Determinanty, členy, zájmena

1. www.deutschweb.net
Determinanty
a zájmena
Pronomina
Artikel und

2. 3. Determinanty/členy a zájmena
Determinanty jsou v podstatě členy. Některé z těchto slov (jako mein, welches, ein
anderes) se však běžně mezi členy nepočítají, ačkoliv mají tutéž funkci. Proto se všechny
tyto slova zde označují jako determinanty.
Determinanty jsou slova, která nenesou téměř žádný význam a stojí před podstatným
jménem (1). Mezi determinantem a podstatným jménem mohou stát i jiná slova, zej-
ména přídavná jména (2). Determinant se shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle
a gramatickém pádě.
1 Kannst du mir einen Gefallen tun? Můžeš mi udělat laskavost?
Hast du meine Brille gesehen? Neviděl jsi moje brýle?
2 Trier ist eine sehr alte Stadt. Trier je velmi starobylé město.
Wer ist denn dieser komische Typ? Kdo je ten legrační člověk?
Skloňování podstatných jmen je do značné míry vyjádřeno právě determinantem (3).
V množném čísle jsou determinanty všech tří rodů stejné (4).
3 durch die Straße ulicí 4. pád
auf der Straße na ulici 3. pád
4 die Söhne Sarahs synové Sáry mn.č. mužského rodu
die Töchter Sarahs dcery Sáry mn.č. ženského rodu
► Rozlišujeme několik druhů determinantů:
Určitý člen das Buch, die Bücher kniha, knihy
Neurčitý člen ein Buch kniha
„Nulový člen“ Bücher knihy

3. Přivlastňovací det. mein Buch, Ihr Buch moje kniha, jeho kniha
Ukazovací determinant dieses Buch tato kniha
Kvantitativní det. viele Bücher, einige Bücher mnoho knih, některé knihy
Identifikační determinant ein anderes Buch další kniha
Tázací determinant welches Buch? která kniha?
Záporný determinant kein Buch žádná kniha
Vztažný determinant dessen Buch jehož kniha
► Velká část determinantů se mění v závislosti na rodě, čísle a pádě, jiné jsou částečně
nebo zcela nesklonné.
Zájmena jsou slova, která zastupují podstatná jména (1-2) nebo předchozí (3) či
následující (4) výpovědi.
1 Wer ist denn dieser komische Typ? Kdo je ten chlápek? Nikdy jsem ho tady
Ich habe ihn hier noch nie gesehen. neviděl.
2 Trier ist eine sehr alte Stadt. Sie wurde von Trier je starobylé město. Bylo založené
den Römern gegründet. Římany.
3 - Wie spät ist es? - Kolik je hodin?
- Das weiß ich nicht. - To nevím.
4 Es ist wichtig, dass du rechtzeitig kommst. Je důležité, abys přišel včas.
Výjimku tvoří osobní zájmena 1. a 2. osoby, která zastupují mluvčího a posluchače
Kann ich dir helfen? Mohu ti pomoct?

4. ► Přestože determinanty i zájmena mají odlišné gramatické funkce, používají se z velké
části stejná slova.
- Kennst du die Frau dort? - Znáš tu paní tamhle? determ./člen
- Nein, die kenne ich nicht. - Ne, neznám ji. Zájmeno
- Ich kann mein Buch nicht finden. - Nemohu najít svou knihu. determinant
- Ich leih dir meines. - Půjčím to svoji. Zájmeno
► Následující zájmena jsou odvozená od členů: neurčitá, přivlastňovací, ukazovací,
kvantifikační, identifikační a neurčitá, tázací, záporná.
► Kromě zájmen odvozených od detrminantů, existují tyto druhy zájmen:
Zájmena Ich komme gleich. Přijdu hned..
osobní Hast du ihn gesehen? Viděl jsi ho?
Jemand hat nach dir gefragt. Někdo se na tebe ptal.
Ist hier niemand? Je tady někdo?/ 12
Ich weiß nichts. Nic nevím.
Hier kann man nicht arbeiten Tady člověk nemůže pracovat.
Ich habe es vergessen. Zapomněl jsem to..
Es regnet. Prší.
Was ist das? Co je to?
Das weiß ich nicht. To nevím.
Zájmena Ich schäme mich. Stydím se.
zvratná Er wäscht sich. Myje se. 1.10
Zájmena Das Mädchen, das im Garten Holčička, která si hraje na zahradě,
vztažná spielt, ist meine Nichte. je moje neteř. 14.4

5. Všimněte si, že v některých případech němčina vyžaduje zájmeno, zatímco čeština niko-
liv.
♦ Osobní zájmena ve funkci podmětu: Bist du müde? [Jsi navený?]
♦ Zájmeno welch-:
Ich habe keine Zigaretten. Hast du welche? [Nemám cigarety. Ty máš? Máš nějaké?]
♦ Zájmeno zastupuje následující výpověď:
Es freut mich, dass Peter wieder Arbeit hat. [Mám radost, že má Peter opět práci.].

