velké části vrozené
Podstata pojmů a konceptů
1. pojetí Peirce
• Tak ve vztahu znaku a jeho předmětu nutně vystupuje i interpretace, jež je do tohoto vztahu uvádí.
Znak a jeho interpretace vydělují předmět ze souvislosti světa a umožňují tak jeho poznání.
• znak (slovo) – objekt – interpretace – význam (extenze, intenze) – denotace, konotace –pojem
2. pojetí Saussure
• Neexistuje ani přirozený vztah mezi slovem a objektem, na který odkazuje, ani neexistuje příčinný
vztah mezi podstatnými vlastnostmi objektu a podstatou znaku, užívaný k jejich označení.
• znak (slovo) – interpretace – význam (extenze, intenze) – denotace, konotace – pojem
Znakové situace je možné rozlišovat na úrovni těsnosti vztahů (ztrátou informace, signálu) mezi
znakem – objektem – interpretací.
Index = druh znaku, kde mezi znakem a jím označovaným objektem existuje věcná souvislost;
nejtěsnější (PX 50, rodné číslo atd.)
Ikon = je druh znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán vnější
podobností, objektivní shodou. Může jím být např. piktogram, značka, zvukomalba, nápěv mluvy;
méně těsný ( ©, $)
Symbol = je druh znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán náhodně;
nejméně těsný (meč, kříž atd.)
• Minsky (1975) – pojem = myšlení na základě rámce
• Abelson, Schank (1977) – myšlení na základě skriptu (scénáře) = uvedení imaginárního a verbálního
kódu do pohybu, zavedené do času (př. scénáře, po předvedení nějakého výkonu se tleská)
• Piaget, Neisser – myšlení na základě schémat = neustále se pohybujeme mezi kódem a tím, co by
mohl znamenat s porovnáváním vlastních zkušeností
• Biederman – geon (geometrický iont)=elementární prvky, z nichž lze poskládat jakýkoliv
geometrický objekt (trojrozměrný), který je člověk schopen vnímat
• Posner – (vizuální) kódy = jakýkoliv objekt se dá převést na kódy
20

21. Rozpoznávání slov:
rozpoznávání slov je dosahováno pomocí procesů: bottom-up procesy = vyvolané akustickým
signálem (tedy tím, co slyšíme); a top-down procesy = vytvářené z lingvistického kontextu
Myšlení
Teorie myšlení
Řešení problémů
- při řešení problémů vyvstávají 3 obecné aspekty myšlení:
1) jsme si vědomi, že myslíme
2) procesy myšlení mají různý stupeň zaměřenosti.
3) problémy, které řešíme, se liší podle množství informací, které jsou k jejich řešení potřeba.
Reproduktivní řešení problémů využívá zkušeností z minulosti a někdy může dokonce úspěšnému
řešení problému zabránit.
Produktivní řešení problémů se vyznačuje vhledem do problému a produktivní restrukturací
problému. Vhled se často dostavuje náhle a je doprovázen tzv. „aha zážitkem“.
Funkční fixace (strnulost) - chování je negativně ovlivněno minulou zkušeností. Experiment se
svíčkou. ZO (zkoumaná osoba) byla dána k dispozici svíčka, krabička rýsováčků, sirky a další
předměty s tím, že svíčka má být připevněna na zeď (do svislé polohy). ZO se obvykle snažily
připevnit svíčku pomocí rýsováčků nebo roztavit vosk a přilepit ji; jen málo z nich přišlo na nápad
použít krabičku od rýsováčků jako držák na svíčku - připíchnout ji na zeď a na ni postavit svíčku.
Duncker tvrdil, že ZO jsou „fixovány“ na obvyklou funkci krabičky (uchovávat rýsováčky) a
nedokáží tak přijít na toto řešení problému.
