Leadership v praxi – doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc.
26 de Nov de 2014•0 gostou•756 visualizações
Baixar para ler offline
Denunciar
Educação
Přednáška doc. PhDr. Ing. Jana Urbana, CSc. na téma Leadership v praxi z konference VAŠE ŠKOLA 2014, kterou uspořádalo nakladatelství RAABE 12. listopadu 2014 v Praze.
Více na http://www.raabe.cz/konference/vase-skola-2014
2. Nový svět
Vůdcovské schopnosti patří k nejdůležitějším,
ale i nejvzácnějším faktorům úspěšnosti organizací:
jakákoli snaha o podstatné zlepšení či výraznější změnu
organizace se neobejde bez vůdcovských předpokladů
jejího vedení
3. ŘŘíízzeenníí ččii vveeddeenníí??
řízení a vedení (či leadership) představují odlišné, vzájemně
se doplňující postupy
jejich společným cílem je dosahovat předem stanovených
výsledků prostřednictvím a pomocí dalších osob
4. ŘŘíízzeenníí aa vveeddeenníí
úkolem řízení je
- stanovovat konkrétní cíle
- vytvářet ustálené procesy a struktury napomáhající
jejich plnění
- zajišťovat v organizaci řád a kontrolu
5. ŘŘíízzeenníí aa vveeddeenníí
úkolem vedení je
- formulovat dlouhodobější vize organizace
- určovat její hodnoty a kulturu
- podporovat důvěru spolupracovníků k organizaci
- přispívat k pocitu smysluplné práce
- posilovat motivaci, odpovědnost a loajalitu pracovníků
6. ŘŘíízzeenníí aa vveeddeenníí
6
řízení se zabývá věcmi, tj. fakty, procesy, systémy,
materiálními a finančními statky apod.
vedení se zabývá lidmi, tj. jejich zájmy, emocemi, motivací
a rozvojem
7. PPrroočč jjee vveeddeenníí ddůůlleežžiittéé
manažer může mít velmi dobré řídící schopnosti,
nedokáže-li však získat u svých spolupracovníků důvěru,
podpořit jejich nasazení nebo dokonce vyvolat nadšení,
bude vždy jen průměrným vedoucím
8. ŘŘíízzeenníí aa vveeddeenníí:: ppoossttuuppyy,, kktteerréé ssee
vvzzáájjeemmnněě ddooppllňňuujjíí
každá organizace vyžaduje ke svému úspěchu řízení
i vedení
úloha vedení narůstá, stojí-li před organizací nové cíle, je-li
nucena ke změnám nebo se dostává do nejistoty
leadership je „uměním, jak dosáhnout více, než věda o
řízení považuje za možné“
9. VVýýzznnaamm lleeaaddeerrsshhiippuu
vůdce, či vedoucí s vůdcovskými schopnostmi, lidé
potřebují, rádi s nimi spolupracují a většinou je i vyžadují
disponují-li vedoucí těmito předpoklady, mají jejich
spolupracovníci vyšší zájem jim naslouchat a vycházet
jejich požadavkům vstříc
10. VVýýzznnaamm lleeaaddeerrsshhiippuu
vůdcem se stávají osoby
- udávající jasný směr
- vzbuzující důvěru a jistotu
- schopné rozhodnout (a přijmout za své rozhodnutí
odpovědnost)
- ochotné svým spolupracovníkům pomoci a v jejich
je práci povzbudit
neplní-li úlohu vůdce na pracovišti manažer, převezme ji
dříve nebo později někdo jiný
11. 11
PPrroobblléémmeemm řřaaddyy oorrggaanniizzaaccíí jjee
nneerroovvnnoovvááhhaa mmeezzii řříízzeenníímm aa vveeddeenníímm
převaha vedení nad řízením je problémem spíše menších
a začínajících organizací
nerovnováha v neprospěch vedení („technokratické řízení“)
je v praxi častější a postihuje především organizace větší
a starší
12. 12
PPrroobblléémmeemm řřaaddyy oorrggaanniizzaaccíí jjee
nneerroovvnnoovvááhhaa mmeezzii řříízzeenníímm aa vveeddeenníímm
„příliš mnoho řízení a málo vedení“ vytváří nízkou motivaci
a iniciativu
jeho průvodním rysem je krátkozrakost, strnulost a
byrokracie, nízká odpovědnost, alibismus či neschopnost
reagovat na změny
13. 13
PPrroobblléémmeemm řřaaddyy oorrggaanniizzaaccíí jjee
nneerroovvnnoovvááhhaa mmeezzii řříízzeenníímm aa vveeddeenníímm
nerovnováha v neprospěch řízení s sebou nese nejasné cíle,
úkoly či kompetence
plodí chaos, k jejím projevům však může patřit i „kult
osobnosti“ vedoucích představitelů
14. 14
CChhááppáánníí ppooddssttaattyy lleeaaddeerrsshhiippuu jjee
ččaassttoo zzkkrreesslleennéé
vedení nespočívá jen v tvorbě vizí či jejich veřejné
prezentaci
vedení není jen věcí vrcholového řízení organizace:
jde o schopnost, která je důležitá nejen v čele, ale na všech
řídících úrovních organizace
15. 15
CChhááppáánníí ppooddssttaattyy lleeaaddeerrsshhiippuu jjee
ččaassttoo zzkkrreesslleennéé
vedení nemusí být spojeno s formální autoritou. Role
vůdce je vázána na sociální, komunikační i další osobní
vlastnostmi
hlavní osobní vlastnosti, projevy či způsoby jednání vůdců
zůstávají po léta neměnné
16. 16
VVllaassttnnoossttii nneebboo jjeeddnnáánníí??