6. 3.1. Z ájmena osobní
Nejčastěji užívaná zájmena jsou zájmena osobní (ich [já], sie [ona], apod.).
Skloňování osobních zájmen
Singular Plural
osoba 1. 2. 3. 1. 2. 3.
já ty on ono ona my vy oni/ony Vy
1.pád ich du er es sie wir ihr sie Sie
4.pád mich dich ihn es sie uns euch sie Sie
3.pád mir dir ihm ihm ihr uns euch ihnen Ihnen
2.pád meiner deiner seiner seiner ihrer unserer eurer ihrer Ihrer
Užití osobních zájmen
► Zájmena ve 3. osobě (jednotného a množného čísla) zastupují osoby a věci.
- Wo ist Peter? - Er ist in der Schule. - Kde je Peter? - Je ve škole.
- Wo ist mein Mantel? - Kde je můj kabát?
- Er ist in der Reinigung. - Je v čistírně.
► Osobní zájmena jsou vždy vyjádřená, včetně zájmen ve funkci podmětu (s výjimkou vět roz-
kazovacích).
Ich bin müde. Jsem unavený.
Hast du Hunger? Máš hlad?

7. ► Vykání vyjádřené zájmenem Sie označuje pro jednotné i množné číslo Vy. Narozdíl
od češtiny se kombinují se slovesem ve 3. osobě množného čísla. Píše se s velkým
písmenem.
Haben Sie noch Fragen, Herr Maier? Máte ještě nějaké otázky, pane Maier?
Haben Sie noch Fragen, meine Herren? Máte ještě nějaké otázky, pánové?
Hat man Ihnen nichts gesagt? Nic Vám neřekli?
Z ájmena a předložky
Osobní zájmena se používají s předložkami místa, pokud odkazují k nějaké osobě.
Das ist meine Mutter. Hinter ihr steht meine To je moje matka. Za ní je moje teta.
Tante.
Pokud se nejedná o osobu, namísto předložky + zájmeno se užívají zájmenná příslovce.
Leg den Koffer aufs Bett und den Anzug neben Polož kufr na postel a oblek vedle něj.
ihn daneben.
Das ist unser Haus. Hinter ihm Dahinter ist ein To je náš dům. Vzadu za ním je zahrada.
Garten.
viz 6.7. Zájmenná příslovce

8. 3.2. Člen určitý , neurčitý a nulový
Nejčastěji používanými determinanty v němčině je člen určitý (der, das, die / množné
číslo die), neurčitý (pouze v jednotném čísle: ein, ein, eine) a „0“ (nulový člen).
Skloňování členu určítého (der, das, die)
Jednotné číslo Množné číslo
mužský rod střední rod ženský rod stejné pro
všechny rody
1. pád der Mann das Kind die Frau die Leute
4. pád den Mann das Kind die Frau die Leute
3. pád dem Mann dem Kind der Frau den Leuten
2. pád des Mannes des Kindes der Frau der Leute
S výjimkou množného čísla a 2. pádu se užívají stejné tvary ve funkci zájmena ukazovacího, viz
3.5.
Skloňování neurčitého členu (ein, ein, eine)
Jednotné číslo Množné číslo
mužský rod střední rod ženský rod (bez členu)
1. pád ein Mann ein Kind eine Frau Leute
4. pád einen Mann ein Kind eine Frau Leute
3. pád einem Mann einem Kind einer Frau Leuten
2. pád eines Mannes eines Kindes einer Frau Leute
Všimněte si, že neexistuje člen neurčitý v množném čísle (eine Frau – žena; Frauen –
ženy). Užívá se tvz. „nulový člen“.
2. pád množného čísla se dá použít pouze v případě, že před podstatným jménem stojí
člen nebo přídavné jméno, které vyjadřují pád.:

9. die Ansichten einiger Schüler [názory některých studentů]
die Ansichten deutscher Schüler [lnázory německých studentů]
V ostatních případech se užívají jiné tvary:
♦ Pokud rozvíjí podstatné jméno, užívá se předložkové vazby von + 3. PÁD :
die Ansichten von Schülern [názory studentů;
♦ V předložkových konstrukcích (s wegen, statt, etc.) se užívá 3. pád množného čísla:
2.pád J.Č.: wegen eines Schülers; MN.Č.: wegen Schülern
Užití členu určitého, neurčitého a „nulového“ členu“
Určitý člen se užívá, pokud odkazuje k něčemu známému z kontextu (1), vyvoditeln-
ému ze situace (2), jedinečnému (3) nebo obecně platnému (4).
1 Ist das der Film, den du mir empfohlen hast? To je ten film, který jsi mi doporučil?
2 Das Mädchen dort ist Peters Schwester. Tamhleta dívka je Petrova sestra.
3 Warst du mal auf dem Oktoberfest? Byl jsi někdy na Oktoberfestu?
4 Der Walfisch ist ein Säugetier. Velryba je savec.
Neurčitý člen (a “nulový člen” v množném čísle) odkazuje k dosud neurčenému (1),
nebo k libovolnému zástupci druhu nebo třídy (2).
1 Ich fahre mit einem Freund / mit Freunden Jedu s kamarádem/ kamarády do Španělska.
nach Spanien.
2 Du bist ein Trottel. Ty jsi blbec/idiot.

10. „Nulový člen“ se užívá:
♦ pokud se jedná o jména látková, hromadná a abstraktní (1), kromě případů, kdy před
nimi musí stát určitý člen (1a)
♦ Ve funkci spony v přísudku jmenném se sponou (ve větách se slovesy sein, werden,
bleiben) označující povolání, náboženství a národnost (2), pokud není rozvinutá
dalšími členy (2a),
♦ u vlastních jmen (3).
♦ u názvů obcí, kontinentů a většiny zemí (4), pokud nejsou rozvinuté jiným členem
(4a) - u některých zeměpisných názvů jako jsou řeky a hory stojí určitý člen (4b)
1 Wir brauchen noch Wein und Bier. Ještě potřebujeme víno a pivo.
Er hat Charme. Má kouzlo.
1a Hol den Wein aus dem Keller. Přines víno ze sklípku.
2 Er ist Arzt. Er ist Schweizer. Je lékař. Je Švýcar.
2a Er ist ein guter Arzt. Je to dobrý lékař.
3 Wo ist Thomas? Kde je Thomas?
4 Er lebt in Montreal/ Kanada. Žije v Montrealu / v Kanadě.
4a das heutige Montreal dnešní Montreal
das französischsprachige Kanada frankofonní Kanada
4b der Montblanc, die Alpen, der Rhein, die Montblanc, Alpy, Rýn, Turecko
Türkei

11. 3.3. Z ájmena ein - a welch -
Neurčitý člen se užívá ve funkci zájmena. Tvary se liší v 1. pádě mužského rodu: einer a
v 1. pádě a 4. pádě středního rodu: eins
Ich trinke ein Glas Wein. Möchtest du Dám si skleničku vína? Dáš si také jednu?
auch eins?
V množném čísle se užívá tvar welche
Zájmeno welch- existuje pouze ve m n f mn.č.
tvarech 1. a 4. pádu 1.p. welcher welches welche welche
4.p. welchen welches welche welche
Zájmeno welcher/welches/welche zastupuje v jednotném čísle podstatná jména
nepočitatelná (látky, hmoty).
- Haben wir kein Brot? - Nemáme chleba?
- Doch, hier ist welches. - Ale ano, tady je..
V množném čísle se užívá namísto zájmena ein-.
- Haben wir noch Brötchen? - Máme ještě housky?
- Ja, auf dem Tisch liegen welche. - Ano, leží na stole.

12. 3.4. D eterminanty a zájmena přivlastňovací
Determinanty a zájmena přivlastňovací označují vztah náležitosti:
Mein Auto ist in der Werkstatt. Moje auto je v servisu. determinant
Kannst du mir deines leihen? Můžeš mi půjčit svoje? Zájmeno
Přivlastňovací determinanty a zájmena jsou odvozené od osobního zájmena.
Kořen závisí na “vlastníkovi”, koncovka se shoduje v rodě, čísle a pádě s “vlastněným”.
mein Auto, dein Auto, euer Auto moje, tvoje, vase Auto
mein Auto, meine Garage, meine Motorräder moje Auto, moje garáž, moje motorky
♦ koncovka se liší podle rodu „vlastněného“
sein Vater; ihr Vater jeho otec; její otec Mužský r. (der Vater)
seine Mutter; ihre Mutter jeho matka; její matka Ženský r. (die Mutter)
Paradigma přivlastňovacích determinantů (v 1. pádě)
ich du er/es sie wir ihr sie Sie
m otec mein dein sein ihr unser euer ihr Ihr Vater
n dítě mein dein sein ihr unser euer ihr Ihr Kind
f matka mein e dein e sein e ihr e unser e eur e ihr e Ihr e Mutter
mn.č. rodiče mein e dein e sein e ihr e unser e eur e ihr e Ihr e Eltern
Všimněte si, že má-li tvar euer koncovku, ztrácí kmenové e.

