1. Tříprvková struktura právní normy
Argumentace
V teorii práva jde především o primární problémy: Co je to právo? Jak vzniká? Jak ovlivňuje
společenské vztahy? Jak se odráží v lidském vědomí? Bez odpovědí na tyto a navazující otázky
není činnost právníka ani smysluplné právnické myšlení možné. Tím, že každá norma je přímým a
konkrétním pravidlem a příkazem chování člověka, se pro mě stává styčným bodem mezi právní
teorií a praxí, resp. veřejným životem. Struktura právní normy byla jednou z prvních znalostí, které
jsem v oblasti práva nabyl, proto mě toto téma zaujalo a rozhodl jsem se jej zpracovat.
Anotace
Tento článek pojednává o tříprvkové struktuře právních norem, které jsou pravidlem pro
chování a jednání každého člověka. Autor se této problematice věnuje, neboť je studentem
právnické školy a s právními normami se setkal již v začátku studia. Článek nejdříve vysvětluje, co
to vlastně právní norma je, aby byl čtenář obeznámen se základní úlohou těchto norem. Poté
podrobněji rozebírá jednotlivé složky právní normy, kde uvádí i konkrétní případy jednotlivých
složek pro lepší představu. V závěru potom autor ukazuje, zda je právní norma vždy tříprvková
nebo zda mohou jednotlivé složky existovat i jedna bez druhé.
Definice právní normy
Za právní normy jsou považována obecně závazná pravidla lidského chování, stanovená
(nebo uznaná) státem (popř. mezinárodním společenstvím států) a vynucovaná státní mocí, resp. od
státu odvozenou veřejnou mocí (popř. mocí mezinárodních institucí). Právní norma musí nutně
vyplývat z právního řádu. Označuje dovolení, příkaz, nebo zákaz.
Hypotéza
Hypotézou označujeme podmínky, na jejichž existenci (naplnění, splnění) je vázána.
Hypotéza je podmínka, která personálně (vymezením povinné osoby), lokálně (místním
vymezením), temporálně (časovým vymezením) a (nebo) modálně omezuje platnost dispozice.
Hypotéza může být jednoduchá nebo může být složená z více podmínek a z vymezení jejich
vzájemného vztahu. Příkladem relativně složité hypotézy je:
„(1) Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z
příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o
příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen
podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 10
2. 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu. (2) Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má
příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více
plátců včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4) a neuplatňoval odečet úroků (§ 15
odst. 10 a 11) z hypotečního úvěru banky, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého bankou v
souvislosti s hypotečním úvěrem. Podmínkou je, že poplatník podepsal u všech těchto plátců daně
na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k a vyjma příjmů od daně osvobozených
a příjmů, z nichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než
6000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze
závislé činnosti a funkčních požitků ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Daňové
přiznání za zdaňovací období je však povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3, který uplatňuje
nezdanitelné částky podle § 15 odst. 1 písm. b) až f).“1
Dispozice
Dispozice je vlastní pravidlo chování (konkrétní subjektivní práva a povinnosti subjektů). U
norem trestního práva hypotézy a dispozice splývají. Komplementárními dvojicemi práv a
povinností jsou například: oprávnění něco vykonat - povinnost něco strpět, povinnost něco vykonat
- právo plnění přijmout nebo povinnost něčeho se zdržet - právo takové jednání nestrpět. Český
trestní a přestupkový zákon, které obvykle bývají chápány jako nejzákladnější zdroj právních
norem, neobsahují dispozici zakazující konat popisované delikty. Ustanovení „kdo udělá to a to,
bude potrestán tak a tak“ jsou vykládána jako vyjádření zákazu na základě předpokladu, že
zakázanost je totožná s trestností. Vzniká tak spousta nejasností ohledně rozsahu práv např. dětí,
nepříčetných osob apod. Z těchto zákonů lze pouze některé sankce přiřadit k dispozicím
vyjádřeným v Listině základních práv a svobod a v Ústavě nebo ve speciálních zákonech.
