1. ZLÍN – UTB, FMK
Název předmětu: Kultura a a
komunikace
Kód předmětu:
UMK/KULME
Semestr:
JS 2012
Datum odevzdání práce:
21.5. 2012
PŘÍJMENÍ:
BRTNICKÁ
Křestní jméno):
MARTINA
Verze:
První
E-mail: : martina.brtnicka@email.cz Stupeň studia:
MagisterskýStudentské číslo: K11277
Imatrikulační ročník: 2008 (bakalářský stupeň) 2011
(magisterský stupeň)
Typ studia:
Denní
Studijní program/obor: Mediální a komunikační studia / Marketingové komunikace
Přesný a úplný název práce:
Analýza a interpretace kulturního textu: koláž „Mozek“ Miroslava Huptycha
Hodnocení práce:

2. 2
Obsah
Úvod........................................................................................................................................... 4
1. Referenční rámec práce.......................................................................................................... 5
1.1 Komunikačně pragmatický přístup ke kultuře ................................................................. 5
1.2. Sémiotická analýza.......................................................................................................... 5
1.2.1 Znaky......................................................................................................................... 6
1.2.2 Symboly .................................................................................................................... 7
2. Analýza a interpretace kulturního textu ................................................................................. 8
2.1 Technické parametry knihy.............................................................................................. 8
2.2 Název díla a cílové publikum........................................................................................... 9
2.3 Autoři Abecedy tělesné lásky........................................................................................... 9
2.4 Autor ilustrací a výtvarného díla použitého na obálce knihy......................................... 10
2.5 Ilustrace doprovázející literární text knihy..................................................................... 11
2.5.1 Typ výtvarného artefaktu - koláž ............................................................................ 11
2.5.2 Okolnosti vzniku koláže „Mozek“ .......................................................................... 12
2.6. Sémantický kontext....................................................................................................... 12
2.6.1 Žena, nymfa............................................................................................................. 12
2.6.2 Satyr ........................................................................................................................ 13
2.6.3 Mozek...................................................................................................................... 14
2.6.4 Vůz/povoz ............................................................................................................... 15
2.6.5. Osel......................................................................................................................... 16
2.6.6. Oblaka .................................................................................................................... 17
3. Závěr..................................................................................................................................... 18
4. Seznam použité literatury..................................................................................................... 20
5. Přílohy.................................................................................................................................. 22
Přílohy I. Mozek – Abeceda tělesné lásky........................................................................... 22
Přílohy II. Další použití motivu mozku v Hyptychově díle ................................................. 23
Přílohy III. Další použití motivu osla v Hyptychově díle .................................................... 24
Přílohy IV. Další použití motivu vozíku v Hyptychově díle................................................ 25
Přílohy V. Další použití motivu nahé ženy v Hyptychově díle............................................ 26
Přílohy VI. Příklady opakujících se motivů v Haptychově díle........................................... 27
6. Rešerše odborné literatury.................................................................................................... 29
6.1 Objekt rešerše................................................................................................................. 29
6.2 Cíl rešerše....................................................................................................................... 29
6.3 Kritéria výběru záznamu ................................................................................................ 29
6.4 Zdroje záznamů.............................................................................................................. 29
6.5 Řazení záznamů v rešerši ............................................................................................... 30

3. 3
7. Rešerše prvního stupně......................................................................................................... 30
7.1 Tištěné zdroje ................................................................................................................. 30
7.2 Elektronické zdroje ........................................................................................................ 35
8. Rešerše druhého stupně........................................................................................................ 35
9. Rešerše třetího stupně........................................................................................................... 37
5. Závěr k rešerši ...................................................................................................................... 40

4. 4
Úvod
Objektem mého výzkumu je mediální produkt, který má podobu koláže. Jako metodu
výzkumu jsem si zvolila sémiotickou analýzu z pozice komunikačně pragmatického přístupu
ke kultuře. Hlavním cílem této seminární práce je analyzovat a interpretovat koláž detailněji,
než jak to udělá běžný čtenář dané publikace, který často nepochopí zprávu ukrytou v daném
uměleckém díle. Proto vyložím význam jednotlivých symbolů v koláži a na základě toho
přednesu vlastní interpretaci dané ilustrace s příhledem k obsahu textu, ke kterému byla koláž
vytvořena.
