1. Obecné cíle HPS
Obecné cíle HPS jsou určovány a dány výsledky střetů zájmů všech
subjektů (často protichůdných) hospodářského a politického života:
politických stran,
podnikatelských subjektů a jejich organizací – např. svaz podnikatelů,
zaměstnanců a jejich organizací – odborových svazů,
státu a státní administrativy.
Nejčastěji jsou formulovány v politických deklaracích vlád, politických
stran atd.
Obecně lze definovat tyto cíle HPS:
zajistit dynamický rozvoj NH,
zajistit hospodářskou stabilitu země,
zajistit strukturální adaptabilitu na celosvětový vývoj,
zajistit sociální stabilitu v zemi – sociální smír, odstranění sociálních tvrdostí
jako důsledku existence tržního hospodářství.
2. Dílčí cíle HPS – tradiční cíle
jsou odrazem realizace obecných cílů HPS v praxi
Přiměřeně vysoký, rovnoměrný a stálý růst reálného HDP
Podle OECD by se měl růst reálného HDP pohybovat na úrovni alespoň 3 %.
Vysoká míra zaměstnanosti, nízká míra nezaměstnanosti
Nejedná se o dosažení nulové nezaměstnanosti, ale o udržení přirozené míry
nezaměstnanosti v přijatelných mezích.
Podle OECD by se měla míra nezaměstnanosti pohybovat na úrovni cca 5 %.
Nízká míra inflace
Zabránění cenovým šokům, zajištění stability cenové hladiny.
Podle OECD by se měla míra inflace pohybovat okolo 2 %
Podíl BÚ na HDP
Podle OECD by se neměl běžný účet dostat do záporných čísel.
Mezi těmito dílčími cíly existuje celá řada funkčních závislostí a dosažení
zlepšení jednoho dílčího cíle (např. snížení nezaměstnanosti) může mít za
následek zhoršení v jiné oblasti (např. zvýšení inflace).
4. Magický čtyřúhelník
OECD 2008 2009 2010 2011
Tempo růstu HDP G 3,0 % 3,1 -4,7 2,7 1,7
Míra nezaměstnanosti u 5,0 % 4,4 6,7 7,3 6,7
Míra inflace π 2,0 % 6,3 1,0 1,5 1,9
Podíl salda BÚ/HDP b 0,0 % -2,1 -2,4 -3,9 -2,9
Magický čtyřúhelník G - tempo růstu
HDP v %
3%
0%
5% b - BÚ/HDP v %
15%
u - míra 0%
nezaměstnanosti v %
2%
0%
– míra inflace v %
5. Monetární politika státu
= regulace množství peněz v oběhu.
ČNB svými zásahy především ovlivňuje rozsah nabídky a poptávky na trhu
peněz a to nepřímo prostřednictvím obchodních bank.
Podle Ústavy ČR a zákona o České národní bance je hlavním úkolem
ČNB péče o cenovou stabilitu.
ČNB rovněž podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, pokud není
tento vedlejší cíl v rozporu s cílem hlavním.
Svého hlavního cíle – zajištění cenové stability - ČNB dosahuje
změnami v nastavení základních úrokových sazeb. Rozhodování bankovní
rady ČNB o nastavení úrokových sazeb vychází z aktuální
makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění.
6. Nástroje ČNB
k provádění monetární politiky
Centrální banka má několik nástrojů, kterými může ovlivňovat peněžní
zásobu a nabídku a poptávku po penězích. Jsou to zejména:
úrokové sazby
míra povinné minimální rezervy
operace na volném trhu.
7. Úrokové sazby centrální banky
Sazby, za které si obchodní banky půjčují od ČNB nebo naopak ukládají
u ČNB peníze.
Diskontní sazba – (v současné době 0,10 %)
Sazba, za kterou ČNB přijímá od obchodních bank krátkodobě peníze. Je vlastně úrok z
diskontního úvěru. Banky mohou uložit přes noc u ČNB bez zajištění svoji přebytečnou likviditu.
