1. ISS: vesmírná laboratoř
Vlastimil Pohajda
356942
Brno 2013

2. Anotace:
Článek se stručně zabývá vývojem Mezinárodní kosmické stanice ISS. Autor v článku
popisuje postup prací na vesmírné stanici od prvopočátku po současnost. Snaží se nás
seznámit se s jednotlivými hlavními moduly a pokouší se nám sdělit ve stručnosti jejich
funkci. V závěru se snaží zhodnotit význam této umělé družice obíhající kolem planety Země.
Klíčová slova:
Mezinárodní kosmická stanice, vesmír, modul
Argumentace pro výběr tématu:
Toto téma jsem si vybral proto, že je mi blízké jak mým studiem (jsem studentem geografie),
tak také mým velkým koníčkem, kterým je astronomie. Když jsem byl mladší, tak jsem
navštěvoval astronomický kroužek, kde jsme se o těchto věcech zábavnou formou učili a ve
mně to dodnes zůstalo. Název jsem zvolil takový, protože Mezinárodní kosmická stanice je
vlastně jednou velkou laboratoří obíhající na orbitě Země.
ISS: vesmírná laboratoř
Mezinárodní kosmická stanice (ISS) je v současné době jedinou trvale obyvatelnou vesmírnou
stanicí. Její počátky sahají do 80. let 20. století, kdy americký prezident Ronald Reagan
vyhlásil plán výstavby vesmírné stanice Freedom. Výstavba ale nikdy nebyla započata
z důvodů finančních problému. Záchranou pro Freedom se stal rok 1991, kdy se do projektu
zapojila Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura. V roce 1993 bylo do projektu
přizváno také Rusko a začalo to vypadat, že by se mohlo s výstavbou v brzké době začít. Za
počátek výstavby se dá počítat rok 1995, kdy odstartovaly zkušební spojovací lety mezi
raketoplány a ruskou vesmírnou stanicí Mir.
Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton, která do kosmu vynesla první
modul budoucí ISS. Jednalo se o modul Zarja, který společně s moduly Zvezda a Unity tvoří
kostru Mezinárodní vesmírné stanice. Modul Zarja byl určen k zajišťování telekomunikačních
služeb, řízení letu, stabilizaci a korekci dráhy v počátečním období výstavby Mezinárodní
vesmírné stanice. V současnosti slouží především jako skladovací prostory.
Jako druhý byl k ISS připojen americký modul Unity, který byl k Zarje vynesen
pomocí raketoplánu Endeavour. Unity (Jednota) slouží jako tzv. přechodový modul. Jde o

