1. Argumentace
Skleníkový efekt je aktuální problém, které je nutné v zájmu všech živých bytostí na této
planetě vyřešit. Jedná se o téma o kterém se musí mluvit a psát ať už jsme studenty filologie,
ekonomie nebo ekologie. Jako studentka ukrajinského jazyka a literatury můžu šířit poselství
zdravého životního prostředí i mezi studenty z jiných zemí. Jako příklad jsem si vybrala ČR,
o které mám nejvíc informací. Název mého příspěvku odráží stručně základní informace,
které se čtenář v textu dozví.
Anotace
Skleníkový efekt představuje v současné době problém zasahující do všech přírodních sfér i
do fungování lidské populace. Informovanost obyvatelstva a pochopení principů a hrozeb
skleníkového efektu plynoucích z jeho dalšího zesilovaní je základním pilířem boje proti
oteplování planety. Tento text seznámí čtenáře se základními principy fungování
skleníkového efektu, geneze a účinnosti skleníkových plynů a možnosti ochrany ovzduší a
předcházení jeho znečišťování.
Klíčová slova
skleníkový efekt, oxid uhličitý, metan
Název a vlastní text příspěvku:
Vliv lidské činnosti na skleníkový efekt a možnosti jeho předcházení
v podmínkách české republiky
Jedním z nejvýznamnějších projevů poškozování atmosféry člověkem je sílící
skleníkový efekt (Çelikler a Kara, 2011). Jeho následkem může docházet k prohlubování
problematiky globálního oteplování, následně k narušení a změně ve fungování některých
ekosystémů. Skleníkový efekt má celosvětový význam, čím dál více je diskutován
v odborných kruzích i v politice zejména vyspělých států. Důkazem může být Kjótský
protokol (ČR přijala v roce 1998) jako nástroj boje proti změně klimatu nebo Státní politika
ochrany životního prostředí zohledňující ochranu a zvyšování kvality ovzduší i změnu
klimatu.
Skleníkový efekt je jednou z podmínek rozvoje a fungování života na Zemi. Udržuje
z globálního hlediska na zemském povrchu a v troposféře teplotu vhodnou pro existenci
místně přizpůsobených živočišných a rostlinných společenstev. Tohoto stavu je dosaženo
vyrovnaným příjmem a výdejem sluneční energie. Ze slunce na zem proudí krátkovlnné
záření, část je ho zachyceno atmosférou, část je odrážena od zemského povrchu a zbylá část
jej ohřívá. Ohřátý zemský povrch vyzařuje nazpět do vesmíru dlouhovlnné záření, část jeho
zachyceno atmosférou a může být zpět vyzářeno k povrchu Země a část ho uniká do
meziplanetárního prostoru. Rozdíl mezi přijatou a vydanou energií je přeměněn na teplo, které
ohřívá spodní část atmosféry (troposféru) (Netopil et al., 1984).
Významnou roli v procesu skleníkového efektu hrají skleníkové plyny. Jejich
nebezpečí spočívá v pohlcování tepelného záření a jeho zpětného vyzařování směrem
k povrchu Země (Kalvodová a Moldan, 1996). Jedná se zejména o vodní páru, oxid uhličitý a
metan, oxid dusný. Vodní pára se podílí na skleníkovém efektu 36-70%, jedná se nejčastější
skleníkový plyn. Problém vodní páry spočívá v přímé úměře jejího působení. Čím více se
zahřívá povrch země tím dochází k intenzivnějšímu výparu (Metelka a Tolasz, 2009). Oxid
uhličitý, jehož produkce v posledních desetiletích prudce roste zejména v souvislosti se
spalováním fosilních paliv. Dále se do ovzduší může dostávat nevhodným obhospodařováním

2. půdy, výrobou cementu a vápna nebo vypalováním lesů a savan . Na Skleníkovém efektu se
podílí z cca. 26%. Metan je nejúčinnější skleníkový plyn. I jeho malé množství má na
skleníkový efekt velký vliv. Vzniká při spalování fosilních paliv, při pěstování rýže a chovu
dobytka. Přirozenou cestou uniká metan do ovzduší z bažin, jedná se až o 20% z celkového
množství emisí (Kalvodová a Moldan, 1996). Oxid dusný nebo jak je jinak nazýván „rajský
plyn“ může vydržet v atmosféře až 150 let. Jeho zdrojem je zemědělství, chemický průmysl a
spalování fosilních paliv. V atmosféře je zastoupen v menším množství. Spolu s metanem a
ozónem se podílí na skleníkovém efektu cca 8% (Houghton, 2004).