Hypotézy, které jsem si stanovila pro tuto práci:
1) Vztah symbolů, ze kterých se analyzovaná koláž skládá, není čistě náhodný.
2) Analyzovaná koláž má vztah k literárnímu dílu, pro které byla vytvořena.
3) Symboly použité v koláži se vzájemně ovlivňují a tvoří jeden významový celek.
Co se týče struktury této práce, tak nejdříve představím referenční rámec práce, který
se skládá ze stručného popisu pragmatického přístupu ke kultuře, metody výzkumu, popisu
sémiotické analýzy a jejích součástí – symbolu a znaku, dále představím autory knihy a
ilustrací, stejně tak jako knihu obecně, popíši a definuji koláž jako uměleckou techniku,
definuji významy všech symbolů v koláži a na závěr uvedu svoji interpretaci koláže na
základě získaných poznatků. Při dekódování tohoto uměleckého díla bude uplatněna jedna
z hlavních sémiotických metod a to interpretace.

5. 5
1. Referenční rámec práce
1.1 Komunikačně pragmatický přístup ke kultuře
Při zpracování této seminární práce budu uplatňovat komunikačně pragmatický přístup
ke kultuře, který vychází z předpokladu, že nástrojem konstrukce sociálně kulturní reality a
producentem lidské kultury je lidské komunikativní jednání.
„Pragmatickými předpoklady komunikace jsou: existence člověka jako komunikačního
jedince, existence komunikačního prostoru a kódu, subjekty komunikace a komunikační
kompetence dorozumívajících se subjektů. Důležité komunikační kompetence jiných bytostí
nutných k pochopení významu sdělovaného obsahu – slovního i obrazového – musel tedy
autor našeho sdělení předpokládat i u publika – u cílové skupiny příjemců. Tyto kompetence
umožňují, (ale také problematizují), lidské dorozumívaní.“ (Čada, 2011, s. 15).
Znalost komunikovaného jazyka pro nás znamená schopnost číst a psát, ale také
způsobilost přijímat vnější sdělení. Díky naší „rozumové“ schopnosti dokážeme vnímat
komunikované znaky a symboly. Z toho důvodu je velmi důležité, aby byla sdělení pojata a
vyobrazena tak, aby je příjemce velmi snadno a rychle pochopil, nejlépe hned na první
shlédnutí.
Podstatou komunikačně pragmatického přístupu ke studiu kultury je „že lidská
kultura je předpokladem a současně výsledkem procesu lidského dorozumívání a že
elementárním nástrojem konstrukce sociální reality je jazyk. Produkty kultury proto nelze
studovat (tak jak to připouštěla např. strukturalistická metoda) samy o sobě, bez vztahu k
těmto procesům čili bez vztahu k jeho konkrétním producentům a konzumentům.“ (Pavelka,
2006, online).
Jak z výše uvedené definice vyplývá, kulturní text by měl být interpretován celostně
s ohledem na jeho proces vzniku (autora díla, doba vytvoření) a čtenáře publikace ve které je
zkoumaná ilustrace umístěna. Toto bude zohledněno v praktické analýze a interpretaci daného
mediálního produktu.
Komunikačně pragmatický přístup se snaží sloučit poznatky a postupy sémiotické,
naratologické, komunikační a diskursivní analýzy. Vzhledem k objektu výzkumu a k rozsahu
této seminární práce se budu zabývat pouze sémiotickou analýzou.
1.2. Sémiotická analýza
Každodenně se setkáváme se značným množstvím znaků. Často si to ani
neuvědomujeme, ale znaky a symboly jsou všudypřítomné. Jako základní příklady můžeme
uvést dopravní značky, neverbální komunikace, způsob oblékání a chování, obrazy, zvuky

6. 6
nebo vůně. Všechno výše zmíněně nám podávají nějakou zprávu. Ovšem význam některých
symbolů musíme znát, abychom je byli schopni správně interpretovat.