3. spojovací modul mezi Zarjou, Destiny, Quest Joint Airlock Module, Cupolou a Nodem 3. Ve
výbavě Unity je možné nalézt klimatizační jednotku ECLSS, pomaloběžný televizní systém a
prozatímní telekomunikační a povelový systém, který má doplnit ruský systém na Zarje.
Prvním zcela ruským modulem je Zvezda, připojená v roce 2000. Celý modul je
tvořen třemi plně hermeticky uzavřenými úseky a jedním nehermeticky uzavřeným. V jednom
z hermeticky uzavřeného úseku se nachází obytné kóje, které slouží k odpočinku astronautů.
Zvezda nese mimo jiné telemetrický a povelový systém “Regul”, systém pro zpracování
telemetrických dat SDMS, automatický setkávací systém “Kurs“, energetický systém, zařízení
pro generování kyslíku, kuchyň nebo také malou posilovnu pro fyzické cvičení osádky
stanice. Hlavními úkoly jsou zajišťování ubytovacích a stravovacích prostor pro první
dlouhodobé posádky stanice, dodávka elektrické energie pro systémy stanice a zajišťování
korekce dráhy Mezinárodní kosmické stanice.
Destiny je americký laboratorní modul. Jedná se o centrum všech vědeckých
experimentů na stanici. Destiny je přetlakový modulem, ve kterém je umístěno až 23 skříní
s experimenty a jiným nákladem. Destiny je přímo připojen k přechodovému modulu Unity.
Mimo prostory pro experimenty se zde nachází nádrže na vodu a odpadní vodu a tlakové
nádoby na kyslík a dusík pro klimatizační systém vesmírné stanice.
Pro manipulaci ve volném vesmíru slouží stanici robotické rameno Canadarm2, které
bylo ke stanici připojeno roku 2001. Jde o robotický systém vytvořený Kanadskou kosmickou
agenturou a slouží mimo jiné i k usnadnění pohybu astronautů vně stanice. Nosnost ramena je
116 tun, což s přehledem převyšuje nejtěžší moduly (22 tun) i případnou nutnost použití
ramena pro manipulaci s kosmickým raketoplánem (cca 70 tun).
Dalším důležitým spojovacím modulem je Harmony, který byl ke stanici připojen
v říjnu 2007. K Harmony je na pravobočním uzlu od února 2008 připojen evropský modul
Columbus, na předním uzlu je přechodový adaptér PMA – 2m který slouží k připojování
raketoplánů a na levoboku je připojený japonský modul Kibo.
Columbus je stěžejním příspěvkem evropské kosmické agentury ESA. Jedná se o
velmi specializovaný modul, ve kterém probíhají hlavně biologické experimenty. V zcela
hermetizované části obsahuje 10 skříní pro veškeré potřebně vybavení. Zvláštností modulu
jsou úchyty vně, které slouží pro experimenty ve volném kosmu. V modulu je možné nalézt
skříň pro výzkum fyziologie lidského těla a vlivu dlouhodobého působení stavu beztíže na
lidský organismus. Studují zde mikroorganismy, vliv stavu beztíže na bezobratlé nebo jak se
v beztížném stavu daří rostlinám.

4. Hlavním příspěvkem japonské kosmické agentury JAXA je laboratorní systém Kibo.
Jde o multifunkční vědecký systém, který je složený z pěti hlavních částí. Jde o hlavní
přetlakový modul (PM), malý přetlakový skladovací modul (ELM – PS), externí plošinu pro
experimenty (EF), externí skladovací plošinu (ELM – ES) a manipulátor (JEM RMS).
Obr. 1: Moduly Mezinárodní kosmické stanice
Modul Poisk byl k Mezinárodní kosmické stanici připojen v roce 2009. Jde o pracovní
prostory pro dvoučlennou posádku, která zde provádí vědecké a technické experimenty. Dále
zde kotví ruské transportní lodě Sojuz.
V současnosti je již stanice téměř zcela hotova. V roce 2013 by mělo dojít k připojení
modulu Nauka, který by měl sloužit jako uložiště zásob. Do budoucna se s Mezinárodní
kosmickou stanicí počítá i s jako mezníkem pro astronauty, kteří se vydají na delší cesty do
kosmu. Do doby, kdy bude v udržitelném stavu se na stanici budou stále měnit posádky
s vědci, kteří zde budou provádět různé experimenty týkající se biologie, chemie, fyziky a
dalších přírodních věd. Životnost modulů však není nekonečná, takže až bude stanice
zastaralá tak bude navedena do atmosféry Země, kde shoří a zbylé kusy budou navedeny tak,
aby skončily bezpečně v oceánu.

5. Bibliografie
[1] TARIQ, Malik. European Hopes Ride on New Space Lab, Cargo Ship [online]. 2007 [cit.
2013]. Dostupné na: http://www.space.com/4708-european-hopes-ride-space-lab-cargo-
ship.html
[2] MORRING, Frank. Japanese Gem. Aviation Week & Space Technology 6/20/2011, Vol.
173 Issue 22, p137-137
[3] VÍTEK, Antonín, a kol. 1998-067A - ISS - výhledové plány [online]. Praha: Knihovna
Akademie věd ČR, rev. 2011-10-21, [cit. 2013]