SlideShare uma empresa Scribd logo

Informace, komunikace a bytí

•
•
Jiří Stodola
Jiří Stodola
1 de 149
Baixar para ler offline
Informace, komunikace a bytí GA ČR, grant 406/09/0374
Věnováno Tereze Stodolové
Jiří Stodola Informace, komunikace a bytí Fragment realistické informační vědy Brno 2010
Vědecký recenzent PhDr. Michal Lorenz Vychází s podporou Grantové agentury České republiky v rámci řešení grantu č. 406/09/0374 „Specifika vysokoškolských knihoven pro zrakově postižené a jejich uživatelů v České republice“. © Jiří Stodola, 2010 ISBN 978-80-254-7996-4
5 Obsah Úvod, 7 I. Pojem informace a základní filosofické otázky, 19 II. Charakter pojmu a definice informace, 31 III. Klasifikace informace, 51 IV. Hodnota informace, 71 V. Komunikace a informační systém, 87 VI. Komunikace a společnost, 101 Literatura, 133 Slovník pojmů, 141 Summary, 145
Úvod 7 Úvod Základním pojmem, se kterým informační věda pracuje, je infor- mace. Tento pojem se při bližším pohledu nejeví jako zcela jedno- značný. Slovo informace je latinského původu a je možné sledovat jeho užívání již od starověku, ale do širšího povědomí se dostává až s příchodem kybernetiky, vědy o řízení a sdělování v systémech, jejíž je základní kategorií. Odtud začíná postupně pronikat i do jiných věd a zejména do běžného jazyka, což má za následek posunutí vý- znamu a postupné zamlžování dříve vcelku jasného, matematickými vědami vytvořeného pojmu. Aby jej bylo možné i nadále užívat, je třeba stále jej zbavovat významové nejednoznačnosti, která se na něj v průběhu několika desetiletí postupně nanesla. Tato práce se pokouší přispět ke snížení této jazykové bariéry analýzou pojmu informace a pojmů příbuzných z hlediska aristote- lismu (za jehož představitele bývá někdy považován i kanadský od- borník na media Marshall McLuhan (McLuhan, 1991)) a filosofie informace brněnského filosofa Josefa Šmajse (Šmajs, 2003), který má k aristotelismu blízko, přestože mu chybí aparát k rozlišení mezi přírodními jsoucny – substancemi a kulturními artefakty - agregáty a svým nekritickým přijímáním evoluční koncepce se blíží monismu. Monistické a panteistické implikace Šmajsovy filosofie proto budou v naší práci záměrně opomenuty a nahrazeny aristotelským pluralis- mem. Pokusit se filosoficky reflektovat pojem informace se jeví být z mnoha důvodů nezbytné. Ne všechny problémy současnosti lze totiž řešit pomocí aparátu matematických a přírodních věd. Věda zatím neumí užít kvantitativní metody na všechny oblasti skutečnosti a filosofickou otázkou zůstává, zda je něco takového vůbec možné. Francouzský filosof H. Bergson (Bergson, 1994) tvrdí, že matema- tika je odvozena od zkušenosti s prostorovými vztahy, které jsou však pouhou částí reality. Například na čas a pohyb (vývoj) nemů-
Informace, komunikace a bytí 8 žeme prostorová měřítka uplatňovat. Aristoteles považuje kvantitu jen za jeden z akcidentů jsoucna. Moderní přírodověda bohužel re- dukovala hmotný svět na jeho kvantitativní stránku (Descartes) a za jedinou vědeckou metodu považuje empirii (Locke, Comte). Od takového pojetí reality se současná věda v čele s fyzikou začíná po- stupně odklánět. Kvantitativní informace - míra uspořádanosti je záležitostí technickou, dobře se uplatňuje v informatice a je užitečnou kategorií, pokud chápeme počítač jako pomůcku, která člověku může usnadnit práci. Nesmíme se však naivně domnívat, že stroj a člověk jsou na různé úrovni jedno a totéž, jak se to stává protagonistům filosofie umělé inteligence či kognitivní vědy. Živý organismus je víc než souhrn jednotlivých funkčních částí (je substancí na rozdíl od stroje, který je agregátem jsoucen), proto o něm nemůžeme uvažovat po- mocí aparátu technických věd. I jeden z nejvýznamnějších kyberne- tiků W. R. Ashby napsal: [...] matematická fyzika se zaměřuje na zkoumání spojitých a lineár- ních systémů. Toto omezení způsobuje, že se její metody mohou jen stěží aplikovat na biologické problémy, neboť biologické systémy jsou téměř vždy nelineární, jsou často nespojité a v mnoha případech se nedají ani měřit, tj. vyjádřit číselně. (Ashby, 1961, s. 48) Dnešní přetechnizovaná doba nás přímo nutí se zabývat informací i z kvalitativního hlediska. Musíme vidět, že nakonec je to vždy člo- věk, kdo informace (v užším slova smyslu) využívá, a že jeho usilo- vání má nějaký cíl, smysl a že není možné uvažovat bez přihlédnutí k této velice závažné skutečnosti. Dnešní doba, která tím, že klade takový důraz na techniku (kulturní artefakty, které slouží člověku k uspokojování jeho životních potřeb), dosahuje paradoxního jevu - člověk se stává otrokem techniky, která mu měla sloužit, technika mu organizuje život, dělá z něj kdykoliv nahraditelné kolečko v sou- kolí obrovského stroje, který kamsi naslepo, bez nějakého vytyče- ného cíle směřuje (civilizace navzdory snění různých evolucionistů skutečně nemyslí!). Člověk je jedinou tělesnou substancí, která má rozum, a komunikační kanály spojující jednotlivé lidi nemohou vy-
Úvod 9 tvořit nějaké globální myslící jsoucno, k němuž se mají jednotliví lidé jako neurony k mozku. Další pohnutkou pro napsání této práce byl autorův údiv nad ig- norováním metafyzických koncepcí ze strany speciálních věd. Každý vědní obor, a informační věda, tato nově se rodící disciplína, spoju- jící poznatky mnoha humanitních, přírodních i formálních věd, není výjimkou, potřebuje vycházet z určitých principů, které předpokládá a které přijímá jako axiomy. Naukou o těchto základech je teorie bytí – ontologie, popř. metafyzika. Z určitých ontologických principů vychází každá věda, málokterá se však k nim otevřeně hlásí. A právě jejich implicitní, slepé přijímání v sobě nese řadu nebezpečí. Chybné pojetí skutečnosti jako celku může mít nedozírné následky v mnoha konkrétních oblastech. Například ztotožnění světa s hmotou může být považováno za příčinu krize morálky, projevující se mimo jiné i v nešetrném nakládání člověka s přírodou. Cílem práce je tedy pokusit se proniknout do určitých metafyzic- kých problémů, které se s rozvojem informační vědy objevily, a sna- žit se vysledovat, jaké důsledky pro tento vědní obor mohou mít. Je možné souhlasit s prof. Cejpkem (Cejpek, 1998), že informační věda by měla být vědou se svědomím, tj. že by měla umět reflektovat etické problémy, které se s ní pojí. Domníváme se však také, že by měla být schopna reflektovat jisté metafyzické koncepce, ze kterých nepochybně vychází – to znamená, že by měla být vědou s ontologií. Jen tak může překročit sama sebe, být prostředkem k uskutečňování cílů, nikoliv cílem sama pro sebe. Autor se netají tím, že inspirací pro název práce mu byla kniha prof. Cejpka Informace, komunikace a myšlení (Cejpek, 1998), která je nepochybně zajímavým a čtenářsky vděčným úvodem ke studiu informační vědy. S Cejpkovou základní tezí stanovující základní východisko informační vědy však tato práce záměrně polemizuje. Jiří Cejpek píše: Proces subjektivního vnímání a prožívání světa, označovaný jako příjem informace, je nutno považovat za živý pramen, měřítko a ko- relát jakéhokoli uvažování o informacích, neboť každý rozumový
Informace, komunikace a bytí 10 projev má své kořeny v prožitcích v prvé osobě. […] Proto jsem pře- svědčen, že jádrem teoretické informační vědy je především infor- mace jako psychofyziologický jev a proces, jako interakce člověka s vnějším světem a se sebou samým. Znamená to, že informační věda by měla být ukotvena v informačních procesech probíhajících v lidském vědomí. (Cejpek, 1998, s. 139-140). Autor se domnívá, že je třeba překročit psychologický subjekti- vismus a relativismus směrem k ontologickému objektivismu, ke zkoumání principů, které existují nezávisle na lidském vědomí. Jen tak můžeme „stranit v konfliktu přirozené a kulturní evoluce nean- tropocentrickému myšlení a konání.“ (Cejpek, 1998, s. 140) K tomu je potřeba naleznout kategorie, které jsou myšlení a bytí (ve smyslu ontologie) společné. Tato monografie vychází jako jeden z výstupů projektu zaměřeného na výzkum knihoven pro zrakově postižené uživatele. Texty, které autor shrnul do této práce, se přímo daného tématu netýkají, ale tvoří nezbytný rámec úvah o knihovní a informační vědě, který má – dle autorova přesvědčení – nadčasový charakter. Z těchto nejobecnějších předpokladů autor vycházel i při svém výzkumu v oblasti knihoven pro zrakově postižené uživatele. Příspěvky a články zaměřené na zrakově postižené uživatele reflektující současný stav zkoumané problematiky byly předneseny na řadě konferencí, publikovány v konferenčních sbornících a odborných časopisech. Na jejich základě potom vznikla monografie Knihovny pro zrakově postižené uživatele, která je praktickou aplikací zásad, které autor vytyčil v této publikaci. Tyto dvě publikace jsou spolu spojené jako líc a rub jedné mince. První, v níž autor seznamuje čtenáře se svým pojetím nejzákladnějších otázek spojených s informační vědou, je psána z pozic největší možné abstrakce, tedy z pozic metafyzických. Druhá monografie má povahu aplikační, autor se pokouší svá metafyzická stanoviska uplatnit na konkrétní informačně vědní problém – na otázku knihoven pro zrakově postižené uživatele. Své empiricky získané poznatky o knihovnách pro zrakově postižené zasazuje do obecného
Úvod 11 metafyzického rámce, který nastínil v první teoretické studii. Naopak některé závěry, které autor učinil v první knize, mají svou oporu v empirických studiích shrnutých v knize druhé. První čtyři kapitoly se zabývají pojmem informace. První kapitola poukazuje na to, že filosofická zkoumání pojmu informace, který se objevuje s rozvojem kybernetiky a počítačové vědy, přispívá k návratu aristotelského paradigmatu do vědy. Ve druhé kapitole je pojem informace důkladně analyzován a pracovně definován. Autor shledává, že jde o pojem analogický, což znamená, že jej lze užívat na různých úrovních reality, avšak za předpokladu, že vždy je myšleno něco trochu jiného. Ve třetí kapitole je pojem informace klasifikován, představeno je pojetí informace Josefa Šmajse a pojetí informace, které pro informační vědu buduje Jiří Cejpek. Ve čtvrté kapitole je zkoumán vztah informace k nejzákladnějším hodnotám. V páté kapitole se autor zabývá Jakobsonovým modelem komunikace a informačním systémem; blíže se zamýšlí nad pojmem systém a analyzuje jej z ontologického hlediska. Šestá kapitola se věnuje vztahu prostředků komunikace a lidské společnosti, je poukázáno na nekritické zveličování jejich významu pro vývoj společnosti, dále autor sleduje dějiny sociální komunikace z hlediska užívaných kódů i společenského kontextu. Práce se tedy dotýká otázek ontologických, noetických, psychologických a etických a sociologických. Práce vědomě vychází z aristotelské a tomistické filosofie. I přes to, že noetická a ontologická východiska této filosofie jsou v českém prostředí důkladně analyzována a obhájena pracemi českých filosofů (viz Fuchs, 1995 a 2004; Sousedík, 2006; Machula, 2007; Dvořák, 2007; Novák – Dvořák, 2007; Nakonečný – Machula – Samohýl, 2009), rozhodl se autor přece jen ve stručnosti načrtnout důvody některých z nich, ačkoliv to nebývá v současném filosofickém prostředí obvyklé (většinou stačí zaštítit se autoritou filosofa, který požívá více či méně zasloužené vážnosti). Důvod, který autora vedl k tomuto kroku, je ten, že postmoderní a neomarxistická filosofie stihla za dobu své působnosti vytvořit takové množství předsudků
Informace, komunikace a bytí 12 vůči realistické filosofii, že autor, chce-li alespoň částečně předejít pejorativnímu hodnocení své práce jako logocentircké a překonané, musí chtě nechtě obhájit svá východiska. Autor se proto chce zastavit u těchto předpokladů práce: realistické zaměření, opora v metafyzice, předpoklad plurality světa a rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými principy. Text je realisticky zaměřen, to znamená, že předpokládá korespondenci mezi objektivním stavem věcí a poznáním. To přes- něji znamená předpoklad možnosti poznání jako takového, protože „poznání nekorespondující s realitou“ je pojmem nepochybně vnitřně rozporným. Poznání je totiž definováno jako shoda poznávací mo- hutnosti s realitou (jiná definice tuto tradiční vždy alespoň implicitně obsahuje), což implikuje, že neshoda není poznáním. Pro potvrzení naší schopnosti poznávat hovoří dva argumenty. První pochází z předvědecké praxe, druhý je nepřímým důkazem prostřednictvím převedení opačné teze na spor (reductio ad absurdum). Tedy za prvé: máme subjektivní evidenci, že poznáváme vnější předměty tak, jak jsou, na tuto evidenci spoléháme a zkušeností zjišťujeme, že toto spolehnutí je funkční. Agnosticky laděný filosof musí odložit svůj agnosticismus ve chvíli, kdy usedá za volant svého automobilu, pro- tože pochybnost o tom, jestli reálně existuje automobil, kterému má dát přednost, jestli materiál, ze kterého je tento automobil vyroben, je skutečně tvrdý a jestli se automobil skutečně pohybuje, by se mu mohla stát osudnou. Za druhé: tvrzení o nemožnosti lidského poznání je vnitřně rozporné. Jako takové je tvrzení výsledkem poznání, jehož pravdivost, tj. korespondenci s realitou, předpokládá. Dostává se tedy do sporu se sebou samým, pokud závěr úvah o možnosti poznání zní, že žádné poznání není možné. Práce má svou oporu v metafyzice, ačkoliv novodobá filosofie počínajíc anglosaským empirismem a postmodernismem končíc deklarativně metafyzický přístup odmítá. Pro důkaz neodstranitel- nosti metafyziky je opět možno užít argumentů podobných předcho- zím. Za prvé: v předvědeckém, spontánním poznávání světa figurují zcela přirozeně metafyzické koncepce. Kupříkladu na zákon kauza-
Úvod 13 lity, který je nepochybně metafyzický, neboť vztah mezi příčinou a účinkem není nijak smyslově postižitelný (jeho postřeh naopak po- žaduje překročení fyzického světa, tj. světa smyslově vnímatelných objektů), se zcela běžně spoléháme. Filosof popírající danost tohoto zákona z toho důvodu, že je metafyzický, opět musí svůj teoretický názor odložit, nechce-li, nemaje důvod k nalezení vztahu mezi přija- tou potravou a výživou organismu, zemřít hladem. Za druhé: odmít- nutí metafyziky je vnitřně rozporné. Odmítnout metafyziku nelze jinak než metafyzickou, na empirii nezávislou úvahou. Filosof doka- zující nemožnost metafyziky zcela nezbytně k tomu metafyziku užívá, a proto, tvrdí-li že metafyzika není možná, dostává se do sporu se svými implicitními předpoklady. Práce je založena na tzv. pluralistické metafyzice, což znamená, že univerzum je koncipováno jako soubor množství svébytných jsou- cen – substancí (empirických individuí) různého druhu a způsobu bytí. V opozici vůči tomuto názoru stojí metafyzická koncepce, která předpokládá jsoucno jediné – monismus, a koncepce, která považuje univerzum za shluk individuí jednoduchých a stejnorodých – ato- mismus (jde o filosofickou teorii, která nemůže být zaměňována s fyzikální teorií elementárních částic!). Monismus se vyskytuje v podstatě ve dvou podobách. První, kte- rému můžeme říkat monismus statický neboli parmenidovský, před- pokládá, že univerzum, jakožto jediné jsoucno, které je, je prosté jakékoliv změny, protože změna je ve své podstatě přechod z nebytí do bytí a opačně. Jelikož jsoucno je, tak nemůže obsahovat něco, co není, proto je změna vyloučena. Empiricky pozorované změny jsou podle tohoto typu monismu pouhou iluzí. Druhý typ monismu mů- žeme označit za dynamický neboli hérakleitovský, tento typ metafy- ziky naopak změnu považuje za základní princip jsoucna. Podle dy- namického monismu reprezentovaného v dějinách filosofie jmény jako Hegel, Marx, Bergson, Teilhard de Chardin existuje jediné jsoucno, které se neustále vyvíjí. Věci, kterým intuitivně přisuzujeme svébytnost, jsou pouhé mody tohoto jediného dynamického jsoucna. V současné filosofii má tento typ monismu tendenci označovat se za
Informace, komunikace a bytí 14 novou, nesubstanční filosofii, a to i přesto, že přinejmenším jedno svébytné jsoucno – substanci (univerzum jako celek) nemůže ne- předpokládat, a je reprezentován kupříkladu tzv. evoluční ontologií, jejímž tvůrcem je Josef Šmajs (některé jeho myšlenky, jak již bylo řečeno, v této práci užíváme, ovšem bez monistických implikací). Proti oběma typům monismu můžeme opět užít argumentu z praxe a nepřímého důkazu převedením jejich předpokladů na spor. Proti statickému monismu je možno argumentovat podobně jako proti popíračům principu kauzality. Za prvé: parmenidovský filosof se v praxi běžně spoléhá na to, že pozřením potravy přejde ze stavu, kdy má hlad, do stavu, kdy je sytý. Za druhé: závěr, že změna nee- xistuje, předpokládá nějaký přechod ze stavu, kdy nemám jistotu, že změna neexistuje, do stavu, kdy tuto jistotu mám. Předpokládá tedy možnost vyvozování, a tedy změny různých stavů. Pokud změnu popírá, je ve sporu s tím, co předpokládá. Proti dynamickému monismu je možno říct následující. Evoluční filosof běžně rozeznává na fotografii ze svého dětství sebe sama jako svébytné, se sebou samým identické jsoucno, ačkoliv podle jeho filosofie by to měl být jen obraz dávno neexistujícího stavu části univerza. Na rozpornost monismu je dále poukázáno v V. kapitole této práce. Proti atomismu je možné argumentovat prostou zkušeností, kte- rou tato teorie není schopna vysvětlit. Atomismus popírá jakoukoliv druhovou odlišnost jsoucen, se kterou máme zkušenost (podle něj jsou všechna jsoucna stejného typu - jakési shluky částic), a nedokáže vysvětlit pozorovanou stabilitu jsoucen, které takříkajíc drží svůj tvar, přestože procházejí mnohými změnami, a to i přes vnější působení jiných těles. Další kritika atomismu se nachází v V. kapitole této práce. V práci je rozlišováno mezi řádem bytí a řádem poznání, reálnou a intencionální existencí a mezi hmotným a nehmotným principem tzv. hmotných jsoucen. Proti tomuto předpokladu vystupuje jak ma- terialismus, tak idealismus. Materialismus popírá nehmotné principy a bezrozporně nedokáže vysvětlit, co je poznání. Idealismus popírá
Úvod 15 hmotné principy a řád poznání mu splývá z řádem bytí. Pro materia- lismus je poznání změna stavu hmoty, v němž se nějak tajemně od- ráží jiný stav hmoty (není vůbec možné říci, jak by se kus hmoty mohl odrážet v jiném kusu, takovéto spojení může být buď intencio- nální, což materialismus popírá, nebo by muselo znamenat reálné ztotožnění odráženého kusu hmoty s odrážejícím), pro idealismus je každá reálná změna zároveň poznáním a naopak. Obojí je z hlediska intuitivního předvědeckého poznání nepřijatelné. Málokdo se do- mnívá, že pokud je v obchodě a myslí na chleba, který má koupit, v tu chvíli je sám tímto chlebem, což implikuje jak materialismus, tak idealismus. Dále materialismus se dostává do rozporu sám se sebou, hovoří-li o organizaci hmoty a nepřipouští přitom jiný princip, než hmotu samotnou. Nakolik totiž připouští, že hmota může být organizována, natolik připouští nehmotný organizující princip, kterému se v mo- derní době začalo říkat informace. Idealismus zase není schopen vysvětlit existující mnohost jsoucen stejného druhu, možnost změny, popřípadě stabilitu jsoucen. Pokud pro idealismus existuje člověk jako druh, pak existuje v jediném exempláři jako jediná idea (není možné vysvětlit, jak by mohla jedna individuální idea druhu sdružovat zároveň množství individuálních idejí, buď se ideje neliší a jsou nutně jedinou ideou, nebo se liší, a pak nemůže jedna idea vícero idejí sdružovat, analogicky je možné si to představit na příkladu informačního systému, který slučuje v jeden záznamy, které se od sebe neliší, a záznamy, které se od sebe liší ponechává samostatně). Závěr o existenci jediného člověka na světě je pro ekologicky orientované čtenáře, kterému vadí existence lidí na planetě, jistě zajímavým, avšak pravděpodobně nepřijatelným zjiště- ním. Pokud připustíme existenci množství jsoucen-idejí, kterým ří- káme lidé, pak je třeba uznat, že člověk je jen prázdný pojem ozna- čující jednotlivce, který je každý svého druhu, takže na světě je místo šesti miliard jednotlivců druhu homo, šest miliard druhů různých bytostí, což se pravděpodobně nebude líbit biologům. Dále pokud existují jen ideje, pak každá změna znamená změnu ideje, což lze
Informace, komunikace a bytí 16 řešit buď popřením změny, chceme-li zachovat identitu idejí, nebo absolutizováním změny, a tedy sklouznutím do statického či dyna- mického monismu, na jejichž problematičnost bylo již poukázáno. Důsledky jak materialismu, tak idealismu jsou natolik absurdní, že zcela stačí pro podporu názoru, že je třeba rozlišovat mezi bytím a poznáním a hmotnými a nehmotnými principy. Text se opírá o aristotelsko-tomistickou filosofii. Volba právě této filosofie přirozeně vyplývá z předpokladů, které byly v předchozích odstavcích představeny a argumentačně podloženy. Aristotelská filosofie je realistická, metafyzická, pluralistická a rozlišuje reálné a intencionální bytí a hmotné a nehmotné principy. Nepopírá rozporně možnost poznání, ale vysvětluje ho jako intencionální (nikoliv reálné) ztotožnění poznávací mohutnosti s poznávaným předmětem. Metafyziku považuje za nejobecnější vědu o jsoucnu a posledních příčinách, která stojí v základu každé speciální vědy. Proti monismu a atomismu změnu ani nepopírá, ani neabsolutizuje, ani neredukuje na místní pohyb částic, ale bezrozporně ji vysvětluje pomocí metafyzických principů, jakými jsou potence a akt, látka a forma, a je schopna rozlišit různé druhy změn, které v praxi běžně pozorujeme (smrt člověka jako substanciální změnu, růst člověka jako akcidentální změnu atd.). Rozlišuje mezi řádem bytí, kde dochází k reálné změně, a mezi řádem poznání, kde je změna duchovní, intencionální, a její principy jako potence a akt, látka a forma, esence a existence jí umožňují uchopit, jak jednotu, tak mnohost jsoucen. V zásadě platí, že každá filosofie nakolik je realistická, metafyzická a pluralistická a rozlišuje mezi hmotným a nehmotným, natolik se aristotelské filosofii blíží (to platí i o některých proudech současné analytické filosofie). Z předchozího textu snad dostatečně jasně vyplývá, že konkrétní filosofická východiska práce nespočívají na libovůli autora, ale mají své pevné metafyzické a noetické zakotvení. Proto se nyní můžeme pustit do zkoumání otázek pojících se s pojmy informace a komu- nikace.
„Nelze přejít, že tradice je přirozenou součástí informační paměti.“ Jan Zouhar, Tradice jako sociální informace (Zouhar, 1998)
I. Pojem informace a základní filosofické otázky 19 I. Pojem informace a základní filosofické otázky I.1 Nadužívanost pojmu a historické souvislosti Informace je pojem v současné době velice používaný, a to v mnoha oblastech. Není divu, že se odborníci potýkají s jeho definicí a že jeho definice se od sebe navzájem často značně liší. V různých vě- domostních soutěžích se často ukazuje, že obtížné je vysvětlit zejména ta slova, se kterými se setkáváme dnes a denně. To proto, že nám zevšední natolik, že už ani nepřemýšlíme o tom, co vlastně znamenají. Přitom znát význam slov, která používáme, je naprosto nezbytné a je to první krok k odstranění četných nedorozumění. John Locke tvrdí: „Kdybychom přesně věděli, čeho jsou naše slova znaky, ukončilo by to rychle, jak si představuji, spor v tomto případě i ve většině jiných případů.“ (Locke, 1984, s. 126) Pojem informace je především spjatý s aristotelskou a scholastic- kou filosofií (viz Stodola, 2004, Capurro - Hjørland, 2003). Podle tohoto filosofického směru je esence každého hmotného jsoucna složena ze dvou metafyzických částí - formy a materie. Látka (materie) je pasivní princip, který je schopen přijímat tvary. Forma (tvar) je aktivní princip, který dělá věc tím, čím je; látku vymezuje neboli informuje. Pojem informace byl oživen s nástupem kybernetiky (Wiener, 1960), vědy o řízení a sdělování v systémech. V kybernetickém po- jetí je informace míra odstranění neurčitosti v systému, míra jeho uspořádanosti. Analogie s předchozí koncepcí je zřejmá - jedná se však o matematickou teorii. Z kybernetiky, která je považována za teorii prostupující všechny vědní obory, se pojem informace rozšiřuje do mnoha dalších oborů. Přebírá jej kupříkladu kognitivní psychologie a věda, které chápou informaci jako psychofyziologický jev a proces probíhající v lidském vědomí. Informace určuje (informuje) poznávající subjekt.
Informace, komunikace a bytí 20 S objevením prvního univerzálního stroje - počítače - vzniká obor, který má v češtině pojem informace ve svém názvu - informa- tika. V pojetí tohoto oboru jsou informace data cirkulující v počíta- čích. V poslední době také došlo k oživení tohoto pojmu na půdě filo- sofie. Brněnský filosof Josef Šmajs (Šmajs, 2000) chápe informaci jako konstitutivní činitel evoluce. Jeho filosofická reflexe informace vychází z kybernetického a genetického pojetí, nicméně jelikož se jedná o filosofický koncept, navazuje rovněž (zřejmě částečně ne- vědomě) na tradiční hylemorfický přístup. V neposlední řadě se pojem informace dostává také do běžného jazyka, což přispívá k jeho nejasnosti. Na slova, která se užívají běžně, se postupně nanášejí různé významy, což způsobuje, že jsou zdánlivě srozumitelná, ale pokus o jejich přesné vymezení však vět- šinou končí neúspěchem. I.2 Etymologické souvislosti a základní filosofické otázky Při definicích pojmů se obyčejně nejprve začíná s etymologickým výkladem slova. U něj se však mnoho času netráví, a tak bývá často nedůsledný, již ovlivněný přenesenými významy. Pak je však pochopitelné, že se slova řeckolatinského původu, zbavena své historie a etymolo- gických souvislostí, stala pro většinu svých uživatelů záhadnými sa- moznaky či ideogramy, na něž může v zásadě kdokoliv přivěsit ja- kýkoliv další význam. Taková situace je ovšem živnou půdou pro nejrůznější sémantické infekce, které se za příhodných podmínek šíří rychlostí epidemie. [...] A přitom by mnohdy stačilo podívat se do slovníku. (Fidelius, 1995, s. 78) U pojmu informace se zřejmě děje něco podobného. Troufáme si tvrdit, že nám původ tohoto slova může usnadnit mnohé pochopit. Zkusme se tedy chvíli u něj zdržet. Jiří Cejpek píše: „Slovo informace pochází z latinského ‚infor- mare‘, které znamená uváděti ve tvar, dodávati tvar, podobu formo-
I. Pojem informace a základní filosofické otázky 21 vat, tvořit, zobrazovat, představovat, vytvářet představu, pojem.“ (Cejpek, 1998, s. 11) I.2.1 Uváděti ve tvar, dodávati tvar, podobu: míra uspořádanosti Tato první část z Cejpkova překladu slova „informare“ přímo odka- zuje ke dvěma nejvýznamnějším antickým myslitelům, zakladatelům evropské filosofie a vědy, totiž k Platónovi a Aristotelovi (viz také: Capurro - Hjørland, 2003). Oba uvažovali o ideálních entitách, které určují esenci hmotných jsoucen, o idejích (eidos) a tvarech (morfé). Informace v Platónově (Platón, 1993) pojetí by byl určitý vzor, představa, idea, myšlenka, která předchází skutečnému světu, který známe, světu konkrétních jednotlivých a měnících se věcí. Idealita předchází skutečnosti, bez ní skutečnost není možná, skutečnost je jakýmsi jejím odleskem. Svět idejí existuje samostatně, na skuteč- ném světě nezávisle. O možnosti či nemožnosti existence takového světa nebudeme uvažovat, je to ryze metafyzický problém, který pro naši práci není podstatný. Platónův názor nám však může posloužit jako určitý model. Když totiž umístíme spolu s křesťanskými filo- sofy věčné ideje, předobrazy pozemských věcí do boží mysli, uvě- domíme si, že obdobným způsobem funguje (když to poněkud zjed- nodušíme) akt tvoření i v tomto našem světě. Kulturní jsoucna mají svůj předobraz v myslích lidí a díky prostředkům komunikace také v tzv. společenské paměti. Josef Šmajs o tom píše: Intelektuální předjímání výsledku a postupu činnosti, jakýsi kulturní genotyp produktu, který se patrně získával dlouhým učením a pří- mou aktivní účastí v technologickém procesu, musí mít v kulturní činnosti nejen větší význam než produkt sám (fenotyp), ale i časový předstih před jeho vytvořením. (Šmajs, 1994, s. 24) Kulturní artefakty jsou na rozdíl od lokální kultury (pravidel, no- rem, vzorců kultury, způsobů komunikace atd.) přísně informačně předepsané, to mimo jiné znamená, že jejich informace existuje dříve než ony samy, jsou realizací předchozího plánu.
Informace, komunikace a bytí 22 Aristotelovo (Aristoteles, 1985) pojetí je poněkud odlišné a lépe odpovídá dnešním představám o přirozené informaci (viz níže). Jsoucí věc je pro něho jednota formy (tvaru) a látky (materiálu, z něhož je vyrobena). Látka dostává tvar – je organizována. Tvar je entitou aktivní, látka pasivní. Látka má možnost přijmout určitý tvar. Když jej přijme, dochází k uskutečnění této možnosti a výsledkem je jednota látky a tvaru – esence hmotného jsoucna.1 Platónovo a Aristotelovo pojetí informace jako ideje, formy, tvaru krásně na příkladě demonstruje Emmanuel Rádl: Roj včel má obsah pojmenovaný právě rojem; není to hromada včel ani žádné jiné jejich nahodilé nakupení; v každé učebnici biologie se dějí pokusy tento obsah vystihnout, ačkoliv dokonale ho nevystihne nikdo. Roj má účel zachovat a šířit roj – ačkoliv se za tímto účelem patrně skrývá účel jiný, hlubší: splnit poslání včel snad pro příští tisí- ciletí. Roj včel je však něco jiného než včely samy, neboť není tělem ani nemá nikde v prostoru centrální vedení, ani nezávisí na jednot- livcích: dělnice se na jaře a v létě rodí a umírají, ale roj trvá; trubci na podzim zahynou, ale roj přežije; královna se opotřebuje a zajde, ale včely si opatří novou. Neboť roj včel, neviditelný, ale působící, je udržován programem, obsahem, úkolem roje, kdežto včely jsou jen nástroje, jen pomíjející služebníci roje. […] tělo se stále mění, ale úkol trvá, protože živá bytost je neviditelná a nehmotná jako Plató- nova idea… (Rádl, 1994, s. 24) Oba dva antičtí myslitelé, které jsme uvedli, nám mohou poslou- žit jako důkaz o tom, že o něčem, co má blízko k pojmu informace (termín informace je samozřejmě zřejmě bližší matematickým vě- dám, proto činí dojem větší exaktnosti), se uvažuje již velice dlouho. Nyní se zdá, že takto chápané pojetí informace se opět do vědy začíná vracet. Svědčí o tom například slova jednoho z odborníků na mozek a mysl K. H. Pribrama: „To, co zůstává invariantní ve všech jednotlivých případech, je in-formace, forma uvnitř. [...] Podle této analýzy je to kupodivu platonismus, který motivuje informační 1 Záměrně nebudeme výklad zatěžovat rozlišováním první a druhé látky a podstatné a akcidentální formy. Autor o této problematice pojednává ve III. kapitole.
