1. Metoda orální historie se
zaměřením na archivaci rozhovorů
a její aplikace v projektech Političtí
vězni.cz a Stopy totality

2. Seznámení s orální historií
• Co je to orální historie?
• Obraz lidské minulosti popsaný
slovy.
• Kvalitativní výzkumná metoda
užívaná ve společenských
vědách.

3. Raison d'etre orální historie
• V historiografii důraz na dokumenty, to je ale
pouze jeden druh pramenů
• Autobiografie – nedůvěra k těmto typům
pramenů
• Cíl OH – nabídnout komplexnější pohled na
dějiny, pomoci pochopit, jak dějiny prožívají a
hodnotí ti, kteří by po sobě žádný pramen
nezanechali, otevřít tzv. historii
každodennosti, zkoumání nedemokratických
režimů
• Přístup „zdola“, problematika „malých dějin“
• OH např. velmi populární v Latinské Americe –
početné „mlčící“ komunity

4. • Vzpomínky předáváme prostřednictvím
příběhů
• Vyprávění nikdy nemohou být zcela neutrální
– to ale není ke škodě

5. Dějiny orální historie
• Ústně vyprávěné příběhy – staré jak samo
lidstvo
• Nejmladší a nejstarší vědecká disciplína
= vždy snaha zachytit a uchovat obraz minulosti
• Zájem o ústní, spontánní a osobní prožitky
vycházející ze sdělení současníků určité události
• OH musí být uchovávána pro ostatní, dnes k
tomu jsou možnosti

6. Metodologie OH
• Podstatou životní příběh „narátora“ – formou
rozhovorů
• OH není každý rozhovor s pamětníkem
• Přípravná fáze – je důležité získat kontext
• Vlastní rozhovor obvykle 2 fáze – životní příběh a
doplnění jednotlivých témat, pauza mezi 2
rozhovory
• Přepis, analýza a interpretace rozhovorů nezbytná
• OH má svůj etický kodex
• Důležitá i právní stránka věci
• Materiál by měl být uchován pro další badatele

8. • Životní příběh (životopisné vyprávění) – snaha objasnit
určitý historický proces či etapu z pohledu narátora, volné
pole při vyprávění narátorovi, jde o spontánnost příběhu a
plynulý tok řeči
• Interview (rozhovor) – váže se k určité historické
události, dotazovaný ji prožil, měl v ní určitou roli či k ní
zaujímá nějaký postoj, kladení otázek nevyhnutelné (aby
byl narátor udržen u tématu), otázky jsou ale
konkrétní, častější vstupy, respektování osobních přístupů
dotazovaného
• Chronologický – postupný od dětství
• Strukturovaný – oddělování složek života od sebe (pracovní
rodinné, volný čas, práce)
• Tazatel – ten, kdo se ptá, vedoucí výzkumu
• Narátor – pamětník

9. • Není špatného tématu, je špatného
zpracovatele
• Při životopisném rozhovoru tazatel do linie
řeči narátora téměř nevstupuje, pouze když
narátor tuto linii ztratí, může jej nenápadně
navézt zpět. Taktéž když si nemůže narátor na
něco vzpomenout, tazatel musí být proto
dobře obeznámen s tehdejším děním
• Nekladou se otázky ano-ne, spíše takové, které
předpokládají volnější a delší odpovědi

10. • Možnost záměrného zkreslení životního příběhu narátorem, je
třeba údaje ověřovat
• Nutnost vytipovat si předem osoby, do výzkumu zahrnuté
• Narátory předem informujeme o našich záměrech
• Musíme mít alespoň rámcovou představu o souvislostech v
životních příbězích narátorů

11. • Někteří nemusí zpočátku chtít spolupracovat – z
různých důvodů: zdraví a věk, zatrpklost vůči
vlastní minulosti, přehnaná skromnost (že je
člověk „obyčejný“), neslouží paměť
• Je třeba narátorovi vysvětlit, jak s materiálem
bude naloženo, že podepíše autorizační
protokol, který tazatele zavazuje, že rozhovoru
nezneužije
• Připomenout, že rozhovor není důkazním
materiálem, nýbrž jde o osobní vzpomínky, snaha
sdělit něco příští generaci, nejsou písemné
prameny, rozhovor je prakticky v režii
narátora, přesto můžete pomoci dopovědět větu

12. Technika pro nahrávání a práci s
rozhovory
• Rozvoj techniky umožnil rozvoj OH.
• Záznamová zařízení: Kazetové, digitální
diktafony, fotoaparát, kamera
• Kvalita záznamu důležitá
• Editace zvuku a videa: Audacity, Windows
Live, Freemake Audio & Video Converter.