Sémiotika je věda, která se zabývá studiem znakových systémů a její základy položil
lingvista Ferdinand de Saussure počátkem 20. století. Jelikož použiji sémiotickou analýzu
k interpretaci uměleckého díla, zvolila jsem takové definice, které jsou v přímém souladu
s mým objektem zkoumání. „Cílem sémiotiky je studovat umění a média jako jazyky nebo
jako jazykové systémy – technické struktury s vnitřními zákony, určujícími nejenom co se
„říká“, ale také jak se to „říká“. Sémiotika se pokouší popsat kódy a strukturální systémy,
které v kulturním fenoménu působí.“ (Monaco, 2004, s. 30.)
Pro analýzu Huptychovy koláže „Mozek“ jsem zvolila sémiotickou analýzu z toho
důvodu, že se koláž skládá ze symbolů a jejich pochopení je stěžení pro správné vyložení
daného díla i záměrů, které autor jeho vytvořením sledoval.
„Zabývá li se sémiotika umění znakovou strukturou uměleckého díla, v níž hledá
interpret jeho význam a smysl, potom díky tomu, že je znakovost nadána sociálním obsahem i
sociální vazbou (funkcí), lze legitimně uvažovat o sociosémiotice, která je sociologií
fungování této znakové struktury ve společnosti. Protože je proces označování, tak i znaky
jsou sociálnímu fakty a nakonec i ustavování významu znaků je zakotveno ve společenském
vědomí, jsou i umělecká díla spjata se společností a s dobou, v níž vznikla, ale i – a to
především – s dobou, v níž jsou recipována a interpretována.“ (Pospíšil, 2005, s. 7)
Jak uvádí Pospíšil ve své knize „Sociosémiotika umělecké komunikace“ je pro
pochopení uměleckého díla důležitá doba jeho vzniku, ale také i doba, kdy je dílo
interpretováno. Tímto se budu zabývat níže v kapitolách „Technické parametry knihy“ a
„Cílová publika“. Ještě před tím, bych se ráda zmínila o znacích a symbolech v této analýze.
Pro vnímání umění je důležité si uvědomit, „že umělecké dílo funguje jako více nebo
méně složitá soustava různých znaků, které odkazují ke světu lidského bytí.“ (Kulka, 2008, s.
232). Umělecký text se skládá k různých komplexních znakových struktur, ale také sám o
sobě vytváří jediný znak. Při analýze uměleckého díla je tedy žádoucí vyložit významy všech
obsažených symbolů a následně se pokusit pochopit daný celek jako jednotku.
1.2.1 Znaky
Znak má mnoho podob, může jít o jazykový znak (strom – označení pro všechny
stromy), signál (červená – zákaz jízdy, chůze) či symbol (S – označení středu kružnice),
Kromě termínu „znak“ se setkáváme i s dalšími označeními tohoto jevu: symptomy (třeba
nemoci), signály (pískot konvice - vaří voda), značky a odznaky (označují příslušnost

7. 7
jednotlivce ke skupině), znamení (dát někomu znamení), ikony, indexy (stopy v písku
odkazují na určité zvíře) a symboly. (Černý, Holeš, 2004, s. 179-186). V odborné literatuře
můžeme najít několik definic znaků: „Znak (sifnum, signans) je něco, za čím se skrývá něco
jiného (signatum, referent, věc), a existuje někdo, kdo si takový vztah uvědomuje,“ (Černý,
Holeš, 2004, s. 16).
Jak již bylo zmíněno výše, znaky jsou v lidském životě všudypřítomné, které nás
ovlivňují, určují a usměrňují naše chování. Nebylo by však správné mluvit pouze o znacích
jako individuálních symbolech. Každý znak byl během svého vývoje zařazen do určitého
systému, protože nemohl izolovaně fungovat a postrádal by smysl. Proto zde nazývám znaky
znakovými systémy, neboť právě díky tomuto systému získávají znaky lepší zařazení a jsou
také jednodušeji chápany respondenty. Počet znaků na jednotlivý systém není pevně stanoven.