Minimální objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč.
14repo sazba – (v současné době 0,25 %)
Sazba pro tzv. repo úvěry. Jedná se o čtrnáctidenní termínované operace s cennými papíry
(banka prodává, obchodní banky dávají přebytečnou likviditu).
Repo operace jsou hlavním měnovým nástrojem ČNB, kterým ovlivňuje množství peněz v
ekonomice (měnové báze).
Banka stahuje měnu z oběhu prodejem svým cenných papírů (nebo pokladničních poukázek) a
naopak ji do oběhu uvolňuje nákupem stejných cenných papírů.
Lombardní sazba – (v současné době 0,75 %).
Je to úrok z lombardního úvěru. Tento typ úvěru je poskytován centrální bankou komerčním
bankám proti zajištění zástavou cenných papírů.
8. Další nástroje centrální banky
Povinná míra minimální rezervy – (v současné době 2 %.)
Povinná minimální rezerva je množství likvidních prostředků, které jsou komerční
banky (včetně stavebních spořitelen) i pobočky zahraničních bank povinně držet na
svém clearingovém účtu v Zúčtovacím centru ČNB.
Základnou pro výpočet výše povinné minimální rezervy je objem vkladů od
nebankovních subjektů, jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky. Prostředky na tomto účtu
až do výše předepsaného objemu PMR jsou bankám úročeny 14denní repo sazbou
ČNB (do roku 2001 úročeny nebyly).
Operace na volném trhu
Obchodování, tj. nákupy a prodeje vládních krátkodobých cenných papírů, obligací a
pokladničních poukázek.
Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice.
9. Expanzivní monetární politika
Důsledkem expanzivní monetární politiky je zvýšení nabídky peněz na
peněžním trhu, snížení jejich ceny (úrokové míry). Dochází k:
snižování úrokových sazeb komerčních bank,
snížení objemu minimálních povinných rezerv,
nákup cenných papírů
růstu agregátní poptávky po statcích a službách v důsledku dostatku
peněz,
růstu ekonomiky → HDP,
snižování nezaměstnanosti
depreciaci měny (znehodnocování domácí měny vůči zahraničním
měnám), v důsledku toho ke zvyšování objemu vývozu
postupnému zvyšování inflace.
10. Původně byla ekonomika v rovnováze v bodě R0 na úrovni jejího potenciálního produktu při
cenové hladině P0. Expanzivní měnová politika způsobila posun křivky agregátní poptávky
doprava nahoru z pozice AD0 do pozice AD1. Krátkodobě se rovnovážný bod posunul po
křivce ASS doprava nahoru do pozic RK za potenciální HDP. Dlouhodobě se rovnováha vrací
do rovnovážného bodu R1 na dlouhodobou křivku nabídky ASL na úroveň potenciálního HDP,
ale při zvýšené cenové hladině P1
Expanzivní monetární politika
Cenová
hladina
ASL
ASS
P1 R1
RK
AD1
P0
R0
AD0
HDPpot Reálný
HDP
11. Restriktivní monetární politika
Důsledkem restriktivní monetární politiky je snížení nabídky peněz na
peněžním trhu, zvýšení jejich ceny (úrokové míry). Dochází k:
zvyšování úrokových sazeb komerčních bank,
prodeji cenných papírů.
snižování množství peněz v oběhu,
poklesu agregátní poptávky po statcích a službách v důsledku nedostatku
peněz,
nebezpečí zpomalení růstu ekonomiky → HDP,
apreciaci domácí měny, v důsledku toho ke zvyšování vývozních cen a
snižování objemu vývozu
zvyšování nezaměstnanosti,
postupnému snižování inflace.
