1. Děti a média
Argumentace výběru tématu: Tento text je součástí mé ročníkové práce, která se zabývá
vlivem médii na sexuální výchovu dětí. Vybrala jsem část, která charakterizuje pojem média a
poté se v poslední části dostávám ke vztahu mezi dětmi a médii. Studuji sociální pedagogiku a
poradenství a proto si myslím, že veškerá témata týkající se dětí s mým oborem souvisí. Toto
téma je navíc velmi zajímavé a taky ne zcela prozkoumané. Pro tento text jsem vybrala jiný
název než ke své ročníkové práci, protože se více týká obecných bodů ve vztahu dítě vs.
média a sexuální výchově se nevěnuje.
Anotace: Práce se zabývá souvislostí mezi médii a dětmi, tedy jejich vlivem na děti od
mladšího školního věku až po adolescenci. K podrobnějšímu rozpracování tohoto tématu
práce obsahuje i základní charakteristiku pojmu média. Práce předkládá možná řešení
uvedených problematik a slouží k zamyšlení se nad současnou společností a jejím
nevědomým ovlivňováním dětí.
Klíčová slova: média, děti, účinky médií, dětská psychika, vztahy
Ke každému zdroji napište v 5 bodech hodnocení toho, proč daný zdroj považujete za
kvalitní a relevantní právě ke svému textu.
- MALES, M. (2004). It's not the media: The truth about pop culture's influence on
children. Teacher Librarian, 31(3), 34-34. Retrieved from
http://search.proquest.com/docview/224890130?accountid=16531
o anglický článek
o text z odborného časopisu
o jiný úhel pohledu na danou problematiku
o text je podložen psychologickým testem
o souvisí s tématem práce a proto je vhodné jej využít
- URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace a
veřejné mínění. Vyd. 1. Ilustrace Zdeněk Prošek. Praha: Grada, 2011, 230 s.
Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-802-4735-634.

2. o autoři se věnují proměním sociální a masové komunikace
o zapojují do svého uvažování i kulturu
o část knihy je věnována násilí, o němž jsem informace ve své práci také použila
o aktuální informace
o věnuje se i názorům lidí, výzkumům atd.
- MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 4. rozš. a přeprac.
Praha: Portál, 2009, 639 s. ISBN 9788073675745.
o základní informace o médiích
o autor uvádí rozdělení přístupu k médiím
o kvalitní monografie
o souvisí s tématem
o velmi známý autor, čímž je zaručena kvalita jeho práce
- nepoužila jsem žádnou webovou stránku, proto přidávám hodnocení ke dvěma
odborným publikacím
Obrázek s vizualizací tématu:

3. 1 Média
V současné společnosti mají média velký význam, jehož hodnota stále stoupá. Média jsou
zdrojem moci, ale také možností trávení volného času. Představují tedy neustále se rozšiřující
zdroj působení na celé lidstvo. „Podíl médií při vytváření si názorů na dění v našem blízkém i
vzdáleném okolí narůstá, stejně jako jejich možnost pronikat lidem do soukromí a činit ho
předmětem veřejného zájmu a diskuze.“ (2011, Urban, Dubský, Murdza)
Jako první bych ráda vymezila pojem média pro účely této práce. A dále se zaměřila na
znaky a vliv, tedy účinky médií. Veškeré tyto informace budou potřebné pro uvedení do
tématiky této práce.
1.1 Vymezení pojmu
Definice pojmu média, případně masová média, je velmi široká. Každá kultura také chápe
a rozumí tomuto pojmu jiným způsobem. Proto je nutné brát ohled na místní specifikaci
kultury – u nás tedy moderní rozvinutý stát s tržní ekonomikou. Veškeré skutečnosti v této
práci uvedené budou v kontextu této situace a nebudou aplikovatelné na jiné druhy
společnosti s jiným typem kultury.
Velmi zjednodušeně řečeno můžeme považovat masová média za technologii, která
zprostředkovává masovou komunikaci. Problém nastává při vymezování pojmu masová
komunikace, protože nemá žádné jasné vysvětlení. Přesto můžeme, na základě běžného
chápání tohoto jevu, pojem charakterizovat. „Masová komunikace zahrnuje instituce a
postupy, jimž specializované skupiny využívají technické prostředky (tisk, rozhlas, filmy
apod.) pro šíření symbolické obsahu směrem k rozsáhlému, nesourodému a široce
rozptýlenému publiku.“ (1986, Janowitz)
Přístupy
Podle McQuiala (2009) se v teorii vyskytuje rozdílné pojetí médií. Prvním způsobem je
rozdělení podle toho, zda se soustředíme více na média či společnost. U kladení větší hodnoty
médiím (mediocentrický přístup) se přisuzuje mnohem více vlivu a samostatnosti komunikaci.
U druhého přístupu (sociocentrický přístup) chápe média v souvislosti s politickými