Teorie prostoru a problému
Newell a Simon v padesátých letech poskytli první počítačový model psychických procesů, který se
stal významným bodem v historii kognitivní psychologie a umělé inteligence. Na řešení problémů
nahlíželi jako na prozkoumávání různých cest k řešení (obdobně jako když hledáme cestu v
labyrintu - existuje mnoho alternativních cest, kterými se vydat, pro hledání cesty labyrintem
mohou být použity různé strategie). Newell a Simon tvrdili, že při řešení problému procházejí lidé
různými stavy vědění. Začnou zadáním problému - počátečním stavem vědění - a pátrají v prostoru
možných stavů tak dlouho, dokud nedojdou k cílovému stavu vědění - řešení problému. Z jednoho
stavu vědění do druhého se přesouvají pomocí mentálních operátorů. Pro přesun z původního do
cílového stavu vědění používají nejrůznější strategie nebo heuristické metody.
Algoritmus je metoda nebo postup, který zcela jistě vede k řešení problému (pokud řešení existuje;
u hanojských věží by bylo např. možné prozkoumat všechny možné kroky). Zaručuje nalezení
řešení, obvykle však trvá příliš dlouho.
Heuristické metody neobsahují přesný sled kroků, jsou více intuitivní a nezaručují nalezení řešení
problému; častěji však vedou k úspěchu než neúspěchu a šetří mnoho času a úsilí.
Heuristické strategie:
Analýza dílčích cílů – rozložení problému na vhodné dílčí cíle.
Analýza prostředků a cíle - jde o porovnání současného stavu s cílovým stavem a pokus najít
prostředek - operátor, jak tu mezeru překlenout.
Zpětné hledání - (Vhodná např. při řešení problému s lekníny, které každý den zdvojnásobí svou
plochu. Na začátku léta leknín, za 60 dní pokryjí celé jezero. Který den je pokryta polovina jezera?)
Silnou stránkou teorie je její úspěch při predikci strategií řešení problémů a fungující počítačové
simulace. Hlavní slabinou je však úzké spektrum problémů, na které byla aplikována.
21

22. Fáze řešení problému
3 fáze:
1. Reprezentace problému
• klíčová fáze pro úspěšné a rychlé vyřešení problému
• musíme se na problém dívat se správného úhlu
2. Odvození strategie problému
• použití pravidel nebo rovnic pro řešení
• pravidla použijeme pro uspořádání problému do zvládnutelných celků
• můžeme postupovat pomocí algoritmů nebo heuristických metod
3. Kontrola správnosti řešení
• je snadná u tzv. dobře vymezených problémů
• existují ale problémy, kde není cílový stav tak přesně vymezený
Rozhodování
racionální modely rozhodování - například se rozhodujeme, zda se učit na písemku nebo zda jet na
víkend na hory lyžovat
Dvě dimenze uvažování:
1. užitek (prospěch) - zhodnocení možných důsledků (jak moc radosti z lyžování, jak moc radosti
z jedničky, jak moc zklamání?) a pravděpodobnost různých výsledků (jako je například
pravděpodobnost, že nebude sníh, že bude těžká písemka atd.) Rozhodnutí pak zahrnuje kombinaci
hodnocení obojího.
2. ?(nejsem schopna zjistit )
Heuristika založená na reprezentativnosti jevu - Příklad: Honza je velice plachý a uzavřený,
vždy ochotný pomoci, ale o lidi se příliš nezajímá. Je trpělivý a pořádný, má potřebu vnášet do věcí
pořádek a strukturu a zaměřuje se na detaily. Hádejte, jaká je pravděpodobnost, že Honza je: číšník,
pilot letadla, fyzik. Většina lidí srovná tento popis se svou reprezentací pilota, číšníka atd. a podle
toho určí pravděpodobnost. Přitom bychom měli vzít v úvahu předchozí pravděpodobnost (prior
probability), tj. podíl příslušníků jednotlivých profesí v populaci - číšníků je zdaleka nejvíce.
Chyba souvislosti - přesvědčení, že příklad s obecným a charakteristickým rysem je
reprezentativnější než jen příklad s charakteristickým rysem.