12. Původně byla ekonomika v rovnováze v bodě R0 na úrovni jejího potenciálního produktu při
cenové hladině P0. Restriktivní měnová politika způsobila posun křivky agregátní poptávky
doleva z pozice AD0 do pozice AD1. Krátkodobě se rovnovážný bod posunul po křivce ASS
také doleva dolu do pozice RK pod potenciální HDP, dochází k poklesu reálného HDP.
Dlouhodobě se rovnováha vrací do rovnovážného bodu R1 na dlouhodobou křivku nabídky
ASL na úroveň potenciálního HDP, ale při snížené cenové hladině P1.
Restriktivní monetární politika
Cenová
hladina
ASL
ASS
P0
R0
RK
AD0
P1 R1
AD1
HDPpot Reálný
HDP
13. Fiskální politika státu
Fiskální politiku státu lze definovat jako využívání státního rozpočtu
jako nástroje státu k prosazování předem stanovených cílů
Kromě státního rozpočtu jsou další rozpočty – krajů a obcí. Dohromady
tvoří veřejné rozpočty.
Státní rozpočet má formu bilance, to znamená dvě strany
Příjmy státního rozpočtu
Výdaje státního rozpočtu
14. Příjmy státního rozpočtu
Příjmy státního rozpočtu můžeme rozdělit do tří skupin, z nichž první dvě
nejsou příliš významné
Úvěrové příjmy
Vydané cenné papíry (státní obligace, pokladniční poukázky), přijaté úvěry a
půjčky.
Slouží hlavně k úhradě schodku rozpočtů, případně k financování státních
zakázek.
Nedaňové příjmy
nejsou příliš významné, malý podíl v celkových příjmech. Poněkud
významnější jsou výnosy z majetku (podíly z majetkových účastí), ale s
privatizací a rozprodejem státního majetku se neustále jejich podíl snižuje.
Daňové příjmy
tvoří cca 90 % příjmů veřejných rozpočtů.
Do daňových příjmů se zahrnuje i pojistné na sociální pojištění, ale
vzhledem k jeho účelovosti se sleduje zvlášť.
Největší část daňových příjmů tvoří sociální pojistné, asi 40 %, nepřímé
daně asi 30 %, důchodové daně asi 25 %.
15. Příjmy státního rozpočtu 2011
rozpočet skutečnost % z příjmů
Příjmy celkem 1 074,8 1 012,8 100,00
z toho:
daňové příjmy 543,2 523,4 51,68
DPH 195,1 191,9 18,95
spotřební daně 140,8 139,2 13,74
daň z příjmů PO 84,0 82,3 8,13
daň z příjmů FO 101,5 90,6 8,95
ostatní daně 21,8 19,4 1,91
pojistné na SZ 373,3 366,8 36,22
nedaňové příjmy 158,3 122,6 12,10
16. Výdaje státního rozpočtu
Výdaje státního rozpočtu můžeme členit z mnoha hledisek,
zejména:
podle povinnosti
mandatorní výdaje – které musí být povinně vynaloženy na základě
zákona, případně nějaké právní normy.
nemandatorní výdaje – ostatní výdaje na činnost státu a jím financovaných
institucí.
druhové členění
běžné výdaje – patří sem jednak výdaje na nákup zboží a služeb, jednak
neinvestiční transfery (domácnostem , krajům, obcím atd.)
kapitálové výdaje – patří sem jednak výdaje na nákup investic, jednak
investiční transfery.
podle odvětví
několika stupňové členění podle jednotlivých odvětví NH
podle kapitol
odpovědnostní členění podle toho, který úřad zodpovídá za výdaje, např.
jednotlivá ministerstva, sněmovna, senát, jednotlivé úřady apod.
