1. Masarykova univerzita
Pernštejnské dámy české renesance v obraze dějin 2.pol 16. až 1.pol. 17. století
Poslední vzchopení a zánik pernštejnského rodu
úkol do předmětu KPI11 Kurz práce s informacemi
Vypracovala: Viktorie Vlčková
Dne: 1.1. 2013

2. Argumentace
Text se věnuje období přelomu 16./17.století, chronologicky je to období raného novověku,
které je pro mé studium stěžejní. Text se týká šlechtického rodu a jeho zániku. V mém
vlastním bádání je mi nejbližší otázka proměny sociálních struktur. Jak zajímavý pro mě
dokáže být sám šlechtic a jeho postavení, o to zajímavější je studium postupného rozkladu
jeho postavení a zkoumání příčin, které k tomu vedly.
Anotace
Text se věnuje posledním šlechticům z pernštejnského rodu přelomu 16./17. století.
Zachycuje pernštejnský kosmopolitismus těsně před jeho zánikem a popisuje události, za
kterých se odehrávaly životy posledních pernštejnovců.
Posledními nositely či lépe nositelkami rodu byly právě ženy, kterým je tento text věnován
– Marie Manrique st. a jejím dcerám, z jichž je nejúplněji popsána Polyxena z Perštejna a její
život.
Klíčová slova: šlechtic, rod, Pernštejnové, z Pernštejna Polyxena, zánik

3. Práce se zabývá zánikem pernštejského rodu, promlouvá o posledních nositelkách a o jejich
životě tak, jak je dostupno ze zpracovaných materiálů.
Pro svou práci jsem využila především literatury, která se zabývá šlechtickými rody na
území zKč. Pro přehledné shrnutí celé šlechtické kultury slouží kniha Václav Bůžka a spol.
Věk urozených. 1 S větší specializací pak přichází kniha Josefa Janáčka, 2 která ovšem občas
obsahuje ne zcela správná faktografická data, a tak je potřeba číst s obzvláštní zřetelností,
případně fakta ověřovat i z jiných zdrojů, kde na tomto poli snad nejvýrazněji vystupuje kniha
Petra Vorla „Páni z Pernštejna“. 3 Právě ta se stala hlavním zdrojem informací a společně tak
s Josefem Janáčkem a Pavlem Markem vytvořila základ pro tento text. 4
Ve druhé polovině 16.století Vratislav, jeho manželka Marie Manrique st., jejich sedm
dcer 5 a dva synové tvořili pevné jádro, které však velice záhy ztratilo svou stabilitu.
Mladší syn Maxmilián odvolán k duchovní kariéře náhle zemřel ve svých 18ti letech a
zůstal tak pouze jediný pokračovatel pernštejnského rodu – Jan. Jan z Pernštejna však
nezdědil organizační, hospodářské a do jisté míry také tmářské schopnosti svého otce. Více
nežli majetek jej zajímal boj.
Jeho vlastní manželka Marie Manrique de Lara y Mendozza ml. si jej doma příliš neužila.
Milenkou mu byl boj, nikoliv mír. To se mu také stalo osudným – 30.9. 1597 v boji proti
Turkům zahynul a nechal tak za sebou vdovu se třemi sirotky – Vratislavem, Annou a Marií.
Tchýně a zároveň teta Marie Manrique mladší a babička jejích dětí, Marie Manrique de
Lara pocházející ze španělského rodu Hurtado de Mendozza markýzů de Caněte kromě své
španělské přítomnosti přivezla do této stavovské monarchie nejvýznamnější výkvět španělské
renesance – Pražské Jezulátko.
1
BŮŽEK, Václav - HRDLIČKA, Josef -KRÁL,Pavel -VYBÍRAL,Zdeněk: Věk urozených. Šlechta v
českých zemích na prahu novověku. Praha: Paseka, 2002
2
JANÁCEK, Josef: Ženy české renesance. (= Spirála). Praha: Československý spisovatel, 1976
3
VOREL,Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád zubří hlavy v dějinách čech a Moravy. Praha: Rybka
Publishers, 1999
4
MAREK, Pavel (ed.) : Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha
Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. B/ sv.I (= Prameny k českým dějinám 16.-18.století.
Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI: -XVIII- illustrantia), České Budějovice: Historický ústav
Jihočeské univerzity, 2005
5
Johana, Eliška, Františka, Polyxena,Elvíra,Luisa a Bibiana

