1. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
FILOSOFICKÁ FAKULTA
Ústav české literatury a knihovnictví
Kabinet informačních studií a knihovnictví
KURZ PRÁCE S INFORMACEMI
Vzájemná souvislost vnímání estetického a etického podle autonomistické,
moralistické a amoralistické koncepce.
Autor práce: Petra Hamanová
Počet znaků: 5366
Brno 1. 1. 2013
2. Anotace
Práce shrnuje pohledy tří koncepcí (autonomistické, moralistické, amoralistické) na
problematiku etiky v umění. Koncepce autonomistická je toho názoru, že etická i estetická
stránka jsou autonomní a podléhají každá jinému způsobu hodnocení. Moralismus a
amoralismus popírají tuto irelevanci. Moralismus tvrdí, že dílo může být esteticky hodnotné
pouze v případě, že jeho námět je morální - eticky správný. Amoralismus je v opozici vůči
tomuto tvrzení a namítá, že dílo může být esteticky hodnotné i pokud zobrazuje neetické
náměty. Práce detailněji popisuje tato tři stanoviska, zabývá se správností jejich vzájemné
argumentace v aplikaci na umělecká díla. Obsahuje grafické znázornění základních postojů
jednotlivých koncepcí.
Klíčová slova
umění, umělecké dílo, etika, estetika, morálka, autonomismus, moralismus, amoralismus
3. V této práci se budu zabývat otázkou vzájemné souvislosti etického a estetického
aspektu v uměleckých dílech. Problematika morálky v umění se v dnešní neomezené škále
možností umělců stává stále diskutovanějším tématem. Z tohoto důvodu jsem si pro svou
práci zvolila právě toto téma. Souvislost etických a estetických aspektů v uměleckých dílech
se nedá popřít. Záměrem této práce je popsat způsob, jak spolu tyto dvě složky uměleckého
díla souvisejí, jestli jsou autonomní, či jsou v nějakém dialektickém vztahu. Budu vycházet ze
tří koncepcí, popisujících jak se lze stavět k uměleckým dílům z etického hlediska –
autonomismus, moralismus a amoralismus.
Už Platón ve třetí knize svého díla Ústava, kde se zabývá formováním etiky ideální
společnosti, řeší pojetí vztahu mezi etikou a estetikou. Ohledně neetických námětů je velice
striktní; zakazuje všechno znázorňování nemorálního konání. Nepopírá estetickou krásu
uměleckého díla, pokud je však dílo v nějakém směru eticky nekorektní, zavrhuje jej pod
záminkou ochrany společnosti, čili z etických důvodů. Ve svém ideálním státě využívá Platón
estetické dílo jako nástroj etiky, pomocí nějž je společnost vychovávána. Proto by umění
nemělo zobrazovat eticky nevhodné náměty esteticky krásně.1
Berys Gaut ve svém článku představuje tři základní koncepce zabývající se pojetím
vztahu mezi etikou a estetikou; koncepce autonomistická, amoralistická a moralistická. Jejich
stanoviska Gaut demonstruje na jedné stěžejní otázce: Jsou etické vady uměleckých děl také
estetickými vadami? Přičemž eticky vadné dílo definuje jako dílo, které předkládá eticky
nepřijatelná stanoviska. Podle autonomistů etické vady uměleckých děl nejsou nikdy
estetickými vadami; etické hodnocení se nijak nevztahuje k estetickému. Druhé dva pohledy
popírají tento vztah irelevance; amoralismus říká, že umělecká díla jsou někdy esteticky dobrá
kvůli jejich etickým vadám, moralismus naproti tomu tvrdí, že díla jsou esteticky špatná ze
stejného důvodu.2 Toto pojetí se v jistém směru podobá Platónovu názoru – ten bychom
mohli nazvat extrémním moralismem. Říká totiž, že umění vždy obsahuje morální aspekt,
který má vliv na morálku společnosti.3
1
PLATÓN. Ústava. 4., opr. Vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005, s. 306-349.
2
GAUT, Berys. Morality and Art. In. COOPER, David E. (ed. In chief), A companion to aesthetics. 1st ed.
Oxford: Blackwell, 1992. XIII, s. 429-430.
3
CAROL, Noel. Morality and Aesthetics. In: KELLY, Michael (ed. In chief), Encyclopedia of Aesthetics. New
York: Oxford University Press, 1998, Vol. 3, s. 279.
4. Autonomisté připouštějí, že díla mohou být morálně hodnocena, ale dodávají, že jejich
etické vlastnosti nejsou nikdy vlastnostmi estetickými. Estetiky se týká pouze způsob
estetického vyjadřování, ne morálka či etika.
Moralismus naproti tomu obhajuje své tvrzení
námitkou; v případě, že morální zásluhy jsou jediným
druhem estetických zásluh, musela by být esteticky
odsouzena spousta všeobecně uznávaných uměleckých
děl. Dalším argumentem je předpoklad existence tzv.