Heuristika založená na přístupnosti, dosažitelnosti - Např. při odhadování pravděpodobnosti
autonehody jsme ovlivněni minulostí (zda jsme ji už my nebo někdo blízký zažili, viděli jsme právě
kolizi, často slyšíme o nehodách atd.). Co vidíme a o čem slyšíme více a 13častěji, to pokládáme za
pravděpodobnější (seznam slavných žen a neznámých mužů – zdá se, že je tam více žen).
Rozhodování v laboratorních a v reálných podmínkách - v laboratoři je otázka o
pravděpodobnosti předkládána pouze jednou. ZO nemají zpravidla zpětnou vazbu a nemohou si tak
svůj úsudek opravit. V reálném životě je zpětná vazba přítomna. Je prokázáno, že při zkoumání
usuzování v reálných podmínkách si lidi vedou lépe.
Pojmy
Je možné je uspořádat na základě tří principů:
1. úspornosti - dělíme objekty světa do kategorií, abychom snížili množství informací, které
musíme
zpracovat
22

23. 2. informativnosti - vyvažuje úspornost – kdybychom všechny objekty třídili do tří obecných
kategorií, nebyl by tento systém příliš informativní
3. přirozenosti - některé kategorie jsou „přirozenější“ než jiné
Gradient typičnosti - při posuzování příslušnosti ke kategorii (zda je objekt příkladem určité
kategorie – zda splňují určitá kritéria ) př. vrabec je lepším příkladem kategorie pták než tučňák
Hierarchické uspořádávání pojmů – např. kolik úrovní abstrakce má systém pojmů? Lidé
uznávají 3 úrovně abstrakce:
• nadřazenou úroveň (obecné kategorie – nábytek)
• základní úroveň (křeslo)
• podřazenou úroveň (konkrétní předmět – moje oblíbené křeslo)
Nestabilita pojmů – při kategorizaci pojmu v určitém kontextu dochází k aktivaci pouze některých
informací.
Teorie kategorizace pojmů
• teorie vymezujících atributů
• teorie prototypu
• teorie kategorizace založené na exemplářích
Teorie vymezujících atributů
Význam pojmu může být vyjádřen konjunktivním seznamem atributů; každý z těchto atributů je
nezbytný a pouze přítomnost všech najednou dostačuje pro identifikaci objektu jako příkladu
pojmu. Příslušnost (a nepříslušnost) ke kategorii je jasně vymezena. Všichni příslušníci kategorie
jsou rovnocenně reprezentativní pro danou kategorii. Jsou-li pojmy uspořádány hierarchicky, pak
vymezení specifického pojmu (např. vrabec) obsahuje všechny vymezující atributy nadřazeného
pojmu (např. pták).
Teorie prototypu
Jedna ze dvou hlavních teorií sémantiky, jež předpokládá, že kategorie jsou tvořeny prototypy,
které nejlépe reprezentují daný pojem a obsahují soubor charakteristických znaků, jež bývají
typické pro většinu představitelů kategorie.
Pozn. Prototyp = model nejlépe reprezentující daný pojem, zahrnuje soubor charakteristických
znaků (rysů), které jsou typické pro většinu příkladů pojmu, ačkoli žádná jednotlivá vlastnost (rys,
znak) není nezbytná pro to, aby položka byla považována za reprezentanta pojmu.
Teorie kategorizace založené na exemplářích
Kategorie jsou vytvářeny na základě souboru příkladů nebo exemplářů; tyto exempláře jsou
seskupeny na základě podobnosti. Podle této teorie člověk nemá uložen abstraktní obraz ptáka,
který slouží jako centrální prototyp pro pojem pták, ale má sklad všech miliónů exemplářů ptáků,
který kdy viděl (proto rychleji odpovíme na otázky „je vrabec pták?“ než na stejnou otázku týkající
se tučňáka.