13. Skloňování přivlastňovacích detrmninantů (členů)
Přivlastňovací člen se skloňuje. Model je shodný s tvary členu neurčitého (ein / ein /
eine) - ale narozdíl od něho má tvary množného čísla.
Skloňování: kořen (tvar v 1. pádě) + koncovka. Příklad mein
Jednotné číslo Množné číslo
mužský rod střední rod ženský rod pro všechny 3
rody
1.p. mein Vater mein Kind meine Mutter meine Eltern
4.p. meinen Vater mein Kind meine Mutter meine Eltern
3.p. meinem Vater meinem Kind meiner Mutter meinen Eltern
2.p. meines Vaters meines Kindes meiner Mutter meiner Eltern
Ostatní zájmena přivlatňovací se skloňují stejným způsobem
4. PÁD: deinen Vater / seinen Vater / euren Vater
3. PÁD: deinem Vater /seinem Vater / euerem Vater
2. PÁD: deines Vaters / seines Vaters / eueres Vaters
ST. ROD, 1.P. Sein Buch hatte großen Erfolg. Jeho kniha měla velký úspěch.
ST. ROD.4.P. Er nahm sein Fahrrad und fuhr weg. Popadl své kolo a odjel.
Ž.ROD, 3.P. Bitte sprechen Sie mit Ihrer Frau. Prosím Vás, promluvte si se svou ženou.
M.ROD, 3.P. Ich will nicht ihrem Vater begegnen. Nechci se setkat s jeho otcem.
MN.Č., 2.P. Wegen deiner dummen Ideen muss ich Kvůli tvým stupidním nápadům teď
jetzt Strafe zahlen. musím zaplatit pokutu.

14. Skloňování přivlastňovacíh zájmen je identické se skloňováním přivlastňovacích členů.
Výjimku tvoří 1. pád j.č. rodu mužského a středního a také 4. pád j.č rodu středního,
kde se přidává koncovka -er resp. -es.
1. PÁD MUŽSKÉHO RODU JEDNOTNÉHO ČÍSLA: meiner / deiner / seiner atd..
viz 4.1.
1. + 4. PÁD STŘEDNÍHO RODU JEDNOTNÉHO ČÍSLA: mein(e)s / dein(e)s / sein(e)s atd..
2. pád neexistuje.
Ich habe mein Buch vergessen. Kannst du mir Zapomněl jsem si svoji knihu. Můžeš mi půjčit
deines leihen? svoji?
užití determinantů a přívlastňovacích zájmen
♦ Zájmena přivlastňovací odvozená od zájmena Sie (vykání) se píší s velkým pís-
menem.
Schicken Sie uns bitte Ihren Lebenslauf. Pošlete nám, prosím Vás, Váš životopis.
♦ Zájmeno přivlastňovací se používá bez členu.
- Mein Auto ist kaputt. - Moje auto je rozbité.
- Dann fahren wir mit meinem. - Tak pojedeme mým.
Tvar determinant + přivlastňovací zájmeno existuje také, i když se užívá méně
často. Zájmeno přivlastňovací v tomto případě přejímá koncovky slabého skloňování
přídavného jména. Wir fahren mit dem meinem. [Pojedeme mým.]. AUSNAHME
♦ Vlastnictví vyjádřené v češtině být + přivlastňovací zájmeno, odpovídá v němčině
slovesu gehören + osobní zájmeno ve 3. pádě.
Dieses Buch gehört mir. Tato kniha je moje. «Tato kniha mi náleží.».

