2.  Halová hra určena pěti (nebo 4) hráčům
s gólmanem.
 Hraje se pomocí florbalových holí a
dutého plastikového míčku na dvě
brány.
 Hra je velice podobná lednímu či
pozemnímu hokeji, mají některá
společná pravidla.

3.  Seznámení s hrou, pomůckami, pravidly.
 Zvládnutí základního florbalového
postoje.
 Práce s florbalkou a
míčkem, dribling, vedení míčku.
 Následné přihrávky, ve stoje i v pohybu.
 Střela na bránu.
 Práce s gólmanem.

4.  Lehký plastikový míček, každému hráči na
seznámení jeden do ruky. Hry jako házení
na koš či bránu, vybíjená, odrážení od zdi
apod.
 Florbalová hůl musí být hráči na
míru, nejlépe při postavení na čepel by
měla být mezi pupíkem a hrudní kostí. Větší i
menší florbalky vedou ke zdravotním
potížím hráčů (špatné zatížení
páteře, neobratnost, špatná technika hry)
 Základní pravidla hry, viz Česká florbalová
unie

5.  Začít se musí v klidu, nenechat děti
pobíhat po tělocvičně a honit se za
míčkem.
 Základní florbalový postoj: nohy na
úrovni ramen, pokrčená kolena, těžiště
přeneseno dopředu, mírný prohyb hole.
 Forehand- silnější strana hole, backhand-
slabší strana hole (pozor na přehazování
rukou u dětí).
 Dribling.

6. Florbalový
postoj, nohy na
úrovni
ramen, pokrčená
kolena, rovná
záda, těžiště
přeneseno
dopředu, mírný
ohyb v holi.
Backhand, Forehan
d

7.  Základní cvik, který je nutno opakovat každý
trénink, měnit varianty, vymýšlet hry a nová
cvičení na tuto technickou problematiku.
 Přenášení míčku z forehandové části na
backhandovou, stále udržovat střed
čepele, kombinovat vzdálenosti.
 Začít na široké rozkročení a celou délku
paží, končit na místě, míček zůstává skoro ve
statické poloze.
 Zkoušet cvičení, při kterých děti zvednou hlavu
a nesoustředí se pouze na míček, ale na celou
hrací plochu.

8.  Vedení míčku za pohybu, míček ve středu
čepel, používat zápěstí horní ruky ke
koordinaci čepele, tzv. „klec“, pokud je
míček v kleci, neuteče pryč, nutno mít
hokejku naklopenou a pokrčená kolena.
 Vedení míčku dopředu, dozadu, zapojit
otočky u kuželu, široké slalomy.
 Na začátek tréninku postavit děti na čáru a
pomocí soutěže opakovat techniku vedení
míčku: na každé čáře otočka, od půlky
vedení pozpátku atd.

9.  Zvedání míčku, otočky, kombinace
driblingu, dribling za pohybu, „lajny“
 Pohybová
cvičení, slalomy, otočky, přihrávky o
mantinel, přihrávky trenérovi, přihrávky
mezi lavečkami- technika přesnosti
přihrávky, zvednutí míčku přes překážku.
Vzájemná kombinace těchto prvků oživí
trénink, stačí využít 3 a měnit je v
průběhu dalších tréninků.

10. Ukázka zvedání
míčku, zvedání
rukou a snaha
udržet míček na
čepeli, dřepy s
míčkem, možnost
vyhlásit soutěž o
mistra abecedy

11.  Slalomy lze kombinovat, kuželky (max. 15)
seřadíme do řady s mezerou velikosti
čepele, hráči driblují mezi kužely ze silnější
strany, ze slabší, obkročmo, pozpátku.
 Slalomy lze roztáhnout do šířky, nácvik
vedení míčku do stran.
 Rozmístíme-li kužely dále od sebe, lze vést
míček celým tělem a technicky tak cvičit
obcházení hráčů, příp. uvolňování i
míčkem.

12. Slalomy do stran lze dětem
usnadnit i pomocí barevných
kuželů.
Možnost kombinace a vedení
míčku k oranžovému
předem, ke žlutému pozpátku

13.  Florbalový postoj, otočen ve směru
silnější strany, čepel s míčkem
nachystána u zadní nohy.
 Přenesení váhy spolu s posunutím
hole, zapojit zápěstí pro lepší koordinaci
míčku.
 Nutno začít pomaleji, nenechat děti
přihrávat rychle a bezhlavě.
 Dbát už ze začátku na přesnost, přímé
přihrávky spoluhráči naproti.

14.  Pro zefektivnění tohoto technického cvičení
je dobré mezi jednotlivé přihrávky vložit
prvky driblingu, otočky, zvednutí
míčku, kombinace přihrávek
forehand/backhand.
 Přihrávky rozpohybovat, přidat 3 kroky, nutit
děti, aby se dívaly, kterým směrem mají
přihrávat.
 Pokud zvládají přihrávky v
pohybu, přihrávky za běhu podél
tělocvičny s následným pokusem střely na
branku.

15.  Střela na bránu je až posledním
technickým cvikem v metodické řadě.
 Jde o naprostou spolupráci končetin,
těla, hlavy a především smyslů.
 Střely je dobré učit ze stoje, tahem míčku
od zadní nohy.
 Nutno zvedat hlavu a mířit na bránu.
 Postupně zapojit pohyb, do střely vložit i
zápěstí.