Můžeme mluvit o systému s pár znaky (barvy semaforu), s několika desítkami (dopravné
značky, prvky chemické soustavy) nebo s tisíci různých znaků (čínské písmo).
„Mezi znakem a tím, co je označováno, mohou být různé vztahy. Je-li to vztah
podobnosti nebo logické souvislosti, mluvíme o motivovaném znaku. U případů, kdy je vztah
čistě nahodilý, se ujal termín konvenční nebo také arbitrární (libovolný) znak.“ (Černý,
Holeš, 2004, s. 18). V praxi však dochází k tomu, že vztahy mezi znaky nejsou takto jasně
vymezeny a skládají se z obou uvedených částí, jen některá z nich převažuje.
V umění se setkáváme s různými názory na sémiotiku a znak obecně. Jako poslední
definici vztahující se ke znaku jsem zvolila následující: „Normální úkol znaku je totiž
zastupovat skutečnost, přičemž trvá zřetelné povědomí tohoto zástupnictví; ... Žijeme v době
nesmírného zdůraznění znaku: organizace společenská, hospodářská, politická nabyly
vývojem posledních desetiletí takové složitosti, že nemohou být jinak ovládány než pomocí
znaků zastupujících skutečnosti, mnohdy dokonce pomocí několikapatrové nadstavby znaku
(znak znaku).“ (Volek, 2004, s. 94).
1.2.2 Symboly
Slovo symbol je odvozeno z řeckého slova symballein, „dát dohromady“ nebo
„složit“. Slovo symballein se používalo také v obratech, které popisovaly sbírání, skrývání
nebo zastírání. „Znamení, jež se stalo symbolem, tedy šifrovalo, maskovalo zjevný smysl
znázornění nebo výpovědi.“ (Becker, 2002, s. 5). Nezasvěcený pozorovatel nebyl schopen
výpověď zakódovanou tímto způsobem rozluštit a pochopit.
Symboly, stejně jako znaky, jsou především prezentovány ve skupinách, systémech,
které mají mezi sebou určité vazby. Doba vývoje jednotlivých systémů je různá, některé se

8. 8
vyvíjeli velmi dlouho, některé vznikly poměrně rychle. Každá kultura má svoje systémy.
„Nejčistším příkladem symbolického systému je abeceda, jejíž jednotlivé znaky by izolovaně
ztrácely smysl.“ (Znaky a symboly, 2009, s. 278). Méně formální systém jsou například
číslice, které se už také mohou vyskytovat samostatně. Barvy a tvary jsou ještě volnější
systémy, kdy každý člen může fungovat samostatně. Ovšem už je zde problém
v jednoznačnosti a obecné platnosti jejich významu, jak se sami přesvědčíme o výkladu
jednotlivých symbolů v naší koláži.
2. Analýza a interpretace kulturního textu
2.1 Technické parametry knihy
Kniha Abeceda tělesné lásky byla vydána v roce 2004 nakladatelstvím Triton s.r.o.
v Praze. Autory jsou Gustáv Murín a Petr Weiss a ilustrace zpracoval, včetně knižní obálky,
Miroslav Hyptych. Na knize se také jako odborná pomoc podíleli MUDr. Miroslav Plzák,
MUDr. Ivan Krajcer, MUDr. Pavel Malovičov, MUDr. Dionýz Baláž a MUDr. Lubor Žigov.
Publikace je přeložena ze slovenského originálu do českého jazyka a má 260 stran. Formát
knižního bloku je 142 x 198 x 17 mm, publikace je brožovaná, bez přebalu a matná. ISBN 80-
7254-581-7 a interní kód 0050222.