15. ► Přivlastňovací zájmena mohou stát spolu s dalšími rozvíjejícími členy.
Je třeba dodržovat pro jejich postavení ve větě následující pravidla:
♦ alle [všichni/všechny] stojí před přivlastňovacím zájmenem.
alle meine Freunde [všichni moji kamarádi]
♦ Tvary jeder/jedes/jede [každý] v jednotném čísle a viele [mnoho/hodně], mehrere [několik], einige
[někteří], manche [někteří/mnozí] v množném čísle stojí před přivlastňovacím zájmenem.
Zájmeno přivlastňovací přibírá koncovku 2. pádu množného čísla.
jeder meiner Freunde [každý můj kamarád]
mehrere meiner Freunde [několik mých kamarádů]
♦ Naopak před přivlastňovacím zájmenem stojí tvar ganz [všechen] a číslovky.
meine ganze Kraft [všechna moje síla], seine drei Schwestern [jeho tři sestry], ihr dritter Mann
[její třetí manžel]

16. 3.5. Z ájmena ukazovací
Zájmena ukazovací označují věci, osoby a jevy v určité situaci nebo textu.
Zájmena ukazovací jsou:
dieser [tento], jener [onen], der [ten]
Zájmeno jener [onen] se téměř výhradně užívá v psaném textu; v mluvené řeči se
nahrazuje der (tvar je identický s určitým členem, narozdíl od určitého členu však nese
přízvuk), často spolu s příslovcem: der dort [tamten], der hier [tento, ten tady].
Determinant Dieser Mantel gefällt mir nicht. Tenhle kabát se mi nelíbí.
Zájmeno Der dort ist viel schöner. Tamten je mnohem hezčí.
Tvary ukazovacích zájmen
mužský střední ženský mn.č.
Ukazovací zájmena mají stejné koncovky 1.PÁD dieser dieses diese diese
jako určitý člen. 4.PÁD diesen dieses diese diese
3.PÁD diesem diesem dieser diesen
2.PÁD dieses dieses dieser dieser
Zvláštnosti
♦ U zájmen ukazovacích a determinantu „der“ nelze vytvořit 2.pád
♦ Ukazovací zájmeno der přibírá v 3. pádě množného čísla jiné koncovky:
DETERMINANT ukazovací: mit den Männern;
ZÁJMENO ukazovací: mit denen

17. Užití ukazovacích zájmen
Willst du etwa diesen Typen heiraten? Ty si snad chceš toho chlápka vzít?
Mit dieser Frisur kannst du nicht ins Theater S tímhle účesem nemůžeš jít do divadla .
gehen. .
Ich ertrage dieses Leben nicht mehr. Já už tenhle život nevydržím.
- Hast du keine anderen Schuhe? - Nemáš nějaké jiné boty?
- Doch, aber mit denen hier kann ich gut laufen. - Ano, ale v těchto se mi dobře chodí.
Zájmeno ukazovací der se užívá namísto zájmena osobního ve 3. osobě, vyžaduje-li
zvláštní důraz a ve spojení der hier, der dort. Narozdíl od osobních zájmen stojí ve větě i
ve 3. a 4. pádě na prvním místě.
- Weißt du etwas von Andreas? - Víš něco o Andreasovi?
- Andreas? Den habe ich seit Monaten nicht - Andreas? «Toho» jsem neviděl už několik
gesehen. měsíců.
- Kannst du mir dein Auto leihen? - Můžeš mi půjčit svoje auto?
- Tut mir leid, das brauche ich heute selbst. - Bohužel, to dnes sám potřebuji.
- Könnte ich mir mal die schwarzen Schuhe - Můžu si zkusit ty černé boty?
anprobieren? - Samozřejmě. Tyhle tady vpředu, nebo ty tam
- Natürlich. Die hier vorne oder die dort hinten? vzadu?

18. 3.6. D eterminanty a zájmena kvantifikační a totalizující
Zájmena se vztahují k:
♦ množství počitatelného: viele Frauen [mnoho žen], alle Frauen [všechny ženy]
♦ počitatelným jednotkám: jede Frau [každá žena]
♦ části nebo celku nepočitatelného (abstraktní, látková): die ganze Menschheit [celé
lidstvo], viel Geld [mnoho peněz]
Neurčitá zájmena tvoří gramaticky různorodou skupinu.
► viel [hodně], wenig [málo] ein wenig / ein bisschen [trochu], mehr [víc], weniger [méně]
y genug [dost] se používají v jednotném čísle. Vztahují se k nepočitatelnému. Jsou
neměnná (včetně rodu).
Determinant Er hat viel Geld. Má hodně peněz.
Mit ein bisschen Fleiß schaffst du das. S trochou píle to dokážeš.
zájmeno - Haben wir noch Milch? - Máme ještě mléko?
- Ja, aber nur wenig. Wir sollten mehr - Ano, ale málo. Měli bychom koupit víc.
kaufen.
► viele [hodně], wenige [málo], mehrere [několik], alle [všichni/ 1.pád viele / einige
všechny/ všechna], einige [někteří/ některé/ některá] a beide [oba/ 4.pád viele / einige
obě] se vztahují k věcem a osobám počitatelným. Užívají se 3.pád vielen / einigen
pouze v množném čísle. Skloňují se. 2.pád vieler / einiger
Determinant Ruth hat viele Freunde. Ruth má hodně kamarádů.