16.  Naučit se střílet na bránu bez gólmana.
 Ze začátku stačí střely po zemi, postupně
naučíme míček zvedat. Doporučuji dát
podél brány položenou lavečku, míček
se odráží zpět. Dobré překážky postupně
zvyšovat.
 Kombinace střely a přihrávek v
pohybu, zapojení otočky (koordinace
těla), slalom, či jinou technickou
pomůcku.

17.  Pro děti mladšího školního věku je post
gólmana „za odměnu“, pokud si teda v
týmu vyloženě brankáře nepěstujete od
mala.
 Nutno seznámit všechny děti s
gólmanskou výstrojí: chrániče na kolena
a lokty, vyztužené kalhoty, vesta, chránič
krku, dres, helma, rukavice.

18.  Základní brankářská poloha: klek na
kolenou, jeden kotník vykrývá mezeru mezi
rozkrokem a zemí, druhá hlídá prostor mezi
bránou a tělem- nohy nutno střídat. Zadek
nesedí na patách, potřeba zabrat co
největší plochu. Ruce ve tvaru
trojúhelníku, dlaně u hlavy- rychlejší postřeh
při chytání míčku. Pohyb před bránou je
klouzavý, pouze za pomocí chodidel a
kolen.

19.  Trenér/rozhodčí by měl nechat volný
průběh hry, upozorňovat průběžně na
chyby, ke kterým během akce
došlo, pískat hrubé fauly, sekání.
 Pokud nemáte dostatečný prostor, hrajte
bez autů, s menším počtem hráčů
(ideálně 3 + 1)
 Malý prostor donutí děti lépe pokrývat
míček a přesněji přihrávat, hra je
rychlejší, dynamičtější.

20.  Přehazovaná: rozdělte děti na dvě
poloviny, doprostřed dejte překážky
(lavečky, branky, židle). Dětem rozdejte
shodný počet míčků a na písknutí se
snaží přenést co nejvíce míčků na
soupeřovu polovinu. Limit hry je na
trenérovi, vhodné počítat kola cca po 2
minutách. Družstvo s menším počtem
míčků vítězí.

21.  Král střelců: máte-li brankáře, otestujte jeho
kvalitu při nájezdech či střelách. Hráči se
postaví do řady a jeden po druhém se snaží
dát gól. Nedá-li první hráč, nic se neděje až
do doby, kdy je vstřelen gól, další hráč musí
taktéž dál gól, jinak vypadává. Čili hra
MUSÍŠ/ NEMUSÍŠ.
 Není-li gólman, lze bránu zabarikádovat
pomocí jiných prostředků:
mantinely, židle, trampolína, menší
branka…

22.  Stíhačky: rozdělte děti do dvou družstev, a
postavte je do zástupu. V týmu je jeden
míček. Hráči z každého družstva se snaží po
jednom dám gól do protější brány, chytí-li
míček gólman, může jej zahodit přes celou
tělocvičnu. Dá-li hráč gól, gólman si míčku
nevšímá a hráč přihrává dalšímu hráči.
Vítězí družstvo, ve kterém dříve vstřelí každý
hráč gól.
 Pozor: bude-li probíhat více kol, nechce
vydechnout gólmany, lepší je, aby se prošli
a odpočali kolenům.

23.  Je-li v tělocvičně basketbalový koš, lze
ho využít jako nástroj pro hru, ve které se
děti snaží dotknout se míčkem bílé desky
za 1 bod, vstřelení koše za 5 bodů. Po
určitém čase se trenér optá, kolik má
každý hráč bodů.

24.  Máte-li k dispozici jen jednoho gólmana, lze
zabarikádovat druhou bránu
pomůckami, nebo zahrát hru na jednu
bránu. Hráči hrají ve dvou
družstvech, brána je uprostřed tělocvičny.
Chce-li však tým vstřelit gól, je nutné si
„nabít“ o zadní stěnu a pomocí přihrávek
vstřelit gól. Sebere-li hráčům míček
protihráč, musí si opět „nabít“.
 Hra je vhodná pro techniku uvolňování a
komunikaci.

25.  Základem každé pohybové aktivity je
rozcvičování. Zahrát si svaly rozběháním
několika koleček kolem tělocvičny a
následné protažení.
 To samé platí i pro ukončení
tréninkového procesu, vyběhání a
protažení.

26. Protažení krku a
šíje, spodní ruku
tlačíme proti
zemi, tah na krku se

27. Protažení svalů horních
končetin, ramena
dole, mírný tlak do
lokte, následní protažení
ruky za hlavu, opakujeme
na obě ruce

28. Protažení svalů horních
končetin, ramena
dole, mírný tlak do
lokte, následní protažení ruky
za hlavu, opakujeme na obě

29. Protažení svalů dolních končetin.
Noha ohnutá v koleni, kolena u
sebe, pánev tlačit směrem
dopředu.
Protažení lýtka, noha
dozadu, špičky mírně
dovnitř, pánev tlačit dopředu, lze
se opřít o stěnu.
Protažení vnitřní části stehen, v
koleni více jak pravý úhel.
Protažení zadní části nohy, zapřít
se o pokrčenou nohu a špičkou
směřovat k hrudníku.

30.  Jen malá ukázka protahovacích cviků.
 Nutno doplnit protažení trupu: kroužit
tělem, výpad do strany a s pomocí ruky
protáhnout šikmé břišní svalstvo.
 Cviky na zemi jsou také poněkud účinné.
 Nezapomenout protahovat obě strany
těla současně a stejnou měrou.
 Cviky lze pojmenovat vtipnou
formou, děti si na nové názvosloví
zvyknou a zefektivní to problematiku
protahování.

31.  Autor: Tereza Strupková, DDM
Magnet, Mohelnice