I. Pojem informace a základní filosofické otázky 23 revoluci a odlišuje ji od materialismu průmyslové revoluce.“ (Pribram, 1999, s. 114) Pojetí informace jako vnitřní struktury odpovídá přibližně Wienerovu (Wiener, 1961) pojetí informace jako míry odstranění neuspořádanosti, míry organizace v systému. I.2.1.1 Informace a problém univerzálií Má-li však informace blízko k pojmům jako eidos, morfé, forma, pak je zřejmé, že odvěký spor o univerzálie, který probíhá po celá staletí na půdě filosofie, logiky, lingvistiky a příbuzných věd, se nevyhne ani vědě o informaci (pokud chceme, aby měla hlubší základ). Spor o univerzálie můžeme charakterizovat následujícími otáz- kami. Odpovídá obecnému pojmu nějaká přirozenost, entita, kterou nelze ztotožnit s jednotlivou věcí (východisko realistů)? Nebo se jedná pouze o abstrakci provedenou ve vědomí a obecný pojem není nic jiného než subjektivní stav, popřípadě slovo označující soubor, množinu jednotlivin (východisko nominalistů)? Existuje obecný pojem nějak ve skutečnosti, nebo jde pouze o mentální entitu, popří- padě o iluzi? Starověký novoplatonik Porfyrios se ve svém úvodu do Aristotelových kategorií ptá: „Jsou rody a druhy něco skutečného či spočívají pouze v našem myšlení, a jsou-li skutečné, jsou tělesné, anebo netělesné, a jsou samy o sobě oddělené, nebo existují ve smyslových věcech a vztahu k nim?“ (Citováno podle: Sousedík, 2001, s. 112) Krajní nominalismus považuje obecný termín za pouhé jméno, iluzi, která sice lidem pomáhá orientovat se ve světě, ale nemá žádný reálný podklad. Podle konceptualistů - umírněných nominalistů je pojem subjektivní mentální entita. Nějaká struktura v mysli, získaná během procesu poznání – pojem. Jde ale o konstrukci mysli, která z reality přebírá smyslová data, ale není s to proniknout k podstatě věci.
Informace, komunikace a bytí 24 Realisté přiznávají pojmům objektivní bytí. Realismus se liší podle toho, jakou odpověď podává na následující otázky: Jsou pojmy oddělené od světa jako platónské ideje nebo jsou součástí věcí jako jejich forma? Pro první řešení je krajní platónský realismus, druhé řešení odpovídá názoru krajních realistů scholastických a umírně- ných realistů. Pro platónské realisty je obecnina oddělená od světa, není ve věci, ale věc na ní participuje. Pro scholastické krajní realisty je obecná idea aktuálně obecná a reálně jedna ve všech věcech téhož druhu. Umírnění realisté soudí, že ideje jsou ve věcech individuali- zované, reálně mnohé, ale potenciálně obecné. Aktuálně jsou podle nich obecné v mysli. Nominalistické východisko je vnitřně rozporné. Nominalismus popíráním existence obecnin vyvrací sám sebe, když se pokouší for- mulovat obecně platnou nauku o obecninách a zároveň existenci obecného odmítá. Krajní realismus zase nebezpečně směřuje k monismu, v konečné fázi buď protintuitivně popírá změnu jako takovou (statický monismus), nebo vede k nekonečnému regresu příčin (dynamický monismus). Jako nejpřijatelnější se jeví výcho- disko umírněného realismu. Moderní genetika ukazuje, že druhy s velkou pravděpodobností objektivně existují, protože poznává, že každý živočišný druh má svůj genom (soubor informací, druhovou esenci), na jehož základě se na světě realizuje jedinec (fenotyp, substance). I.2.2 Vytvářet představu, pojem: psychofyziologický jev Tato koncepce je kognitivní, z kybernetického hlediska jde o analo- gickou problematiku jako v případě předchozím, pouze na poněkud jiné úrovni. Pojem je svazek podstatných rysů, které umožňují zařadit kon- krétní, jednotlivou věc do určité množiny věcí majících stejné pod- statné rysy. Pojem a třída věcí, které je pojem přidělen, jsou pak označeny pomocí jednoho znaku. Díky existenci pojmů jako základ- ních stavebních jednotek myšlení můžeme své poznání světa třídit,
I. Pojem informace a základní filosofické otázky 25 dávat mu řád a sdílet je s ostatními. Bez pojmů by pro nás byl svět chaotickým nakupením jednotlivin a orientace v něm by byla ne- možná. Informační proces je v tomto případě možné chápat jako určitý proces interakce mezi organismem a prostředím, během něhož věci na světě získávají své místo v obrazu světa v lidském vědomí (informace jako představa), nabývají svého smyslu a umožňují orga- nismu orientaci ve světě a přizpůsobení se vnějším podmínkám. To přibližně odpovídá Wienerově definici: „informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobu- jeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.“ (Wiener, 1963, s. 32) Informace jako základní součást procesu, při němž dochází ke generování pojmu ze zkušeností s jednotlivou věcí, vytvoření její představy ve vědomí a práce s ní (myšlení) odpovídá Cejpkově (Cej- pek, 1998) koncepci informace jako psychofyziologického jevu a procesu v lidském vědomí. Tato koncepce sebou přináší celou řadu otázek, které si položil již Aristoteles a shrnul je Hans Georg Gadamer: Jak se v prchavém proudu jevů, v neustálém proudění střídavých dojmů vůbec může vyskytnout něco, co zůstává? Je to jistě přede- vším schopnost podržovat, tedy paměť, jež nám umožňuje něco znovu poznat jako totéž. V proudu střídajících se vjemů si tu a tam povšimneme něčeho společného, a tak se z hromadícího rozpoznání, kterým říkáme zkušenost, pomalu rodí jednota zkušenosti. V ní však výslovné zacházení s takto zakoušeným vystupuje v podobě vědění obecného. Nyní se Aristoteles ptá: Jak může vlastně vzniknout toto vědění obecného? Přece jistě ne tak, že jedna věc po druhé defiluje okolo a náhle díky nějaké určité jednotlivosti, která se znovu ukáže a je rozpoznána jako tatáž, získáme vědění obecného. Není to přece jednotlivé jako takové, jež by se vůči ostatním jednotlivým vyznačo- valo tajemnou schopností představovat obecné. Je naopak jako každé jiné jednotlivé. A přece je určitě pravda, že vědění obecného někdy vzniklo. Kde začalo? (Gadamer, 1999, s. 25) Při poznávání se setkáváme s mnohými jedinci téhož druhu a je- jich druhovou formu myšlenkově uchopujeme a v rozumu pak exis-
Informace, komunikace a bytí 26 tuje jako jediná a sdělitelná mnohým – tedy obecná. To je však možné jen díky existenci nehmotného principu, který umí ze sensi- bilního materiálu sdělovaného smyslům získat to, co se v něm vy- skytuje jen potenciálně. Potenciálně inteligibilní část reality je aktu- alizována až díky činnému rozumu. Proti tomu je možno vznést námitku: … dalo se třeba tvrdit, že jestliže existuje abstraktní myšlení, po- jmotvorba, nenázorné mentální obsahy, musí existovat nějaký nehmotný princip, který je ve všech věcech postřehuje – s tím se ne- dalo nic dělat, kromě ty nenázorné obsahy popírat [nominalismus pozn. aut.], což byla metoda nejapná a lživá […] Jenže s rozvojem samočinných počítačů dostal tenhle argument dost smrtelnou ránu. Pojem, ukazuje se, není nějaký obrázek, ať už hmotný nebo nehmotný, ale logická funkce nad určitou množinou binárních znaků […] pojem se nezdá být nic jiného než […] určitá logická funkce: Proto je nenázorný, proto se často nedá representovat nějakým jed- ním obrázkem a ne, že by to byla nějaká nehmotná podstata, nebo něco. Ale naopak – taková funkce se dá fysicky reprezentovat – jako přepínací síť, nebo jako program – […] - takže z toho celého zbývají dneska jako záhady už jenom dvě věci – totiž jak ten systém určí, které znaky jsou relevantní pro určitou pojmotvorbu z daného hle- diska […] - a potom ovšem fakt subjektivního prožívání… (Kře- sadlo, 1996, s. 92-93) Námitka je však neplatná, protože možnost konstruovat logickou funkci předpokládá pojmové myšlení, její realizace v počítači je pouze konkrétní reprezentace toho, co existuje samo jako abstraktní entita v mysli, a do počítače ji vkládá ten, kdo ji má – myslící bytost. Je však třeba proti krajnímu realismu uznat, že pojmy věcí nemáme vrozené. Vrozenou máme jen schopnost abstraktního poznání, pojmy vznikají až v procesu poznání jako intencionální obrazy věcí na zá- kladě rozumové abstrakce. Otázkou zůstává, jak k abstrakci dochází. Teoretické řešení této otázky může přispět k tvoření takových pojmů, které jsou adekvátní poznávaným věcem. Správná pojmotvorba je pak důležitá pro oblast organizace poznání, protože teprve zachytíme-li podstatu věci (in-
I. Pojem informace a základní filosofické otázky 27 formační strukturu) – soubor rysů, které ji dělají tím, čím je, můžeme najít kritéria, jak informace přesně roztřídit. Tyto otázky představují další výzvy pro kognitivní, popřípadě in- formační vědu. I.2.2.1 Informace a problém mysli Otázka po podstatě lidské mysli je s pojetím informace jako psycho- fyziologického jevu a procesu nerozlučně spjata. Řadu let se filoso- fové, psychologové, neurologové, odborníci na umělou inteligenci, kognitivní a informační vědci snaží přijít na kloub této velice složité problematice. Řešení se nabízí několik. Základní otázky jsou zhruba tři (viz Nosek, 1997): - jaký je vztah duše (mysli) a těla, co je fundamentálnější, a jak dochází ke kooperaci těchto dvou, jak se zdá, odlišných entit (tzv. mind-body problem); - jak můžeme mysl definovat a jak můžeme poznat, že systém mysl má (other mind problem); - jak je možná integrita osobnosti, tedy vědomí vlastního Já v proudu prchavých vjemů. V této kapitole se budeme soustředit na různá řešení prvního okruhu otázek a částečně také okruhu druhého. Jedním z řešení mind-body problému je Descartesův často velice kritizovaný, nicméně v evropské kultuře velmi silně zakořeněný ontologický dualismus, který vychází z jeho metodické skepse, snahy o nalezení nezpochybnitelných základů poznání. Descartes (Descar- tes, 1970) vychází z předpokladu, že žádné poznání není jisté, že o všem je třeba pochybovat. Pochybuje tedy a jedinou jistotu nachází v pochybování samém. Pochybování je myšlení, když člověk pochy- buje, pak myslí, pochybování samé je jisté, jisté je tedy i myšlení. Člověk tedy existuje nezpochybnitelně, když přemýšlí (cogito, ergo sum.) Vynořuje se tedy první nezpochybnitelná substance - res co- gitans (věc myslící). V myslící substanci je však vrozená idea Boha. Protože existuje tato idea, existuje i Bůh. Protože Bůh jako dobrý
Informace, komunikace a bytí 28 nemůže klamat, pak je jisté, že člověku nedal smysly, aby byl jejich prostřednictvím uváděn v omyl. Tím je zaručena existence vnějšího světa, světa rozprostraněných předmětů – druhá Descartesova sub- stance – res extensa. Mezi substancemi res cogitans a res extensa dochází k interakci, místem, kde se setkává duše s tělem, je epifýza (šišinka mozková) – jediný nepárový orgán mozku. Podobný dualismus zastával řadu století před Descartesem řecký filosof Platón. Duše je v jeho pojetí hybná síla, bez ní není pohybu ani života, je na rozdíl od těla neměnná a věčná, bez ní tělo nemůže být, zatímco ona bez těla ano. Tělo má pohyb z duše, duše má pohyb sama ze sebe. Ve svém dialogu Faidros (Platón, 1994) přirovnává Platón duši k vozu taženému dvěma okřídlenými koni a řízenému vozatajem. Vozataj je metafora pro rozum a vůli, které řídí dobrého a špatného koně – dobré a špatné žádosti. Jelikož je duše věčná a ne- smrtelná, existuje v jakémsi duchovním světě, kde se čas od času sytí pohledem na věčné a dokonalé ideje. Když však se nechává strhnout špatným koněm – podléhá špatným žádostem, ztrácí duše křídla a upadá do hmotného světa, kde panuje změna a zánik. V tomto světě přijímá tělo, které pro ni znamená vězení. Duše, která na „hostině“ v říši idejí spatřila nejvíce, přijímá v pozemském světě úlohu filosofa, ta, co viděla o něco méně, úlohu krále atd. Nejníže stojí duše sofisty a demagoga. Podle Platóna celý proces poznání není nic jiného než rozpomínání duše na svět idejí, ve kterém se před svým pádem po- hybovala. Filosof, který se zříká pozemských radostí i starostí a za- bývá se poznáním, tj. vzpomínáním na věčné ideje, je nejblíže tomu, aby byl opět pozván na „hostinu“. Tato koncepce duše má zvláštní důsledek pro Platónovu pedagogiku (viz kupříkladu: Platón, 1992). Dá se říct, že Platón je přísný racionalista, positivismus je u něj ne- přípustný. Smysly nás klamou, ale duše, která kdysi patřila na pravdu, může být systematickým vedením dovedena k tomu, aby si pravdu znovu vybavila. Učení je tedy metoda rozpomínání, nikoliv sběr informací. Dualismus byl kritizován zejména proto, že slučuje dvě nesluči- telné věci, o kterých není možné mluvit stejnou řečí (svět fyzický a
I. Pojem informace a základní filosofické otázky 29 svět mentální).2 Podle hermeneutických teorií je svět fyzický založen především na kauzalitě – posloupnosti příčin a následků, zatímco svět duševní na teleologii – přáních, snahách, tužbách, kde cíl má přednost před prostředkem, který je zvolen. Do sporu se tak dostávají fyzikalismus a mentalismus (materialismus a idealismus). První z nich je kauzálně založený, vychází z teorie reflexů (např. I. P. Pav- lov), která říká, že psychický život je způsoben reakcemi organismu na podněty. Duše je pouze iluze. Mentalismus je teleologický, důle- žité jsou vnitřní záměry člověka, duše ovlivňuje chod těla. Duše je nesmrtelná a je důležitější než tělo. Střed mezi materialismem (fyzikalismem) na straně jedné a idea- lismem (mentalismem) a dualismem substancí na straně druhé před- stavuje Aristotelovo (Aristoteles, 1996) pojetí duše, které můžeme označit jako umírněný dualismus. Aristoteles odmítá Platónův dua- lismus, preexistenci duše i vrozené ideje. V jeho pojetí je duše prin- cip tělo oživující a organizující, duše se má k tělu jako podstatná forma k první látce (viz výše). Je entelechií organického těla – tělo je možností, kterou duše uvádí ke skutečnosti. Celý člověk je pak jed- notou duše a těla. I když je duše jediná, může plnit až tři různé funkce. Je příčinnou pohybu a růstu těla (duše vyživovací), umožňuje smyslové vnímání (duše smyslová) a rozumovou úvahu (duše rozumová). Je tedy trojí druh duše, duše vegetativní, která je vlastní rostlinám, je principem života; duše smyslová, kterou je obdařena větší část živočichů, je nejen principem života, ale také umožňuje smyslové poznávání; duše rozumová, která je vlastní pouze člověku, je principem života, smyslového a rozumového poznávání. Pouze rozumová duše, která je schopna abstrahovat od pomíjivých, měnících se věcí našeho světa a spatřovat v nich to obecné a neměnné, je nesmrtelná. Novější směry ve filosofii mysli na řešení této problematiky resignují a zajímá je spíš druhý okruh otázek – tzv. other mind pro- blem (viz Nosek, 1997). 2 Pro vysvětlení možnosti vzájemné interakce se uchyloval k velmi krkolomným teoriím, jako je kupříkladu Leibnitzovo učení o předem zjednané harmonii.
Informace, komunikace a bytí 30 Behaviorismus se nezabývá popisem vnitřních duševních stavů, které jsou pozorovatelné pouze introspekcí z hlediska první osoby. Podle behavioristů je introspekce nevědecká metoda. Jediné, co je možné vědecky ověřit, je pozorované chování systému, reakce na podněty. To, co se děje uvnitř systému, je nedostupné, je to černá skříňka (black box), do které nemůžeme nahlédnout. Podle behavio- rismu má systém mysl tehdy, když reaguje jako systémy, které evi- dentně mysl mají (viz Turing, 1992). Podle funkcionalismu systém má mysl v tom případě, že určitý správný program (software) implementujeme na určitou funkční strukturu (hardware). Oproti behaviorismu je předmětem zájmu funkcionalismu tedy obsah „černé skříňky“. Může to být jakákoliv vhodná struktura, podle komputationismu, odnože funkcionalismu, to může být i počítač (viz Nosek, 1997). Kritiku funkcionalismu provedl John Searle (Searle, 1994), přiklánějící se k teorii identity, která tvrdí, že jedinou funkční struk- turou pro mysl je lidský mozek a nervová soustava, v myšlenkovém experimetu tzv. Čínského pokoje. Podle Searla má schopnost inten- cionality, zaměřenosti jen lidský mozek. Stroj může sice správně jazykově reagovat na podměty, chybí mu však sémantika, porozu- mění významům. Mentální stavy a stavy neurofyziologické jsou podle něj jen dvě neoddělitelné a neredukovatelné (starší teorie iden- tity se snažila psychické redukovat na fyzické) stránky jedné věci „…monizmus je úplne zlučitelný s dualizmom za predpokladu, že je to dualizmus vlastností…“ (Searle, 1992, s. 54) V následující kapitole se zaměříme na charakter pojmu informace a pokusíme se informaci pracovně definovat.
II. Charakter pojmu a definice informace 31 II. Charakter pojmu a definice informace II.1 Cappurovo trilema Je vnitřní struktura molekuly vody totéž co můj poznatek, že venku prší? Jestliže ano, znamená to, že voda nějak poznává? Jestliže ne, máme v obou případech právo hovořit o informaci? Existuje důvod, proč zachovat u obojího termín „informace“, i když uznáme, že nejde o skutečnosti stejného řádu? I těmito otázkami by se dalo charakterizovat trilema,3 jehož řešení Rafael Capurro (Capurro, Fleissner, Hofkirchner, 1999) považuje za stěžejní úkol4 filosofie informace. Nutno podotknout, že o trilema se jedná pouze v případě, hovoříme-li o termínu, jménu, slovu „infor- mace“. Zde se můžeme ptát, jestli je tento termín univokální, ekvivo- kální či analogický. Jako pojem může být informace jen pojmem univokálním či analogickým, neboť ekvivokální pojem neexistuje. V tomto případě jde vlastně o dilema. To uvidíme, ozřejmíme-li si rozdíl mezi termínem a pojmem a vymezíme si, co znamená univokace, ekvivokace a analogie v oblasti termínů a pojmů. Poté se budeme moci zamyslet nad tím, zda je in- formace pojmem univokálním či analogickým (nebo jen ekvivokál- ním termínem) a v případě, že platí druhá varianta, pokusíme se vy- tvořit návrh definice informace a její kategoriální klasifikace, která umožní tento pojem vypovídat v jednotlivých oblastech univokálně. 3 „Information may mean the same at all levels (univocity), or something similar (analogy), or something different (equivocity).“ (Capurro, Fleissner, Hofkirchner, 1999, s. 9) 4 O řešení s ohledem na roli subjektu jako interpreta znaků se u nás pokusila D. Slouková (Slouková, 2003).
Informace, komunikace a bytí 32 II.2 Termín a pojem Vysvětlení vztahu mezi termínem a pojmem začneme tradičním pří- kladem užití slova „český prezident“ („člověk“) v různých větách: Český prezident je manžel Livie Klausové. (Tento člověk to udělal.) Český prezident je volen parlamentem. (Člověk je živočich.) Český prezident se skládá z pěti slabik. (Člověk je dvouslabičný.) Když se pozorně zamyslíme nad těmito větami, zjistíme, že každá z nich je pravdivá, avšak pouze za předpokladu, že v každé termín „český prezident“ odkazuje k něčemu jinému. První věta je pravdivá pouze tehdy, je-li českým prezidentem konkrétní osoba – Václav Klaus. Zde se tedy „český prezident“ vzta- huje ke konkrétní existující osobě, k reálné věci (res); scholastikové tento vztah označování nazývali reálnou supozicí (suppositio realis), Pavel Tichý (Tichý, 1996) tento způsob výpovědi nazývá de re. Po- dobné je to s termínem „člověk“. Když vyslovím slovo „člověk“ a ukážu na konkrétní osobu, míním právě tohoto konkrétního jednot- livce. Naopak u druhé věty je lhostejné, jestli bude prezidentem zvolen Václav Klaus či Jan Švejnar; konkrétní osoba, která je do úřadu zvolena, samotnému úřadu nic nebere ani nepřidává. Zde se termín „český prezident“ vztahuje nikoliv k reálně existující osobě, ale k samotné podstatě toho, co je tímto termínem vyjádřeno. To ovšem nemá žádnou reálnou existenci, úřad českého prezidenta je soubor různých právních a jiných skutečností, které jako celek existují jen v myšlení jako pojem (conceptus). Zde tedy termín „český prezident“ odkazuje k pojmu českého prezidenta, v němž je abstrahováno od konkrétních osob, které tento úřad vykonávají. V tomto případě se podle scholastiků jedná o supozici prostou (suppositio simplex), podle Pavla Tichého (Tichý, 1996) o výpověď de dicto. Podobně je to s druhým příkladem. Zde máme na mysli něco obecného, co je
II. Charakter pojmu a definice informace 33 společné všem jednotlivým lidem, a to jako obecné existuje jen v myšlení.5 Nakonec v třetí větě slovo „český prezident“ se nevztahuje ani k Václavu Klausovi, ani k pojmu českého prezidenta, ale samo k sobě. Zde termín odkazuje nikoliv mimo sebe, jak to obvykle bývá, ale prezentuje sebe sama. V tomto případě scholastici hovořili o supozici materiální (suppositio materialis). Vidíme, že nějaký termín se v různých kontextech může primárně vztahovat ke třem různým skutečnostem – k reálné věci (osobě), k pojmu a nakonec k sobě samotnému. To je však dáno tím, že všechny tyto složky jsou v procesu označování nějak přítomny. Když sv. Augustin definuje znak, tvrdí: „Znak je totiž věc, která působí, že člověku vytane na mysli kromě představy, kterou vnuká smyslům, ještě něco jiného.“6 (Augustin, 2004, s. 77) Znak je tedy 1) věc, která vyvolá představu (pojem) sebe sama, tj. pojem slova „český prezident“, a zároveň 2) představu (pojem) ně- čeho jiného, tj. pojem českého prezidenta, co však nějakým způso- bem reálně7 existuje 3) – tj. Václav Klaus. Tyto tři vztahy se obvykle zobrazují pomocí trojúhelníku reference. 5 Chápat odlišnost reálné a prosté supozice a dodržovat určitý typ supozice, když srovnáváme pojmy, je třeba, pokud se nechceme dopouštět logických chyb a sofismat jako třeba následujícího sylogismu. Jan Švejnar se chtěl stát českým prezidentem (suppositio simplex). Avšak český prezident (suppositio realis) je Václav Klaus. Tedy Jan Švejnar se chtěl stát Václavem Klausem. 6 „Signum est enim res, praeter speciem quam ingerit sensibus, aliud aliquid ex se faciens in cogitationem venire...“ (Augustin. De Doctr. Christ. 2, 1) 7 Reálná existence může být aktuální nebo potenciální. Aktuálně se termín „český prezident“ vztahuje k Václavu Klausovi. Pojem „český král“ se aktuálně nevztahuje k nikomu, vztahuje se však k osobě potenciálního českého krále.
Informace, komunikace a bytí 34 Trojúhelník reference Znak („český prezident“) bezprostředně vyjadřuje (signifikace) pojem (český prezident) a jeho prostřednictvím označuje (designace) objekt (Václav Klaus). Tak označuje znak pojem i objekt jedním označením. Primárně se však znak vztahuje k objektu (denotace), protože samotný pojem ve své podstatě rovněž plní zastupující funkci - je formálním znakem objektu. Vzniká na základě poznání skutečnosti a je intencionálním obrazem předmětu; jde tedy rovněž o znak zvláštního druhu, o tzv. formální znak, který vzniká tak, že objekt kauzálně působí na poznávací strukturu a na základě toho vzniká obraz předmětu. Formální znak (signum formalis) je znak, díky němuž je předmět poznáván bezprostředně, aniž by si člověk uvědomoval vztah ozna- čovaného a znaku. Naopak to, co zde nazýváme znakem (designáto- rem), je přísně vzato znakem instrumentálním (signum instrumenta- lis), což je druh znaku, který zprostředkovává nepřítomný předmět tak, že vztah označování musí být jednoznačně rozpoznán (jinak by znak neplnil svou funkci). Formální neboli subjektivní pojem (designát) je akt, který pro myšlení zpřítomňuje určitou část skutečnosti – nějaký objekt. U objektu rozlišujeme jeho formální a materiální stránku. For- mální objekt pojmu je to, co je na předmětu vystiženo formálním pojmem (designátem), materiální předmět je předmět se vším, co mu náleží. Tedy pokud vystihujeme formálním pojmem vlastnost „být červený“, pak formálním objektem je věc, která je červená, po
II. Charakter pojmu a definice informace 35 stránce své červenosti, materiálním objektem je daná věc se vším, co jí náleží. Objektem designace je ve vlastním smyslu tzv. objektivní pojem, což je formální předmět pojmu (designátu) v inteligibilní podobě, tj. ve způsobu „upraveném“ pro myšlení (věcně se formální předmět a objektivní pojem neliší). Obsahem pojmu je pak to, co má objektivní pojem společné s předmětem (tj. vlastně formální předmět). Moderní sémantika obsah pojmu považuje za intenzi znaku. Jako předmět denotace moderní sémantika8 chápe spíše rozsah pojmu neboli extenzi znaku, což je soubor všech materiálních před- mětů, kterým se pojem může přidělit. Věcně se objektivní pojem a materiální předmět neliší. Materiální objekty mohou mít buď aktu- ální, nebo jen potenciální reálnou existenci.9 Ukažme si to na příkladu. Dejme tomu, že máme slovo „čer- vený“, které signifikuje formální pojem červený. Pojem červený designuje všechny červené věci po stránce jejich červenosti (objek- tivní pojmy), slovo „červený“ denotuje všechny červené věci (mno- žina materiálních předmětů). Do rozsahu designace patří nejen všechny aktuálně jsoucí červené věci, ale i takové červené věci, které jsou existující pouze potenciálně. II.3. Co je univokace, ekvivokace a analogie? Problém způsobu vypovídání (univokální, analogické, ekvivokální) se primárně týká termínů (nomina), tedy znaků neboli designátorů. Jeho řešení spadá do oblasti zájmu logické sémantiky, lingvistiky, sémantiky selekčních jazyků a může být užitečné pro vědu z praktického hlediska pro vyjasňování terminologie. K univokálnímu vypovídání dochází tehdy, když se jediný termín vztahuje k jedinému pojmu; popřípadě, když se více termínů vzta- huje k jedinému pojmu, což zná lingvistika jako tzv. synonymii. 8 Ovšem ne každá. Kupříkladu transparentní intenzionální logika považuje za objekt denotace intenzi znaku. 9 Některá jsoucna mají pouze existenci intencionální, tj. existují jen v myšlení.
Informace, komunikace a bytí 36 Univokace K ekvivokálnímu vypovídání (za jehož podtyp je možno chápat výpověď analogickou) dochází tehdy, když se jeden termín vztahuje k více pojmům, což nazývá lingvistika homonymií. Zámek (budova) – zámek (u dveří). Ekvivokace
II. Charakter pojmu a definice informace 37 Analogie se dá chápat jako podtyp ekvivokace. Jeden termín se sice vztahuje k více pojmům, ale na základě nějaké podobnosti. Ko- runa stromu – koruna krále. Zdravý – o léku, o živočichu a o moči. Z hlediska samotných termínů informační vědu jako interdiscipli- nární obor může zajímat, jestli různé disciplíny, ze kterých čerpá, míní termínem „informace“ to stejné (univocita) nebo každá něco trochu jiného, i když s podobnými vlastnostmi (analogie), nebo každá něco zcela jiného (ekvivocita). Řešení této problematiky je důležité, ale má-li být věda založena na poznání skutečnosti, nemůže opominout oblast samotných pojmů. Termíny jsou totiž jako instrumentální znaky záležitostí konvence a záleží na vědecké komunitě, který termín přidělí jakému pojmu. Naopak pojmy jsou formální znaky, které jsou kauzálně spojeny se samotnou poznávanou skutečností. Jsou to na rozdíl od termínů znaky přirozené, proto je není možné libovolně určovat na základě konvence, ale je třeba je chápat jako nutné produkty poznání. Pro- blém pojmů tedy již není záležitostí vědecké terminologie, ale vě- deckého bádání jako takového.
Informace, komunikace a bytí 38 U samotných pojmů jde o to, jakým způsobem je v soudu přidělo- ván obsah pojmu na místě predikátu rozsahu pojmu na místě sub- jektu. Když tvrdíme, že „Sokrates je člověk“, tak to znamená, že přidělujeme vše, co vystihujeme pojmem člověk, objektům, které jsou v rozsahu pojmu Sokrates (v tomto případě jde o jediné indivi- duum). To je univokální způsob vypovídání pojmů. Pokud máme ekvivokální termín, pak to znamená, že se pod termínem skrývá více pojmů, které můžeme každý zvlášť univokálně vypovídat. Neexistuje tedy žádný ekvivokální pojem, ale jen ekvivo- kální termín, který označuje univokálně vypovídatelné pojmy. Jak je to ale s analogií? Je to skutečně poddruh ekvivokace? Vý- znamná škola aristotelské filosofie navazující na dílo sv. Tomáše Akvinského považuje analogický způsob vypovídání za střed mezi vypovídáním univokálním a ekvivokálním, které má oporu v samotné skutečnosti, což znamená, že je pomocí jednoho pojmu možné vypovídat o věcech, které mají něco společné a zároveň se něčím liší, a to na základě vztahu, který mezi sebou mají. Jak bylo řečeno, při univokaci se celý obsah pojmu na místě predikátu vypo- vídá o všech členech rozsahu pojmu na místě subjektu; to znamená, že se s nimi intencionálně ztotožňuje. Ekvivokální pojem neexistuje (ekvivokální je jen termín, který sdružuje více pojmů, které se mo- hou univokálně vypovídat). Při analogické predikaci se přiděluje jednotlivým členům rozsahu pojmu na místě subjektu pouze část obsahu pojmu na místě predikátu. V pojmu se však aktuálně, ale implicitně a konfúzně vyskytují diference, které jsou vzájemně ne- slučitelné, ty jsou přidělovány zvlášť podle typu věci, o kterou se jedná. V zásadě existují dva typy analogie, a to analogie atributivní ne- boli proporční a analogie proporcionální. Oba tyto typy analogie popisuje sv. Tomáš ve svém spisu O pravdě (De ver. 2, 1110 ): 10 „Est enim quaedam convenientia inter ipsa quorum est ad invicem proportio, eo quod habent determinatam distantiam vel aliam habitudinem ad invicem, sicut binarius cum unitate, eo quod est eius duplum; convenientia etiam quandoque attenditur non duorum ad invicem inter quae sit proportio sed magis duarum ad invicem proportionum, sicut senarius convenit cum
