1. V posledních letech se stále více mluví o nadaných dětech a jejich začleňování do
kolektivu běžné třídy. Jedná se hlavně o děti nadané, postižené, romské a děti se specifickou
poruchou učení. Tyto děti se špatně začleňují do běžné třídy. Jsou často ostatními dětmi
šikanovány, odstrkovaný a to vše se jim také odráží na známkách. Proto jsem si vybrala téma
integrace a inkluze nadaných dětí na 1. stupni základních škol. Chci poukázat na možnosti
nápravy a práce s těmito dětmi. Nabídnout učitelům nové metody a formy práce ve výuce.
Integrace a inkluze nadaných dětí na 1. stupni základních škol
Integrace a inkluze jsou pojmy, s nimiž se v Evropě pracuje od 70., respektive 90. let
minulého století. V České republice se s těmito pojmy setkáváme od 90. let 20. století. V dnešní
době se o integraci a inkluzi velmi často mluví, tyto pojmy se dostávají do popředí, jsou kolem
nich vedeny různé diskuze, popřípadě se dělají různé výzkumy a šetření. Pojďme se tedy na tyto
pojmy zaměřit podrobněji.
Inkluze
Slovo inkluze pochází z latinského slova inclusio. Znamená to přijetí nebo zahrnutí do
nějakého celku. Velmi často je chápáno jako synonymum k pojmu integrace. Chris Berberichová
a Greg Lang popsali inkluzi takto: „Inkluze znamená vytvoření takového prostředí ve třídě, které vítá a
oceňuje odlišnosti.“ Inkluze popírá vylučování některých lidí ze společnosti, jakékoli předsudky a
diskriminaci. Klade si za úkol vytvořit takové prostředí, které bude pečovat o všechny děti.
Inkluze se dá chápat jako stav, kdy se člověk s postižením rodí do společnosti, která akceptuje
jeho odlišnost a odlišnost každého svého člena, kdy je tedy normální být jiný; takové dítě se rodí
do společnosti, která se nad jeho stavem vůbec nepozastavuje (Bazalová, 2006, s.7).
Inkluze se dá chápat jako integrace všech žáků do běžné školy.

2. Integrace
Slovo integrace pochází z latinského slova integratus a znamená znovu vytvoření celku.
Jedná se tedy o vzdělávání žákům s postižením i bez něj. Integrace je nejvyšší stupeň socializace,
která představuje stupeň zapojení jedince do společnosti. Podle Sováka je integrace stav soužití,
který vyjadřujeme slovy „jeden pro druhého.“
Mnohdy docházelo k tomu, že se forma speciálního vzdělávání přesunula do škol
hlavního vzdělávacího proudu, avšak organizace vyučování, osnovy a metody vyučování nebyly
upraveny. Velmi důležitým faktorem ovlivňující úspěšnost integrace / inkluze je kvalitní
komunikace mezi zúčastněnými stranami. Myslí se tím žák, učitel, škola, ředitel, rodiče či
pedagogicko-psychologická poradna. Abychom dosáhly co nejlepší integrace /inkluze, musíme
splňovat několik podmínek. Michalík (2002, s. 41) uvádí tyto aspekty:
• rodiče a rodina
• škola
• učitelé
• poradenství a diagnostika
• prostředky speciálně pedagogické podpory (podpůrný učitel, učební pomůcky,
úprava vzdělávacích podmínek)
Přehledně můžeme vztah mezi integrací a inkluzí vymezit následovně (Kocurová, 2002,
s. 17):
Obrázek č.1: Vztah mezi integrací a inkluzí

