1. Vztah etiky a estetiky v uměleckých dílech
Argumentace: Jako téma mé závěrečné práce jsem se rozhodla zvolit vztah etiky a estetiky
v uměleckých dílech, jelikož je toto téma už po dlouhou dobu předmětem mnohých polemik.
Tyto polemiky vznikají z toho důvodu, že umění má reálnou moc narušit naše etické
přesvědčení. Jelikož je můj studijní obor Estetika, vztah etiky a estetiky je poměrně často
probírané téma a mně samotné se jeví jako velice zajímavé.
Anotace: Tato práce pojednává o vzájemném vztahu etiky a estetiky v uměleckých dílech.
Čerpala jsem především ze studie Beryse Gauta, který vtah etiky a estetiky rozděluje do tří
relevancí a těmi jsou autonomismus, imoralismus a eticismus a jednotlivé relevance také
hodnotí a komentuje.
Klíčová slova: estetika, etika, umění.
Etika, která je nejčastěji definována jako věda o morálním jednání spadá do oblasti praktické
filozofie. Jejím cílem je analyzovat a filozoficky odůvodnit mravní skutečnosti, podle kterých
můžeme vytvořit normy lidského chování. Zjednodušeně řečeno, etika se snaží určit, jaké
chování je morálně správné či špatné. Důležité je, že etika není sama o sobě morálkou, pouze
o ní mluví. Co se týče oblasti umění, etická kritika umění zkoumá, jaké morální principy se
v daném díle vyskytují, či jaká kritéria posuzování se nabízejí.
Estetická hodnota díla je založená na jeho kvalitách. Každé dílo by mělo mít určitě estetické
standardy. Tradice analýzy uměleckých děl sahá až do dob Platóna a Aristotela a jejím
základem jsou tyto tři pojmy: jednota, komplexnost a intenzita. Na těchto klíčových pojmech
také Monroe C. Beardsley – americký estetik, vypracoval všeobecnou teorii estetického
hodnocení.1
V Kellyho encyklopedii estetiky se v kapitole Současná estetika a etika uvádí, že filozofové od
dob Platóna a Aristotela debatují nad vztahem estetické a etické hodnoty. Platón tvrdil, že
umělcův zájem ve stimulování emocemi a imitací fyzického světa (říše, která již sama o sobě
napodobuje realitu) nevyhnutelně vede je a jejich posluchače k morálnímu úpadku.
Aristoteles, věřící, že imitace je jádrem učení, a že emocionální průchod pomocí umění má
terapeutické účinky, měl o umění mnohem vyšší mínění. Skutečně věřil, že morální a
estetická dokonalost jsou propojeny. Podle něho například musí být nejlepší tragédie
sestavena tak, aby byla v souladu se správnými morálními principy. Morální nedostatky jsou
nedostatky estetické a naopak.
Během dvou tisíciletí byla přijata široká škála pozic, které filozofové přijali. Mnoho z nich
argumentovalo, že estetická a etická cena se vzájemně vylučují, některé zabírají extrémní
pozice a jsou tak rozdílné, že etické a estetické zkušenosti nemohou nikdy být společné.
Immanuel Kant je nejvlivnější z těch filozofů, kteří obhajovali kompletní rozdělení etiky a
estetiky. Estetika pro něj byla otázkou subjektivních pocitů, jako je potěšení nebo bolest,
které doprovází určité zkušenosti, například při pohledu na růži nebo k jejímu přivonění.
1
KRAJTL, Ondřej. Zlo jako estetický defekt? Brno: Masarykova univerzita, Filozofická
fakulta, Seminář estetiky, 2007. 72 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Rostislav Niederle, PhD.