II. Charakter pojmu a definice informace 39 Existuje určitá shoda mezi věcmi, které jsou vzájemně vztaženy (je mezi nimi poměr), protože mají navzájem vymezenou vzdálenost nebo jiný vztah, jako množství dvou má vztah k jednotce, protože je jejím dvojnásobkem. Někdy zase pozorujeme shodu nikoli dvou věcí navzájem, mezi nimiž je vztah, nýbrž spíše dvou vztahů (poměrů) navzájem, jako se počet šesti shoduje s počtem čtyř proto, že šest je dvojnásobkem tří tak, jako čtyři dvou. První shoda je proporční, druhá proporcionální. V prvním typu shody shledáváme, že něco vypovídá analogicky o dvou věcech, z nichž jedna má vztah k druhé. Takto se „jsoucno“ vypovídá o sub- stanci a o akcidentu na základě vztahu, který má akcident k substanci, a „zdravé“ se vypovídá o moči a o živočichu na základě toho, že moč má nějaký vztah ke zdraví živočicha. Někdy však se něco analogicky vypovídá druhým způsobem shody, když se například jméno „vidění“ vypovídá o tělesném zraku i o ro- zumu na základě toho, že zrak je v oku tak, jako rozum v mysli. (Užito překladu: Dvořák, 2007) Proporční neboli atributivní analogii můžeme zobrazit pomocí ná- sledujícího schématu. quaternario ex hoc quod sicut senarius est duplum ternarii, ita quaternarius binarii. Prima ergo convenientia est proportionis, secunda autem proportionalitatis; unde et secundum modum primae convenientiae invenimus aliquid analogice dictum de duobus quorum unum ad alterum habitudinem habet; sicut ens dicitur de substantia et accidente ex habitudine quam accidens ad substantiam habet; et sanum dicitur de urina et animali, ex eo quod urina habet aliquam habitudinem ad sanitatem animalis. Quandoque vero dicitur aliquid analogice secundo modo convenientiae; sicut nomen visus dicitur de visu corporali et intellectu, eo quod sicut visus est in oculo, ita intellectus in mente.“ (Tomáš Akvinský. De ver. 2, 11)
Informace, komunikace a bytí 40 Atributivní analogie pojmu slovo „zdravý“ objekt ↓ objekt lék ← 2 1 3 → moč ↓ designace ↓ designace ↓ příčina → živočich ← symptom objekt 1=zdravý 1+2=zdraví působící 1+3= zdravého označující Pojem zdravý tu vypovídá o třech věcech, o jedné primárně (o ži- vočichu), o zbylých dvou sekundárně na základě jejich vztahu k věci první. Když vypovídáme „zdravý“ o léku, máme vlastně na mysli zdraví živočichu působící, když to tvrdíme o živočichu, myslíme zdravý živočich, když řekneme „zdravá“ o moči, míníme zdravého živočicha označující. Důležité je, že se podle některých filosofů (kupříkladu Francisca Suareze) ve všech věcech nějak vyskytuje forma spojená především s primárním denotátem, proto je jediný pojem přidělitelný třem věcem, i když každé trochu jinak. Tak je teoreticky možno říct: „Živočich, lék a moč jsou zdraví“. Všem těmto členům se přidělí pojmově uchopená forma zdraví, kterou mají všechny subjekty společnou (odvozená je právě od pojmu živočicha), a každému zvlášť to, co jeho vztah ke zdraví specifikuje (mající, působící, označující), to vše pomocí jednoho analogického pojmu. Samotní tomisté (např. Gredt, 2009) považují atributivní analogii za druh ekvivokace a vlastní analogické vypovídání podle nich pro- bíhá pomocí analogie proporcionální, v níž je virtuálně přítomna atributivní analogie v tom smyslu, že jeden z pojmů je považován za primární. Proporcionální analogii můžeme zobrazit pomocí následujícího schématu.
II. Charakter pojmu a definice informace 41 Proporcionální analogie pojmu slovo „vidění“ objekt ↓ objekt zrak ← 2 1 3 → rozum ↓ analogický pojem ↓ oko mysl objekt objekt 1=funkce poznávací mohutnosti 1+2=zrakové poznání 1+3= rozumové poznání Pojem vidění se tu přiděluje dvěma funkcím (zraku a rozumu) různých poznávacích orgánů (oka a mysli) na základě stejného vztahu obou ke svým orgánům. Část obsahu, kterou mají společnou (funkce orgánu) se přiděluje oběma; části, kterými se liší, jsou při- dělovány každé zvlášť. Tyto části jsou protikladné (tělesný – netě- lesný), ale jsou obsaženy aktuálně v pojmu implicitním a konfúzním způsobem. Vzhledem k tomu, že je těžko udržitelná Suarezova teorie o stejné formě nacházející se v léku, živočichu i moči, zatímco je zjevné, že zrak i rozum nějakou stejnou formu mají (byť jaksi „znečišťěnou“ protikladnými diferencemi), budeme považovat spolu s tomisty za pravé analogické vypovídání pojmů analogii proporcionální a ana- logii atributivní budeme považovat za analogii vnější, a tedy za podtyp ekvivokace. Nyní, když jsme stručně pojednali o problematice způsobu vypovídání, můžeme se pustit do zkoumání otázky, zda je informace pojem univokální či analogický nebo zda jde jen o ekvivokální termín.
Informace, komunikace a bytí 42 II.4 Je informace termín ekvivokální? Když si namátkou projdeme pár definic pojmu informace, na první pohled by se mohlo zdát, že jde o termín vypovídající ekvivokálně. Můžeme se dočíst, že informace je 1. míra odstranění neurčitosti systému (Shannon, 1998); 2. omezení variety (Ashby, 1961); 3. schopnost organizovat nebo v organizovaném stavu udržovat (Stonier, 2002); 4. rozdíl, který produkuje rozdíl (Bateson, 2002); 5. obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu při- způsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním (Wiener, 1948); 6. psychofyziologický jev a proces (Cejpek, 1998; kognitivní psychologie); 7. data cirkulující ve strojích (informatika); 8. znakově zaznamenaný údaj o prostředí mající potenci proměnit se na poznatek (knihovnictví a informační věda); 9. obsah sdělení, který je k něčemu užitečný (běžný význam). II.5 Je informace pojem univokální? Při bližším pohledu však vidíme, že za těmito rozličnými způsoby vymezení informace se nachází společné jádro. Termín podle růz- ných definic označuje jakési určování, vymezování či schopnost rozhodování, která je dána odstraněním neurčitosti. Dobře je to pa- trné z definice, kterou najdeme v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy, kde se píše: V nejobecnějším slova smyslu se informac[e] chápe jako údaj o reál- ném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Infor- mace snižuje nebo odstraňuje neurčitost systému (např. příjemce in- formace); množství informace je dáno rozdílem mezi stavem neur- čitosti systému (entropie), kterou měl systém před přijetím informace a stavem neurčitosti, která se přijetím informace odstranila. V tomto
II. Charakter pojmu a definice informace 43 smyslu může být informace považována jak za vlastnost organizo- vané hmoty vyjadřující její hloubkovou strukturu (varietu), tak za produkt poznání fixovaný ve znakové podobě v informačních nosi- čích. V informační vědě a knihovnictví se informací rozumí přede- vším sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro pří- jemce nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodova- cími možnostmi. Významné pro informační vědu je také pojetí in- formace jako psychofyziologického jevu a procesu, tedy jako sou- části lidského vědomí (např. N. Wiener definuje informaci jako "ob- sah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobu- jeme a působíme na něj svým přizpůsobováním"). V exaktní vědě se např. za informaci považuje sdělení, které vyhovuje přísným krite- riím logiky či příslušné vědy. V ekonomické vědě se informací ro- zumí sdělení, jehož výsledkem může být zisk nebo užitek. V oblasti výpočetní techniky se za informaci považuje kvantitativní vyjádření obsahu zprávy. Za jednotku informace se ve výpočetní technice po- važuje rozhodnutí mezi dvěma alternativami (0, 1) a vyjadřuje se jednotkou nazvanou bit. (TDKIV, 2005) Vidíme, že v textu je většina rozdílných definic uvedených v předchozí kapitole elegantně spojena a zastřešena významem, kte- rým je snížení neurčitosti systému. Jde tedy o nějaký princip, který něco jsoucího určuje a vymezuje (tj. snižuje jeho neurčitost), ať už jde o systém, který má vědomí nebo ne. Z tohoto pohledu by se informace mohla jevit jako rodový pojem, který může být univokálně přidělen jednotlivým druhům. To si mů- žeme zobrazit pomocí známého Porfyriova stromu.11 11 Určování pomocí binárních opozic (bitů) na Porfyriovu stromu si všímá Ján Pavlík (Pavlík, 2004).
Informace, komunikace a bytí 44 Univokální klasifikace pojmu informace pomocí Porfyriova stromu nejvyšší Informace rod organizující skrze poznání rozdíl rozdíl pouze orga- nizující střední rod Sémantická informace nejvyšší druh Strukt. inf. obohacující poznání skrze znaky rozdíl rozdíl obohacující poznání bez znaků nejnižší rod Znaková informace střední druh Neznak. inf. užívající písma rozdíl rozdíl neužívající písma nejnižší Textová informace druh Netext. inf. Přitom tento strom není jen jakousi konvenčně ustanovenou po- můckou, ale má svou oporu v ontologii. Náš strom typů informace totiž přibližně kopíruje klasické aristotelské dělení substancí směřu- jící až k člověku.
II. Charakter pojmu a definice informace 45 Porfyriův strom (převzato z: http://klimes.mysteria.cz) Když opomineme rozlišení substancí na tělesné a netělesné, tak druhým nejvyšším rozlišením je dělení toho, co je tělesné, na živé a neživé. Vše, co je jsoucí, je nějak určováno, ne vše jsoucí však je určováno skrze vlastní poznání. To četní filosofové (kupříkladu Šmajs, 2001) přiznávají až živým organismům. Z tohoto pohledu dělení na živé a neživé odpovídá dělení informace na sémantickou a strukturní.12 Dalším dělením je třídění živých organismů na ty, které mají smyslové poznání, a na ty, které nikoliv. Smyslové poznání je však podmínkou pro to, aby bylo možné užívat a rozeznávat znaky. Je zřejmé, že v říši zvířat se znaků užívá, i když jde o kódy, které ne- vznikají na základě konvence, ale jsou dány instinktivně. Dělení 12 Je sice možné se přít, zda i rostliny poznávají, ale to je spíše spor o termín „poznání“. Ti kteří považují za poznání i čtení vlastního genetického kódu a schopnost adaptace na prostředí, připisují pochopitelně poznání i rostlinám.
Informace, komunikace a bytí 46 sémantické informace na znakovou a neznakovou tedy odpovídá dělení živých tvorů na ty, kteří užívají smyslů (živočichy), a ty, kteří nikoliv (rostliny). A nakonec se rozlišují smysloví živočichové na ty, kteří mají ro- zum, a na ty, kteří ne. Živočichem rozumným je pak člověk. Rozum- nost člověka spočívá v jeho schopnosti tvořit abstraktní pojmy na základě poznání skutečnosti a operovat s nimi. Smyslově reprezento- vat pojmy a v komunikaci je sdělovat je schopen jen flexibilní zna- kový systém, kterým je přirozený jazyk. K uchování znaků přiroze- ného jazyka pak slouží písmo. Z tohoto hlediska odpovídá dělení živočichů na rozumné a nerozumné dělení informace na textovou a netextovou. Takováto univokální klasifikace informace vypadá velmi ele- gantně, ale – žel – není možná z toho důvodu, že informaci není možné považovat za rod.13 Nejde o jsoucno, ale o princip jsoucna, což je implicitně obsaženo v definicích jako „omezení variety“ či „odstranění neurčitosti“. Být určitým však musí být každé jsoucno. To znamená, že informaci můžeme považovat za princip vztahující se ke jsoucnu jako jsoucnu. Explicitně informaci za princip jsoucna považuje Stonier (Stonier, 2002), který chápe informaci vedle hmoty a energie jako stavební prvek vesmíru. II.6 Proč je informace pojem analogický? Pojem jsoucno však transcenduje nejvyšší rody, protože se vypovídá o všem, co je, nebo může být, tedy napříč nejvyššími rody. Principy 13 Tohoto faktu si všímá Pavel Trejbal, který píše: „Formální struktura definice by měla zahrnovat nejbližší vyšší rod (genus proximum) a druhový rozdíl (differentia specifica) definovaného pojmu. Jak ale vidíme, veškeré zmíněné definice se lišily nejen v druhovém rozdílu, ale dokonce v samotném rodě, což je na první pohled zarážející (jednou byl tímto rodem znakový projev, příště míra neuspořádanosti a nakonec diference). Z toho vyplývá, že buď je tento pojem natolik abstraktní, že již nelze nalézt nejbližší vyšší rod (jako je tomu například s pojmem „bytí“) [zvýraznil J.S.] , nebo že naše neúspěšné snažení má původ v samotné neuchopitelnosti informace našimi současnými pojmovými nástroji.“ (Trejbal, 2009)
II. Charakter pojmu a definice informace 47 jsoucna konstituují jsoucno. Je-li informace principem jsoucna, pak společně s pojmem jsoucna přesahuje všechny kategorie, tj. nejvyšší rody. Avšak univokálně je možné pojmy vypovídat pouze uvnitř kategorií, protože pojem přesahující kategorie musí v sobě obsahovat diference, kterým se kategorie od sebe liší, proto jej není v jednotli- vých kategoriích možno přidělovat jednoznačně. Naopak rodové pojmy v sobě diference neobsahují, protože rod je vůči druhu v po- tenci a diference je to, co jej aktualizuje – takže rod s diferencí už není rod, ale druh. Pod pojem jsoucno je však nutné zahrnout i jed- notlivé diference, protože i ony jsou jsoucny. Jsoucno se tedy nevy- povídá univokálně. Avšak nevypovídá se ani ekvivokálně, protože jinak by šlo o termín, kterým by se vše jsoucí nesjednocovalo, bylo by to pouhé prázdné slovo. Jsoucno se tedy vypovídá analogicky společně se svými principy (viz: Aristoteles, 2003; Fuchs, 2004). Tedy informace je analogický pojem. Nejvyššími rody jsou tzv. kategorie. Dva základní typy kategorií, pod které lze vše jsoucí shrnout, jsou substance (podstata) a akcident (případek). Substanci charakterizuje to, že je sama v sobě (in se) a skrze sebe (per se) – je na nic jiného neredukovatelným základem (Porfyriův strom, o němž jsme se zmínili, se týkal právě kategorie substance). Substance je odlišná od všeho ostatního a je nedělitelná bez toho, že by došlo k jejímu zániku. Substancí je kupříkladu člověk. Druhou kategorií je akcident, který je charakterizován tím, že se nachází v něčem jiném (in alio) a skrze toto jiné má bytí. Akcident se nachází buď přímo na substanci, či na jiném akcidentu – posledním základem akcidentu je právě substance. Akcidentem je kupříkladu být moudrý. Jde o něco, co nemá samostatné bytí, ale je modifikací bytí jiného – modifikací substance. Případek moudrý se nachází kupříkladu na člověku jako jeho nahodilá vlastnost. Jsoucno je o substanci a akcidentu vypovídáno podobně jako vi- dění o zraku a o rozumu - substance se má ke svému bytí (v sobě) jako akcident ke svému bytí (v jiném). Avšak vypovídá-li se tak jsoucno, vypovídá se tak spolu s ním i jeho princip – informace.
Informace, komunikace a bytí 48 Je-li informace organizující princip jsoucna a nejvyššími kategoriemi jsoucna jsou substance a akcident, pak informace v jednom případě je výrazem omezení variety hmoty, díky které je substance tím, čím je, v druhém je výrazem určení samotné sub- stance, skrze které náleží substanci jisté akcidenty. Uveďme trochu nepřesný,14 ale snad pro objasnění užitečný pří- klad. Konkrétní genetický kód určuje člověka po jeho tělesné stránce. Jelikož je člověk jedinou substancí tělesně duchovou, mů- žeme s trochou nadsázky tvrdit, že se tento kód spolupodílí na ucho- vávání integrity člověka jako substance – individua. Náleží tedy k informaci konstituující substanci. Bez genetického kódu se člověk neobejde. Naopak nějaký poznatek o skutečnosti, který člověk získává a uchovává ve své paměti, jej sice také nějak určuje, ale není pro jeho identitu nezbytně nutný. Je něčím, co mu náleží, ale neurčuje jej to v jeho samotném bytí. Aby poznatek člověk mohl mít, musí však mít smysly, mozek atd., a to konstituoval právě genetický kód. Poznatek je tedy akcident, který předpokládá plně určenou substanci a nachází se na ní jako na svém nositeli. Informaci tedy můžeme dělit v souladu s nejvyššími kategoriemi na substanciální a akcidentální. Nicméně je tu jistý rozdíl. Zatímco substance je primární vůči ak- cidentu na ontologické i epistemiologické rovině (nejprve je něco ně- čím a pak to má nějakou jakost, nejprve se ptáme, co něco je, a pak teprve, jaké to je), informace substanciální sice předchází informaci akcidentální v řádu bytí, v řádu poznání však byl pojem informace poprvé precizován na základě akcidentu kvantity, čímž vznikla tzv. matematická teorie informace. Pojem informace se pak šířil do dal- ších oblastí právě díky této teorii, takže můžeme říct, že informace akcidentální, konkrétně kvantitativní, předchází pojmu substanciální informace z epistemiologického hlediska (podobně jako Stvořitel předchází stvořenému světu v řádu bytí, v řádu poznání je nejprve 14 Příklad je nepřesný proto, že genetický kód není substanciální forma věci. Maximálně se dá chápat jako jeden z jejích projevů.
II. Charakter pojmu a definice informace 49 poznáván stvořený svět a z něho je usuzováno na Stvořitele). Navíc ze samotných definic informace je zřejmé, že pojem informace je nějak k poznání vztahován. Spojovat jej i se skutečnostmi, kde o poznání ve vlastním slova smyslu nejde, můžeme právě díky tomu, že jde o pojem analogický. Podobně můžeme hovořit o informaci substanciální či kvalitativní s tím, že primárně je informace pojem spjatý s akcidentem kvantity, popřípadě s akcidentem činnosti spjaté s kvantitou. Nyní můžeme informaci definovat jako analogický pojem takto: Informace je analogicky chápaná míra určitosti, kterou substanci- ální/akcidentální forma musí dodat první materii/substanci, aby mohla existovat konkrétní substance/akcident, přičemž platí, že vlastní smysl pojmu informace je odvozen od akcidentu kvantity. K bližší specifikaci této definice se dostaneme v dalších částech textu.Na základě výše uvedených poznatků se v následující kapitole pokusíme klasifikovat informaci tak, aby o ní bylo možné vypovídat univokálně.
III. Klasifikace informace 51 III. Klasifikace informace Univokální třídění informace provedeme tak, že budeme provádět klasifikaci ve dvou kategoriích – substanciální a akcidentální informace. Na tyto kategorie se však můžeme podívat ze dvou hledisek. Mů- žeme informaci chápat jako princip substanci či akcidenty určující. V takovém případě bychom hovořili o vnitřní strukturní informaci substance či akcidentu. V tomto případě je třeba dát přednost hle- disku ontologickému, protože se pohybujeme v řádu bytí. Z tohoto pohledu by univokální třídění vnitřní strukturní informace substance de facto kopírovalo Porfyriův strom, kterým se rozlišují druhy substancí. Klasifikace vnitřní strukturní informace substance nejvyšší Vnitřní strukturní informace druh organizující živé substance rozdíl rozdíl organizující neživé substance střední rod Biotická informace nejvyšší druh Abiot. inf. umožňující smyslové poznání rozdíl rozdíl neumožňující smyslové poznání nejnižší rod Sensibilní informace střední druh Veget.. inf. umožňující rozumové poznání písma rozdíl rozdíl neumožňující rozumové poznání nejnižší Humánní informace druh Animál. inf.
Informace, komunikace a bytí 52 Podobně by se pak dělila informace určující akcidenty podle růz- ných typů akcidentů: kvalita, kvantita, prostor, čas, vztah, činnost, trpnost atd. Můžeme také informaci chápat jako něco, co určuje a vymezuje ještě něco jiného, než to, co určuje v jeho bytí, tzn. jako něco co určuje a vymezuje poznání. V takovém případě je informace akci- dentem poznávajícího subjektu, jakkoliv jde o informaci o substanci či o akcidentu. Zde je primárním řád poznání a informaci s ním spjatou můžeme nazvat informací sémantickou. Tato sémantická informace se skrze poznání subjektu může projevit navenek a zhmotnit se v nějaké akcidentálně určené struktuře, a to buď přiro- zené nebo kulturní. Informace spjatá s poznáním se jako imanentní činnost týká akcidentu kvality. Informace, která je výrazem vnějšími vazbami vzniklé struktury, je primárně spjatá s akcidentem činnosti (popř. trpnosti). Informaci spojenou s řádem poznání můžeme třídit následujícím způsobem: Klasifikace informace spjaté s poznáním (akcident kvality) nejvyšší Epigen. informace rod je obrazem vnějšího světa rozdíl rozdíl není obrazem vnějšího světa střední rod Kognitivní informace nejvyšší druh Veget. inf. je abstrakcí od hmotných podmínek rozdíl rozdíl není abstrakcí od hmotných podmínek nejnižší Abstraktní informace druh Konkr. inf. Informaci, která vzniká projevem poznání navenek, tedy transitivní (kategoriální) činností, můžeme rozdělit následujícím způsobem.
III. Klasifikace informace 53 Informace vzniklá kategoriální činností rod Vnější strukturní informace rod vzniká abstraktním poznáním rozdíl rozdíl nevzniká abstraktním poznáním druh Sociokult. informace druh Inform. ekosyst. Pro pochopení těchto schématů je zřejmě nejprve třeba vysvětlit, co rozumíme pojmy imanentní a tranzitivní činnost. Činnost je ně- jaké produkování účinku. Pokud je účinek produkován vně subjektu, který činností působí, hovoříme o činnosti tranzitivní, pokud se na- venek neprojevuje, hovoříme o činnosti imanentní. Imanentní činnost nepatří ke kategoriální činnosti, ale je první kvalitou modifikující substanci. K imanentním činnostem patří poznání, k tranzitivním činnostem jednání a tvoření. Ačkoliv je poznání činnost imanentní, je předpokladem k činnostem tranzitivním (kupříkladu člověk po- znává, co by měl udělat, a vůlí se rozhodne jednat a jedná). Na schématech dělíme informaci na tu, která je výsledkem ima- nentní a tranzitivní činnosti. V prvním případě jde o informaci, která se nachází jako akcident uvnitř poznávajícího subjektu jako jeho kvalita. Tento akcident není totožný s vnitřní strukturou organismu, ale je jí nesen. Protože existuje tendence považovat genetický kód za vnitřní strukturní informaci živého organismu, pro zdůraznění, že nejde o tento kód, jsme tuto informaci nazvali epigenetickou. Může jít o informaci, která je sice založena na impulzu z vnější skutečnosti, ale není reprezentována uvnitř subjektu jako obraz této skutečnosti. Pokud se zraním, tak silná bolest mě informuje o mém zranění, ale nevytváří kognitivní obraz tohoto zranění. Takovouto informaci můžeme označit za vegetativní. Pokud vzniká působením skutečnosti v subjektu obraz této skutečnosti, pak už můžeme hovořit o informaci kognitivní.
Informace, komunikace a bytí 54 Takový obraz může být dvojího typu. Buď je plně spojen s konkrétními podmínkami, které se s předmětem pojí a jsou naho- dilé, jednotlivé a přístupné smyslům (sensibilní), ať už jde o obraz vnějšího přítomného předmětu, nebo představu předmětu nepřítom- ného; nebo od těchto podmínek abstrahuje a ponechává na předmětu jen to, co je nutné, obecné a přístupné rozumu (inteligibilní). Podle toho tedy rozlišujeme informaci na sensibilní a inteligibilní neboli konkrétní či abstraktní. Jak už jsme řekli, poznání slouží jako předpoklad k tranzitivní činnosti. Tranzitivní činnost je vlastní kategoriální činnost. Mezi tyto činnosti patří buď chování založené na instinktu, nebo jednání a tvo- ření. Jednání je činnost zaměřená na zdokonalení subjektu, který jedná, tvoření je zaměřeno na vznik nových předmětů. Tranzitivní činností vznikají akcidentální informační vazby, které můžeme na- zvat vnější strukturní informací. Pokud je činnost založená na instinktu, pak vzniká přirozená informace ekosystému. Když je činnost založena na abstraktní infor- maci jako lidské jednání a tvoření, pak vzniká informace sociokulturní. Můžeme si zde povšimnout jakési linie vymezování a určování od vnitřní strukturní informace substance člověka až po sociokulturní informaci. Nyní si to přehledně vyjádříme následujícími tabulkami (tabulky je třeba číst zleva doprava). Nejprve obecně. Vnitřní strukturní informace Typ činnosti Co je určováno? Co určuje? Co je výsledek? Co je informace? vznik či zánik první materie substanciální forma substance analogicky chápaná míra určitosti dodaná první materii alterace substance akcidentální forma akcident analogicky chápaná míra určitosti dodaná substanci A nyní v řádu lidské činnosti.
III. Klasifikace informace 55 Sémantická informace a vnější strukturní informace Typ činnosti Co je určováno? Co určuje? Co je výsledek? Co je informace? poznání poznávací mohutnost substanciální či akcidentální forma substance analogicky chápaná míra určitosti dodaná poznávací mohutnosti tvoření (alterace) substance akcidentální formy agregát (nevlastní sociokulturní jsoucno) analogicky chápaná míra určitosti dodaná substanci Tuto linii určování se nyní pokusíme sledovat a demonstrovat na příkladech. III.1 Vnitřní strukturní informace substanciální Vnitřní strukturní informace člověka je výrazem lidské esence, kte- rou konstituuje specifická substanciální forma, kterou aristotelská tradice (od Aristotela (1996) po Driesche (1933)) nazývá duší. Duše určuje první materii, která je zcela beztvará; je čirou potencí. Lid- skou esenci tvoří první látka určená podstatnou formou. Člověk je tím, čím je, skrze svou esenci. Co je tu však informací? Můžeme ji ztotožnit s formou? Etymolo- gicky by to sedělo, ale to bychom informaci ztotožnili s filosofickou kategorií, která nepotřebuje nahrazení. Můžeme informaci ztotožnit s esencí? V tomto případě platí totéž, co v případě předchozím. Co je to tedy vnitřní strukturní informace? Potřebujeme tuto kategorii? Zdá se, že na ontologické úrovni nikoliv. Potřebujeme ji však podle všeho pro úrovně další, a proto nemůžeme fundamentální úroveň opomi- nout. Považujme tedy v metaforickém smyslu (to nám právě umož- ňuje fakt, že informace je analogický pojem) vnitřní strukturní in- formaci za „míru“ určitosti, kterou musí forma dodat látce, aby vznikla právě taková esence, jaká má vzniknout. Vznik člověka je
Informace, komunikace a bytí 56 proto aktualizací vnitřní strukturní informace, tj. dodání takového „množství“ určitosti, které je potřeba k tomu, aby byl člověk člově- kem.15 To znamená že entropie člověka jako člověka (tj. substance) je nulová. Jak si to názorně (metaforicky) představit? Představme si, že mohou existovat jen taková hmotná jsoucna, která se (numericky) skládají ze čtyř prvků. Prvky, které lze na čtyřech pozicích kombinovat jsou rovněž čtyři - oheň ▲, vzduch ▲ , voda ▼a země ▼. Tyto čtyři prvky jsou elementárním určením bez- tvaré první látky a vše, co na světě může být, vzniká pomocí kombi- nace těchto prvků, přičemž na pořadí prvků záleží. Konfigurace je vždy čtyřmístná a jednotlivé prvky se mohou v jedné konfiguraci opakovat. Kombinace těchto prvků tvoří esenci každé hmotné věci. Dejme tomu, že existuje svět, kde se nachází ideje věcí, které existují nebo mohou existovat. Úkolem demiurga je ideje potenciál- ních jsoucen přivést k bytí (akt existence). Pro hmotná jsoucna exis- tuje 44 konfigurací (výpočet počtu konfigurací je variace s opakováním a jedná se o dekadicky vyjádřenou varietu systému), tzn. 256 idejí. Předpokládejme, že esence člověka je tvořena konfigu- rací ▼▼▼▲ a úkolem demiurga je stvořit člověka. Demiurg vstupuje do říše idejí hmotných jsoucen, kde se ideje nachází bez jakéhokoliv uspořádání. Demiurg musí ke každé ideji přistupovat zvlášť a ptát se na umístění jednotlivých prvků otázkou ANO-NE. Informace je ma- ximální počet otázek, které musí položit, aby s absolutní jistotou věděl, jakou ideu má před sebou. Aby snížil neurčitost na nulu musí položit u každé ideje maximálně log2 Sn neboli n·log2 S otázek,16 na 15 Aby vzniklo jsoucno, je třeba, aby k esenci přistoupil ještě druhý akt, kterým je existence, je to akt neomezený, jehož účinky omezuje právě esence. Existence se má k esenci jako forma k látce, tedy jako akt k potenci. Tím však nechceme už tak dost náročný výklad zatěžovat. Nicméně je možno říci, že esence se vůči existenci chová informačně – omezuje neomezenou kapacitu existence. Tím se druhý akt (existence) liší od aktu prvního (substanciální formy). Zatímco informačně se vzhledem k první materii (potenci) chová forma (akt) - je to právě ona, kdo formu určuje, vymezuje a produkuje rozdíl v látce - naopak vůči druhému aktu (existenci) se chová informačně potence, kterou je esence jsoucna. 16 Jde o výpočet binární variety systému, která vyjadřuje, kolik bitů je třeba k odstranění neurčitosti, užitý vzorec odpovídá Hartleyovu vzorci pro výpočet informace H=n·log2 S; ke
III. Klasifikace informace 57 které dostane odpověď ano nebo ne. S je počet symbolů a n je počet pozic, na kterých se mohou prvky vyskytovat, jde o variaci prvků s opakováním, která se vypočítá umocněním počtu pozic počtem prvků, což činí 44 , tedy 256. To je zároveň počet všech možných konfigurací, tedy počet idejí. Máme tedy: log2 256 = 4·log24 = 8. Demiurg tedy potřebuje 8 bitů informace, aby aktualizoval esenci člověka. V tomto světě tedy vnitřní strukturní informace člověka (stejně jako ostatních věcí) je 8 bitů. (Předpokládejme, že esenci, která je v říši idejí druhově jedna, může demiurg aktualizovat kolikrát chce, takže může existovat množství substancí s lidskou esencí – tedy lidí může být na světě mnoho). III.2 Vnitřní strukturní informace akcidentální Člověk je substancí, kterou dělá takovou, jaká je, právě jeho esence. Z esence však vyplývají jistá akcidentální určení, která člověk ne- může nemít (člověk je tělesný tvor, proto nemůže nebýt rozlehlý atd.). Akcidenty, které substance nemůže nemít, se nazývají atributy nebo propriové vlastnosti. Ty společně s akcidenty, které má člověk nahodile (být moudrý), vymezují substanci v její jakosti. Jsou dány akcidentálními formami, které určují substanci podobně jako sub- stanciální forma určuje materii (proto se někdy substanci říká druhá látka). Vnitřní strukturní informaci akcidentu můžeme nazvat „mí- rou“ určitosti, kterou je třeba dodat substanci, aby na ní mohl být ten či onen akcident. Entropie člověka je ze strany esence a atributů nulová, člověk však není zcela omezen a určen co do akcidentů. Opět si vypomozme hypotetickou říší idejí. Pokud máme již hoto- vého člověka, máme již vybranou konfiguraci prvků ▼▼▼▲ , která se nemůže změnit bez toho, že by člověk přestal být člověkem (vari- eta systému je omezena na nulu vzhledem k lidskosti). Co do esence je člověk zcela určitým, tato konfigurace esence musí být zachována. stejnému výsledku však dospějeme, užijeme-li Shannonova vzorce pro informaci I (n)=-log2 p(n), kde n znamená zprávu a p pravděpodobnost, že bude vybrána ze všech možných zpráv.
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí
Informace, komunikace a bytí