17. Výdaje státního rozpočtu 2011
rozpočet skutečnost % z výdajů
Výdaje celkem 1 210,0 1 155,5 100,00
Podle povinnosti:
mandatorní výdaje (z toho např.:) 677,8 652,7 56,49
sociální transfery 475,7 474,4 41,06
obsluha státního dluhu 71,9 55,6 4,81
stavební spoření 11,8 10,7 0,93
ostatní výdaje 532,3 502,8 43,51
Podle druhu:
běžné výdaje 1 084,4 1 036,6 89,71
kapitálové výdaje 125,6 118,9 10,29
Podle účelu (odvětví):
1) sociální věci (důchody, podpory) 513,8 508,9 44,04
2) služby pro obyvatelstvo (školy, apod.) 277,2 260,5 22,55
3) všeob. veřejná správa (úřady, pol. strany) 157,5 133,4 11,55
4) bezpečnost státu a právní ochrana 100,9 101,1 8,75
5) průmysl, doprava a další odvětví 108,3 108,3 9,36
6) zemědělství, lesnictví 52,3 43,3 3,75
18. Příjmy a výdaje SR (v mld. Kč)
v letech 2007 – 2011
Druh příjmu - výdeje 2007 2008 2009 2010 2011
Příjmy celkem 1 025,9 1 063,9 974,6 1 000,4 1 012,7
daňové (bez pojistného SP) 533,5 544,4 485,4 508,0 523,4
pojistné na SP 367,1 385,5 347,8 355,5 366,8
nedaňové a ostatní 125,3 134,0 141,4 136,5 122,5
Výdaje celkem 1 092,3 1 083,9 1 167,0 1 156,8 1 155,5
Běžné výdaje 976,8 978,9 1033,9 1 026,6 1 036,6
z toho sociální dávky 424,0 464,0 495,4 430,9 444,1
Kapitálové výdaje 115,5 105,0 133,1 130,2 118,9
Saldo SR -66,4 -20,0 -192,4 -156,4 -142,8
19. Restriktivní fiskální politika
Nástrojem restriktivní fiskální politiky je přebytkový rozpočet.
Příjmy jsou vyšší než výdaje.
Přebytkového rozpočtu lze docílit:
zvýšením příjmů:
vyšší daně,
vyšší povinné sociální pojištění,
snížením státních výdajů:
omezení transferových plateb,
omezení výdajů na státní správu (zmrazení platů, snížení nákupů),
omezení státních zakázek.
Důsledky restriktivní fiskální politiky:
snížení reálných důchodů,
snížení poptávky po zboží,
snížení cenové hladiny,
reálné nebezpečí omezení rozvoje ekonomiky.
Celkový důsledek: snížení nabídky peněz na peněžním trhu.
20. Expanzivní fiskální politika
Nástrojem expanzivní fiskální politiky je schodkový rozpočet.
Příjmy jsou nižší než výdaje.
Schodkový rozpočet je způsobován:
snižováním příjmů státního rozpočtu:
nižší daňové zatížení,
nižší povinné sociální pojištění,
zvyšováním státních výdajů:
větší transfery obyvatelstvu,
zvýšení výdajů na státní správu,
stále vyšší zadlužování státu
větší státní zakázky.
Důsledky expanzivní fiskální politiky:
zvýšení reálných důchodů,
zvýšení poptávky po zboží,
zvýšení cenové hladiny,
zrychlení rozvoje ekonomiky, ale reálné nebezpečí zrychlení inflace.
Celkový důsledek: zvýšení nabídky peněz na peněžním trhu.
21. Důchodová a cenová politika státu
Je zaměřená na stabilizaci cenové hladiny ovlivňováním vývoje
nominálních mezd a cen vládou. Může mít několik podob:
Dobrovolná směrnice
Určuje např. procentní roční přírůstek nominálních mezd po dohodě
v tripartitě.
Tento způsob obvykle neúčinný, protože dobrovolné směrnice se
obvykle nedodržují.
Vládní kontrola vývoje mezd a cen
Jedná se v podstatě o regulaci mezd a cen. Pro negativní dopady
tohoto způsobu, zejména deformace cen, se prakticky nepoužívá.