zdá se, že někteří lidé mají k vůdcovským schopnostem
od narození větší vlohy než jiní
možnost osvojit si chování či zvyklosti přispívající
k získání vůdcovské autority je přesto většině vedoucích
otevřená: vůdcovskému jednání se lze naučit.
17. KK oossoobbnníímm vvllaassttnnoosstteemm vvůůddccůů ppaattřříí
ddeesseett hhllaavvnníícchh ppřřeeddppookkllaaddůů
sebedůvěra a optimismus asertivita
odpovědnost emocionální stabilita
rozhodnost důvěryhodnost
emocionální inteligence morální integrita a smysl pro fair-play
osobní energie smysl pro humor
18. 18
VVýýzznnaamm oossoobbnníícchh vvllaassttnnoossttíí vvůůddccůů
sebedůvěra a optimismus. Vůdci se neobávají výhledu do
budoucna, jsou si jisti sami sebou a svými schopnostmi.
nepochybují o tom, že úkoly, které si vytyčili, dokážou
uskutečnit (nebo o tom alespoň nepochybují na
veřejnosti).
jejich optimismus je „nakažlivý“: zlepšuje atmosféru
organizace i výkonnost spolupracovníků
19. 19
VVýýzznnaamm oossoobbnníícchh vvllaassttnnoossttíí vvůůddccůů
rozhodnost. Vůdci se neobávají přijmout rozhodnutí,
zbytečně je neodkládají, nenechávají vývoj událostí
rozhodnout za ně
20. 20
VVýýzznnaamm oossoobbnníícchh vvllaassttnnoossttíí vvůůddccůů
odpovědnost. Vůdci neobviňují z problémů své
organizace ostatní.
nehledají důvody proč se práce nepodařila, ale způsoby,
jak ji vykonat.
21. 21
VVýýzznnaamm oossoobbnníícchh vvllaassttnnoossttíí vvůůddccůů
důvěryhodnost. Vůdci jsou „autentičtí“. Hodnotám
a vizím, které prosazují, rozumí a skutečně věří
jsou schopni vést příkladem, dodržovat soulad slov a činů
22. 22
VVýýzznnaamm oossoobbnníícchh vvllaassttnnoossttíí vvůůddccůů
morální integrita a smysl pro fair-play. Vůdci respektují
morální hodnoty a smysl pro fair-play, věří, že
dodržování morálních pravidel je jedním z dlouhodobých
faktorů úspěchu
vědí, že lidé chtějí být součástí organizace, na kterou
mohou být hrdí
23. VVllaassttnnoossttii,, kktteerréé vvůůddccoovvsskkéé rroollii bbrráánníí
arogance, zvyk zastrašovat
lhostejnost
nespolehlivost
neschopnost vcítit se do problémů ostatních
sebestřednost, vysoké osobní ambice
neschopnost stavět se problémům čelem
„mikromanagement“
špatný výběr podřízených
krátkozrakost
24. 24
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
důvěra a prostor pro vyniknutí spolupracovníků
důvěra ve schopnosti spolupracovníků zvyšuje jejich
sebedůvěru a výkonnost
25. 25
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
většina vedoucích hledá spolupracovníky, kteří budou
dělat přesně to, co jim bylo řečeno, a plýtvá jejich nápady
a motivací.
vůdci dávají svým spolupracovníkům najevo, že věří
jejich schopnostem, napomáhají jim plně uplatnit svůj
potenciál, povzbuzují je k iniciativě, umožňují jim
vyniknout
26. 26
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
komunikace
vůdci udržují své spolupracovníky informované o dění
v organizaci.
komunikují přímo, nikoli prostřednictvím ostatních
nebo písemně, podporují diskusi i konflikty názorů
jejich komunikace není jednosměrná, ale vychází z toho,
že zájem o názory spolupracovníků zvyšuje jejich motivaci
27. 27
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
opora
vůdci se snaží své spolupracovníky zbavit obav
z možného neúspěchu
poskytují jim proto podporu, a je-li to potřebné, jsou
připraveni jim pomoci
cítí odpovědnost za to, že jejich spolupracovníci své
úkoly zvládnou
28. 28
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
otevřená a konstruktivní „zpětná vazba“
otevřené hodnocení je výrazem zájmu
o spolupracovníky a snahy podpořit jejich rozvoj.