Recomendados

Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědy
Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědyRekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědy
Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědyJiří Stodola
 
Předmět informační vědy a informační vzdělávání
Předmět informační vědy a informační vzděláváníPředmět informační vědy a informační vzdělávání
Předmět informační vědy a informační vzděláváníJiří Stodola
 
Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofie
Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofieAnalýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofie
Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofieJiří Stodola
 
Pojem informace jako anomálie v informační vědě
Pojem informace jako anomálie v informační věděPojem informace jako anomálie v informační vědě
Pojem informace jako anomálie v informační věděJiří Stodola
 
Individua, sociální sítě a poznání
Individua, sociální sítě a poznáníIndividua, sociální sítě a poznání
Individua, sociální sítě a poznáníJiří Stodola
 
Posledni ukol KPI
Posledni ukol KPIPosledni ukol KPI
Posledni ukol KPIromanka12
 
Kritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismu
Kritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismuKritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismu
Kritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismuDivinorum
 
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2Daniel Szabó
 

Recomendados

Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědy
Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědyRekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědy
Rekonstruktivní hermeneutika jako obecná metodologie informační vědyJiří Stodola
 
Předmět informační vědy a informační vzdělávání
Předmět informační vědy a informační vzděláváníPředmět informační vědy a informační vzdělávání
Předmět informační vědy a informační vzděláváníJiří Stodola
 
Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofie
Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofieAnalýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofie
Analýza pojmu informace a jeho klasifikace s užitím aristotelské filosofieJiří Stodola
 
Pojem informace jako anomálie v informační vědě
Pojem informace jako anomálie v informační věděPojem informace jako anomálie v informační vědě
Pojem informace jako anomálie v informační věděJiří Stodola
 
Individua, sociální sítě a poznání
Individua, sociální sítě a poznáníIndividua, sociální sítě a poznání
Individua, sociální sítě a poznáníJiří Stodola
 
Posledni ukol KPI
Posledni ukol KPIPosledni ukol KPI
Posledni ukol KPIromanka12
 
Kritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismu
Kritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismuKritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismu
Kritika transpersonální psychologie z pozice tantrického buddhismuDivinorum
 
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 2Daniel Szabó
 
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1Daniel Szabó
 
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírodyVybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírodyMichal Černý
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIKinimod11
 
Věda, paradigmata, teorie
Věda, paradigmata, teorieVěda, paradigmata, teorie
Věda, paradigmata, teorieLadislava Zbiejczuk Suchá
 
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit ÚISK FF UK
 
Michel foucault
Michel foucaultMichel foucault
Michel foucaultDaniel Szabó
 
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...Leoš Zatloukal, Ph.D.
 
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etikyUmělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etikyJiří Stodola
 
Kpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolb747826
 
KPI Závěrečný úkol
KPI Závěrečný úkolKPI Závěrečný úkol
KPI Závěrečný úkolLaura Kabai
 
Teorie v Informačních studiích a knihovnictví
Teorie v Informačních studiích a knihovnictvíTeorie v Informačních studiích a knihovnictví
Teorie v Informačních studiích a knihovnictvíLadislava Zbiejczuk Suchá
 
Etika vědecké práce
Etika vědecké práceEtika vědecké práce
Etika vědecké práceKISK FF MU
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIbaryyszek
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPImmilli
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPISabina Ležáková
 
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyVýznam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyLeoš Zatloukal, Ph.D.
 
Úvod do studia nových médií
Úvod do studia nových médiíÚvod do studia nových médií
Úvod do studia nových médiíJosef Šlerka
 
Teorie rozmanitych inteligenci
Teorie rozmanitych inteligenci Teorie rozmanitych inteligenci
Teorie rozmanitych inteligenci Andrea Prokopová
 
Kpi ukol pdf
Kpi ukol pdfKpi ukol pdf
Kpi ukol pdfVeronika Zemanová
 
Abeceda OSN
Abeceda OSNAbeceda OSN
Abeceda OSNiCentrum OSN v Praze
 
Závěrečný úkol
Závěrečný úkolZávěrečný úkol
Závěrečný úkolPeta Čechová
 
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievisticeJan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievisticeÚISK FF UK
 

Mais conteúdo relacionado

Mais procurados

Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1Daniel Szabó
 
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírodyVybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírodyMichal Černý
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIKinimod11
 
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit ÚISK FF UK
 
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...Leoš Zatloukal, Ph.D.
 
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etikyUmělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etikyJiří Stodola
 
Kpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolb747826
 
KPI Závěrečný úkol
KPI Závěrečný úkolKPI Závěrečný úkol
KPI Závěrečný úkolLaura Kabai
 

Mais procurados (10)

Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
Egon Bondy: Útěcha z ontologie 1
 
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírodyVybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
Vybrané kapitoly z fyziky a filosofie přírody
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPI
 
Věda, paradigmata, teorie
Věda, paradigmata, teorieVěda, paradigmata, teorie
Věda, paradigmata, teorie
 
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
Lenka Hořínková Kouřilová: Hermeneutika virtuálních komunit
 
Michel foucault
Michel foucaultMichel foucault
Michel foucault
 
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
Postmoderní myšlení jako možné východisko pro integraci různých terapeutickýc...
 