4. Marie Manrique st. se svými dcerami ověnčila své sídlo mnohými zvučnými jmény – San
Clemente, Bergeron, Este, Ferreri mezi kterými nejvýznamněji zní jméno Karla
z Lichtenštejna.
Onen pernštejnský salón, vedený Marií Pernštejnskou de Lara, představoval důležité
společenské středisko vážící k sobě zvláště katolickou a prošpanělsky orientovanou část
domácí aristokracie i zahraničního dvořanstva.
Společenstvo představovalo pomyslný ostrov španělské kultury a také zbožnosti uprostřed
rudolfínské Prahy. Brzy si získalo i pověst významného politického centra.
Eliška z Pernštejna byla jediná dcera, která se vdala ještě za života Vratislavova. Už ve
třinácti letech odjela do Francie jako dvorní dáma Isabely Habsburské. Později po návratu
oslňovala Eliška svou schopností mluvit plynně šesti jazyky – česky, německy, italsky,
latinsky, španělsky a francouzsky. Ve svých 21 letech se provdala za Albrechta
z Fürstenberka. Ten však po devíti letech svazku zemřel a Eliška se tak stala ve svých 30ti
letech vdovou.
Další známou Pernštejnkou je nejmladší Bibiana, která se velice výrazně podobala svému
otci, zdědila jeho okrouhlý obličej, vysoké čelo i světlé vlasy. Byla považována za
nejkrásnější dámu císařského dvora v Praze. 6
Polyxena byla jedinou z dcer Vratislovavých, která se vdala za starého roda – byl jím Vilém
z Rožmberka.Skutečně starého, (jedna) dvacetiletá 7 Polyxena si vzala muže, kterému již táhlo
na šedesát let. Avšak jako nejvyšší purkrabí Pražského hradu, jako potomek jednoho
z nejbohatších rodů, a zcela jistě nejvýznamnějšího rodu, byl výbornou partií pro Pernštejny.
Sňatek se stal manifestací spojení dvou nejmocnějších katolických rodů v zemi a pro
katolickou stranu to zároveň byla naděje pro početí potomka, kterého Vilém ani z předchozích
manželství neměl. Optimistické predikce však splněny nebyly a Vilém po pěti letech
bezdětného manželství zemřel bez potomků.
Polyxena se tak velice brzy stala vdovou. Bohatou vdovou. A její další kroky vedly do
náruče nejvyššího kancléře Království českého Zdeňka Vojtěch Popela z Lobkovic.
Netrvalo tomu dlouho a Polyxena nashromáždila po konfiskacích protestantských stavů
velké majetky.
6
In: JANÁCEK, Josef: Ženy české renesance. (= Spirála). Praha: Československý spisovatel, 1976
7
Literatura se rozchází. 21 let In: VOREL,Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád zubří hlavy v dějinách
čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999, 20 let In: JANÁCEK, Josef: Ženy české renesance. (= Spirála).
Praha: Československý spisovatel, 1976

5. Pobělohorští poražení zasluhovali potrestání, ale Polyxena ani její manžel nechtěli, aby
tresty ohrozily skladbu a nadřazenou úlohu aristokratické vrstvy, v níž sami zaujímali nejvyšší
místo. Šlechta představovala výkvět národa, byla předurčena k nadřazené úloze a její vůle
měla rozhodovat.
Polyxena měla s početím svého potomka problém. Dočkala se jej až ve svých 42 letech.
O co byl potomek „vymodlenější“ 8 , o to mu byl věnována intenzivnější péče, a to jak ze
strany matky, tak ze strany otce. Narozením dítěte se v Polyxeně probudily schopnosti
milující a ochranitelské matky.
„ Byla bych schopná udělat vše, dokonce i položit život za svého Václava, kterého znám a
němž vím, že mi přeje jen to nejlepší a je mým věčným životem. “ 9
Když Frebonie, sestra Jana Pernštejnského, přežila všechny svého rodu a sama skonala
1646, jediný, kdo tady zůstal, aby převzal pokračování, byl syn Polyxeny.
Václav Eusebius Popel z Lobkovic se stal konečným českým představitelem, který v sobě
nosil poslední zbytky rodové příslušnosti k rodu zubří hlavy.
Ženy zůstaly stát na konci jedné éry, Polyxena si byla až bolestně vědoma ztráty
pernštejnského domu, nakonec byl erb zubří hlavy převeden na jejího jediného syna, který se
tak stal posledním nositelem pernštejnské krve a erbu.
8
Jako příslib Bohu, pokud se Polyxena dočká potomka bude opraven vydrancovaný františkánský kostel
Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském. Tak se také stalo. In: VOREL,Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup
a pád zubří hlavy v dějinách čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999
9
BŮŽEK, Václav - HRDLIČKA, Josef -KRÁL,Pavel -VYBÍRAL,Zdeněk:Věk urozených. Šlechta v
českých zemích na prahu novověku. Praha: Paseka, 2002, str. 288

6. Obrazový materiál:
Zdroje:
Seznam literatury
BŮŽEK, Václav - HRDLIČKA, Josef -KRÁL,Pavel -VYBÍRAL,Zdeněk: Věk urozených.
Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha: Paseka, 2002
JANÁCEK, Josef: Ženy české renesance. (= Spirála). Praha: Československý spisovatel, 1976
MAREK, Pavel (ed.) : Svědectví o ztrátě starého světa. Manželská korespondence Zdeňka
Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna. B/ sv.I (= Prameny
k českým dějinám 16.-18.století. Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI: -XVIII-
illustrantia), České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity, 2005
STLOUKAL, Karel: Polyxena z Lobkovic. In: KAREŠOVÁ, Zdena – PRAŽÁK, Jiří (red.):
Královny a kněžny české. Praha: X-Egem, Nova, s.r.o., 1996,s. 217 – 225
VOREL,Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád zubří hlavy v dějinách čech a Moravy.
Praha: Rybka Publishers, 1999
- zaměřeno na určité téma, pracuje s prameny, citace pramenů, citace literatury,
logická návaznost textu
KOPIČKA, Petr: Dvůr Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny z Lobkovic ve dvacátých a třicátých
letech 17. století. In: Aristokratické rezidence a dvory v raném novověku. České Budějovice,
Jihočeská univerzita, 1999, s. 469 – 493.
 zaměřen na určité téma, využívá znalostí o dané době, pracuje s pojmoslovím, cituje
další literaturu, práce s prameny.

7. Elektronické zdroje
http://www.pernstejnskyrok.cz/?pernstejnske-zeny,61, stahováno dne 26.12. 2012