3. Inkluzivní vzdělávání
V posledních letech se čím dál častěji dostává do popředí inkluzivní vzdělávání. Co
to ale inkluzivní vzdělávání přesně je?
Podle Lebeera je inkluzivní vzdělávání běžné školy uspořádáno takovým způsobem, aby
mohlo nabídnout všem dětem adekvátní vyučování bez ohledu na jejich individuální rozdíly,
přičemž nezáleží ani na speciálních potřebách dítěte, ani na úrovni výkonu daného žáka (Lebeer,
2006).
V pedagogickém slovníku se můžeme dočíst, že inkluzivní vzdělávání je jakési hnutí,
které se snaží vytvořit podmínky pro integrované žáky. Usiluje o to, aby byl kladen velký důraz
na individuální zvláštnosti každého žáka a aby byly respektovány jeho potřeby potřebné
k dalšímu rozvoji (Průcha, 2006, s. 85).
Jedná se tedy o moderní pojem, který se snaží začlenit všechny žáky do kolektivu běžné
třídy. Podstatou je poskytnout všem dětem to nejlepší vzdělání nezávisle na jejich schopnostech,
individuálních zvláštnostech, znevýhodnění nebo nadání.
O integraci / inkluzi se hovoří také ve Školském zákoně, kde danou problematiku rozvání
vyhláška č. 73/2005 Sb. O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími
potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
Inkluzivní vzdělávání a spolupráce školy
Učitel zavádí inkluzivní výuku do denní praxe. Realizace může mít u každého učitele
různé formy. S tím souvisí i vhodné podmínky, metody a prostředky práce. Učitel by měl
zabránit segregaci dětí s různými vzdělávacími potřebami a všechny zapojit do vzdělávacího
proudu. Ze zkušeností vyplývá, že učitelé chtějí začleňovat nadané žáky, ale změnit své metody,
formy, učební strategie či pracovní postupy měnit nehodlají. Výuka pro tyto děti není efektivní a
přínosná.
Inkluzivní přístup představuje pro učitele velký přínos. Nabízí různorodost výuky, forem
práce, nutí pedagogy zamyslet se nad postupy a strategií výuky, hledat nové a zajímavé cesty a
tvořivě se rozvíjet. Umožňuje poznat, že každé dítě má silné stránky, se kterými se může dál
pracovat.

4. Učitelé vzdělávají nadané žáky pomocí individuálního vzdělávacího plánu. Tento plán
vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy. Je součástí dokumentace žáka. Je
vypracováván před nástupem žáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu žáka do školy.
Tento plán může být v průběhu školního roku měněn, upravován a doplňován. Role pedagoga je
v tomto procesu integrační a závisí na úspěšné kooperaci s dalšími odborníky ze školního i
mimoškolního prostředí.
Školy poskytují všem vyvážené učivo, které sebou přináší tři principy inkluzivního
vzdělávání:
• podněcují při výuce odpovídajícími úkoly a významy
• odpovídají na odlišné vzdělávací potřeby všech svých žáků a studentů
• překonávají potencionální bariéry při vzdělávání a hodnocení jednotlivců i skupin žáků
Anotace
Práce se zabývá výhradně klíčovými pojmy integrace a inkluze. Tyto výrazy jsou si velmi
podobné, avšak po důkladném zkoumání se nepatrně liší. První část práce je proto věnována
rozdílům mezi integrací a inkluzí, přesnými definicemi a hlubšímu zkoumání. Druhá část je
zaměřena především na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, především pak na nadané
studenty. Součástí práce je osnova k sestavení individuálního plánu pro nadané žáky. Práce si
klade za cíl zlepšit těmto dětem kvalitu výuky, více se jim věnovat a začlenit je lépe do kolektivu
třídy. V závěru práce nalezneme seznam použité literatury.
Klíčová slova
Integrace, inkluze, inkluzivní vzdělávání, nadání, výchova, talent

5. Citace
BAZALOVÁ, Barbora. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v zemích
Evropské unie a v dalších vybraných zemích. 1. vyd. Brno: Masarykova universita, 2006, 188 s.
ISBN 80-210-3971-X.
autorka je odborný asistent Katedry speciální pedagogiky Pedagogické fakulty MU
publikace je poměrně nová (rok vydání 2006)
daná problematika popsána do hloubky
autorka má za sebou velké množství vydaných knih z oboru pedagogiky
vydala Masarykova univerzita
Osobnostní rozvoj pedagoga [online]. 2011 [cit. 2013-01-02]. Dostupné z:
www.osobnostnirozvojpedagoga.cz
pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
cílem je osobnostní rozvoj pedagogických pracovníků
je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky
metodik projektu PhDr. Dita Slavíková, Ph.D., kapacita v oboru pedagogiky
projekt vznikla v roce 2011 a je pravidelně aktualizován
Moran, A 2007, 'Embracing inclusive teacher education', European Journal Of Teacher
Education, 30, 2, pp. 119-134, Academic Search Complete, EBSCOhost, viewed 2 January 2013.
Dostupné z:
http://search.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=24975902&l
ang=cs&site=ehost-live
profesorka University of Ulster
publikace je poměrně nová (rok vydání 2007)
dostala několik grantů na výzkum inkluzivního vzdělávání
spolehlivý zdroj elektronických článků EBSCO
práce vznikla na základě dlouhodobého výzkumu