23

24. Modely inteligence
inteligence = schopnost adaptace na nové podněty (problémy)
Pozn. U modelů inteligence řekl, že nám tím nebude motat hlavu, protože sám v tom nemá úplně
jasno, a je to trochu komplikovaný. Takže tady jen jsou moje poznámky, které k tomu říkal.
Konekcionismus – např. obrázek je složen z pixelů, které nesou informaci o barvě a o umístění
barvy; není zde nadřazený nebo podřazený pixel; když si to převedeme na mozek, konkrétně na
neurony, tak všechny neurony jsou si rovni; dokážeme provádět několik věcí naráz (psát, počítat)
Modulární systém – oproti tomu je model, kde jsou některé neurony nadřazené (např. některé
neurony jsou tu pro rozeznávání čáry, znaku, rozpoznání slova…)
Tvořivost
viz též str. 12
= schopnost takových kognitivních procesů, které vedou k novým řešením, mentálním modelům,
hypotézám, tedy k vytváření nových myšlenek, inovací
Vertikální myšlení (Edwadr de Bono)
Vertikální myšlení je definováno přímočarým postupem k cíli a řešení problému, logickým sledem
kroků.
Laterální myšlení (Edward de Bono)
Laterální myšlení hledá postranní cesty a méně zřejmá řešení.
Př. Existovali kdysi starý a ošklivý lichvář a obchodník s pěknou dcerou. Obchodník se u lichváře
zadlužil a nemohl svůj dluh splatit. Lichvář navrhl řešení -dcera nechť losuje: vytáhne-li z
klobouku černý oblázek, provdá se za lichváře a dluh bude zapomenut; vytáhne-li bílý oblázek,
nemusí se za něj vdát a dluh bude také smazán; odmítne-li tento los, otec půjde do vězení a ona
bude trpět hladem. Otci i dceři nezbylo než na tuto volbu přistoupit. Lichvář se sehnul a z pěšiny
vzal dva oblázky a vložil je do klobouku. Bystré dceři neušlo, že jsou oba černé. Co teď? Ten, kdo
myslí vertikálně, vidí jen tyto možnosti řešení situace: 1) dcera odmítne volbu; 2) vytáhne
oblázky oba a odhalí lichváře jako podvodníka; 3) zvolí libovolný oblázek a obětuje se v zájmu
svého otce. Všechna tato logická řešení nejsou uspokojivá, buď otec skončí ve vězení, nebo dcera
v manželství. Vertikální myšlení se zabývá pouze skutečností, že dcera musí učinit volbu tak, jak
bylo uvedeno a nést logické následky. Laterální myšlení si všímá všech ostatních aspektů a
možných variant řešení. Dívka myslela laterálně a tak sáhla do klobouku, vyjmula oblázek a
neopatrně jej upustila na pěšinu, kde se okamžitě ztratil mezi ostatními. Pak obrátila pozornost na
zbývající oblázek v klobouku - byl černý a proto ten, který původně vytáhla a upustila, musel být
bílý.
Jak se stát tvořivějšími? (Edward de Bono)
1. rozpoznávání dominantních (polaritních) idejí
2. hledání co největšího počtu jiných přístupů
3. oslabování působení vertikálního myšlení
4. pokusit se přeformulovat znění problému, než marně hledat řešení pro původní znění problému
5. nepřevádět vše do slov a logicky souvisejících myšlenek, využívat pocitů a obrazné představivosti
pokoušet se i nepřirozeně obracet některé zřejmé vztahy mezi věcmi - jak budou vypadat?
24

25. 6. přenést, transformovat problém do jiného prostředí či situace
7. využívat náhody, hry, bezcílného bloumání myšlenek
Při laterálním myšlení není nutno, aby ve všech dílčích krocích byl postup úvah vždy správný.
Potřeba, aby vše bylo v pořádku ve všech jednotlivostech, je patrně největší překážkou pro vznik
nových myšlenek. Důležité je vlastně pouze, aby závěr postupu, celkové řešení problému, bylo
správné
25