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etikyUmělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
Umělý potrat jako aktuální etický problém: pohledy informační etiky
 
Kpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkolKpi závěrečný úkol
Kpi závěrečný úkol
 
KPI Závěrečný úkol
KPI Závěrečný úkolKPI Závěrečný úkol
KPI Závěrečný úkol
 

Semelhante a Informace, komunikace a bytí

Teorie v Informačních studiích a knihovnictví
Teorie v Informačních studiích a knihovnictvíTeorie v Informačních studiích a knihovnictví
Teorie v Informačních studiích a knihovnictvíLadislava Zbiejczuk Suchá
 
Etika vědecké práce
Etika vědecké práceEtika vědecké práce
Etika vědecké práceKISK FF MU
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIbaryyszek
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPImmilli
 
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyVýznam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyLeoš Zatloukal, Ph.D.
 
Úvod do studia nových médií
Úvod do studia nových médiíÚvod do studia nových médií
Úvod do studia nových médiíJosef Šlerka
 
Teorie rozmanitych inteligenci
Teorie rozmanitych inteligenci Teorie rozmanitych inteligenci
Teorie rozmanitych inteligenci Andrea Prokopová
 
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievisticeJan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievisticeÚISK FF UK
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIAlisha3
 
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...Studia nových médii, FF UK, Praha
 
Několik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapii
Několik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapiiNěkolik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapii
Několik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapiiLeoš Zatloukal, Ph.D.
 
Sémiotika budoucnosti
Sémiotika budoucnostiSémiotika budoucnosti
Sémiotika budoucnostiVít Gvoždiak
 
Etika vedecke prace
Etika vedecke praceEtika vedecke prace
Etika vedecke praceCEINVE
 
K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...
K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...
K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...Michal Černý
 
Jak na odborny clanek
Jak na odborny clanekJak na odborny clanek
Jak na odborny clanekCEINVE
 

Semelhante a Informace, komunikace a bytí (20)

Teorie v Informačních studiích a knihovnictví
Teorie v Informačních studiích a knihovnictvíTeorie v Informačních studiích a knihovnictví
Teorie v Informačních studiích a knihovnictví
 
Etika vědecké práce
Etika vědecké práceEtika vědecké práce
Etika vědecké práce
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPI
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPI
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPI
 
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivyVýznam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
Význam teoretického rámce při výzkumu psychoterapie z postmoderní perspektivy
 
Úvod do studia nových médií
Úvod do studia nových médiíÚvod do studia nových médií
Úvod do studia nových médií
 
Teorie rozmanitych inteligenci
Teorie rozmanitych inteligenci Teorie rozmanitych inteligenci
Teorie rozmanitych inteligenci
 
Kpi ukol pdf
Kpi ukol pdfKpi ukol pdf
Kpi ukol pdf
 
Abeceda OSN
Abeceda OSNAbeceda OSN
Abeceda OSN
 
Závěrečný úkol
Závěrečný úkolZávěrečný úkol
Závěrečný úkol
 
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievisticeJan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
Jan Škvrňák: Využití geoinformačních a síťových dat v medievistice
 
Reartikulace konceptů ideologie a hegemonie
Reartikulace konceptů ideologie a hegemonieReartikulace konceptů ideologie a hegemonie
Reartikulace konceptů ideologie a hegemonie
 
Závěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPIZávěrečný úkol KPI
Závěrečný úkol KPI
 
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR...
 
Několik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapii
Několik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapiiNěkolik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapii
Několik poznámek k zacházení s "Ockhamovou britvou" v poradenství a terapii
 
Sémiotika budoucnosti
Sémiotika budoucnostiSémiotika budoucnosti
Sémiotika budoucnosti
 
Etika vedecke prace
Etika vedecke praceEtika vedecke prace
Etika vedecke prace
 
K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...
K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...
K mezipředmětovému dialogu: interdisciplinární vzdělávání na příkladu desíti ...
 
Jak na odborny clanek
Jak na odborny clanekJak na odborny clanek
Jak na odborny clanek
 