4. a ekonomickými silami státu. Druhým pojetím se autoři rozdělují mezi ty, kteří kladou důraz
především na oblast kultury a myšlení a druhá skupina zdůrazňuje materiální podmínky
a okolnosti. Jednotlivé přístupy lze vzájemně kombinovat. Já sama bych se ve své práci více
zaměřila na kulturální přístup a to ze strany sociocentrické i mediocentrické.
1.2 Znaky médií
Různá média se vyznačují různými vlastnostmi. Přesto můžeme podle Thomsona (2004)
určit některé společné: uchování, reprodukovatelnost, prostorové a časové odloučení.
Všechny tyto znaky jsou dvoustranné a to z hlediska toho, kdo je médium zprostředkovává a
na druhé straně toho, kdo médium přijímá. Porozumění tomuto hlavnímu rysu médií
umožňuje lepší chápání vztahů a působení médií na společnost.
1.3 Účinky
„Mediální účinek označuje změnu v chování nebo myšlení individuálního příjemce či
publika, k níž dochází v reakci na recepci určitého mediálního obsahu. Obecně řečeno se
tímto pojmem označuje dopad na příjemce sdělení.“ (2011, Urban, Dubský, Murdza). Účinky
médií lze podle Murdzy (2011) rozdělit na ty, které byly plánované X neplánované a také
podle délky trvání na účinek dlouhodobý X krátkodobý. Dále definoval 9 obecných účinků,
které zde stručně uvádím:
a. vznik nových speciálních činností
b. zkracování vzdálenosti
c. rozšiřování poznání a vědění člověka
d. nová témata pro konverzaci
e. silný formativní vliv médií
f. zprostředkovávání vzorců chování a sociálního jednání
g. posilují důraz na ekonomické a spotřební faktory života
h. mění vzorce rodinného života
i. předpoklad šíření kultury

5. Všechny tyto obecně definovatelné účinky mohou mít různý dopad na různé společnosti a
jedince v nich. Některé z účinků lze považovat za čistě kladné, u jiných si uvědomuje pouze
negativní vliv.
1.4 Druhy
Základním rozdělením médií se zabýval již McLuhan (2011) v šedesátých letech, který je
rozdělil na chladná a horká. Mezi chladná média patří například televize nebo telefon a jsou to
taková média, která jsou zaměřená na racionalitu příjemce. Horkým médiem je například film,
z toho důvodu, že tato média kombinují akustická a vizuální data a tím více působí na emoce
příjemce. Definovat jednotlivá média je složité, protože chápání se mění v čase a přibývají
nebo ubývají různé možnosti vlastností těchto médií.
2 Děti a média
Nejčastěji jsou spojována média (obzvláště televize) s dětmi při zkoumání agresivity. Já
sama bych zde chtěla podat obecné vlivy, které podle nastudované literatury média na děti
mají a až v poslední kapitole podnítit diskusi o souvislosti sexuální výchovy a vlivu médií.
Velkým rozdílem knihy a televize je ten, že u knih musí (malý) čtenář udržovat nějakou
postupnou návaznost. Učí se číst z pohádkových knížek tištěných velkým písmem, poté
přechází ke krátkým příběhům a až za nějakou dobu se zformuje individualita, která se zaměří
na určitý žánr a je schopná chápat více dějových linek a souvislostí v celé knize. K televizi
může zasednout jakkoliv staré dítě a podívat se na jakýkoliv pořad/film, většinou k tomu
nepotřebuje mít vybudovány žádné základy a je schopno vnímat celý děj. Proto může dítě
předškolního věku sledovat se zaujetím detektivku. Svou roli hrají i smysly člověka. Mnohem
lákavější je film, protože zapojujeme mnohem více smyslů než při čtení černobílých stránek a
také se nemusíme namáhat zapojováním vlastní představivosti. Dětský divák je bezbranný a
Burton (2001) uvádí skutečnost, že televize nabízí dětem příklady chování různých rolí
v různých situacích. Dítě však obvykle neodkáže rozpoznat, že scény nejsou skutečné a nesmí
se reálně dělat. Bohužel není ani jednoznačné, které pořady jsou pro děti vhodné a které ne.
Na základě výzkumu uvedeného v článku It's not the media (2004, Males) podle Karen
Sternheimer má na děti stejný vliv akční film, kde se objevují vraždy, násilí či sex stejně jako