2. Vzhledem k tomu, že morálka a věda jsou daleko za rámcem čistě jednotlivých odpovědí,
jsou v jiných sférách. Ze současných autorů to je Monroe Beardsley, který jasně formuloval
stanovisko, kde trvá na oddělení estetických a morálních hodnot.2
O vztahu etiky a estetiky v uměleckých dílech pojednává Robert Gaut v Art and Ethics, kde
tento vztah rozděluje do tří relevancí.
První z relevancí se nazývá autonomismus, který tvrdí, že etické chyby nejsou chybami
estetickými. Jednotlivá díla můžeme mravně hodnotit, avšak etické a estetické hodnoty
spolu nijak nesouvisí. Extrémní forma autonomismu tvrdí, že nemá cenu mravně hodnotit
díla, jako nemá smysl mravně hodnotit číslo (tuto verzi však Gaut odmítá). Hlavní obhajoba
autonomismu zní, že i eticky vadná díla mohou být po stránce umělecké velice zdařilá.
Další relevance se nazývá imoralismus. Extrémní imoralisté tvrdí, že etické vády jsou jedinými
estetickými hodnotami. Podle umírněného imoralismu etické vady mohou být někdy
uměleckými hodnotami. Podle Lawrence Hymana, na něhož Gaut ve své práci odkazuje,
může estetická hodnota díla zvítězit nad našimi morálními hodnotami a morální odolnost,
kterou cítíme, může zmíněnou hodnotu díla zlepšit.
Třetí relevancí, kterou nám Gaut osvětluje, je moralismus nebo také eticismus. Ten tvrdí, že
umělecké dílo je vždy esteticky vadné do té míry, dokud obsahuje etickou vadu, která je
esteticky relevantní. Pro toto tvrzení existuje několik argumentací. Nejpopulárnější argument
je ten, že umělecké dílo nás může učit, a proto by mělo obsahovat morální pravdy a také
způsoby, jakými bychom měli morálku vnímat. Umělecké dílo nás může mnohé naučit bez
ohledu na jeho estetickou nebo historickou hodnotu. Další argument se odvolává na
emocionální ohlasy. Když se v díle prezentují přístupy, pobízejí tím obecenstvo k jistým
ohlasům a ne všechny ohlasy jsou zasloužené. Pokud umělecké dílo pobízí k ohlasům, které si
nezasluhuje, pak je chyba v díle.
Svou práci Gaut zakončuje tím, že vzhledem k argumentům, proč odmítat autonomismus,
imoralismus a extrémní moralismus, v debatě o vztahu etiky a estetiky je moralismus
nejpřijatelnější.3
Pokud bychom měli uvést příklad díla, které se zdá být defektní kvůli svým pokleslým
morálním hodnotám, můžeme zmínit například film Mechanický pomeranč od Stanleyho
Kubricka. Tento film, natočený v roce 1971 se setkal s ostrou kritikou kvůli svým násilným
scénám a také se stal jakousi "inspirací" pro některé jedince z tehdejší mládeže, kteří se
chtěli podobat Alexovi a jeho kumpánům. Z tohoto extrémního případu můžeme vyvodit, že
v některých situacích umělecká a etická stránka spolu opravdu úzce souvisí.
2
MUELDER EATON. Contemporary Aesthetics and Ethics. In: KELLY, Michael. Encyclopedia of aesthetics.
New York: Oxford University Press, 1998, xvii, s. 282-285
3
GAUT, Berys. Art and Ethics. In: GAUT, Berys Nigel; LOPES, Dominic McIver. The Routledge Companion
to Aesthetics. 2nd ed. London : Routledge, 2005. 705 s.

3. Na závěr mé práce jsem se rozhodla zveřejnit graf, který jsem vytvořila pomocí malého
výzkumu. K němu jsem použila 15 lidí z mého okolí, které jsem povrchně zasvětila do studie
Beryse Gauta a zeptala se jich, ke kterému názoru se přiklánějí. Zde je výsledek:
BIBLIOGRAFIE:
GAUT, Berys. Art and Ethics. In: GAUT, Berys Nigel; LOPES, Dominic McIver. The Routledge
Companion to Aesthetics. 2nd ed. London : Routledge, 2005. 705 s. ISBN 0415327970.
• Autor je erudovaný ve svém oboru
• Široké pojetí tématu
• Často citovaný zdroj v odborných pracích
• Doporučovaný zdroj profesory
• Jedná se tedy o ověřené informace

4. KRAJTL, Ondřej. Zlo jako estetický defekt? Brno: Masarykova univerzita, Filozofická
fakulta, Seminář estetiky, 2007. 72 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Rostislav Niederle, PhD.
Dostupné z: http://is.muni.cz/th/41797/ff_m/Posudek_dipl_Mgr_Krajtl.pdf.
• Diplomová práce
• Hodnocené odborníkem
• Gramatická bezchybnost
• Dostupné na internetu i v knihovně MU
•
MUELDER EATON. Contemporary Aesthetics and Ethics. In: KELLY,Michael. Encyclopedia of
Aesthetics. New York: Oxford University Press, 1998, xvii, s. 282-285. ISBN 01951264753.
• Odborná publikace
• Často citovaný zdroj v odborných pracích
• Ověřené informace
• Největší slovník v oblasti estetiky
• Na tomto slovníku pracovalo mnoho vědců erudovaných v obrou