Jedná se o populárně naučnou literaturu pro dospělé. Pokud si knihu vyhledáme
v internetových knihkupectvích zjistíme, že je publikace zařazena do kategorií „Zdraví &
životní styl“, „Partnerské vztahy, rodičovství“, „Partnerství a sex“, „Sex a erotika“ nebo
„Rodina, sex“ (Knihkupectví.cz, Kosmas.cz, Neoluxor.cz). Naopak knihkupectví Artbos.cz
nebo Ucebnicemapy.cz zařazují tuto knihu do kategorií „Zdraví a alternativní medicína“,
„Osobní rozvoj, klasická medicína“, „Rodina, vztahy“ a „Medicína, zdraví.“ Z čehož se dá
vyvodit závěr, že někteří vydavatelé považují tuto knihu o sexu nejen jako literaturu týkající
se partnerského vztahu, ale také jako publikaci, která má určité spojení s osobním rozvojem
zdravím nebo medicínou.
Jedna z recenzí na Abecedu tělesné lásky, jejíž autorem je Jaromír Kopeček shrnuje
obsah této publikace v následujícím odstavci: „Avšak kniha jde dále než sloupky typu "víte,
že....". Dovíte se sice, jak dlouhý je europenis, kolikrát častěji souloží heterosexuál než
homosexuál, kolik Francouzů začalo sexuální život s prostitutkou a kolik Slovenek dosahuje
orgasmu líbáním, ale touto populární faktografií to nekončí. Mezi lavinou detailů vyplouvají
nevšední vysvětlení a neotřelé rozbory společenských problémů.“ (Kopeček, 2005, online).

9. 9
2.2 Název díla a cílové publikum
Hlavní titul, Abeceda tělesné lásky, čtenáři jasně napovídá námět daného díla. Společně
s grafickým pracováním obálky je jasné, že obsah publikace bude spojený se sexuální
tématikou. Přední část obálky knihy je tvořena jednou z Huptychových koláží zobrazující
horní část nahého ženského těla a znatelně menšího muže, který slaňuje směrem k ženským
pohlavním orgánům. Barva pozadí je výrazně červená, ženské tělo je v odstínech šedi.
Červená barva – obecné asociace – aktivní, veselý, vládnoucí, vzrušující, podněcující,
asociace spojené s objektem – horká, hlasitá, plná, silná, sladká, pevná, (Vysekalová, 2007, s.
155). Použití červené barvy má za cíl upoutat pozornost, v některých případech až dokonce
provokovat. Červená přináší vnitřní sílu a ponouká vás do akce (může být i sexuální). Tato
barva také symbolizuje teplo, oheň, vášeň, nadšení. Z toho vyplývá, že červená je zvolená
výborně a zajisté i záměrně. Je to barva, která upoutá a tedy zvýší šance na prodej knihy také
symbolizuje vášeň což ještě umocňuje název publikace.
Hlavní název je marketingově velmi dobře zpracovaný, protože prozrazuje nejen to, že
se bude jednat o abecedně seřazené příspěvky týkající se „tělesné lásky“, ale také to, že je
kniha určena široké veřejnosti, neboť sex se v různé míře týká každého člověka. Hlavním
publikem jsou dospělý čtenáři, kteří žijí sexuálním životem a rádi by si rozšířili své obzory
v této oblasti. Dalšími potenciálními adresáty mohou být studenti sexuální výchovy nebo
mladiství, kteří začínají se sexuálním životem a rádi by se dozvěděli více o tomto aktu lásky a
jeho podobách. Přestože je kniha psána značně uvolněným stylem, který je ideální pro masové
publikum, na konci každé kapitoly autoři zmiňují další literaturu k hlubšímu pochopení
problému, pro ty, kteří by se rádi některými tématy zabývali odborněji.