6. dětské pořady, například v Americe známá Sesame Street a Mr. Rogers' Neighborhood.
Jediné, co dokáže dítě pochopit je podle Burtona (2001) rozdíl mezi animovanými a hranými
filmy, protože vnímá odlišnost těchto dvou světů.
Ještě před deseti lety nebyl počítač běžnou součástí domácnosti. Nyní vlastní počítač
téměř každá rodina. Děti se setkávají s počítačovými hrami. Existují hry vhodné pro dětské
uživatele, na kterých se děti mohou učit například základy matematiky nebo poznávat barvy
souběžně se ale učí počítač ovládat a postupují k lepším hrám. Bývají to nejčastěji virtuální
reality, „střílečky“ a pro ty méně náročné různé jednoduché úkoly. V mladším školním věku
se ale děti dostávají i na internet. Mají vlastní email, prostřednictvím kterého komunikují se
svými přáteli, účastní se různých chatů, kam se už může dostat kdokoliv „zvenčí“ a spousta
školáků už je aktivních na sociálních sítích (Facebook apod.). Během všech těchto aktivit se
mohou setkat s anonymními uživateli internetu a být jimi ovlivňováni díky své nevinnosti a
bezprostřednosti. Také na internetu objevují své vzory, mohou je sledovat a snažit se vypadat
i chovat stejně.
I rozhlas může ovlivňovat do velké míry, ale díky chybějícímu vizuálnímu zobrazení je
jeho efekt mnohem menší než u televize či internetu. I přesto zprostředkovává nejrůznější
názory a pohledy na svět dětským uším a to převážně nevědomě, kdy děti tyto informace slyší
například během jízdy autobusem nebo na návštěvě. Vysílání je určeno všem posluchačům, a
proto jsou zprávami zasáhnuty i děti.
Za hlavní účinek tedy můžeme považovat napodobování. Děti napodobují, to co vidí
v televizních pořadech nebo chtějí napodobovat děti v reklamách. Napodobují své vrstevníky
a tak si zřizují internetové účty, aby mohli sledovat své vzory. Vše co slyší, vidí nebo čtou, se
ukládá v jejich paměti a jsou schopny si to kdykoliv vybavit a použít. Jediná kontrola, která
může existovat, jsou rodiče.

7. Použitá literatura
BURTON, Graeme, JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal,
2001, 391 s. ISBN 80-85947-67-6
MALES, M. (2004). It's not the media: The truth about pop culture's influence on children.
Teacher Librarian, 31(3), 34-34. Retrieved from
http://search.proquest.com/docview/224890130?accountid=16531
MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá
fronta, 2011, 399 s. ISBN 9788020424099.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 4. rozš. a přeprac. Praha:
Portál, 2009, 639 s. ISBN 9788073675745.
URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace a veřejné mínění.
Vyd. 1. Ilustrace Zdeněk Prošek. Praha: Grada, 2011, 230 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN
978-802-4735-634.