Sankce
Sankce je újma, nepříznivý důsledek, který je spojen s porušením dispozice (je-li naplněna
hypotéza). Sankce mohou být občanskoprávní a trestněprávní, dále soukromoprávní a
veřejnoprávní. Ve své podstatě je sankce další dispozicí, která se uplatňuje v případech, že osoba
neplní závazek vyplývající z dispozice.
Právní norma nemusí obsahovat všechny tři tyto části, pouze dispozice musí být v každém případě
přítomna. Podle přítomnosti hypotézy rozlišujeme normy podmíněné a nepodmíněné, podle
přítomnosti sankce na perfektní a imperfektní. Existují tyto kombinace: nepodmíněné právní normy
imperfektní (D), nepodmíněné právní normy perfektní (D+S), podmíněné právní normy imperfektní
(H+D), podmíněné právní normy perfektní (H+D+S).
1
§ 38g odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu
3. „Tradičně se vychází z toho, že struktura právní normy je trichotomická (trojčlenná) a má podobu
podmíněné věty (implikace): jestliže je p (hypotéza), pak nastává q (dispozice), není-li q., nastupuje
r (jinak r - sankce). Tato logická podoba právní normy vyplývá z jejího charakteru jako pravidla
chování. Pokud se pozorně podíváme na logické schéma právní normy, vidíme, že sankce nenastává
vždy, nýbrž nastupuje jen v případě nedodržení dispozice (přesněji povinnosti stanovené v
dispozici). Proto se v literatuře poukazuje na to, že se tedy spíše jedná o tetrachomickou
(čtyřčlennou) strukturu o dvou částech: hypotéza —> dispozice, porušení dispozice —> sankce
Hypotéza (p) je ta část právní normy, která stanoví podmínky, za nichž nastane dispozice a popř.
sankce. V hypotéze je zejména vymezen okruh adresátů normy, její časová působnost a jsou v ní
uvedeny právní skutečnosti, s nimiž norma spojuje vznik, změnu nebo zánik subjektivních práv a
právních povinností. V hypotéze tedy najdeme podmínky, které musí nastat, aby pravidlo působilo a
mohlo se uplatnit na jednotlivé případy.
Dispozice (q), tj. vlastní pravidlo chování, je jádrem normy. V dispozici nalezneme jednotlivé
žádoucí modality chování, tj. z hlediska normotvůrce příkaz, zákaz, dovolení a z hlediska adresáta
oprávnění a povinnost. Dispozice nemůže u normy absentovat, jinak by ztratila smysl.
Sankce (r) je část právní normy, v níž je stanovena újma (postih)za porušení právních povinností,
stanovených v dispozici právní normy.“2
klíčová slova:
norma, hypotéza, dispozice, sankce, pravidlo chování, právo, tříprvková struktura
Použité prameny a literatura
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. Plzeň:Aleš Čeněk,2007,s.343
(je znám autor, informace jsou objektivní, text obsahuje odbornou terminologii, text je odborně
kvalitní a důvěryhodný, jsou známy zdroje textu)
http://www.vesaprv.estranky.cz/clanky/4-pravni-norma--pravni-vztahy--neni-zastupovani-.html
(článek je dobře strukturován, rozdělen na nadpisy, podnapisy atd.,informace jsou objektivní, text
obsahuje odbornou terminologii, text je odborně kvalitní a důvěryhodný)
http://iuridictum.pecina.cz/ (stránka je dobře a přehledně strukturovaná, informace jsou přesné,
odborně kvalitní, hloubka i šířka dané problematiky je zde dostatečná, jsou na ní uvedeny aktuální
informace)
http://www.mindmeister.com/maps/show/239963485#
2
GERLOCH, Aleš. Teorie práva. Plzeň:Aleš Čeněk,2007.S.38