13. Etika OH
• Vztah tazatel – narátor je do značné míry nerovný
• Tazatel vstoupí do života narátora, chce aby mu
sdělil svůj život, nutnost důvěry
• Vše, co s rozhovory bude činěno, je třeba uvést
do smlouvy
• Je třeba se oprostit od emoci či komentářů, ať je
vyřčeno cokoliv, s čím nesouhlasíme
• Je třeba smluvně zajistit rozhovory – narátor
vypráví citlivé až intimní detaily ze svého
života, může

14. Orální historie a etika
Otázky k zamyšlení:
• Jaká rizika narátorovi přináší sdílení osobních informací o jeho
životě s cizím člověkem, který je hodlá publikovat?
• Jaké jsou mocenské vztahy mezi narátorem a tazatelem?
• Má narátor kontrolu nad rozhovorem, vedeným školeným
tazatelem?
• Vyžadují zájmy narátora jeho ochranu?
• Jak ji můžeme zajistit?
• Komu všemu je orální historik (novinář) ve své práci
odpovědný?

15. Záznam z rozhovoru
• Charakteristické mimoslovní projevy narátora, jeho
nálady, pocity tazatele vzhledem k narátorově
upřímnosti, otevřenosti, rezervovanosti, vědomým či
nevědomým nepřesnostem
• Místa, kde se rozhovor dotkl závažné nebo citlivé
problematiky
• Zachytit okruhy, které první rozhovor neobsáhl a k těm se
potom vrátit při druhém rozhovoru
• Všechny neobvyklé události, k nimž došlo v průběhu
rozhovoru - selhání techniky, rozrušení narátora, přerušení
rozhovoru

16. Analýza a interpretace
• Analýza – rozčlenění rozhovoru na tematické úseky.
• Hierarchizace shromážděných údajů podle míry
závažnosti pro projekt. (odlišné vnímání narátora)
• Historik si volí kritéria:
obsahová, faktografická, psychologická, jazyková.
• Interpretace – pochopení a vysvětlení smyslu v
rozhovoru vyřčeného. Zařazení do kontextu. Význam
ticha.

17. Využití metody
• Akademické výzkumy, naučná
literatura, biografie
• Vzdělávání žáků a studentů
• Rodinná historie, regionální historie
• Výstavy, audiovizuální dokumenty..

20. • Společenskovědní projekt o. s. Zapomenutí
pro mladé lidi (ZŠ, SŠ), kteří mají za úkol ve
svém okolí nalézt osoby perzekuované
socialistickou diktaturou v ČSR v 50.
letech, zpracovat jeho životní příběh, který se
následně součástí putovní výstavy
• Žáci a studenti se naučí pracovat s nahrávací
technikou, vést rozhovor s
pamětníkem, pracovat s různými typy
dokumentů

22. • Příběhy perzekuovaných v rámci kolektivizace
zemědělství, v rámci obou tzv. Akcí K, příběhy
politických vězňů i dětí politických vězňů

23. • Návaznost na projekt Zmizelí sousedé

24. Projekt Političtí vězni.cz
• Iniciativa Političtí vězni.cz je nevládní a
neziskový projekt, jehož účelem je eticky
zachytit a uchovat paměť a životní zkušenosti
bývalých politických vězňů a vězeňkyň –
očitých svědků a aktérů historických
událostí, které měly zůstat zapomenuty