Daňové regulace vývoje mezd a cen
Stanoví se např. směrné procento, určující vývoj nominálních mezd
a postih podnikatelů za jeho nedodržení formou zvýšení daní nebo
odnětím daňových úlev.
Tento způsob regulace se v praxi zatím nepoužil.
Vláda má tedy v rukou v podstatě pouze administrativní
nástroje důchodové a cenové politiky.
22. Administrativní nástroje
důchodové a cenové politiky státu
Regulace cen
V převážné většině ceny regulované nejsou.
U vybraných druhů zboží a služeb
Jsou stanoveny cenové stropy např. regulované nájemné, léky
nebo kontrola cen z hlediska kalkulovaných nákladů např. elektřina,
plyn, voda apod.
nebo naopak minimální nákupní ceny (především při výkupu
zemědělských produktů od zemědělců zpracovatelskými firmami, např.
u mléka.
Tato regulace má za následek řadu neefektivností.
Regulace mezd
Ve státním sektoru vláda přímo ovlivňuje výši platů cca 850 tisíc
pracovníků. Zde jsou platy v podstatě regulovány.
V privátní sféře jsou mzdy regulovány částečně a to pouze zdola.
Zákoníkem práce a dalšími předpisy je stanovena minimální mzda,
nejnižší úroveň zaručené mzdy v závislosti na druhu (složitosti)
vykonávané práce a minimální mzdové příplatky.
23. Zahraničně obchodní politika
Jejím základním cílem je v dlouhodobém časovém období udržovat
vyrovnanou platební bilanci.
Nástroje státu k provádění své zahraničně obchodní politiky
přímé (administrativní)
dovozní a vývozní kvóty,
cla, vývozní subvence,
neviditelné překážky dovozu (technické normy, kvalitativní parametry,
certifikáty apod.),
nepřímé nástroje (tržně orientované)
opatření fiskální a monetární politiky, ovlivňující zároveň rovnováhu platební
bilance,
regulace měnového kurzu – vzhledem k existenci řady odlišných národních
měn,
intervence na devizových trzích - centrální banka nakupuje nebo prodává
devizy,
další nástroje pro podporu zahraničního obchodu
uzavírání smluv o obchodní spolupráci,
zahraniční obchodní zastoupení,
zřizování institucí na podporu exportu (Česká exportní banka, Czechinvest,
EGAP – Exportní garanční a pojišťovací společnost, apod.).
24. Mezinárodní konkurence, svobodný obchod
Mezinárodní konkurence má řadu rysů společných s konkurencí uvnitř jedné
ekonomiky, navíc je však ovlivněna specifickými mechanismy:
struktura subjektů mezinárodního obchodu – kromě národních firem zde působí
nadnárodní firmy (transnacionální korporace), které mají řadu oligopolních a
monopolních prvků a narušují volnou soutěž. Na druhou stranu nemůžeme
nadnárodním firmám upřít ekonomické efekty z velkovýroby (vyrábí pro mnohem větší
než jen národní trhy) a pružné využívání absolutních výhod té které země,
další specifikou je výrazné prosazování politických zájmů států v mezinárodním
obchodě - mezinárodní obchod tedy není pouze věcí ekonomických kriterií a
mechanismů, ale výrazně zde vstupují politické a strategické zájmy (byť často
neefektivní) a státy mají tendenci uplatňovat ochranářství (protekcionismus) vnitřního
trhu a národních firem před zahraniční konkurencí. Mezinárodní obchod je regulován
řadou mezistátních (bilaterálních i multilaterálních) smluv.
Zapojení ekonomiky do mezinárodního obchodu přináší dané ekonomice prospěch
zejména z dlouhodobého hlediska.
Za určitých okolností však může mít zapojení do mezinárodního obchodu pro danou
ekonomiku i negativní důsledky, zejména krátkodobé, případně střednědobé. Z tohoto
a řady dalších důvodů většina ekonomik určitým způsobem svobodný obchod omezují.