vůdci se nebojí spolupracovníkům říci i nepříjemné věci,
nenapadají však jejich osobnost a snaží se společně s
nimi nalézt řešení
29. 29
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
přesvědčování opírající se o „tah“, nikoli tlak
při přesvědčování, ovlivňování ostatních či prosazování
svých cílů nespoléhají vůdci jen na sílu a pravomoci
(„tlak).
opírají se spíše o nepřímé nástroje: společná východiska,
zkušenosti, zájmy, případně obavy přesvědčovaných. Při
jejich přesvědčování používají tzv. návodných, tj.
nepřímých otázek
30. 30
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
zájem
vůdce má o své spolupracovníky zájem, snaží se poznat
jejich schopnosti i motivaci.
zájem, který vedoucí svým spolupracovníků věnuje, se
odráží i v jejich motivaci. Jsou-li přesvědčeni, že se jejich
vedoucí stará jen o sebe, neangažují se více než je
nezbytně nutné.
31. 31
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
důraz na poslání organizace a smysluplnost práce
většina osob chce mít pocit, že jejich práce je důležitá
úspěšní vůdci tuto skutečnost zdůrazňují: dávají svým
spolupracovníkům najevo, že „neotesávají kámen“, ale
„staví katedrálu“
32. 32
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
řešení konfliktů
při řešení konfliktů vůdci volí metody kladoucí důraz
nejen na prosazení cílů, ale i na udržení vztahů
33. 33
VVůůddccoovvssttvvíí jjaakkoo nnaauuččeennéé jjeeddnnáánníí::
zzvvyykklloossttii vvůůddccůů
„vlastnictví změn“
jedním z důvodů, proč lidé nemají změny rádi, je, že o
nich nerozhodli sami
mají-li změny získat u spolupracovníků podporu, musejí
mít možnost se na nich podílet.
34. 34
Leadership vv ppooddmmíínnkkáácchh zzmměěnn
význam vedení narůstá v období změn a nejistoty
lidé v těchto obdobích ještě více vyžadují silné vůdce:
osoby, které neztrácejí sebedůvěru, neobávají se převzít
odpovědnost, schopné jasně deklarovat cíle i odhodlání
organizaci z tohoto období vyvést
35. 35
VVeeddeenníí vv ppooddmmíínnkkáácchh zzmměěnn aa kkrriizzíí
vedení organizací zasažených potřebou změn jedná často
spíše opačně
přestává komunikovat, ukrývá se za „ochranný val“ svých
spolupracovníků, komisí či týmů, nebo z problémů
dokonce obviňuje své podřízené
37. 37
MMáá--llii vveeddeenníí bbuuddiitt ddůůvvěěrruu,, mmuussíí bbýýtt
jjeehhoo ččiinnnnoosstt ttrrvvaallee vviiddiitteellnnáá
jedním z nejdůležitějších požadavků na úspěšné vedení
v těchto podmínkách je, aby spolupracovníci viděli, že
problémy organizace skutečně řeší
úspěšní vůdci v dobách změn a nových výzev proto
usilují o to, aby jejich činnost byla dobře viditelná a
trvale na očích
38. 38
MMáá--llii vveeddeenníí bbuuddiitt ddůůvvěěrruu,, mmuussíí bbýýtt
jjeehhoo ččiinnnnoosstt ttrrvvaallee vviiddiitteellnnáá
součástí této schopnosti je včasná, trvalá a otevřená
komunikace informující o tom, v jaké situaci se
organizace nachází, co ji čeká a jaké jsou záměry a vize
jejího vedení.
jedním z hlavním předpokladů vedení v této situaci je
schopnost komunikovat osobně.
39. SShhrrnnuuttíí
vůdcovské schopnosti patří k nejdůležitějším faktorům
úspěšnosti organizace
vůdce, či vedoucí s vůdcovskými schopnostmi, lidé potřebují,
a většinou i vyžadují a rádi s nimi spolupracují
vedení nespočívá jen v tvorbě vizí či jejich veřejné prezentaci,
vedení není jen věcí vrcholového řízení organizace: jeho
podstatou je způsob jednání se spolupracovníky
vůdcovské roli se lze naučit
40. SShhrrnnuuttíí
k důležitým zvyklostem vůdců patří
- důvěra ve schopnosti spolupracovníků
- přímá komunikace
- schopnost poskytovat spolupracovníkům oporu
- otevřená a konstruktivní zpětná vazba
- přesvědčování opírající se o „tah“, nikoli tlak
- zájem o spolupracovníky