25. • Příběhy politických vězeňkyň a
vězňů, někdejších příslušníků PTP

26. Instituce OH v České republice
• Centrum orální historie při Ústavu pro soudobé dějiny
AVČR (COH), Česká asociace orální historie
• Ústav pro studium totalitních režimů
• Židovské muzeum v Praze – portál www.holocaust.cz
• Středisko orální historie (SOHI) při ZČU Plzeň
• Centrum vizuální historie Malach
• Portál Paměť národa

27. Vybrané zahraniční archivy s on-line
přepisy
• First Black Woman at Virginia Tech
http://spec.lib.vt.edu/blackwom/
• Holocaust Survivors
http://www.holocaustsurvivors.org/survivors.php
• Oral History Project of The Vietnam War
http://www.vietnam.ttu.edu/oralhistory/interviews/browse/
• The Rutgers Oral History Archives of World War II
http://oralhistory.rutgers.edu/
• Recording Voices & Documenting Memories of Czech & Slovak
Americans
http://www.ncsml.org/Content/Oral-Histories.aspx
• Capturing Our Stories. Developing a National Oral History Program
of Retiring/Retired Librarians
http://solstice.ischool.utexas.edu/Capturing_Our_Stories/index.php/M
ain_Page

28. Archivace orálně historických
materiálů
• Teoretická debata v USA již od 60. let
• Zachování OH materiálů v autentické podobě vs.
omezená doba životnosti nosičů
(kazety, CD, DVD, Minidisc, paměťové disky), zde
role archivů zcela klíčová
• Derek Reimer: „Archivy a knihovny by mohly OH
materiály nejen uchovávat, nýbrž i spoluvytvářet.“
• Lidé z těchto oborů jsou si dobře vědomi
nedostatků jednotlivých sbírek, mohou iniciovat
jejich komplexnější zpracování.

29. • Diskuse, jaký typ materiálů by měly archivy
uchovávat, badatelé měly v počátcích
problémy s absencí materiálů k historií
„podceňovaným“ sociálním skupinám
• Postmoderní přístup: Uchovávat všechny
prameny bez ohledu na jejich povahu a
kvalitu?
• Fogerty a Tuchman, Bruemmer: Archivace OH
pramenů nezbytná jako součást výzkumu
dějin, uchování paměti – „úplné, totální
archivy“

30. • I zde je třeba pamatovat na etickou a legislativní
stránku věci
• Otázka, jakým způsobem a v jaké formě OH
prameny zpřístupňovat
• Oral History and Copyright: An Uncertain
Relationship. (John Neuenschwander)
• 21. století – nezpochybnitelná role elektronických
médií
• Digitální technologie donucují archivy k
přehodnocení jejich dosavadní role a k
posuzování obtížných otázek týkajících se
bezpečnosti, ochrany a přístupnosti pramenů
(Bret Eynon)

31. • OH materiály na webu: možnost manipulace
výpovědi, neuvědomění si důsledků, které
umístění na webu může mít
• Problém přesunů webových stránek, jejich
nefunkčnosti

32. • Karen Brewster - v roce 2000 uskutečnila analýzu
64 on-line OH sbírek
• Většina institucí zvolila cestu nákladné a časově
náročné varianty k ošetření legislativních
záležitostí a jestliže dosud v případech starších
rozhovorů nebyl k dispozici souhlas narátora k
uveřejnění rozhovoru na internetu, byl dodatečně
opatřen
• Interpretace legislativy se ale v jednotlivých
případech lišila, někde nebyla zmíněna vůbec
• Digitalizace pokračuje dál
• Pokusy o vytvoření digitálních archivů mluveného
slova, např. historicalvoices.org

33. • Problém velkého množství OH materiálu –
nutnost vytváření kategorií, klíčových
slov, orientačních bodů, a to jak v rámci
souboru rozhovorů, tak i v rámci rozhovorů
samotných
• Možnost budování OH archivů při
knihovnách, respektive možnost nabízení
výstupů z OH projektů knihovnami veřejnosti -
spolupráce s regionálními archivy?
• Zajistit dostupnost OH pramenů pro širší
veřejnost, avšak nikoli v rozporu s etickými a
legislativními principy

34. jaroslav.vanous@centrum.cz