Informace, komunikace a bytí

  • 1.
  • 2. Informace, komunikace a bytí GA ČR, grant 406/09/0374
  • 4. Jiří Stodola Informace, komunikace a bytí Fragment realistické informační vědy Brno 2010
  • 5. Vědecký recenzent PhDr. Michal Lorenz Vychází s podporou Grantové agentury České republiky v rámci řešení grantu č. 406/09/0374 „Specifika vysokoškolských knihoven pro zrakově postižené a jejich uživatelů v České republice“. © Jiří Stodola, 2010 ISBN 978-80-254-7996-4
  • 6. 5 Obsah Úvod, 7 I. Pojem informace a základní filosofické otázky, 19 II. Charakter pojmu a definice informace, 31 III. Klasifikace informace, 51 IV. Hodnota informace, 71 V. Komunikace a informační systém, 87 VI. Komunikace a společnost, 101 Literatura, 133 Slovník pojmů, 141 Summary, 145
  • 7.
  • 8. Úvod 7 Úvod Základním pojmem, se kterým informační věda pracuje, je infor- mace. Tento pojem se při bližším pohledu nejeví jako zcela jedno- značný. Slovo informace je latinského původu a je možné sledovat jeho užívání již od starověku, ale do širšího povědomí se dostává až s příchodem kybernetiky, vědy o řízení a sdělování v systémech, jejíž je základní kategorií. Odtud začíná postupně pronikat i do jiných věd a zejména do běžného jazyka, což má za následek posunutí vý- znamu a postupné zamlžování dříve vcelku jasného, matematickými vědami vytvořeného pojmu. Aby jej bylo možné i nadále užívat, je třeba stále jej zbavovat významové nejednoznačnosti, která se na něj v průběhu několika desetiletí postupně nanesla. Tato práce se pokouší přispět ke snížení této jazykové bariéry analýzou pojmu informace a pojmů příbuzných z hlediska aristote- lismu (za jehož představitele bývá někdy považován i kanadský od- borník na media Marshall McLuhan (McLuhan, 1991)) a filosofie informace brněnského filosofa Josefa Šmajse (Šmajs, 2003), který má k aristotelismu blízko, přestože mu chybí aparát k rozlišení mezi přírodními jsoucny – substancemi a kulturními artefakty - agregáty a svým nekritickým přijímáním evoluční koncepce se blíží monismu. Monistické a panteistické implikace Šmajsovy filosofie proto budou v naší práci záměrně opomenuty a nahrazeny aristotelským pluralis- mem. Pokusit se filosoficky reflektovat pojem informace se jeví být z mnoha důvodů nezbytné. Ne všechny problémy současnosti lze totiž řešit pomocí aparátu matematických a přírodních věd. Věda zatím neumí užít kvantitativní metody na všechny oblasti skutečnosti a filosofickou otázkou zůstává, zda je něco takového vůbec možné. Francouzský filosof H. Bergson (Bergson, 1994) tvrdí, že matema- tika je odvozena od zkušenosti s prostorovými vztahy, které jsou však pouhou částí reality. Například na čas a pohyb (vývoj) nemů-
  • 9. Informace, komunikace a bytí 8 žeme prostorová měřítka uplatňovat. Aristoteles považuje kvantitu jen za jeden z akcidentů jsoucna. Moderní přírodověda bohužel re- dukovala hmotný svět na jeho kvantitativní stránku (Descartes) a za jedinou vědeckou metodu považuje empirii (Locke, Comte). Od takového pojetí reality se současná věda v čele s fyzikou začíná po- stupně odklánět. Kvantitativní informace - míra uspořádanosti je záležitostí technickou, dobře se uplatňuje v informatice a je užitečnou kategorií, pokud chápeme počítač jako pomůcku, která člověku může usnadnit práci. Nesmíme se však naivně domnívat, že stroj a člověk jsou na různé úrovni jedno a totéž, jak se to stává protagonistům filosofie umělé inteligence či kognitivní vědy. Živý organismus je víc než souhrn jednotlivých funkčních částí (je substancí na rozdíl od stroje, který je agregátem jsoucen), proto o něm nemůžeme uvažovat po- mocí aparátu technických věd. I jeden z nejvýznamnějších kyberne- tiků W. R. Ashby napsal: [...] matematická fyzika se zaměřuje na zkoumání spojitých a lineár- ních systémů. Toto omezení způsobuje, že se její metody mohou jen stěží aplikovat na biologické problémy, neboť biologické systémy jsou téměř vždy nelineární, jsou často nespojité a v mnoha případech se nedají ani měřit, tj. vyjádřit číselně. (Ashby, 1961, s. 48) Dnešní přetechnizovaná doba nás přímo nutí se zabývat informací i z kvalitativního hlediska. Musíme vidět, že nakonec je to vždy člo- věk, kdo informace (v užším slova smyslu) využívá, a že jeho usilo- vání má nějaký cíl, smysl a že není možné uvažovat bez přihlédnutí k této velice závažné skutečnosti. Dnešní doba, která tím, že klade takový důraz na techniku (kulturní artefakty, které slouží člověku k uspokojování jeho životních potřeb), dosahuje paradoxního jevu - člověk se stává otrokem techniky, která mu měla sloužit, technika mu organizuje život, dělá z něj kdykoliv nahraditelné kolečko v sou- kolí obrovského stroje, který kamsi naslepo, bez nějakého vytyče- ného cíle směřuje (civilizace navzdory snění různých evolucionistů skutečně nemyslí!). Člověk je jedinou tělesnou substancí, která má rozum, a komunikační kanály spojující jednotlivé lidi nemohou vy-
  • 10. Úvod 9 tvořit nějaké globální myslící jsoucno, k němuž se mají jednotliví lidé jako neurony k mozku. Další pohnutkou pro napsání této práce byl autorův údiv nad ig- norováním metafyzických koncepcí ze strany speciálních věd. Každý vědní obor, a informační věda, tato nově se rodící disciplína, spoju- jící poznatky mnoha humanitních, přírodních i formálních věd, není výjimkou, potřebuje vycházet z určitých principů, které předpokládá a které přijímá jako axiomy. Naukou o těchto základech je teorie bytí – ontologie, popř. metafyzika. Z určitých ontologických principů vychází každá věda, málokterá se však k nim otevřeně hlásí. A právě jejich implicitní, slepé přijímání v sobě nese řadu nebezpečí. Chybné pojetí skutečnosti jako celku může mít nedozírné následky v mnoha konkrétních oblastech. Například ztotožnění světa s hmotou může být považováno za příčinu krize morálky, projevující se mimo jiné i v nešetrném nakládání člověka s přírodou. Cílem práce je tedy pokusit se proniknout do určitých metafyzic- kých problémů, které se s rozvojem informační vědy objevily, a sna- žit se vysledovat, jaké důsledky pro tento vědní obor mohou mít. Je možné souhlasit s prof. Cejpkem (Cejpek, 1998), že informační věda by měla být vědou se svědomím, tj. že by měla umět reflektovat etické problémy, které se s ní pojí. Domníváme se však také, že by měla být schopna reflektovat jisté metafyzické koncepce, ze kterých nepochybně vychází – to znamená, že by měla být vědou s ontologií. Jen tak může překročit sama sebe, být prostředkem k uskutečňování cílů, nikoliv cílem sama pro sebe. Autor se netají tím, že inspirací pro název práce mu byla kniha prof. Cejpka Informace, komunikace a myšlení (Cejpek, 1998), která je nepochybně zajímavým a čtenářsky vděčným úvodem ke studiu informační vědy. S Cejpkovou základní tezí stanovující základní východisko informační vědy však tato práce záměrně polemizuje. Jiří Cejpek píše: Proces subjektivního vnímání a prožívání světa, označovaný jako příjem informace, je nutno považovat za živý pramen, měřítko a ko- relát jakéhokoli uvažování o informacích, neboť každý rozumový
  • 11. Informace, komunikace a bytí 10 projev má své kořeny v prožitcích v prvé osobě. […] Proto jsem pře- svědčen, že jádrem teoretické informační vědy je především infor- mace jako psychofyziologický jev a proces, jako interakce člověka s vnějším světem a se sebou samým. Znamená to, že informační věda by měla být ukotvena v informačních procesech probíhajících v lidském vědomí. (Cejpek, 1998, s. 139-140). Autor se domnívá, že je třeba překročit psychologický subjekti- vismus a relativismus směrem k ontologickému objektivismu, ke zkoumání principů, které existují nezávisle na lidském vědomí. Jen tak můžeme „stranit v konfliktu přirozené a kulturní evoluce nean- tropocentrickému myšlení a konání.“ (Cejpek, 1998, s. 140) K tomu je potřeba naleznout kategorie, které jsou myšlení a bytí (ve smyslu ontologie) společné. Tato monografie vychází jako jeden z výstupů projektu zaměřeného na výzkum knihoven pro zrakově postižené uživatele. Texty, které autor shrnul do této práce, se přímo daného tématu netýkají, ale tvoří nezbytný rámec úvah o knihovní a informační vědě, který má – dle autorova přesvědčení – nadčasový charakter. Z těchto nejobecnějších předpokladů autor vycházel i při svém výzkumu v oblasti knihoven pro zrakově postižené uživatele. Příspěvky a články zaměřené na zrakově postižené uživatele reflektující současný stav zkoumané problematiky byly předneseny na řadě konferencí, publikovány v konferenčních sbornících a odborných časopisech. Na jejich základě potom vznikla monografie Knihovny pro zrakově postižené uživatele, která je praktickou aplikací zásad, které autor vytyčil v této publikaci. Tyto dvě publikace jsou spolu spojené jako líc a rub jedné mince. První, v níž autor seznamuje čtenáře se svým pojetím nejzákladnějších otázek spojených s informační vědou, je psána z pozic největší možné abstrakce, tedy z pozic metafyzických. Druhá monografie má povahu aplikační, autor se pokouší svá metafyzická stanoviska uplatnit na konkrétní informačně vědní problém – na otázku knihoven pro zrakově postižené uživatele. Své empiricky získané poznatky o knihovnách pro zrakově postižené zasazuje do obecného
  • 12. Úvod 11 metafyzického rámce, který nastínil v první teoretické studii. Naopak některé závěry, které autor učinil v první knize, mají svou oporu v empirických studiích shrnutých v knize druhé. První čtyři kapitoly se zabývají pojmem informace. První kapitola poukazuje na to, že filosofická zkoumání pojmu informace, který se objevuje s rozvojem kybernetiky a počítačové vědy, přispívá k návratu aristotelského paradigmatu do vědy. Ve druhé kapitole je pojem informace důkladně analyzován a pracovně definován. Autor shledává, že jde o pojem analogický, což znamená, že jej lze užívat na různých úrovních reality, avšak za předpokladu, že vždy je myšleno něco trochu jiného. Ve třetí kapitole je pojem informace klasifikován, představeno je pojetí informace Josefa Šmajse a pojetí informace, které pro informační vědu buduje Jiří Cejpek. Ve čtvrté kapitole je zkoumán vztah informace k nejzákladnějším hodnotám. V páté kapitole se autor zabývá Jakobsonovým modelem komunikace a informačním systémem; blíže se zamýšlí nad pojmem systém a analyzuje jej z ontologického hlediska. Šestá kapitola se věnuje vztahu prostředků komunikace a lidské společnosti, je poukázáno na nekritické zveličování jejich významu pro vývoj společnosti, dále autor sleduje dějiny sociální komunikace z hlediska užívaných kódů i společenského kontextu. Práce se tedy dotýká otázek ontologických, noetických, psychologických a etických a sociologických. Práce vědomě vychází z aristotelské a tomistické filosofie. I přes to, že noetická a ontologická východiska této filosofie jsou v českém prostředí důkladně analyzována a obhájena pracemi českých filosofů (viz Fuchs, 1995 a 2004; Sousedík, 2006; Machula, 2007; Dvořák, 2007; Novák – Dvořák, 2007; Nakonečný – Machula – Samohýl, 2009), rozhodl se autor přece jen ve stručnosti načrtnout důvody některých z nich, ačkoliv to nebývá v současném filosofickém prostředí obvyklé (většinou stačí zaštítit se autoritou filosofa, který požívá více či méně zasloužené vážnosti). Důvod, který autora vedl k tomuto kroku, je ten, že postmoderní a neomarxistická filosofie stihla za dobu své působnosti vytvořit takové množství předsudků
  • 13. Informace, komunikace a bytí 12 vůči realistické filosofii, že autor, chce-li alespoň částečně předejít pejorativnímu hodnocení své práce jako logocentircké a překonané, musí chtě nechtě obhájit svá východiska. Autor se proto chce zastavit u těchto předpokladů práce: realistické zaměření, opora v metafyzice, předpoklad plurality světa a rozdíl mezi hmotnými a nehmotnými principy. Text je realisticky zaměřen, to znamená, že předpokládá korespondenci mezi objektivním stavem věcí a poznáním. To přes- něji znamená předpoklad možnosti poznání jako takového, protože „poznání nekorespondující s realitou“ je pojmem nepochybně vnitřně rozporným. Poznání je totiž definováno jako shoda poznávací mo- hutnosti s realitou (jiná definice tuto tradiční vždy alespoň implicitně obsahuje), což implikuje, že neshoda není poznáním. Pro potvrzení naší schopnosti poznávat hovoří dva argumenty. První pochází z předvědecké praxe, druhý je nepřímým důkazem prostřednictvím převedení opačné teze na spor (reductio ad absurdum). Tedy za prvé: máme subjektivní evidenci, že poznáváme vnější předměty tak, jak jsou, na tuto evidenci spoléháme a zkušeností zjišťujeme, že toto spolehnutí je funkční. Agnosticky laděný filosof musí odložit svůj agnosticismus ve chvíli, kdy usedá za volant svého automobilu, pro- tože pochybnost o tom, jestli reálně existuje automobil, kterému má dát přednost, jestli materiál, ze kterého je tento automobil vyroben, je skutečně tvrdý a jestli se automobil skutečně pohybuje, by se mu mohla stát osudnou. Za druhé: tvrzení o nemožnosti lidského poznání je vnitřně rozporné. Jako takové je tvrzení výsledkem poznání, jehož pravdivost, tj. korespondenci s realitou, předpokládá. Dostává se tedy do sporu se sebou samým, pokud závěr úvah o možnosti poznání zní, že žádné poznání není možné. Práce má svou oporu v metafyzice, ačkoliv novodobá filosofie počínajíc anglosaským empirismem a postmodernismem končíc deklarativně metafyzický přístup odmítá. Pro důkaz neodstranitel- nosti metafyziky je opět možno užít argumentů podobných předcho- zím. Za prvé: v předvědeckém, spontánním poznávání světa figurují zcela přirozeně metafyzické koncepce. Kupříkladu na zákon kauza-
  • 14. Úvod 13 lity, který je nepochybně metafyzický, neboť vztah mezi příčinou a účinkem není nijak smyslově postižitelný (jeho postřeh naopak po- žaduje překročení fyzického světa, tj. světa smyslově vnímatelných objektů), se zcela běžně spoléháme. Filosof popírající danost tohoto zákona z toho důvodu, že je metafyzický, opět musí svůj teoretický názor odložit, nechce-li, nemaje důvod k nalezení vztahu mezi přija- tou potravou a výživou organismu, zemřít hladem. Za druhé: odmít- nutí metafyziky je vnitřně rozporné. Odmítnout metafyziku nelze jinak než metafyzickou, na empirii nezávislou úvahou. Filosof doka- zující nemožnost metafyziky zcela nezbytně k tomu metafyziku užívá, a proto, tvrdí-li že metafyzika není možná, dostává se do sporu se svými implicitními předpoklady. Práce je založena na tzv. pluralistické metafyzice, což znamená, že univerzum je koncipováno jako soubor množství svébytných jsou- cen – substancí (empirických individuí) různého druhu a způsobu bytí. V opozici vůči tomuto názoru stojí metafyzická koncepce, která předpokládá jsoucno jediné – monismus, a koncepce, která považuje univerzum za shluk individuí jednoduchých a stejnorodých – ato- mismus (jde o filosofickou teorii, která nemůže být zaměňována s fyzikální teorií elementárních částic!). Monismus se vyskytuje v podstatě ve dvou podobách. První, kte- rému můžeme říkat monismus statický neboli parmenidovský, před- pokládá, že univerzum, jakožto jediné jsoucno, které je, je prosté jakékoliv změny, protože změna je ve své podstatě přechod z nebytí do bytí a opačně. Jelikož jsoucno je, tak nemůže obsahovat něco, co není, proto je změna vyloučena. Empiricky pozorované změny jsou podle tohoto typu monismu pouhou iluzí. Druhý typ monismu mů- žeme označit za dynamický neboli hérakleitovský, tento typ metafy- ziky naopak změnu považuje za základní princip jsoucna. Podle dy- namického monismu reprezentovaného v dějinách filosofie jmény jako Hegel, Marx, Bergson, Teilhard de Chardin existuje jediné jsoucno, které se neustále vyvíjí. Věci, kterým intuitivně přisuzujeme svébytnost, jsou pouhé mody tohoto jediného dynamického jsoucna. V současné filosofii má tento typ monismu tendenci označovat se za
  • 15. Informace, komunikace a bytí 14 novou, nesubstanční filosofii, a to i přesto, že přinejmenším jedno svébytné jsoucno – substanci (univerzum jako celek) nemůže ne- předpokládat, a je reprezentován kupříkladu tzv. evoluční ontologií, jejímž tvůrcem je Josef Šmajs (některé jeho myšlenky, jak již bylo řečeno, v této práci užíváme, ovšem bez monistických implikací). Proti oběma typům monismu můžeme opět užít argumentu z praxe a nepřímého důkazu převedením jejich předpokladů na spor. Proti statickému monismu je možno argumentovat podobně jako proti popíračům principu kauzality. Za prvé: parmenidovský filosof se v praxi běžně spoléhá na to, že pozřením potravy přejde ze stavu, kdy má hlad, do stavu, kdy je sytý. Za druhé: závěr, že změna nee- xistuje, předpokládá nějaký přechod ze stavu, kdy nemám jistotu, že změna neexistuje, do stavu, kdy tuto jistotu mám. Předpokládá tedy možnost vyvozování, a tedy změny různých stavů. Pokud změnu popírá, je ve sporu s tím, co předpokládá. Proti dynamickému monismu je možno říct následující. Evoluční filosof běžně rozeznává na fotografii ze svého dětství sebe sama jako svébytné, se sebou samým identické jsoucno, ačkoliv podle jeho filosofie by to měl být jen obraz dávno neexistujícího stavu části univerza. Na rozpornost monismu je dále poukázáno v V. kapitole této práce. Proti atomismu je možné argumentovat prostou zkušeností, kte- rou tato teorie není schopna vysvětlit. Atomismus popírá jakoukoliv druhovou odlišnost jsoucen, se kterou máme zkušenost (podle něj jsou všechna jsoucna stejného typu - jakési shluky částic), a nedokáže vysvětlit pozorovanou stabilitu jsoucen, které takříkajíc drží svůj tvar, přestože procházejí mnohými změnami, a to i přes vnější působení jiných těles. Další kritika atomismu se nachází v V. kapitole této práce. V práci je rozlišováno mezi řádem bytí a řádem poznání, reálnou a intencionální existencí a mezi hmotným a nehmotným principem tzv. hmotných jsoucen. Proti tomuto předpokladu vystupuje jak ma- terialismus, tak idealismus. Materialismus popírá nehmotné principy a bezrozporně nedokáže vysvětlit, co je poznání. Idealismus popírá
  • 16. Úvod 15 hmotné principy a řád poznání mu splývá z řádem bytí. Pro materia- lismus je poznání změna stavu hmoty, v němž se nějak tajemně od- ráží jiný stav hmoty (není vůbec možné říci, jak by se kus hmoty mohl odrážet v jiném kusu, takovéto spojení může být buď intencio- nální, což materialismus popírá, nebo by muselo znamenat reálné ztotožnění odráženého kusu hmoty s odrážejícím), pro idealismus je každá reálná změna zároveň poznáním a naopak. Obojí je z hlediska intuitivního předvědeckého poznání nepřijatelné. Málokdo se do- mnívá, že pokud je v obchodě a myslí na chleba, který má koupit, v tu chvíli je sám tímto chlebem, což implikuje jak materialismus, tak idealismus. Dále materialismus se dostává do rozporu sám se sebou, hovoří-li o organizaci hmoty a nepřipouští přitom jiný princip, než hmotu samotnou. Nakolik totiž připouští, že hmota může být organizována, natolik připouští nehmotný organizující princip, kterému se v mo- derní době začalo říkat informace. Idealismus zase není schopen vysvětlit existující mnohost jsoucen stejného druhu, možnost změny, popřípadě stabilitu jsoucen. Pokud pro idealismus existuje člověk jako druh, pak existuje v jediném exempláři jako jediná idea (není možné vysvětlit, jak by mohla jedna individuální idea druhu sdružovat zároveň množství individuálních idejí, buď se ideje neliší a jsou nutně jedinou ideou, nebo se liší, a pak nemůže jedna idea vícero idejí sdružovat, analogicky je možné si to představit na příkladu informačního systému, který slučuje v jeden záznamy, které se od sebe neliší, a záznamy, které se od sebe liší ponechává samostatně). Závěr o existenci jediného člověka na světě je pro ekologicky orientované čtenáře, kterému vadí existence lidí na planetě, jistě zajímavým, avšak pravděpodobně nepřijatelným zjiště- ním. Pokud připustíme existenci množství jsoucen-idejí, kterým ří- káme lidé, pak je třeba uznat, že člověk je jen prázdný pojem ozna- čující jednotlivce, který je každý svého druhu, takže na světě je místo šesti miliard jednotlivců druhu homo, šest miliard druhů různých bytostí, což se pravděpodobně nebude líbit biologům. Dále pokud existují jen ideje, pak každá změna znamená změnu ideje, což lze
  • 17. Informace, komunikace a bytí 16 řešit buď popřením změny, chceme-li zachovat identitu idejí, nebo absolutizováním změny, a tedy sklouznutím do statického či dyna- mického monismu, na jejichž problematičnost bylo již poukázáno. Důsledky jak materialismu, tak idealismu jsou natolik absurdní, že zcela stačí pro podporu názoru, že je třeba rozlišovat mezi bytím a poznáním a hmotnými a nehmotnými principy. Text se opírá o aristotelsko-tomistickou filosofii. Volba právě této filosofie přirozeně vyplývá z předpokladů, které byly v předchozích odstavcích představeny a argumentačně podloženy. Aristotelská filosofie je realistická, metafyzická, pluralistická a rozlišuje reálné a intencionální bytí a hmotné a nehmotné principy. Nepopírá rozporně možnost poznání, ale vysvětluje ho jako intencionální (nikoliv reálné) ztotožnění poznávací mohutnosti s poznávaným předmětem. Metafyziku považuje za nejobecnější vědu o jsoucnu a posledních příčinách, která stojí v základu každé speciální vědy. Proti monismu a atomismu změnu ani nepopírá, ani neabsolutizuje, ani neredukuje na místní pohyb částic, ale bezrozporně ji vysvětluje pomocí metafyzických principů, jakými jsou potence a akt, látka a forma, a je schopna rozlišit různé druhy změn, které v praxi běžně pozorujeme (smrt člověka jako substanciální změnu, růst člověka jako akcidentální změnu atd.). Rozlišuje mezi řádem bytí, kde dochází k reálné změně, a mezi řádem poznání, kde je změna duchovní, intencionální, a její principy jako potence a akt, látka a forma, esence a existence jí umožňují uchopit, jak jednotu, tak mnohost jsoucen. V zásadě platí, že každá filosofie nakolik je realistická, metafyzická a pluralistická a rozlišuje mezi hmotným a nehmotným, natolik se aristotelské filosofii blíží (to platí i o některých proudech současné analytické filosofie). Z předchozího textu snad dostatečně jasně vyplývá, že konkrétní filosofická východiska práce nespočívají na libovůli autora, ale mají své pevné metafyzické a noetické zakotvení. Proto se nyní můžeme pustit do zkoumání otázek pojících se s pojmy informace a komu- nikace.
  • 18. „Nelze přejít, že tradice je přirozenou součástí informační paměti.“ Jan Zouhar, Tradice jako sociální informace (Zouhar, 1998)
  • 19.
  • 20. I. Pojem informace a základní filosofické otázky 19 I. Pojem informace a základní filosofické otázky I.1 Nadužívanost pojmu a historické souvislosti Informace je pojem v současné době velice používaný, a to v mnoha oblastech. Není divu, že se odborníci potýkají s jeho definicí a že jeho definice se od sebe navzájem často značně liší. V různých vě- domostních soutěžích se často ukazuje, že obtížné je vysvětlit zejména ta slova, se kterými se setkáváme dnes a denně. To proto, že nám zevšední natolik, že už ani nepřemýšlíme o tom, co vlastně znamenají. Přitom znát význam slov, která používáme, je naprosto nezbytné a je to první krok k odstranění četných nedorozumění. John Locke tvrdí: „Kdybychom přesně věděli, čeho jsou naše slova znaky, ukončilo by to rychle, jak si představuji, spor v tomto případě i ve většině jiných případů.“ (Locke, 1984, s. 126) Pojem informace je především spjatý s aristotelskou a scholastic- kou filosofií (viz Stodola, 2004, Capurro - Hjørland, 2003). Podle tohoto filosofického směru je esence každého hmotného jsoucna složena ze dvou metafyzických částí - formy a materie. Látka (materie) je pasivní princip, který je schopen přijímat tvary. Forma (tvar) je aktivní princip, který dělá věc tím, čím je; látku vymezuje neboli informuje. Pojem informace byl oživen s nástupem kybernetiky (Wiener, 1960), vědy o řízení a sdělování v systémech. V kybernetickém po- jetí je informace míra odstranění neurčitosti v systému, míra jeho uspořádanosti. Analogie s předchozí koncepcí je zřejmá - jedná se však o matematickou teorii. Z kybernetiky, která je považována za teorii prostupující všechny vědní obory, se pojem informace rozšiřuje do mnoha dalších oborů. Přebírá jej kupříkladu kognitivní psychologie a věda, které chápou informaci jako psychofyziologický jev a proces probíhající v lidském vědomí. Informace určuje (informuje) poznávající subjekt.
  • 21. Informace, komunikace a bytí 20 S objevením prvního univerzálního stroje - počítače - vzniká obor, který má v češtině pojem informace ve svém názvu - informa- tika. V pojetí tohoto oboru jsou informace data cirkulující v počíta- čích. V poslední době také došlo k oživení tohoto pojmu na půdě filo- sofie. Brněnský filosof Josef Šmajs (Šmajs, 2000) chápe informaci jako konstitutivní činitel evoluce. Jeho filosofická reflexe informace vychází z kybernetického a genetického pojetí, nicméně jelikož se jedná o filosofický koncept, navazuje rovněž (zřejmě částečně ne- vědomě) na tradiční hylemorfický přístup. V neposlední řadě se pojem informace dostává také do běžného jazyka, což přispívá k jeho nejasnosti. Na slova, která se užívají běžně, se postupně nanášejí různé významy, což způsobuje, že jsou zdánlivě srozumitelná, ale pokus o jejich přesné vymezení však vět- šinou končí neúspěchem. I.2 Etymologické souvislosti a základní filosofické otázky Při definicích pojmů se obyčejně nejprve začíná s etymologickým výkladem slova. U něj se však mnoho času netráví, a tak bývá často nedůsledný, již ovlivněný přenesenými významy. Pak je však pochopitelné, že se slova řeckolatinského původu, zbavena své historie a etymolo- gických souvislostí, stala pro většinu svých uživatelů záhadnými sa- moznaky či ideogramy, na něž může v zásadě kdokoliv přivěsit ja- kýkoliv další význam. Taková situace je ovšem živnou půdou pro nejrůznější sémantické infekce, které se za příhodných podmínek šíří rychlostí epidemie. [...] A přitom by mnohdy stačilo podívat se do slovníku. (Fidelius, 1995, s. 78) U pojmu informace se zřejmě děje něco podobného. Troufáme si tvrdit, že nám původ tohoto slova může usnadnit mnohé pochopit. Zkusme se tedy chvíli u něj zdržet. Jiří Cejpek píše: „Slovo informace pochází z latinského ‚infor- mare‘, které znamená uváděti ve tvar, dodávati tvar, podobu formo-
  • 22. I. Pojem informace a základní filosofické otázky 21 vat, tvořit, zobrazovat, představovat, vytvářet představu, pojem.“ (Cejpek, 1998, s. 11) I.2.1 Uváděti ve tvar, dodávati tvar, podobu: míra uspořádanosti Tato první část z Cejpkova překladu slova „informare“ přímo odka- zuje ke dvěma nejvýznamnějším antickým myslitelům, zakladatelům evropské filosofie a vědy, totiž k Platónovi a Aristotelovi (viz také: Capurro - Hjørland, 2003). Oba uvažovali o ideálních entitách, které určují esenci hmotných jsoucen, o idejích (eidos) a tvarech (morfé). Informace v Platónově (Platón, 1993) pojetí by byl určitý vzor, představa, idea, myšlenka, která předchází skutečnému světu, který známe, světu konkrétních jednotlivých a měnících se věcí. Idealita předchází skutečnosti, bez ní skutečnost není možná, skutečnost je jakýmsi jejím odleskem. Svět idejí existuje samostatně, na skuteč- ném světě nezávisle. O možnosti či nemožnosti existence takového světa nebudeme uvažovat, je to ryze metafyzický problém, který pro naši práci není podstatný. Platónův názor nám však může posloužit jako určitý model. Když totiž umístíme spolu s křesťanskými filo- sofy věčné ideje, předobrazy pozemských věcí do boží mysli, uvě- domíme si, že obdobným způsobem funguje (když to poněkud zjed- nodušíme) akt tvoření i v tomto našem světě. Kulturní jsoucna mají svůj předobraz v myslích lidí a díky prostředkům komunikace také v tzv. společenské paměti. Josef Šmajs o tom píše: Intelektuální předjímání výsledku a postupu činnosti, jakýsi kulturní genotyp produktu, který se patrně získával dlouhým učením a pří- mou aktivní účastí v technologickém procesu, musí mít v kulturní činnosti nejen větší význam než produkt sám (fenotyp), ale i časový předstih před jeho vytvořením. (Šmajs, 1994, s. 24) Kulturní artefakty jsou na rozdíl od lokální kultury (pravidel, no- rem, vzorců kultury, způsobů komunikace atd.) přísně informačně předepsané, to mimo jiné znamená, že jejich informace existuje dříve než ony samy, jsou realizací předchozího plánu.
  • 23. Informace, komunikace a bytí 22 Aristotelovo (Aristoteles, 1985) pojetí je poněkud odlišné a lépe odpovídá dnešním představám o přirozené informaci (viz níže). Jsoucí věc je pro něho jednota formy (tvaru) a látky (materiálu, z něhož je vyrobena). Látka dostává tvar – je organizována. Tvar je entitou aktivní, látka pasivní. Látka má možnost přijmout určitý tvar. Když jej přijme, dochází k uskutečnění této možnosti a výsledkem je jednota látky a tvaru – esence hmotného jsoucna.1 Platónovo a Aristotelovo pojetí informace jako ideje, formy, tvaru krásně na příkladě demonstruje Emmanuel Rádl: Roj včel má obsah pojmenovaný právě rojem; není to hromada včel ani žádné jiné jejich nahodilé nakupení; v každé učebnici biologie se dějí pokusy tento obsah vystihnout, ačkoliv dokonale ho nevystihne nikdo. Roj má účel zachovat a šířit roj – ačkoliv se za tímto účelem patrně skrývá účel jiný, hlubší: splnit poslání včel snad pro příští tisí- ciletí. Roj včel je však něco jiného než včely samy, neboť není tělem ani nemá nikde v prostoru centrální vedení, ani nezávisí na jednot- livcích: dělnice se na jaře a v létě rodí a umírají, ale roj trvá; trubci na podzim zahynou, ale roj přežije; královna se opotřebuje a zajde, ale včely si opatří novou. Neboť roj včel, neviditelný, ale působící, je udržován programem, obsahem, úkolem roje, kdežto včely jsou jen nástroje, jen pomíjející služebníci roje. […] tělo se stále mění, ale úkol trvá, protože živá bytost je neviditelná a nehmotná jako Plató- nova idea… (Rádl, 1994, s. 24) Oba dva antičtí myslitelé, které jsme uvedli, nám mohou poslou- žit jako důkaz o tom, že o něčem, co má blízko k pojmu informace (termín informace je samozřejmě zřejmě bližší matematickým vě- dám, proto činí dojem větší exaktnosti), se uvažuje již velice dlouho. Nyní se zdá, že takto chápané pojetí informace se opět do vědy začíná vracet. Svědčí o tom například slova jednoho z odborníků na mozek a mysl K. H. Pribrama: „To, co zůstává invariantní ve všech jednotlivých případech, je in-formace, forma uvnitř. [...] Podle této analýzy je to kupodivu platonismus, který motivuje informační 1 Záměrně nebudeme výklad zatěžovat rozlišováním první a druhé látky a podstatné a akcidentální formy. Autor o této problematice pojednává ve III. kapitole.