19. Er kam mit allen seinen Kindern. Přišel se všemi svými dětmi.
Zájmeno Peter mißtraut allen. Peter nevěří nikomu.
Einige haben sich beschwert. Někteří si stěžovali.
Před zájmeny viele a wenige stojí často příslovce sehr [velmi], so [tak], ziemlich [docela] zu
[příliš].
Ich habe sehr wenig Zeit. Mám velmi málo času.
Das kostet zu viel Geld. Stojí to příliš mnoho peněz.
Es waren sehr viele Menschen da. Bylo tam velmi mnoho lidí.
mužský střední ženský
► jeder [každý] existuje pouze v jednot- 1.PÁD jeder jedes jede
ném čísle. Časuje se jako určitý člen: jed- + 4.PÁD jeden jedes jede
koncovka. 3.PÁD jedem jedem jeder
2.PÁD jedes jedes jeder
U zájmen nelze vytvořit tvar 2. pádu.
U determinantu a zájmena mancher [mnohý] se přidávají stejné koncovky. Užívá se i v
množném čísle (1. + 4. pád manche, 3. P. manchen, 2.P. mancher) [někteří].
Jeder Student muss einen Aufsatz Každý student musí napsat jednu esej.
Determinant schreiben.
Manchen Studenten fällt das Schreiben Některým studentům jede špatně psaní.
schwer.
Zájmeno Das weiß doch jeder. To ví každý.

20. ► der/die/das ganze [veškerý/á/é] je složený tvar: der se skloňuje jako určitý člen, ganze
podle tvarů slabých přídavných jmen. ( Viz 4.1. stejně jako derselbe v následujícím
rámečku). Užívá se jednotném čísle.
Wir haben die ganze Nacht gestritten. Hádali jsme se celou noc.
Max hat den ganzen Saft ausgetrunken. Max vypil celou tu štávu.

21. 3.7. D eterminanty a zájmena identifikační a neurčitá
Determinanty a zájmena identifikační a neurčité jsou složeny ze členu určitého nebo
neurčitého a dalšího tvaru.
Jedná se o tyto determinanty a zájmena (tvary mužského rodu):
derselbe [on sám], der gleiche [stejný], der andere [ten druhý], derjenige [ten, který]; ein
anderer [jiný]; ein ähnlicher [podobný]; so ein [takový/ podobný]; irgendein [jakýsi]
Tyto determinanty a zájmena mění tvar v závislosti na rodě, čísle a pádě.
Tvary skloňování jsou poměrně složité, protože se skloňuje nejen člen der nebo ein,
ale i tvar stojící za ním (podle příslušného vzoru skloňování přídavných jmen).
► derselbe, der gleiche, der andere, derjenige:
Skloňování určitého členu + koncovka za ním stojícího tvaru podle vzoru skloňování
slabých přídavných jmen.
mužský rod střední rod ženský rod množné číslo
1.PÁD derselbe dasselbe dieselbe dieselben
4.PÁD denselben dasselbe dieselbe dieselben
3.PÁD demselben demselben derselben denselben
2.PÁD desselben desselben derselben derselben

22. ► ein anderer, ein ähnlicher:
Skloňování členu neurčitého + koncovka za ním stojícího tvaru podle vzoru skloňování
smíšených přídavných jmen.
mužský rod střední rod ženský rod množné číslo
1.PÁD ein anderer ein anderes eine andere andere
4.PÁD einen anderen ein anderes eine andere andere
3.PÁD einem anderen einem anderen einer anderen anderen
2.PÁD eines anderen eines anderen einer anderen anderer
► irgendein, so ein:
Tvar irgend / so je nesklonný. Člen ein se skloňuje. V množném čísle se používá irgend-
welche pro irgendein a solche pro so ein.
mužský rod střední rod ženský rod množné číslo
1.PÁD irgendein irgendein irgendeine irgendwelche
4.PÁD irgendeinen irgendein irgendeine irgendwelche
3.PÁD irgendeinem irgendeinem irgendeiner irgendwelchen
2.PÁD irgendeines irgendeines irgendeiner irgendwelcher
Zájmena mají tvary, které se liší v těchto funkcích:
1. PÁD MUŽSKÉHO RODU: irgendeiner, so einer
1. A 4. PÁD STŘEDNÍHO RODU: irgendeins, so eins