25. Ochranářské prostředky v mezinárodním obchodě
Argumenty pro použití ochranářských prostředků
argument „nezletilých“ odvětví – méně vyvinuté země není na mezinárodním trhu
konkurenceschopná. Dočasně použité zábrany k omezení dovozu poskytnou čas k
rozvoji daného odvětví, dokud „nedospěje“
bezpečnostní důvody – mimoekonomické důvody, závislé na mezinárodní situaci.
Jsou často zneužívány
ochrana zaměstnanosti a mezd – krátkodobá ochrana, je nutno zvážit dopad, pokud
by ochrana z tohoto důvodu trvala delší dobu, vhodnější provést strukturální změny.
Nejčastěji používané omezující prostředky:
dovozní cla – zvyšují ceny dováženého zboží, zvyšují rozpočtové příjmy,
dovozní kvóty – omezují dovážené množství, snižují konkurenci na vnitřním trhu,
mimocelní překážky, např. požadavky na kvalitu, na technické parametry apod.
monetární opatření centrální banky, zejména opatření k:
depreciaci měny – podpora vývozu,
apreciaci měny – znevýhodnění vývozu, posílení dovozu.
26. Důvody zapojení do MO
Platí, že čím je země menší a vyspělejší, tím je její ekonomika otevřenější.
Hlavní důvody, proč se země zapojují do mezinárodního obchodu:
odlišnosti přírodních a výrobních podmínek (surovinové zdroje, různé klimatické
podmínky, vyspělost a kvalifikace obyvatelstva apod.),
rozdíly ve spotřebitelském vkusu a preference ve spotřebě různých statků,
případně služeb,
zvyšování efektivnosti výroby
při větším rozsahu výroby se snižují náklady na jednotku výroby,
přínos nových technologií se projeví až od určitého množství výroby,
rozdílnost nákladů v různých ekonomikách při výrobě stejných statků.
Absolutní a komparativní výhody vyplývající z mezinárodního obchodu
27. Směna měn – měnový trh
Měny různých zemí se směňují na měnovém trhu. Rozhodující podíl na obchodech
měnového trhu mají jednak vývozci a dovozci zboží a služeb, jednak investoři, kteří
investují do našich nebo zahraničních aktiv..
Vývozci českého zboží a služeb vytvářejí nabídku zahraničních měn a poptávku po českých
korunách.
Dovozci zahraničního zboží a služeb naopak vytvářejí poptávku po zahraniční měně a nabídku
korun.
Investoři, nakupující česká aktiva za cizí měnu vytvářejí nabídku zahraničních měn a poptávku
po českých korunách.
Investoři, nakupující zahraniční aktiva za koruny naopak vytvářejí poptávku po zahraniční
měně a nabídku korun.
Čeští vývozci Čeští dovozci
zboží a služeb zboží a služeb
Nabídka cizí měny Měnový Poptávka po cizí měně
trh
Poptávka po korunách kurz Kč Nabídka korun
Investoři kupující Investoři kupující
česká aktiva za cizí aktiva za
cizí měnu koruny
28. Měnový kurz
Měnový kurz je cena měny daného státu, vyjádřená v zahraničních měnách. Většina
kurzů se dnes stanovuje pomocí tzv. floatingu (pohyblivé kurzy měn) na základě nabídky a
poptávky po daných měnách. Některé státy používají systém fixních úředních kurzů.
Apreciace - zhodnocení měny vůči zahraničním měnám v důsledku růstu poptávky po
dané měně vůči její nabídce.
Depreciace - znehodnocení měny vůči zahraničním měnám v důsledku růstu nabídky
dané měně vůči poptávce po dané měně.
Devalvace - úřední zvýšení kurzu cizích měn vůči domácí měně, čili znehodnocení,
oslabení domácí měny vůči zahraničním měnám.