  • 24. I. Pojem informace a základní filosofické otázky 23 revoluci a odlišuje ji od materialismu průmyslové revoluce.“ (Pribram, 1999, s. 114) Pojetí informace jako vnitřní struktury odpovídá přibližně Wienerovu (Wiener, 1961) pojetí informace jako míry odstranění neuspořádanosti, míry organizace v systému. I.2.1.1 Informace a problém univerzálií Má-li však informace blízko k pojmům jako eidos, morfé, forma, pak je zřejmé, že odvěký spor o univerzálie, který probíhá po celá staletí na půdě filosofie, logiky, lingvistiky a příbuzných věd, se nevyhne ani vědě o informaci (pokud chceme, aby měla hlubší základ). Spor o univerzálie můžeme charakterizovat následujícími otáz- kami. Odpovídá obecnému pojmu nějaká přirozenost, entita, kterou nelze ztotožnit s jednotlivou věcí (východisko realistů)? Nebo se jedná pouze o abstrakci provedenou ve vědomí a obecný pojem není nic jiného než subjektivní stav, popřípadě slovo označující soubor, množinu jednotlivin (východisko nominalistů)? Existuje obecný pojem nějak ve skutečnosti, nebo jde pouze o mentální entitu, popří- padě o iluzi? Starověký novoplatonik Porfyrios se ve svém úvodu do Aristotelových kategorií ptá: „Jsou rody a druhy něco skutečného či spočívají pouze v našem myšlení, a jsou-li skutečné, jsou tělesné, anebo netělesné, a jsou samy o sobě oddělené, nebo existují ve smyslových věcech a vztahu k nim?“ (Citováno podle: Sousedík, 2001, s. 112) Krajní nominalismus považuje obecný termín za pouhé jméno, iluzi, která sice lidem pomáhá orientovat se ve světě, ale nemá žádný reálný podklad. Podle konceptualistů - umírněných nominalistů je pojem subjektivní mentální entita. Nějaká struktura v mysli, získaná během procesu poznání – pojem. Jde ale o konstrukci mysli, která z reality přebírá smyslová data, ale není s to proniknout k podstatě věci.
  • 25. Informace, komunikace a bytí 24 Realisté přiznávají pojmům objektivní bytí. Realismus se liší podle toho, jakou odpověď podává na následující otázky: Jsou pojmy oddělené od světa jako platónské ideje nebo jsou součástí věcí jako jejich forma? Pro první řešení je krajní platónský realismus, druhé řešení odpovídá názoru krajních realistů scholastických a umírně- ných realistů. Pro platónské realisty je obecnina oddělená od světa, není ve věci, ale věc na ní participuje. Pro scholastické krajní realisty je obecná idea aktuálně obecná a reálně jedna ve všech věcech téhož druhu. Umírnění realisté soudí, že ideje jsou ve věcech individuali- zované, reálně mnohé, ale potenciálně obecné. Aktuálně jsou podle nich obecné v mysli. Nominalistické východisko je vnitřně rozporné. Nominalismus popíráním existence obecnin vyvrací sám sebe, když se pokouší for- mulovat obecně platnou nauku o obecninách a zároveň existenci obecného odmítá. Krajní realismus zase nebezpečně směřuje k monismu, v konečné fázi buď protintuitivně popírá změnu jako takovou (statický monismus), nebo vede k nekonečnému regresu příčin (dynamický monismus). Jako nejpřijatelnější se jeví výcho- disko umírněného realismu. Moderní genetika ukazuje, že druhy s velkou pravděpodobností objektivně existují, protože poznává, že každý živočišný druh má svůj genom (soubor informací, druhovou esenci), na jehož základě se na světě realizuje jedinec (fenotyp, substance). I.2.2 Vytvářet představu, pojem: psychofyziologický jev Tato koncepce je kognitivní, z kybernetického hlediska jde o analo- gickou problematiku jako v případě předchozím, pouze na poněkud jiné úrovni. Pojem je svazek podstatných rysů, které umožňují zařadit kon- krétní, jednotlivou věc do určité množiny věcí majících stejné pod- statné rysy. Pojem a třída věcí, které je pojem přidělen, jsou pak označeny pomocí jednoho znaku. Díky existenci pojmů jako základ- ních stavebních jednotek myšlení můžeme své poznání světa třídit,
  • 26. I. Pojem informace a základní filosofické otázky 25 dávat mu řád a sdílet je s ostatními. Bez pojmů by pro nás byl svět chaotickým nakupením jednotlivin a orientace v něm by byla ne- možná. Informační proces je v tomto případě možné chápat jako určitý proces interakce mezi organismem a prostředím, během něhož věci na světě získávají své místo v obrazu světa v lidském vědomí (informace jako představa), nabývají svého smyslu a umožňují orga- nismu orientaci ve světě a přizpůsobení se vnějším podmínkám. To přibližně odpovídá Wienerově definici: „informace je název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobu- jeme a působíme na něj svým přizpůsobováním.“ (Wiener, 1963, s. 32) Informace jako základní součást procesu, při němž dochází ke generování pojmu ze zkušeností s jednotlivou věcí, vytvoření její představy ve vědomí a práce s ní (myšlení) odpovídá Cejpkově (Cej- pek, 1998) koncepci informace jako psychofyziologického jevu a procesu v lidském vědomí. Tato koncepce sebou přináší celou řadu otázek, které si položil již Aristoteles a shrnul je Hans Georg Gadamer: Jak se v prchavém proudu jevů, v neustálém proudění střídavých dojmů vůbec může vyskytnout něco, co zůstává? Je to jistě přede- vším schopnost podržovat, tedy paměť, jež nám umožňuje něco znovu poznat jako totéž. V proudu střídajících se vjemů si tu a tam povšimneme něčeho společného, a tak se z hromadícího rozpoznání, kterým říkáme zkušenost, pomalu rodí jednota zkušenosti. V ní však výslovné zacházení s takto zakoušeným vystupuje v podobě vědění obecného. Nyní se Aristoteles ptá: Jak může vlastně vzniknout toto vědění obecného? Přece jistě ne tak, že jedna věc po druhé defiluje okolo a náhle díky nějaké určité jednotlivosti, která se znovu ukáže a je rozpoznána jako tatáž, získáme vědění obecného. Není to přece jednotlivé jako takové, jež by se vůči ostatním jednotlivým vyznačo- valo tajemnou schopností představovat obecné. Je naopak jako každé jiné jednotlivé. A přece je určitě pravda, že vědění obecného někdy vzniklo. Kde začalo? (Gadamer, 1999, s. 25) Při poznávání se setkáváme s mnohými jedinci téhož druhu a je- jich druhovou formu myšlenkově uchopujeme a v rozumu pak exis-
  • 27. Informace, komunikace a bytí 26 tuje jako jediná a sdělitelná mnohým – tedy obecná. To je však možné jen díky existenci nehmotného principu, který umí ze sensi- bilního materiálu sdělovaného smyslům získat to, co se v něm vy- skytuje jen potenciálně. Potenciálně inteligibilní část reality je aktu- alizována až díky činnému rozumu. Proti tomu je možno vznést námitku: … dalo se třeba tvrdit, že jestliže existuje abstraktní myšlení, po- jmotvorba, nenázorné mentální obsahy, musí existovat nějaký nehmotný princip, který je ve všech věcech postřehuje – s tím se ne- dalo nic dělat, kromě ty nenázorné obsahy popírat [nominalismus pozn. aut.], což byla metoda nejapná a lživá […] Jenže s rozvojem samočinných počítačů dostal tenhle argument dost smrtelnou ránu. Pojem, ukazuje se, není nějaký obrázek, ať už hmotný nebo nehmotný, ale logická funkce nad určitou množinou binárních znaků […] pojem se nezdá být nic jiného než […] určitá logická funkce: Proto je nenázorný, proto se často nedá representovat nějakým jed- ním obrázkem a ne, že by to byla nějaká nehmotná podstata, nebo něco. Ale naopak – taková funkce se dá fysicky reprezentovat – jako přepínací síť, nebo jako program – […] - takže z toho celého zbývají dneska jako záhady už jenom dvě věci – totiž jak ten systém určí, které znaky jsou relevantní pro určitou pojmotvorbu z daného hle- diska […] - a potom ovšem fakt subjektivního prožívání… (Kře- sadlo, 1996, s. 92-93) Námitka je však neplatná, protože možnost konstruovat logickou funkci předpokládá pojmové myšlení, její realizace v počítači je pouze konkrétní reprezentace toho, co existuje samo jako abstraktní entita v mysli, a do počítače ji vkládá ten, kdo ji má – myslící bytost. Je však třeba proti krajnímu realismu uznat, že pojmy věcí nemáme vrozené. Vrozenou máme jen schopnost abstraktního poznání, pojmy vznikají až v procesu poznání jako intencionální obrazy věcí na zá- kladě rozumové abstrakce. Otázkou zůstává, jak k abstrakci dochází. Teoretické řešení této otázky může přispět k tvoření takových pojmů, které jsou adekvátní poznávaným věcem. Správná pojmotvorba je pak důležitá pro oblast organizace poznání, protože teprve zachytíme-li podstatu věci (in-
  • 28. I. Pojem informace a základní filosofické otázky 27 formační strukturu) – soubor rysů, které ji dělají tím, čím je, můžeme najít kritéria, jak informace přesně roztřídit. Tyto otázky představují další výzvy pro kognitivní, popřípadě in- formační vědu. I.2.2.1 Informace a problém mysli Otázka po podstatě lidské mysli je s pojetím informace jako psycho- fyziologického jevu a procesu nerozlučně spjata. Řadu let se filoso- fové, psychologové, neurologové, odborníci na umělou inteligenci, kognitivní a informační vědci snaží přijít na kloub této velice složité problematice. Řešení se nabízí několik. Základní otázky jsou zhruba tři (viz Nosek, 1997): - jaký je vztah duše (mysli) a těla, co je fundamentálnější, a jak dochází ke kooperaci těchto dvou, jak se zdá, odlišných entit (tzv. mind-body problem); - jak můžeme mysl definovat a jak můžeme poznat, že systém mysl má (other mind problem); - jak je možná integrita osobnosti, tedy vědomí vlastního Já v proudu prchavých vjemů. V této kapitole se budeme soustředit na různá řešení prvního okruhu otázek a částečně také okruhu druhého. Jedním z řešení mind-body problému je Descartesův často velice kritizovaný, nicméně v evropské kultuře velmi silně zakořeněný ontologický dualismus, který vychází z jeho metodické skepse, snahy o nalezení nezpochybnitelných základů poznání. Descartes (Descar- tes, 1970) vychází z předpokladu, že žádné poznání není jisté, že o všem je třeba pochybovat. Pochybuje tedy a jedinou jistotu nachází v pochybování samém. Pochybování je myšlení, když člověk pochy- buje, pak myslí, pochybování samé je jisté, jisté je tedy i myšlení. Člověk tedy existuje nezpochybnitelně, když přemýšlí (cogito, ergo sum.) Vynořuje se tedy první nezpochybnitelná substance - res co- gitans (věc myslící). V myslící substanci je však vrozená idea Boha. Protože existuje tato idea, existuje i Bůh. Protože Bůh jako dobrý
  • 29. Informace, komunikace a bytí 28 nemůže klamat, pak je jisté, že člověku nedal smysly, aby byl jejich prostřednictvím uváděn v omyl. Tím je zaručena existence vnějšího světa, světa rozprostraněných předmětů – druhá Descartesova sub- stance – res extensa. Mezi substancemi res cogitans a res extensa dochází k interakci, místem, kde se setkává duše s tělem, je epifýza (šišinka mozková) – jediný nepárový orgán mozku. Podobný dualismus zastával řadu století před Descartesem řecký filosof Platón. Duše je v jeho pojetí hybná síla, bez ní není pohybu ani života, je na rozdíl od těla neměnná a věčná, bez ní tělo nemůže být, zatímco ona bez těla ano. Tělo má pohyb z duše, duše má pohyb sama ze sebe. Ve svém dialogu Faidros (Platón, 1994) přirovnává Platón duši k vozu taženému dvěma okřídlenými koni a řízenému vozatajem. Vozataj je metafora pro rozum a vůli, které řídí dobrého a špatného koně – dobré a špatné žádosti. Jelikož je duše věčná a ne- smrtelná, existuje v jakémsi duchovním světě, kde se čas od času sytí pohledem na věčné a dokonalé ideje. Když však se nechává strhnout špatným koněm – podléhá špatným žádostem, ztrácí duše křídla a upadá do hmotného světa, kde panuje změna a zánik. V tomto světě přijímá tělo, které pro ni znamená vězení. Duše, která na „hostině“ v říši idejí spatřila nejvíce, přijímá v pozemském světě úlohu filosofa, ta, co viděla o něco méně, úlohu krále atd. Nejníže stojí duše sofisty a demagoga. Podle Platóna celý proces poznání není nic jiného než rozpomínání duše na svět idejí, ve kterém se před svým pádem po- hybovala. Filosof, který se zříká pozemských radostí i starostí a za- bývá se poznáním, tj. vzpomínáním na věčné ideje, je nejblíže tomu, aby byl opět pozván na „hostinu“. Tato koncepce duše má zvláštní důsledek pro Platónovu pedagogiku (viz kupříkladu: Platón, 1992). Dá se říct, že Platón je přísný racionalista, positivismus je u něj ne- přípustný. Smysly nás klamou, ale duše, která kdysi patřila na pravdu, může být systematickým vedením dovedena k tomu, aby si pravdu znovu vybavila. Učení je tedy metoda rozpomínání, nikoliv sběr informací. Dualismus byl kritizován zejména proto, že slučuje dvě nesluči- telné věci, o kterých není možné mluvit stejnou řečí (svět fyzický a
  • 30. I. Pojem informace a základní filosofické otázky 29 svět mentální).2 Podle hermeneutických teorií je svět fyzický založen především na kauzalitě – posloupnosti příčin a následků, zatímco svět duševní na teleologii – přáních, snahách, tužbách, kde cíl má přednost před prostředkem, který je zvolen. Do sporu se tak dostávají fyzikalismus a mentalismus (materialismus a idealismus). První z nich je kauzálně založený, vychází z teorie reflexů (např. I. P. Pav- lov), která říká, že psychický život je způsoben reakcemi organismu na podněty. Duše je pouze iluze. Mentalismus je teleologický, důle- žité jsou vnitřní záměry člověka, duše ovlivňuje chod těla. Duše je nesmrtelná a je důležitější než tělo. Střed mezi materialismem (fyzikalismem) na straně jedné a idea- lismem (mentalismem) a dualismem substancí na straně druhé před- stavuje Aristotelovo (Aristoteles, 1996) pojetí duše, které můžeme označit jako umírněný dualismus. Aristoteles odmítá Platónův dua- lismus, preexistenci duše i vrozené ideje. V jeho pojetí je duše prin- cip tělo oživující a organizující, duše se má k tělu jako podstatná forma k první látce (viz výše). Je entelechií organického těla – tělo je možností, kterou duše uvádí ke skutečnosti. Celý člověk je pak jed- notou duše a těla. I když je duše jediná, může plnit až tři různé funkce. Je příčinnou pohybu a růstu těla (duše vyživovací), umožňuje smyslové vnímání (duše smyslová) a rozumovou úvahu (duše rozumová). Je tedy trojí druh duše, duše vegetativní, která je vlastní rostlinám, je principem života; duše smyslová, kterou je obdařena větší část živočichů, je nejen principem života, ale také umožňuje smyslové poznávání; duše rozumová, která je vlastní pouze člověku, je principem života, smyslového a rozumového poznávání. Pouze rozumová duše, která je schopna abstrahovat od pomíjivých, měnících se věcí našeho světa a spatřovat v nich to obecné a neměnné, je nesmrtelná. Novější směry ve filosofii mysli na řešení této problematiky resignují a zajímá je spíš druhý okruh otázek – tzv. other mind pro- blem (viz Nosek, 1997). 2 Pro vysvětlení možnosti vzájemné interakce se uchyloval k velmi krkolomným teoriím, jako je kupříkladu Leibnitzovo učení o předem zjednané harmonii.
  • 31. Informace, komunikace a bytí 30 Behaviorismus se nezabývá popisem vnitřních duševních stavů, které jsou pozorovatelné pouze introspekcí z hlediska první osoby. Podle behavioristů je introspekce nevědecká metoda. Jediné, co je možné vědecky ověřit, je pozorované chování systému, reakce na podněty. To, co se děje uvnitř systému, je nedostupné, je to černá skříňka (black box), do které nemůžeme nahlédnout. Podle behavio- rismu má systém mysl tehdy, když reaguje jako systémy, které evi- dentně mysl mají (viz Turing, 1992). Podle funkcionalismu systém má mysl v tom případě, že určitý správný program (software) implementujeme na určitou funkční strukturu (hardware). Oproti behaviorismu je předmětem zájmu funkcionalismu tedy obsah „černé skříňky“. Může to být jakákoliv vhodná struktura, podle komputationismu, odnože funkcionalismu, to může být i počítač (viz Nosek, 1997). Kritiku funkcionalismu provedl John Searle (Searle, 1994), přiklánějící se k teorii identity, která tvrdí, že jedinou funkční struk- turou pro mysl je lidský mozek a nervová soustava, v myšlenkovém experimetu tzv. Čínského pokoje. Podle Searla má schopnost inten- cionality, zaměřenosti jen lidský mozek. Stroj může sice správně jazykově reagovat na podměty, chybí mu však sémantika, porozu- mění významům. Mentální stavy a stavy neurofyziologické jsou podle něj jen dvě neoddělitelné a neredukovatelné (starší teorie iden- tity se snažila psychické redukovat na fyzické) stránky jedné věci „…monizmus je úplne zlučitelný s dualizmom za predpokladu, že je to dualizmus vlastností…“ (Searle, 1992, s. 54) V následující kapitole se zaměříme na charakter pojmu informace a pokusíme se informaci pracovně definovat.
  • 32. II. Charakter pojmu a definice informace 31 II. Charakter pojmu a definice informace II.1 Cappurovo trilema Je vnitřní struktura molekuly vody totéž co můj poznatek, že venku prší? Jestliže ano, znamená to, že voda nějak poznává? Jestliže ne, máme v obou případech právo hovořit o informaci? Existuje důvod, proč zachovat u obojího termín „informace“, i když uznáme, že nejde o skutečnosti stejného řádu? I těmito otázkami by se dalo charakterizovat trilema,3 jehož řešení Rafael Capurro (Capurro, Fleissner, Hofkirchner, 1999) považuje za stěžejní úkol4 filosofie informace. Nutno podotknout, že o trilema se jedná pouze v případě, hovoříme-li o termínu, jménu, slovu „infor- mace“. Zde se můžeme ptát, jestli je tento termín univokální, ekvivo- kální či analogický. Jako pojem může být informace jen pojmem univokálním či analogickým, neboť ekvivokální pojem neexistuje. V tomto případě jde vlastně o dilema. To uvidíme, ozřejmíme-li si rozdíl mezi termínem a pojmem a vymezíme si, co znamená univokace, ekvivokace a analogie v oblasti termínů a pojmů. Poté se budeme moci zamyslet nad tím, zda je in- formace pojmem univokálním či analogickým (nebo jen ekvivokál- ním termínem) a v případě, že platí druhá varianta, pokusíme se vy- tvořit návrh definice informace a její kategoriální klasifikace, která umožní tento pojem vypovídat v jednotlivých oblastech univokálně. 3 „Information may mean the same at all levels (univocity), or something similar (analogy), or something different (equivocity).“ (Capurro, Fleissner, Hofkirchner, 1999, s. 9) 4 O řešení s ohledem na roli subjektu jako interpreta znaků se u nás pokusila D. Slouková (Slouková, 2003).
  • 33. Informace, komunikace a bytí 32 II.2 Termín a pojem Vysvětlení vztahu mezi termínem a pojmem začneme tradičním pří- kladem užití slova „český prezident“ („člověk“) v různých větách: Český prezident je manžel Livie Klausové. (Tento člověk to udělal.) Český prezident je volen parlamentem. (Člověk je živočich.) Český prezident se skládá z pěti slabik. (Člověk je dvouslabičný.) Když se pozorně zamyslíme nad těmito větami, zjistíme, že každá z nich je pravdivá, avšak pouze za předpokladu, že v každé termín „český prezident“ odkazuje k něčemu jinému. První věta je pravdivá pouze tehdy, je-li českým prezidentem konkrétní osoba – Václav Klaus. Zde se tedy „český prezident“ vzta- huje ke konkrétní existující osobě, k reálné věci (res); scholastikové tento vztah označování nazývali reálnou supozicí (suppositio realis), Pavel Tichý (Tichý, 1996) tento způsob výpovědi nazývá de re. Po- dobné je to s termínem „člověk“. Když vyslovím slovo „člověk“ a ukážu na konkrétní osobu, míním právě tohoto konkrétního jednot- livce. Naopak u druhé věty je lhostejné, jestli bude prezidentem zvolen Václav Klaus či Jan Švejnar; konkrétní osoba, která je do úřadu zvolena, samotnému úřadu nic nebere ani nepřidává. Zde se termín „český prezident“ vztahuje nikoliv k reálně existující osobě, ale k samotné podstatě toho, co je tímto termínem vyjádřeno. To ovšem nemá žádnou reálnou existenci, úřad českého prezidenta je soubor různých právních a jiných skutečností, které jako celek existují jen v myšlení jako pojem (conceptus). Zde tedy termín „český prezident“ odkazuje k pojmu českého prezidenta, v němž je abstrahováno od konkrétních osob, které tento úřad vykonávají. V tomto případě se podle scholastiků jedná o supozici prostou (suppositio simplex), podle Pavla Tichého (Tichý, 1996) o výpověď de dicto. Podobně je to s druhým příkladem. Zde máme na mysli něco obecného, co je
  • 34. II. Charakter pojmu a definice informace 33 společné všem jednotlivým lidem, a to jako obecné existuje jen v myšlení.5 Nakonec v třetí větě slovo „český prezident“ se nevztahuje ani k Václavu Klausovi, ani k pojmu českého prezidenta, ale samo k sobě. Zde termín odkazuje nikoliv mimo sebe, jak to obvykle bývá, ale prezentuje sebe sama. V tomto případě scholastici hovořili o supozici materiální (suppositio materialis). Vidíme, že nějaký termín se v různých kontextech může primárně vztahovat ke třem různým skutečnostem – k reálné věci (osobě), k pojmu a nakonec k sobě samotnému. To je však dáno tím, že všechny tyto složky jsou v procesu označování nějak přítomny. Když sv. Augustin definuje znak, tvrdí: „Znak je totiž věc, která působí, že člověku vytane na mysli kromě představy, kterou vnuká smyslům, ještě něco jiného.“6 (Augustin, 2004, s. 77) Znak je tedy 1) věc, která vyvolá představu (pojem) sebe sama, tj. pojem slova „český prezident“, a zároveň 2) představu (pojem) ně- čeho jiného, tj. pojem českého prezidenta, co však nějakým způso- bem reálně7 existuje 3) – tj. Václav Klaus. Tyto tři vztahy se obvykle zobrazují pomocí trojúhelníku reference. 5 Chápat odlišnost reálné a prosté supozice a dodržovat určitý typ supozice, když srovnáváme pojmy, je třeba, pokud se nechceme dopouštět logických chyb a sofismat jako třeba následujícího sylogismu. Jan Švejnar se chtěl stát českým prezidentem (suppositio simplex). Avšak český prezident (suppositio realis) je Václav Klaus. Tedy Jan Švejnar se chtěl stát Václavem Klausem. 6 „Signum est enim res, praeter speciem quam ingerit sensibus, aliud aliquid ex se faciens in cogitationem venire...“ (Augustin. De Doctr. Christ. 2, 1) 7 Reálná existence může být aktuální nebo potenciální. Aktuálně se termín „český prezident“ vztahuje k Václavu Klausovi. Pojem „český král“ se aktuálně nevztahuje k nikomu, vztahuje se však k osobě potenciálního českého krále.
  • 35. Informace, komunikace a bytí 34 Trojúhelník reference Znak („český prezident“) bezprostředně vyjadřuje (signifikace) pojem (český prezident) a jeho prostřednictvím označuje (designace) objekt (Václav Klaus). Tak označuje znak pojem i objekt jedním označením. Primárně se však znak vztahuje k objektu (denotace), protože samotný pojem ve své podstatě rovněž plní zastupující funkci - je formálním znakem objektu. Vzniká na základě poznání skutečnosti a je intencionálním obrazem předmětu; jde tedy rovněž o znak zvláštního druhu, o tzv. formální znak, který vzniká tak, že objekt kauzálně působí na poznávací strukturu a na základě toho vzniká obraz předmětu. Formální znak (signum formalis) je znak, díky němuž je předmět poznáván bezprostředně, aniž by si člověk uvědomoval vztah ozna- čovaného a znaku. Naopak to, co zde nazýváme znakem (designáto- rem), je přísně vzato znakem instrumentálním (signum instrumenta- lis), což je druh znaku, který zprostředkovává nepřítomný předmět tak, že vztah označování musí být jednoznačně rozpoznán (jinak by znak neplnil svou funkci). Formální neboli subjektivní pojem (designát) je akt, který pro myšlení zpřítomňuje určitou část skutečnosti – nějaký objekt. U objektu rozlišujeme jeho formální a materiální stránku. For- mální objekt pojmu je to, co je na předmětu vystiženo formálním pojmem (designátem), materiální předmět je předmět se vším, co mu náleží. Tedy pokud vystihujeme formálním pojmem vlastnost „být červený“, pak formálním objektem je věc, která je červená, po
  • 36. II. Charakter pojmu a definice informace 35 stránce své červenosti, materiálním objektem je daná věc se vším, co jí náleží. Objektem designace je ve vlastním smyslu tzv. objektivní pojem, což je formální předmět pojmu (designátu) v inteligibilní podobě, tj. ve způsobu „upraveném“ pro myšlení (věcně se formální předmět a objektivní pojem neliší). Obsahem pojmu je pak to, co má objektivní pojem společné s předmětem (tj. vlastně formální předmět). Moderní sémantika obsah pojmu považuje za intenzi znaku. Jako předmět denotace moderní sémantika8 chápe spíše rozsah pojmu neboli extenzi znaku, což je soubor všech materiálních před- mětů, kterým se pojem může přidělit. Věcně se objektivní pojem a materiální předmět neliší. Materiální objekty mohou mít buď aktu- ální, nebo jen potenciální reálnou existenci.9 Ukažme si to na příkladu. Dejme tomu, že máme slovo „čer- vený“, které signifikuje formální pojem červený. Pojem červený designuje všechny červené věci po stránce jejich červenosti (objek- tivní pojmy), slovo „červený“ denotuje všechny červené věci (mno- žina materiálních předmětů). Do rozsahu designace patří nejen všechny aktuálně jsoucí červené věci, ale i takové červené věci, které jsou existující pouze potenciálně. II.3. Co je univokace, ekvivokace a analogie? Problém způsobu vypovídání (univokální, analogické, ekvivokální) se primárně týká termínů (nomina), tedy znaků neboli designátorů. Jeho řešení spadá do oblasti zájmu logické sémantiky, lingvistiky, sémantiky selekčních jazyků a může být užitečné pro vědu z praktického hlediska pro vyjasňování terminologie. K univokálnímu vypovídání dochází tehdy, když se jediný termín vztahuje k jedinému pojmu; popřípadě, když se více termínů vzta- huje k jedinému pojmu, což zná lingvistika jako tzv. synonymii. 8 Ovšem ne každá. Kupříkladu transparentní intenzionální logika považuje za objekt denotace intenzi znaku. 9 Některá jsoucna mají pouze existenci intencionální, tj. existují jen v myšlení.
  • 37. Informace, komunikace a bytí 36 Univokace K ekvivokálnímu vypovídání (za jehož podtyp je možno chápat výpověď analogickou) dochází tehdy, když se jeden termín vztahuje k více pojmům, což nazývá lingvistika homonymií. Zámek (budova) – zámek (u dveří). Ekvivokace
  • 38. II. Charakter pojmu a definice informace 37 Analogie se dá chápat jako podtyp ekvivokace. Jeden termín se sice vztahuje k více pojmům, ale na základě nějaké podobnosti. Ko- runa stromu – koruna krále. Zdravý – o léku, o živočichu a o moči. Z hlediska samotných termínů informační vědu jako interdiscipli- nární obor může zajímat, jestli různé disciplíny, ze kterých čerpá, míní termínem „informace“ to stejné (univocita) nebo každá něco trochu jiného, i když s podobnými vlastnostmi (analogie), nebo každá něco zcela jiného (ekvivocita). Řešení této problematiky je důležité, ale má-li být věda založena na poznání skutečnosti, nemůže opominout oblast samotných pojmů. Termíny jsou totiž jako instrumentální znaky záležitostí konvence a záleží na vědecké komunitě, který termín přidělí jakému pojmu. Naopak pojmy jsou formální znaky, které jsou kauzálně spojeny se samotnou poznávanou skutečností. Jsou to na rozdíl od termínů znaky přirozené, proto je není možné libovolně určovat na základě konvence, ale je třeba je chápat jako nutné produkty poznání. Pro- blém pojmů tedy již není záležitostí vědecké terminologie, ale vě- deckého bádání jako takového.
  • 39. Informace, komunikace a bytí 38 U samotných pojmů jde o to, jakým způsobem je v soudu přidělo- ván obsah pojmu na místě predikátu rozsahu pojmu na místě sub- jektu. Když tvrdíme, že „Sokrates je člověk“, tak to znamená, že přidělujeme vše, co vystihujeme pojmem člověk, objektům, které jsou v rozsahu pojmu Sokrates (v tomto případě jde o jediné indivi- duum). To je univokální způsob vypovídání pojmů. Pokud máme ekvivokální termín, pak to znamená, že se pod termínem skrývá více pojmů, které můžeme každý zvlášť univokálně vypovídat. Neexistuje tedy žádný ekvivokální pojem, ale jen ekvivo- kální termín, který označuje univokálně vypovídatelné pojmy. Jak je to ale s analogií? Je to skutečně poddruh ekvivokace? Vý- znamná škola aristotelské filosofie navazující na dílo sv. Tomáše Akvinského považuje analogický způsob vypovídání za střed mezi vypovídáním univokálním a ekvivokálním, které má oporu v samotné skutečnosti, což znamená, že je pomocí jednoho pojmu možné vypovídat o věcech, které mají něco společné a zároveň se něčím liší, a to na základě vztahu, který mezi sebou mají. Jak bylo řečeno, při univokaci se celý obsah pojmu na místě predikátu vypo- vídá o všech členech rozsahu pojmu na místě subjektu; to znamená, že se s nimi intencionálně ztotožňuje. Ekvivokální pojem neexistuje (ekvivokální je jen termín, který sdružuje více pojmů, které se mo- hou univokálně vypovídat). Při analogické predikaci se přiděluje jednotlivým členům rozsahu pojmu na místě subjektu pouze část obsahu pojmu na místě predikátu. V pojmu se však aktuálně, ale implicitně a konfúzně vyskytují diference, které jsou vzájemně ne- slučitelné, ty jsou přidělovány zvlášť podle typu věci, o kterou se jedná. V zásadě existují dva typy analogie, a to analogie atributivní ne- boli proporční a analogie proporcionální. Oba tyto typy analogie popisuje sv. Tomáš ve svém spisu O pravdě (De ver. 2, 1110 ): 10 „Est enim quaedam convenientia inter ipsa quorum est ad invicem proportio, eo quod habent determinatam distantiam vel aliam habitudinem ad invicem, sicut binarius cum unitate, eo quod est eius duplum; convenientia etiam quandoque attenditur non duorum ad invicem inter quae sit proportio sed magis duarum ad invicem proportionum, sicut senarius convenit cum