čistě estetického postoje, který je náhledem jen na
estetickou stránku díla bez ohledu na etiku.4
Oproti autonomismu amoralismus zastává názor, že etické vady díla mohou někdy
obsahovat estetické zásluhy. Tudíž etické vady jsou někdy i estetickými vadami - existuje
pluralita estetických
hodnot. Zaprvé umění je
někdy chváleno za své
hříšné a rozporuplné
morální vlastnosti. Zadruhé
rozlišujeme dva smysly, ve
kterých dílo může působit
rozporuplně. Může se nás
ptát na otázku týkající se
naší morálky, ale to dílo
ještě nečiní eticky vadným: morální názory mohou být tázány bez ztotožňování s těmi
amorálními. Když jsou ovšem amorální názory objektivně pojaty dílem, můžeme popřít, že by
byly jeho estetickým smyslem. Druhým argumentem pro amoralismus je neoddělitelnost etiky
a estetiky; některé esteticky dobré součásti díla mohou záležet na jeho morálních
vadách.5 Třetí argument pro amoralismus se vztahuje k ofenzivním vtipům; nespočívá
vtipnost právně v amoralitě vtipu?6
4
GAUT, Berys Nigel a Dominic LOPES. The Routledge companion to aesthetics. 2nd
ed. New York: Routledge, 2005, s. 343-345.
5
HANNAY, A. H. Proceedings of the Aristotelian Society: Morality in Art. Jstor [online]. 1. vyd. London: The
Aristotelian society, 1930, 1. 1. 2013 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/4544181
6
Ibid., s. 345-348.
5. Moralismus by měl být formulován prostřednictvím pro tanto principu: dílo je
esteticky špatné, pokud je eticky špatné. Pro odstranění etické vady můžeme odstranit jinou
estetickou kvalitu, která je na této vadě závislá. Pro moralismus by se neměla žádná etická
vada vztahovat k estetické chybě. Moralismus by měl zastávat názor, že dílo je vždy eticky
vadné, pokud obsahuje etické vady, které jsou ve vztahu k estetice. Pro moralismus mluví tři
hlavní argumenty. První; pokud zvážíme naše vyhodnocující praktiky a úsudek, nejlépe k nim
zapadá moralismus, nikoliv autonomismus, nebo amoralismus. Moralisté se mohou odvolávat
na dominanci etického kriticismu v západních tradicích a jejich rozšiřujícího se vlivu
v současnosti. Druhý
argument říká, že pro
moralismus svědčí už fakt, že
umění nás může eticky
vzdělávat tím, jak zobrazuje
etické náměty. Třetí argument
pro moralismus je založen na
Humově teorii tzv. zaujetí
správného postoje; dílo je
eticky špatné pouze v případě,
že předkládá eticky nepřijatelná stanoviska. Dílo znázorňuje stanoviska a nutí publikum
zaujmout k nim nějaký postoj – ten by měl být eticky správný. Pokud není, pak dílo selhalo
esteticky; způsob znázornění je špatný, jelikož nenabízí správnou odezvu v lidské mysli. Dílo,
které nebudí správnou odezvu, selhává esteticky, protože je úkolem estetické části díla
vzbudit správný etický postoj.7
Otázka souvislosti mezi vnímáním estetického a etického dosud není jasně definována.
Je zde pravděpodobně ještě spousta možných pojetí, které stále nabízí atraktivní problémy
k řešení. Tyto problémy však vyžadují daleko větší nároky z hlediska rozsahu, než dokáže
pokrýt tato práce.
7
Ibid., s. 348-351.
6. Bibliografie:
PLATÓN. Ústava. 4. opr. Vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005, 427 s. ISBN 8072981420.
Platóna beru vždy jako výchozí bod a považuji za vhodné nová stanoviska srovnat s pohledem tohoto
význačného antického myslitele a filosofa. Publikace je souborem Platonových spisů, je kvalitně přeložena
z řečtiny a patří mezi nejcitovanější překlady tohoto díla.
GAUT, Berys Nigel a Dominic LOPES. The Routledge companion to aesthetics. 2nd
ed. New York: Routledge, 2005, 705 s. ISBN 0415327989.
Jednotlivé kapitoly v knize se věnují nejdiskutovanějším estetickým tématům a shrnují tak poněkud
složitý proces vývoje teorie umění do přehledné a strukturované podoby. Jedná se o vysoce citovaný zdroj.
Poznatky převzaté z této publikace jsou volně přeloženy z angličtiny.
GAUT, Berys. Morality and Art. In. COOPER, David E. (ed. In chief), A companion to
aesthetics. 1st ed. Oxford: Blackwell, 1992. XIII, 466 s.
Jde o encyklopedii estetických termínů. Její užití při tvorbě práce bylo nejen vhodné, ale i nezbytné.
Čerpám převážně odborné výrazivo a definice. Poznatky převzaté z této publikace jsou volně přeloženy
z angličtiny.
CAROL, Noel. Morality and Aesthetics. In: KELLY, Michael (ed. In chief), Encyclopedia of
Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, Vol. 3, 536 s.
Jde o encyklopedii estetických termínů. Její užití při tvorbě práce bylo nejen vhodné, ale i nezbytné.
Čerpám převážně odborné výrazivo a definice. Poznatky převzaté z této publikace jsou volně přeloženy
z angličtiny.
HANNAY, A. H. Proceedings of the Aristotelian Society: Morality in Art. Jstor [online]. 1.
vyd. London: The Aristotelian society, 1930, 1. 1. 2013 [cit. 2013-01-05]. Dostupné z:
http://www.jstor.org/stable/4544181
Zdroj pochází ze seriózního serveru. Autor příspěvku má vysokou citovanost. Příspěvek se zabývá
relevantním tématem. Autor příspěvku se snaží obhájit amoralistickou koncepci a proto příspěvek obsahuje
zajímavou argumentaci. Poznatky převzaté z této publikace jsou volně přeloženy z angličtiny.