Revalvace - úřední zvýšení kurzu cizích měn vůči domácí měně, čili zhodnocení,
posílení domácí měny vůči zahraničním měnám
Změny poptávky a nabídky na měnovém trhu vyvolávají změnu měnového kurzu:
Když poptávka po naší měně vzroste proti její nabídce, dochází k apreciaci naší
měny, jejímu zhodnocení (kurz cizí měny klesá).
Když naopak vzroste nabídka naší měny, dochází k depreciaci naší měny – jejímu
znehodnocení (kurz cizí měny stoupá).
Protože měnový kurz uvádí do rovnováhy platební bilanci, devizové rezervy se v
dlouhém časovém období nemění. Krátkodobě však dochází ke změnám, protože vliv
změn na čistý vývoz nebo dovoz se projevuje se zpožděním.
29. Platební bilance státu
Vyjadřuje peněžní hodnotu všech ekonomických transakcí mezi tímto
státem a ostatními zeměmi za dané období. Je tvořena soustavou účtů,
zjednodušeně:
Běžný účet
Obchodní bilance - vývoz a dovoz zboží
Bilance služeb - vývoz a dovoz služeb např. doprava, spoje, finanční služby
Bilance výnosů – výnosy a náklady z investic, např. dividendy
Bilance běžných převodů – např. zahraniční penze, děditství, dary apod.
Finanční účet
Zachycuje vývoz kapitálu (nákupy zahraničních aktiv tuzemskými osobami) a dovoz kapitálu
(nákupy domácích aktiv zahraničními osobami.)
Kapitálový účet
Málo významný, zahrnuje např. příjmy z daní a sociálního pojištění zahraničních pracovníků.
Změna devizových rezerv
Protože se jedná o bilanci, musí být účetně vyrovnaná. Proto se jakýkoliv vývoz či dovoz,
platba do nebo ze zahraničí projeví na změně devizových rezerv.
30. Vnější rovnováha platební bilance
Protože se jedná o bilanci, musí být účetně vyrovnaná. Proto se jakýkoliv vývoz či dovoz,
platba do nebo ze zahraničí projeví na změně devizových rezerv. Účetní vyrovnanost však
neznamená vnější rovnováhu ekonomiky.
Vnější rovnováhy (= rovnováha platební bilance) je dosaženo, když je saldo běžného
účtu vyrovnáno opačným saldem finančního účtu.
Mechanizmem, který uvádí platební bilanci do rovnováhy, je volně pohyblivý měnový kurz.
Příklad účetní a vnější rovnováhy platební bilance
Česká firma doveze z Itálie automobily za 5 mld. Kč. Musí nakoupit € za Kč, sníží se devizové rezervy.
Rakouský investor nakoupí akcie české firmy za 8 mld. Kč. Musí nakoupit Kč za €, zvýší se devizové
rezervy.
Běžný účet – dovoz zboží
-5
platba do zahraničí Dovoz kapitálu je o 3
Finanční účet – dovoz kapitálu mld. vyšší než dovoz
+8
Platba ze zahraničí zboží, není vnější
Změna devizových rezerv rovnováha.
+5 -8
+ snížení – zvýšení 30
31. Platební bilance ČR rok 2010 – v mld. Kč
P l a t b y
Ze zahraničí Do zahraničí Saldo
A. Běžný účet -139,19
Obchodní bilance + 53,95
- vývoz zboží 2 410,62
- dovoz zboží 2 356,67
Bilance služeb + 66,07
- příjmy 412,95
- výdaje 346,88
Bilance výnosů -257,70
- výnosy 86,73
- náklady 344,43
Bilance běžných převodů - 1,51
- příjmy 74,65
- výdaje 76,16
B. Kapitálový účet 39,77 5,74 +34,03
C. Finanční účet +182,13
D. Saldo chyb, opomenutí, kurzové rozdíly -35,54
Celkem A+B+C+D +41,43 31
Změna devizových rezerv -41,43