23. Užití determinantů zájmen neurčitých a identifikačních
► derselbe, der gleiche [totéž/ to samé]
Determinant Du hast mir dieselbe / die gleiche Frage Už jsi mi tutéž/ tu samou otázku jednou
schon einmal gestellt. položil.
Zájmeno Es ist immer dasselbe / das gleiche. Je to stále totéž/ to samé.
Zatímco derselbe označuje identitu (1), der gleiche společné vlastnosti (2).
1 Er trägt immer denselben Mantel. Vždycky nosí týž kabát.
2 Ich habe den gleichen Mantel wie du. Mám ten samý kabát jako ty.
Toto pravidlo se ovšem velmi často nedodržuje, zejména v mluvené řeči, kde se oba
tvary používají jako synonima.
► der andere [ten druhý], ein anderer [jiný]
Determinant Die andere Farbe gefällt mir besser. Ta druhá barva se mi líbí víc.
Haben sie das Kleid in einer anderen Máte ty šaty v jiné barvě?
Farbe?
Zájmeno Die anderen sind schon hineingegan- Ti druzí/ Ostatní už šli dovnitř.
gen.
► so ein / Pl. solche [takový]
Warum gehst du mit so einem Idioten? Proč chodíš s takovým idiotem?

24. Solche Fragen mag ich nicht. Takový druh otázek nemám rád.
► irgendein [nějaký]
Determinant Hast du noch irgendeinen Wunsch? Máš ještě nějaké přání?
Irgendwelche Mädchen fragten nach dir. Ptaly se na tebe nějaké holky.
Zájmeno Irgendeiner muss es ja getan haben. Někdo to musel udělat.
► derjenige se v současné němčině používá zřídka. Užívá se zejména ve funkci prono-
minální a stojí před větou vztažnou, aby nedocházelo k opakovanému užití der/das/die//
die.
Diejenigen, die fertig sind, können gehen.
Namísto: (Die, die fertig sind, können gehen). Ti, co skončili, mohou odejít.

25. 3.8. D eterminant a zájmeno etwas
etwas je nesklonné.
► Determinant stojí před podstatnými jmény (nepočitatelnými) v jednotném čísle.
Význam je trocha/málo:
Haben wir noch etwas Milch? Máme ještě trochu mléka?
Leih mir bitte etwas Geld. Půjč mi, prosím tě, nějaké peníze.
► Zájmeno označuje neurčité věci nebo koncepty. Alternativně se dá použít irgendet-
was. Význam je něco:
Hier stinkt irgendetwas. Něco tady páchne.
Hast du etwas von Karl gehört? Slyšel jsi něco o Karlovi?
Zájmeno etwas se dá kombinovat s přídavnými jmény a slovesy (infinitivy s zu):
Weißt du etwas Neues? Víš něco nového?
Haben wir etwas zu essen? Máme něco k jídlu?
Zápor zájmena etwas je nichts (nesklonné)
Nichts ist wie früher. Nic není jako dřív.
Nein, wir haben nichts zu essen. Ne, nemáme nic k jídlu.
Zápor. Viz kapitola 12.

26. 3.9. Z ájmena jemand [ někdo ] a man
1.p. jemand niemand
► jemand [někdo] a niemand [nikdo] se mění
v závislosti na pádu. Přidávají se koncovky 4.p. jemanden niemanden
určitého členu mužského rodu. 3.p. jemandem niemandem
2.p. jemandes niemandes
Ve funkci podmětu stojí zájmena se slovesem ve 3. osobě jednotného čísla.
Ist hier jemand? Je tu někdo?
Hast du jemanden gesehen? Viděl jsi někoho?
Hast du mit jemandem darüber gesprochen? Mluvil jsi s někým o tom?
Zápor zájmena jemand je niemand.
Všimněte si, že na rozdíl od češtiny v němčině neexistuje dvojí zápor.
Ich habe mit niemandem darüber gesprochen. S nikým jsem o tom nemluvil.
► man je neurčité osobní zájmeno. Ve funkci podmětu se pojí se slovesem ve třetí
osobě jednotného čísla. Jeho 4. pád je einen, 3. pád einem. 2. pád se neužívá.
Jeho význam je „jeden/ člověk“, častejí však ekvivalent je věta se slovesem nebo v 3.
osobě množného čísla.
Zájmeno man má v češtině ekvivalent «jeden, člověk», ale v množném čísle se
nahrazují zvratnými slovesy nebo slovesy v tvary.
Man kann nie wissen. Jeden nikdy neví.
In Deutschland trinkt man viel Bier. V Německu se hodně pije pivo.