Produkce skleníkových plynů v ČR
Česká republika produkuje cca. 146 milionů tun skleníkových plynů ročně, což
představuje přibližně 0,3% celosvětové produkce. V přepočtu na jednoho obyvatele patříme
mezi největší světové emitenty. Roční emise CO2 v přepočtu na obyvatele činí 14,2 tun a
převyšují průměr evropské unie o 35%. Jsou dokonce sedmkrát vyšší než v Indii.
Největší měrou, 40%, se na produkci skleníkových plynů podílí energetika. Je to způsobeno
především spalování uhlí v elektrárnách. Dále je to průmysl (32%), doprava (12%), spalování
fosilních paliv v budovách (8%), zemědělství (6%) a odpadové hospodářství (2%)
(MŽP, 2009)
Graf. č. 1 Skleníkové plyny z lidské činnosti v České republice (přepočteno na ekvivalent
CO2 v Gg) (zpracováno podle Trčálek, 2009)
Skleníkové plyny z lidské činnosti v České republice
(přepočteno na ekvivalent CO2 v Gg)
180 000,00
160 000,00
140 000,00
120 000,00
oxid uhličitý
100 000,00
Gg
metan
80 000,00
oxid dusný
60 000,00
40 000,00
20 000,00
0,00
1990
1991
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
rok
Ochrana ovzduší
Ochrana ovzduší jako celku je nezbytná pro snížení antropogenní vlivu v procesu
skleníkového efektu. Pokud se má stav ovzduší zlepšit je nutné konat nápravná opatření
nejenom na úrovni státních výnosů a opatření ale zejména i v osobním přístupu. Spotřebitel
může do jisté míry rozhodnout o tom jaké zboží bude kupovat a jaké firmy tím podpoří, je tak
schopen dát pozitivní signál firmám které při výrobě používají přírodě šetrné technologie.
Uvědomělé chování populace se může podpořit prodej ekologicky koncipovaných

3. (úsporných) vozů, zvýšit vytíženost hromadný dopravy nebo zvýšit využití jízdních kol na
úkor automobilové dopravy.
Jednou z možností jak dosáhnout lepší kvality ovzduší je dosažení cílů státní politiky
ochrany klimatu. Ústředním motivem Politiky je návrh postupů a funkční opatření a jejich
pozvolná implementace do rozhodovacích procesů. Cílem Politiky je snížit emise
skleníkových plynů v rozmezí let 2005 až 2020 o 20% (o 40% oproti roku 1990) (MŽP, 2009)
Dalším nástrojem pro zlepšení stavu ovzduší je Státní politika životního prostředí
2012-2020. Stát se tímto zavazuje k plnění několika základních cílů:
- zlepšení kvality ovzduší v místech překročení imisních limitů a udržení kvality ovzduší na
místech kde k překračování limitů nedochází,
- plnit národní emisní stropy platné do roku 2010 a snížit celkové emise oxidu siřičitého
(SO2), oxidu dusíku (NOx), těkavých organických látek (VOC), amoniaku (NH3) a jemných
prachových částic ve schodě se závazky ČR do roku 2020,
- udržet a dále snižovat emise těžkých kovů a persistentních organických látek pod hodnotou
z roku 1990 (MŽP, 2012).
Konkrétně se jedná o snížení emisí skleníkových plynů na úroveň EU do roku 2020. U
emisí SO2 o 82%, NOx o 60%, VOC o 51%, amoniaku o 27% a primárních PM2,5 o 51%
v porovnání s rokem 2000 (MŽP, 2012).