  • 40. II. Charakter pojmu a definice informace 39 Existuje určitá shoda mezi věcmi, které jsou vzájemně vztaženy (je mezi nimi poměr), protože mají navzájem vymezenou vzdálenost nebo jiný vztah, jako množství dvou má vztah k jednotce, protože je jejím dvojnásobkem. Někdy zase pozorujeme shodu nikoli dvou věcí navzájem, mezi nimiž je vztah, nýbrž spíše dvou vztahů (poměrů) navzájem, jako se počet šesti shoduje s počtem čtyř proto, že šest je dvojnásobkem tří tak, jako čtyři dvou. První shoda je proporční, druhá proporcionální. V prvním typu shody shledáváme, že něco vypovídá analogicky o dvou věcech, z nichž jedna má vztah k druhé. Takto se „jsoucno“ vypovídá o sub- stanci a o akcidentu na základě vztahu, který má akcident k substanci, a „zdravé“ se vypovídá o moči a o živočichu na základě toho, že moč má nějaký vztah ke zdraví živočicha. Někdy však se něco analogicky vypovídá druhým způsobem shody, když se například jméno „vidění“ vypovídá o tělesném zraku i o ro- zumu na základě toho, že zrak je v oku tak, jako rozum v mysli. (Užito překladu: Dvořák, 2007) Proporční neboli atributivní analogii můžeme zobrazit pomocí ná- sledujícího schématu. quaternario ex hoc quod sicut senarius est duplum ternarii, ita quaternarius binarii. Prima ergo convenientia est proportionis, secunda autem proportionalitatis; unde et secundum modum primae convenientiae invenimus aliquid analogice dictum de duobus quorum unum ad alterum habitudinem habet; sicut ens dicitur de substantia et accidente ex habitudine quam accidens ad substantiam habet; et sanum dicitur de urina et animali, ex eo quod urina habet aliquam habitudinem ad sanitatem animalis. Quandoque vero dicitur aliquid analogice secundo modo convenientiae; sicut nomen visus dicitur de visu corporali et intellectu, eo quod sicut visus est in oculo, ita intellectus in mente.“ (Tomáš Akvinský. De ver. 2, 11)
  • 41. Informace, komunikace a bytí 40 Atributivní analogie pojmu slovo „zdravý“ objekt ↓ objekt lék ← 2 1 3 → moč ↓ designace ↓ designace ↓ příčina → živočich ← symptom objekt 1=zdravý 1+2=zdraví působící 1+3= zdravého označující Pojem zdravý tu vypovídá o třech věcech, o jedné primárně (o ži- vočichu), o zbylých dvou sekundárně na základě jejich vztahu k věci první. Když vypovídáme „zdravý“ o léku, máme vlastně na mysli zdraví živočichu působící, když to tvrdíme o živočichu, myslíme zdravý živočich, když řekneme „zdravá“ o moči, míníme zdravého živočicha označující. Důležité je, že se podle některých filosofů (kupříkladu Francisca Suareze) ve všech věcech nějak vyskytuje forma spojená především s primárním denotátem, proto je jediný pojem přidělitelný třem věcem, i když každé trochu jinak. Tak je teoreticky možno říct: „Živočich, lék a moč jsou zdraví“. Všem těmto členům se přidělí pojmově uchopená forma zdraví, kterou mají všechny subjekty společnou (odvozená je právě od pojmu živočicha), a každému zvlášť to, co jeho vztah ke zdraví specifikuje (mající, působící, označující), to vše pomocí jednoho analogického pojmu. Samotní tomisté (např. Gredt, 2009) považují atributivní analogii za druh ekvivokace a vlastní analogické vypovídání podle nich pro- bíhá pomocí analogie proporcionální, v níž je virtuálně přítomna atributivní analogie v tom smyslu, že jeden z pojmů je považován za primární. Proporcionální analogii můžeme zobrazit pomocí následujícího schématu.
  • 42. II. Charakter pojmu a definice informace 41 Proporcionální analogie pojmu slovo „vidění“ objekt ↓ objekt zrak ← 2 1 3 → rozum ↓ analogický pojem ↓ oko mysl objekt objekt 1=funkce poznávací mohutnosti 1+2=zrakové poznání 1+3= rozumové poznání Pojem vidění se tu přiděluje dvěma funkcím (zraku a rozumu) různých poznávacích orgánů (oka a mysli) na základě stejného vztahu obou ke svým orgánům. Část obsahu, kterou mají společnou (funkce orgánu) se přiděluje oběma; části, kterými se liší, jsou při- dělovány každé zvlášť. Tyto části jsou protikladné (tělesný – netě- lesný), ale jsou obsaženy aktuálně v pojmu implicitním a konfúzním způsobem. Vzhledem k tomu, že je těžko udržitelná Suarezova teorie o stejné formě nacházející se v léku, živočichu i moči, zatímco je zjevné, že zrak i rozum nějakou stejnou formu mají (byť jaksi „znečišťěnou“ protikladnými diferencemi), budeme považovat spolu s tomisty za pravé analogické vypovídání pojmů analogii proporcionální a ana- logii atributivní budeme považovat za analogii vnější, a tedy za podtyp ekvivokace. Nyní, když jsme stručně pojednali o problematice způsobu vypovídání, můžeme se pustit do zkoumání otázky, zda je informace pojem univokální či analogický nebo zda jde jen o ekvivokální termín.
  • 43. Informace, komunikace a bytí 42 II.4 Je informace termín ekvivokální? Když si namátkou projdeme pár definic pojmu informace, na první pohled by se mohlo zdát, že jde o termín vypovídající ekvivokálně. Můžeme se dočíst, že informace je 1. míra odstranění neurčitosti systému (Shannon, 1998); 2. omezení variety (Ashby, 1961); 3. schopnost organizovat nebo v organizovaném stavu udržovat (Stonier, 2002); 4. rozdíl, který produkuje rozdíl (Bateson, 2002); 5. obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu při- způsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním (Wiener, 1948); 6. psychofyziologický jev a proces (Cejpek, 1998; kognitivní psychologie); 7. data cirkulující ve strojích (informatika); 8. znakově zaznamenaný údaj o prostředí mající potenci proměnit se na poznatek (knihovnictví a informační věda); 9. obsah sdělení, který je k něčemu užitečný (běžný význam). II.5 Je informace pojem univokální? Při bližším pohledu však vidíme, že za těmito rozličnými způsoby vymezení informace se nachází společné jádro. Termín podle růz- ných definic označuje jakési určování, vymezování či schopnost rozhodování, která je dána odstraněním neurčitosti. Dobře je to pa- trné z definice, kterou najdeme v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy, kde se píše: V nejobecnějším slova smyslu se informac[e] chápe jako údaj o reál- ném prostředí, o jeho stavu a procesech v něm probíhajících. Infor- mace snižuje nebo odstraňuje neurčitost systému (např. příjemce in- formace); množství informace je dáno rozdílem mezi stavem neur- čitosti systému (entropie), kterou měl systém před přijetím informace a stavem neurčitosti, která se přijetím informace odstranila. V tomto
  • 44. II. Charakter pojmu a definice informace 43 smyslu může být informace považována jak za vlastnost organizo- vané hmoty vyjadřující její hloubkovou strukturu (varietu), tak za produkt poznání fixovaný ve znakové podobě v informačních nosi- čích. V informační vědě a knihovnictví se informací rozumí přede- vším sdělení, komunikovatelný poznatek, který má význam pro pří- jemce nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními rozhodova- cími možnostmi. Významné pro informační vědu je také pojetí in- formace jako psychofyziologického jevu a procesu, tedy jako sou- části lidského vědomí (např. N. Wiener definuje informaci jako "ob- sah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobu- jeme a působíme na něj svým přizpůsobováním"). V exaktní vědě se např. za informaci považuje sdělení, které vyhovuje přísným krite- riím logiky či příslušné vědy. V ekonomické vědě se informací ro- zumí sdělení, jehož výsledkem může být zisk nebo užitek. V oblasti výpočetní techniky se za informaci považuje kvantitativní vyjádření obsahu zprávy. Za jednotku informace se ve výpočetní technice po- važuje rozhodnutí mezi dvěma alternativami (0, 1) a vyjadřuje se jednotkou nazvanou bit. (TDKIV, 2005) Vidíme, že v textu je většina rozdílných definic uvedených v předchozí kapitole elegantně spojena a zastřešena významem, kte- rým je snížení neurčitosti systému. Jde tedy o nějaký princip, který něco jsoucího určuje a vymezuje (tj. snižuje jeho neurčitost), ať už jde o systém, který má vědomí nebo ne. Z tohoto pohledu by se informace mohla jevit jako rodový pojem, který může být univokálně přidělen jednotlivým druhům. To si mů- žeme zobrazit pomocí známého Porfyriova stromu.11 11 Určování pomocí binárních opozic (bitů) na Porfyriovu stromu si všímá Ján Pavlík (Pavlík, 2004).
  • 45. Informace, komunikace a bytí 44 Univokální klasifikace pojmu informace pomocí Porfyriova stromu nejvyšší Informace rod organizující skrze poznání rozdíl rozdíl pouze orga- nizující střední rod Sémantická informace nejvyšší druh Strukt. inf. obohacující poznání skrze znaky rozdíl rozdíl obohacující poznání bez znaků nejnižší rod Znaková informace střední druh Neznak. inf. užívající písma rozdíl rozdíl neužívající písma nejnižší Textová informace druh Netext. inf. Přitom tento strom není jen jakousi konvenčně ustanovenou po- můckou, ale má svou oporu v ontologii. Náš strom typů informace totiž přibližně kopíruje klasické aristotelské dělení substancí směřu- jící až k člověku.
  • 46. II. Charakter pojmu a definice informace 45 Porfyriův strom (převzato z: http://klimes.mysteria.cz) Když opomineme rozlišení substancí na tělesné a netělesné, tak druhým nejvyšším rozlišením je dělení toho, co je tělesné, na živé a neživé. Vše, co je jsoucí, je nějak určováno, ne vše jsoucí však je určováno skrze vlastní poznání. To četní filosofové (kupříkladu Šmajs, 2001) přiznávají až živým organismům. Z tohoto pohledu dělení na živé a neživé odpovídá dělení informace na sémantickou a strukturní.12 Dalším dělením je třídění živých organismů na ty, které mají smyslové poznání, a na ty, které nikoliv. Smyslové poznání je však podmínkou pro to, aby bylo možné užívat a rozeznávat znaky. Je zřejmé, že v říši zvířat se znaků užívá, i když jde o kódy, které ne- vznikají na základě konvence, ale jsou dány instinktivně. Dělení 12 Je sice možné se přít, zda i rostliny poznávají, ale to je spíše spor o termín „poznání“. Ti kteří považují za poznání i čtení vlastního genetického kódu a schopnost adaptace na prostředí, připisují pochopitelně poznání i rostlinám.
  • 47. Informace, komunikace a bytí 46 sémantické informace na znakovou a neznakovou tedy odpovídá dělení živých tvorů na ty, kteří užívají smyslů (živočichy), a ty, kteří nikoliv (rostliny). A nakonec se rozlišují smysloví živočichové na ty, kteří mají ro- zum, a na ty, kteří ne. Živočichem rozumným je pak člověk. Rozum- nost člověka spočívá v jeho schopnosti tvořit abstraktní pojmy na základě poznání skutečnosti a operovat s nimi. Smyslově reprezento- vat pojmy a v komunikaci je sdělovat je schopen jen flexibilní zna- kový systém, kterým je přirozený jazyk. K uchování znaků přiroze- ného jazyka pak slouží písmo. Z tohoto hlediska odpovídá dělení živočichů na rozumné a nerozumné dělení informace na textovou a netextovou. Takováto univokální klasifikace informace vypadá velmi ele- gantně, ale – žel – není možná z toho důvodu, že informaci není možné považovat za rod.13 Nejde o jsoucno, ale o princip jsoucna, což je implicitně obsaženo v definicích jako „omezení variety“ či „odstranění neurčitosti“. Být určitým však musí být každé jsoucno. To znamená, že informaci můžeme považovat za princip vztahující se ke jsoucnu jako jsoucnu. Explicitně informaci za princip jsoucna považuje Stonier (Stonier, 2002), který chápe informaci vedle hmoty a energie jako stavební prvek vesmíru. II.6 Proč je informace pojem analogický? Pojem jsoucno však transcenduje nejvyšší rody, protože se vypovídá o všem, co je, nebo může být, tedy napříč nejvyššími rody. Principy 13 Tohoto faktu si všímá Pavel Trejbal, který píše: „Formální struktura definice by měla zahrnovat nejbližší vyšší rod (genus proximum) a druhový rozdíl (differentia specifica) definovaného pojmu. Jak ale vidíme, veškeré zmíněné definice se lišily nejen v druhovém rozdílu, ale dokonce v samotném rodě, což je na první pohled zarážející (jednou byl tímto rodem znakový projev, příště míra neuspořádanosti a nakonec diference). Z toho vyplývá, že buď je tento pojem natolik abstraktní, že již nelze nalézt nejbližší vyšší rod (jako je tomu například s pojmem „bytí“) [zvýraznil J.S.] , nebo že naše neúspěšné snažení má původ v samotné neuchopitelnosti informace našimi současnými pojmovými nástroji.“ (Trejbal, 2009)
  • 48. II. Charakter pojmu a definice informace 47 jsoucna konstituují jsoucno. Je-li informace principem jsoucna, pak společně s pojmem jsoucna přesahuje všechny kategorie, tj. nejvyšší rody. Avšak univokálně je možné pojmy vypovídat pouze uvnitř kategorií, protože pojem přesahující kategorie musí v sobě obsahovat diference, kterým se kategorie od sebe liší, proto jej není v jednotli- vých kategoriích možno přidělovat jednoznačně. Naopak rodové pojmy v sobě diference neobsahují, protože rod je vůči druhu v po- tenci a diference je to, co jej aktualizuje – takže rod s diferencí už není rod, ale druh. Pod pojem jsoucno je však nutné zahrnout i jed- notlivé diference, protože i ony jsou jsoucny. Jsoucno se tedy nevy- povídá univokálně. Avšak nevypovídá se ani ekvivokálně, protože jinak by šlo o termín, kterým by se vše jsoucí nesjednocovalo, bylo by to pouhé prázdné slovo. Jsoucno se tedy vypovídá analogicky společně se svými principy (viz: Aristoteles, 2003; Fuchs, 2004). Tedy informace je analogický pojem. Nejvyššími rody jsou tzv. kategorie. Dva základní typy kategorií, pod které lze vše jsoucí shrnout, jsou substance (podstata) a akcident (případek). Substanci charakterizuje to, že je sama v sobě (in se) a skrze sebe (per se) – je na nic jiného neredukovatelným základem (Porfyriův strom, o němž jsme se zmínili, se týkal právě kategorie substance). Substance je odlišná od všeho ostatního a je nedělitelná bez toho, že by došlo k jejímu zániku. Substancí je kupříkladu člověk. Druhou kategorií je akcident, který je charakterizován tím, že se nachází v něčem jiném (in alio) a skrze toto jiné má bytí. Akcident se nachází buď přímo na substanci, či na jiném akcidentu – posledním základem akcidentu je právě substance. Akcidentem je kupříkladu být moudrý. Jde o něco, co nemá samostatné bytí, ale je modifikací bytí jiného – modifikací substance. Případek moudrý se nachází kupříkladu na člověku jako jeho nahodilá vlastnost. Jsoucno je o substanci a akcidentu vypovídáno podobně jako vi- dění o zraku a o rozumu - substance se má ke svému bytí (v sobě) jako akcident ke svému bytí (v jiném). Avšak vypovídá-li se tak jsoucno, vypovídá se tak spolu s ním i jeho princip – informace.
  • 49. Informace, komunikace a bytí 48 Je-li informace organizující princip jsoucna a nejvyššími kategoriemi jsoucna jsou substance a akcident, pak informace v jednom případě je výrazem omezení variety hmoty, díky které je substance tím, čím je, v druhém je výrazem určení samotné sub- stance, skrze které náleží substanci jisté akcidenty. Uveďme trochu nepřesný,14 ale snad pro objasnění užitečný pří- klad. Konkrétní genetický kód určuje člověka po jeho tělesné stránce. Jelikož je člověk jedinou substancí tělesně duchovou, mů- žeme s trochou nadsázky tvrdit, že se tento kód spolupodílí na ucho- vávání integrity člověka jako substance – individua. Náleží tedy k informaci konstituující substanci. Bez genetického kódu se člověk neobejde. Naopak nějaký poznatek o skutečnosti, který člověk získává a uchovává ve své paměti, jej sice také nějak určuje, ale není pro jeho identitu nezbytně nutný. Je něčím, co mu náleží, ale neurčuje jej to v jeho samotném bytí. Aby poznatek člověk mohl mít, musí však mít smysly, mozek atd., a to konstituoval právě genetický kód. Poznatek je tedy akcident, který předpokládá plně určenou substanci a nachází se na ní jako na svém nositeli. Informaci tedy můžeme dělit v souladu s nejvyššími kategoriemi na substanciální a akcidentální. Nicméně je tu jistý rozdíl. Zatímco substance je primární vůči ak- cidentu na ontologické i epistemiologické rovině (nejprve je něco ně- čím a pak to má nějakou jakost, nejprve se ptáme, co něco je, a pak teprve, jaké to je), informace substanciální sice předchází informaci akcidentální v řádu bytí, v řádu poznání však byl pojem informace poprvé precizován na základě akcidentu kvantity, čímž vznikla tzv. matematická teorie informace. Pojem informace se pak šířil do dal- ších oblastí právě díky této teorii, takže můžeme říct, že informace akcidentální, konkrétně kvantitativní, předchází pojmu substanciální informace z epistemiologického hlediska (podobně jako Stvořitel předchází stvořenému světu v řádu bytí, v řádu poznání je nejprve 14 Příklad je nepřesný proto, že genetický kód není substanciální forma věci. Maximálně se dá chápat jako jeden z jejích projevů.
  • 50. II. Charakter pojmu a definice informace 49 poznáván stvořený svět a z něho je usuzováno na Stvořitele). Navíc ze samotných definic informace je zřejmé, že pojem informace je nějak k poznání vztahován. Spojovat jej i se skutečnostmi, kde o poznání ve vlastním slova smyslu nejde, můžeme právě díky tomu, že jde o pojem analogický. Podobně můžeme hovořit o informaci substanciální či kvalitativní s tím, že primárně je informace pojem spjatý s akcidentem kvantity, popřípadě s akcidentem činnosti spjaté s kvantitou. Nyní můžeme informaci definovat jako analogický pojem takto: Informace je analogicky chápaná míra určitosti, kterou substanci- ální/akcidentální forma musí dodat první materii/substanci, aby mohla existovat konkrétní substance/akcident, přičemž platí, že vlastní smysl pojmu informace je odvozen od akcidentu kvantity. K bližší specifikaci této definice se dostaneme v dalších částech textu.Na základě výše uvedených poznatků se v následující kapitole pokusíme klasifikovat informaci tak, aby o ní bylo možné vypovídat univokálně.
  • 51.
  • 52. III. Klasifikace informace 51 III. Klasifikace informace Univokální třídění informace provedeme tak, že budeme provádět klasifikaci ve dvou kategoriích – substanciální a akcidentální informace. Na tyto kategorie se však můžeme podívat ze dvou hledisek. Mů- žeme informaci chápat jako princip substanci či akcidenty určující. V takovém případě bychom hovořili o vnitřní strukturní informaci substance či akcidentu. V tomto případě je třeba dát přednost hle- disku ontologickému, protože se pohybujeme v řádu bytí. Z tohoto pohledu by univokální třídění vnitřní strukturní informace substance de facto kopírovalo Porfyriův strom, kterým se rozlišují druhy substancí. Klasifikace vnitřní strukturní informace substance nejvyšší Vnitřní strukturní informace druh organizující živé substance rozdíl rozdíl organizující neživé substance střední rod Biotická informace nejvyšší druh Abiot. inf. umožňující smyslové poznání rozdíl rozdíl neumožňující smyslové poznání nejnižší rod Sensibilní informace střední druh Veget.. inf. umožňující rozumové poznání písma rozdíl rozdíl neumožňující rozumové poznání nejnižší Humánní informace druh Animál. inf.
  • 53. Informace, komunikace a bytí 52 Podobně by se pak dělila informace určující akcidenty podle růz- ných typů akcidentů: kvalita, kvantita, prostor, čas, vztah, činnost, trpnost atd. Můžeme také informaci chápat jako něco, co určuje a vymezuje ještě něco jiného, než to, co určuje v jeho bytí, tzn. jako něco co určuje a vymezuje poznání. V takovém případě je informace akci- dentem poznávajícího subjektu, jakkoliv jde o informaci o substanci či o akcidentu. Zde je primárním řád poznání a informaci s ním spjatou můžeme nazvat informací sémantickou. Tato sémantická informace se skrze poznání subjektu může projevit navenek a zhmotnit se v nějaké akcidentálně určené struktuře, a to buď přiro- zené nebo kulturní. Informace spjatá s poznáním se jako imanentní činnost týká akcidentu kvality. Informace, která je výrazem vnějšími vazbami vzniklé struktury, je primárně spjatá s akcidentem činnosti (popř. trpnosti). Informaci spojenou s řádem poznání můžeme třídit následujícím způsobem: Klasifikace informace spjaté s poznáním (akcident kvality) nejvyšší Epigen. informace rod je obrazem vnějšího světa rozdíl rozdíl není obrazem vnějšího světa střední rod Kognitivní informace nejvyšší druh Veget. inf. je abstrakcí od hmotných podmínek rozdíl rozdíl není abstrakcí od hmotných podmínek nejnižší Abstraktní informace druh Konkr. inf. Informaci, která vzniká projevem poznání navenek, tedy transitivní (kategoriální) činností, můžeme rozdělit následujícím způsobem.
  • 54. III. Klasifikace informace 53 Informace vzniklá kategoriální činností rod Vnější strukturní informace rod vzniká abstraktním poznáním rozdíl rozdíl nevzniká abstraktním poznáním druh Sociokult. informace druh Inform. ekosyst. Pro pochopení těchto schématů je zřejmě nejprve třeba vysvětlit, co rozumíme pojmy imanentní a tranzitivní činnost. Činnost je ně- jaké produkování účinku. Pokud je účinek produkován vně subjektu, který činností působí, hovoříme o činnosti tranzitivní, pokud se na- venek neprojevuje, hovoříme o činnosti imanentní. Imanentní činnost nepatří ke kategoriální činnosti, ale je první kvalitou modifikující substanci. K imanentním činnostem patří poznání, k tranzitivním činnostem jednání a tvoření. Ačkoliv je poznání činnost imanentní, je předpokladem k činnostem tranzitivním (kupříkladu člověk po- znává, co by měl udělat, a vůlí se rozhodne jednat a jedná). Na schématech dělíme informaci na tu, která je výsledkem ima- nentní a tranzitivní činnosti. V prvním případě jde o informaci, která se nachází jako akcident uvnitř poznávajícího subjektu jako jeho kvalita. Tento akcident není totožný s vnitřní strukturou organismu, ale je jí nesen. Protože existuje tendence považovat genetický kód za vnitřní strukturní informaci živého organismu, pro zdůraznění, že nejde o tento kód, jsme tuto informaci nazvali epigenetickou. Může jít o informaci, která je sice založena na impulzu z vnější skutečnosti, ale není reprezentována uvnitř subjektu jako obraz této skutečnosti. Pokud se zraním, tak silná bolest mě informuje o mém zranění, ale nevytváří kognitivní obraz tohoto zranění. Takovouto informaci můžeme označit za vegetativní. Pokud vzniká působením skutečnosti v subjektu obraz této skutečnosti, pak už můžeme hovořit o informaci kognitivní.
  • 55. Informace, komunikace a bytí 54 Takový obraz může být dvojího typu. Buď je plně spojen s konkrétními podmínkami, které se s předmětem pojí a jsou naho- dilé, jednotlivé a přístupné smyslům (sensibilní), ať už jde o obraz vnějšího přítomného předmětu, nebo představu předmětu nepřítom- ného; nebo od těchto podmínek abstrahuje a ponechává na předmětu jen to, co je nutné, obecné a přístupné rozumu (inteligibilní). Podle toho tedy rozlišujeme informaci na sensibilní a inteligibilní neboli konkrétní či abstraktní. Jak už jsme řekli, poznání slouží jako předpoklad k tranzitivní činnosti. Tranzitivní činnost je vlastní kategoriální činnost. Mezi tyto činnosti patří buď chování založené na instinktu, nebo jednání a tvo- ření. Jednání je činnost zaměřená na zdokonalení subjektu, který jedná, tvoření je zaměřeno na vznik nových předmětů. Tranzitivní činností vznikají akcidentální informační vazby, které můžeme na- zvat vnější strukturní informací. Pokud je činnost založená na instinktu, pak vzniká přirozená informace ekosystému. Když je činnost založena na abstraktní infor- maci jako lidské jednání a tvoření, pak vzniká informace sociokulturní. Můžeme si zde povšimnout jakési linie vymezování a určování od vnitřní strukturní informace substance člověka až po sociokulturní informaci. Nyní si to přehledně vyjádříme následujícími tabulkami (tabulky je třeba číst zleva doprava). Nejprve obecně. Vnitřní strukturní informace Typ činnosti Co je určováno? Co určuje? Co je výsledek? Co je informace? vznik či zánik první materie substanciální forma substance analogicky chápaná míra určitosti dodaná první materii alterace substance akcidentální forma akcident analogicky chápaná míra určitosti dodaná substanci A nyní v řádu lidské činnosti.
  • 56. III. Klasifikace informace 55 Sémantická informace a vnější strukturní informace Typ činnosti Co je určováno? Co určuje? Co je výsledek? Co je informace? poznání poznávací mohutnost substanciální či akcidentální forma substance analogicky chápaná míra určitosti dodaná poznávací mohutnosti tvoření (alterace) substance akcidentální formy agregát (nevlastní sociokulturní jsoucno) analogicky chápaná míra určitosti dodaná substanci Tuto linii určování se nyní pokusíme sledovat a demonstrovat na příkladech. III.1 Vnitřní strukturní informace substanciální Vnitřní strukturní informace člověka je výrazem lidské esence, kte- rou konstituuje specifická substanciální forma, kterou aristotelská tradice (od Aristotela (1996) po Driesche (1933)) nazývá duší. Duše určuje první materii, která je zcela beztvará; je čirou potencí. Lid- skou esenci tvoří první látka určená podstatnou formou. Člověk je tím, čím je, skrze svou esenci. Co je tu však informací? Můžeme ji ztotožnit s formou? Etymolo- gicky by to sedělo, ale to bychom informaci ztotožnili s filosofickou kategorií, která nepotřebuje nahrazení. Můžeme informaci ztotožnit s esencí? V tomto případě platí totéž, co v případě předchozím. Co je to tedy vnitřní strukturní informace? Potřebujeme tuto kategorii? Zdá se, že na ontologické úrovni nikoliv. Potřebujeme ji však podle všeho pro úrovně další, a proto nemůžeme fundamentální úroveň opomi- nout. Považujme tedy v metaforickém smyslu (to nám právě umož- ňuje fakt, že informace je analogický pojem) vnitřní strukturní in- formaci za „míru“ určitosti, kterou musí forma dodat látce, aby vznikla právě taková esence, jaká má vzniknout. Vznik člověka je
  • 57. Informace, komunikace a bytí 56 proto aktualizací vnitřní strukturní informace, tj. dodání takového „množství“ určitosti, které je potřeba k tomu, aby byl člověk člově- kem.15 To znamená že entropie člověka jako člověka (tj. substance) je nulová. Jak si to názorně (metaforicky) představit? Představme si, že mohou existovat jen taková hmotná jsoucna, která se (numericky) skládají ze čtyř prvků. Prvky, které lze na čtyřech pozicích kombinovat jsou rovněž čtyři - oheň ▲, vzduch ▲ , voda ▼a země ▼. Tyto čtyři prvky jsou elementárním určením bez- tvaré první látky a vše, co na světě může být, vzniká pomocí kombi- nace těchto prvků, přičemž na pořadí prvků záleží. Konfigurace je vždy čtyřmístná a jednotlivé prvky se mohou v jedné konfiguraci opakovat. Kombinace těchto prvků tvoří esenci každé hmotné věci. Dejme tomu, že existuje svět, kde se nachází ideje věcí, které existují nebo mohou existovat. Úkolem demiurga je ideje potenciál- ních jsoucen přivést k bytí (akt existence). Pro hmotná jsoucna exis- tuje 44 konfigurací (výpočet počtu konfigurací je variace s opakováním a jedná se o dekadicky vyjádřenou varietu systému), tzn. 256 idejí. Předpokládejme, že esence člověka je tvořena konfigu- rací ▼▼▼▲ a úkolem demiurga je stvořit člověka. Demiurg vstupuje do říše idejí hmotných jsoucen, kde se ideje nachází bez jakéhokoliv uspořádání. Demiurg musí ke každé ideji přistupovat zvlášť a ptát se na umístění jednotlivých prvků otázkou ANO-NE. Informace je ma- ximální počet otázek, které musí položit, aby s absolutní jistotou věděl, jakou ideu má před sebou. Aby snížil neurčitost na nulu musí položit u každé ideje maximálně log2 Sn neboli n·log2 S otázek,16 na 15 Aby vzniklo jsoucno, je třeba, aby k esenci přistoupil ještě druhý akt, kterým je existence, je to akt neomezený, jehož účinky omezuje právě esence. Existence se má k esenci jako forma k látce, tedy jako akt k potenci. Tím však nechceme už tak dost náročný výklad zatěžovat. Nicméně je možno říci, že esence se vůči existenci chová informačně – omezuje neomezenou kapacitu existence. Tím se druhý akt (existence) liší od aktu prvního (substanciální formy). Zatímco informačně se vzhledem k první materii (potenci) chová forma (akt) - je to právě ona, kdo formu určuje, vymezuje a produkuje rozdíl v látce - naopak vůči druhému aktu (existenci) se chová informačně potence, kterou je esence jsoucna. 16 Jde o výpočet binární variety systému, která vyjadřuje, kolik bitů je třeba k odstranění neurčitosti, užitý vzorec odpovídá Hartleyovu vzorci pro výpočet informace H=n·log2 S; ke
  • 58. III. Klasifikace informace 57 které dostane odpověď ano nebo ne. S je počet symbolů a n je počet pozic, na kterých se mohou prvky vyskytovat, jde o variaci prvků s opakováním, která se vypočítá umocněním počtu pozic počtem prvků, což činí 44 , tedy 256. To je zároveň počet všech možných konfigurací, tedy počet idejí. Máme tedy: log2 256 = 4·log24 = 8. Demiurg tedy potřebuje 8 bitů informace, aby aktualizoval esenci člověka. V tomto světě tedy vnitřní strukturní informace člověka (stejně jako ostatních věcí) je 8 bitů. (Předpokládejme, že esenci, která je v říši idejí druhově jedna, může demiurg aktualizovat kolikrát chce, takže může existovat množství substancí s lidskou esencí – tedy lidí může být na světě mnoho). III.2 Vnitřní strukturní informace akcidentální Člověk je substancí, kterou dělá takovou, jaká je, právě jeho esence. Z esence však vyplývají jistá akcidentální určení, která člověk ne- může nemít (člověk je tělesný tvor, proto nemůže nebýt rozlehlý atd.). Akcidenty, které substance nemůže nemít, se nazývají atributy nebo propriové vlastnosti. Ty společně s akcidenty, které má člověk nahodile (být moudrý), vymezují substanci v její jakosti. Jsou dány akcidentálními formami, které určují substanci podobně jako sub- stanciální forma určuje materii (proto se někdy substanci říká druhá látka). Vnitřní strukturní informaci akcidentu můžeme nazvat „mí- rou“ určitosti, kterou je třeba dodat substanci, aby na ní mohl být ten či onen akcident. Entropie člověka je ze strany esence a atributů nulová, člověk však není zcela omezen a určen co do akcidentů. Opět si vypomozme hypotetickou říší idejí. Pokud máme již hoto- vého člověka, máme již vybranou konfiguraci prvků ▼▼▼▲ , která se nemůže změnit bez toho, že by člověk přestal být člověkem (vari- eta systému je omezena na nulu vzhledem k lidskosti). Co do esence je člověk zcela určitým, tato konfigurace esence musí být zachována. stejnému výsledku však dospějeme, užijeme-li Shannonova vzorce pro informaci I (n)=-log2 p(n), kde n znamená zprávu a p pravděpodobnost, že bude vybrána ze všech možných zpráv.