27. Man kann das auch anders sehen. Člověk to může vidět i jinak.
Man spricht zur Zeit viel darüber. Současně o tom hodně mluví.
man je typické zéjméno pro mluvenou řeč. V psaném projevu se dává přednost trpnému
rodu: In Deutschland wird viel Bier getrunken.

28. 3.10. Z ájmena es a das
Zájmeno es je osobní zájmeno středního rodu a má různé funkce a významy.
► es zastupuje, co bylo zmíněno předtím. V češtině mu odpovídá zájmeno to. es je
přímým předmětem slovesa.
V této funkci es nemůže stát ve věte na prvním místě.
Ich wollte Peter anrufen, aber ich habe es Chtěl jsem zavolat Peterovi, ale zapomněl jsem
vergessen. na to.
Ich habe es dir doch schon gesagt. Už jsem ti to řekl.
► es ve větách přísudkových se slovesem sein, jejichž podmětem je vedlejší věta. es zastu-
puje to, co bude zmíněno ve vedlejší větě. Nelze ho vypustit.
Jedná se o věty typu: je dobré/ zajímavé/naléhavé ..., aby :
Podmět jako:
Podstatné jméno Diese Information ist wichtig. Tato informace je důležitá.
Vedlejší věta Es ist wichtig, dass du kommst. Je důležité, abys přišel.
Viz také 14.3
Ve větě stojí na první pozici.
Vedlejší věta může být uvozená dass, ob, tázacím zájmenem (wie, wohin, warum apod.)
nebo - méně často - větou podmínkovou uvozenou spojkou wenn.
Es ist schön, dass du hier bist. To je hezké, že jsi tady.

29. Es ist unwichtig, was er darüber denkt. Není důležité, co si o tom myslí.
Es ist nicht klar, ob er kommen kann. Není jasné, jestli může přijít.
Es wäre gut, wenn wir uns einigen könnten. Bylo by dobré, kdybychom se mohli dohodnout.
► es ve spojení s určitými slovesy, které vyjadřují pocity a postoje mluvčího jako es freut
mich [těší mě], es ärgert mich [vadí mi], es tut mir leid [je mi líto, mrzí mě], es ist mir egal [je mi jedno],
es interessiert mich [zajímá mě]
Es ärgert mich, dass er unsere Arbeit kritisiert. Vadí mi, že kritizuje naši práci.
Es interessiert mich nicht, wo du warst. Nezajímá mě, kde jsi byl.
► es má funkci normálního podmětu. V češtině se nepoužívá. Nelze jej vypustit.
Ve větě může stát na prvním místě nebo za slovesem.
Jedná se o slovesa a věty bez logického podmětu. es zastupuje podmět, protože i v těchto
případech je vyjádření gramatického podmětu povinné.
♦ v případě neosobních sloves. Jedná se zejména o slovesa týkající se počasí.
Es regnet. Es schneit. Morgen schneit es. Prší. Sněží. Zítra bude sněžit
♦ v přísudkových větách, které vyjadřují počasí nebo čas:
Es ist heiß / kalt / schön. Je horko/ zima/ hezky..
Es ist 7:00 Uhr. Jetzt ist es schon sieben Uhr. Je sedm. Už je sedm.
Es ist schon spät. Už je pozdě.

30. ♦ ve výrazu es gibt [je tady]
Gibt es hier eine Bäckerei? Je tady někde pekárna?
♦ ve výrazu es geht
Wie geht es dir? Mir geht es gut. Jak se máš? Mám se dobře.
Zájmeno das
Vedle určitého členu a ukazovacího zájmena (středního rodu), se das objevuje v násle-
dujících situacích:
♦ V otázkách po totožnosti osoby a v představování osob;
v informacích a otázkách po povaze věci.
- Wer ist das? Kdo je to?
- Das ist Maria. Das ist Paul. - To je Maria. To je Paul.
- Was ist das? - Co je to?
- Das ist eine Kaffeemaschine. - To je kávovar.
♦ v otázkách na cenu:
Was kostet das? Kolik to stojí?
♦ Zájmeno das může také zastupovat předchozí informaci (ve funkci přímého předmětu).
Na rozdíl od es stojí das v této funkci ve větě na prvním místě.
- Hast du Peter angerufen? - Zavolal jsi Peterovi?
- Nein, das habe ich vergessen. - Ne, zapomněl jsem na to.
- Wo ist Paul? - Kde je Paul?
- Das weiß ich nicht. - To nevím.