Použitá literatura:
HOUGHTON, John., CÍLEK, Václav., JENÍKOVÁ, Květa., JENÍK, Jan. Globální
oteplování: [úvod do studia změn klimatu a prostředí]. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. 228 s.
ISBN 80-200-0636-2.
článek má velké množství citací v seznamu literatury
informace v textu jsou odcitovány v seznamu literatury
autor monografie je uveden
autoři jsou uznávají odborníci ve svém obory (zejména RNDr. Václav Cílek, CSc.)
kniha je psána vysokým jazykovým stylem
KALVOVÁ, Jaroslava., MOLDAN, Bedřich. Klima a jeho změna v důsledku emisí
skleníkových plynů. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 161 s.
publikace zaštítěna známou univerzitou
často citovaný zdroj
informace v textu jsou odcitovány v seznamu literatury
množství citací v seznamu literatury
autor příspěvku je uveden
METELKA, Ladislav., TOLASZ, Radim. Klimatické změny: fakta bez mýtů. Praha:
Univerzita Karlova v Praze, 2009. 35 s.
publikace zaštítěna známou univerzitou, která na podobné téma hojně publikuje
informace v textu jsou odcitovány v seznamu literatury
autor práce je uveden
práce je psána vysokým jazykovým stylem
množství citací v seznamu literatury

4. NETOPIL, Rostislav. Fyzická geografie I. Praha: SPN, 1984. 273 s.
jedná se o hojně citovaný zdroj i v dalších knihách týkajících se změny klimatu
informace v textu jsou odcitovány v seznamu literatury
autor práce je uveden
práce je psána vysokým jazykovým stylem
množství citací v seznamu literatury
Elektronické zdroje:
ÇELIKLER, Dilek., KARA, Filiz. Determining the misconceptions of pre-service chemistry
and biology teachers about the greenhouse effect. Procedia Social and Behavioral Sciences
[online]. 2011, č. 15 [cit. 2012-12-04]. Dostupné z <http://ac.els-
cdn.com/S1877042811006756/1-s2.0-S1877042811006756-main.pdf?_tid=d7cb706c-528a-
11e2-92a4-00000aab0f02&acdnat=1356876885_7041728df6e84a670862291616e1091d>
věrohodný web
jedná se o vědecký článek
článek prošel před publikací recenzí
článek má velké množství citací v seznamu literatury
informace v textu jsou odcitovány v seznamu literatury
autor příspěvku je uveden
Ministerstvo životního prostředí. Státní politika životního prostředí České republiky 2012 –
2020 [online]. c2009 [cit. 2012-12-04].
<http://www.komora.cz/download.aspx?dontparse=true&FileID=7109>
věrohodný web
zaštítěn státním aparátem
text psán vysokým stylem
jasně formulovaná problematika
jedná se o často publikovanou a různými zdroji recenzovanou práci
Ministerstvo životního prostředí. Politika ochrany klimatu v české republice: Návrh
Ministerstva životního prostředí ČR [online]. c2012 [cit. 2012-12-04].
<http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_tz090507pok/$FILE/POK_final.pdf>
věrohodný web
zaštítěn státním aparátem
text psán vysokým stylem
jasně formulovaná problematika
jedná se o často publikovanou a různými zdroji recenzovanou práci
TRČÁLEK, Karel. Skleníkové plyny: Oxid uhličitý (CO2) není jediný „hříšník“ [online].
c2009 [cit. 2012-12-04].
<http://www.nazeleno.cz/nazelenoplus/emise-co2/sklenikove-plyny-oxid-uhlicity-co2-neni-
jediny-hrisnik.aspx>
autor příspěvku je uveden
datum publikování je uvedeno
uveden kontakt na autora
informace z tohoto článku jsou dohledatelné v originálních materiálech nebo na jiných
webech
článek pohlíží kriticky i na širší spektrum příčin skleníkového efektu