2.3 Autoři Abecedy tělesné lásky
Gustáv Murín (*1959) se narodil v Bratislavě a je držitelem titulu doktora přírodních
věd a kandidáta věd. V současné době je vědeckým pracovníkem na Ústavu buněčné biologie
UK v Bratislavě. Abeceda tělesné lásky není první kniha o sexu a erotice na které se Murín
podílel, jako příklady jeho další tvorby v této oblasti můžeme uvést: Abeceda sexu a erotiky
(2005), Sex, kontrola, kultura (1999), Pud kontra kultura (1994) nebo se zaměřením na
partnerský život: Návod na manželství (2007), Návod na dlouhověkost (2009) apod. Tímto
jsem chtěla demonstrovat, že i přes své značně odlišné vzdělání není v této oblasti nováčkem.
(Databazeknih.cz, 2012, online).
Petr Weiss (*1954) vystudoval psychologii, krátce po studiích se živil jako výpravčí,
pak nastoupil na protialkoholní oddělení do Psychiatrické léčebny z něhož posléze přestoupil

10. 10
na oddělení léčby sexuálních deviantů. Spoluzakládal také nové sexuologické oddělení
v Bohnicích, které patří k nejlepším na světě. Publikoval nesčetné množství odborných článků
a mezi jeho odborné publikace patří například Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika a
léčba (2002), Sex (1998),spoluautor publikací: Diagnóza: Deviant (2000), Sexuální chování
obyvatel České republiky (1999), Transsexualita (2002), Mravnost, pornografie a mravnostní
kriminalita (2003) a řady dalších. Petr Weiss je tedy v oblasti sexuologie odborník na slovo
vzatý. (Wikipedie, 2012, online).
2.4 Autor ilustrací a výtvarného díla použitého na obálce knihy
Na konci knihy, v tiráži, jsou uvedeny technické a nakladatelské údaje, které také
uvádí „Obálka Renata Ryšlavá“. Na obálce je ale prokazatelně použita koláž Miroslava
Huptycha. Tiráž, dle mého názoru, poskytuje zavádějící informaci neboť nesprávně uvádí
autora obálky. Jako vhodné řešení bych navrhovala uvést například: „Obálku navrhla Renata
Ryšavá s použitím koláže Miroslava Huptycha.“
Miroslav Huptych (*1952) se v současné době věnuje výtvarné, literární a vzdělávací
činnosti. Původně se vyučil mechanikem a nějakou dobu v tomto oboru také pracoval. Poté
byl také zaměstnán v pražské nemocnici Na Bulovce a současně studoval střední zdravotní
školu. Dále pracoval na Psychiatrické klinice 2. Fakultní nemocnice v Praze, absolvoval
bakalářské studium psychologie a arteterapie a také deset let pracoval jako terapeut a po tři
roky působil v terapeutické komunitě pro léčbu drogově závislých. Jeho životopis je velmi
bohatý a ukazuje, že tento známý český básník, aforista, výtvarník a editor má také velké
znalosti v oblasti lékařství a arteterapie. (Piorecký, 2008, online).
Huptycha jako básníka proslavila jeho prvotina Srdcový střelec. Svoji poezii
publikovat v různých periodikách (Vlasta, Mladá Tesla, Mladý svět, Tvorba, Mladá fronta
apod.). Vlastními kolážemi ilustruje i svoji literární činnost (Názorný přírodopis
tajnokřídlých, Tarot a trakaře, Černá slepice, Kdo pije Vlčí mlíko) a řadu knih jiných autorů.
(Piorecký, 2008, online). Když se podíváme na jeho oficiální webové stránky dozvíme se, že
vydává své výtvarné práce také ve formě kalendářů, knižních a časopiseckých obálkách,
formou animací, knižních ilustrací (jak již bylo zmíněno) a nabízí návštěvníkům nahlédnout
do své fotobanky. V rámci literární činnosti se věnuje psaní veršů, aforismů a věnuje se
editorské činnosti. Také podává kurty arteterapie a uspořádal řadu úspěšných výstav.
(Huptych.cz, 2010, online).

11. 11
2.5 Ilustrace doprovázející literární text knihy
2.5.1 Typ výtvarného artefaktu - koláž
Myslím si, že každý se s tímto termínem již někdy setkal, ať už na výstavě výtvarného
umění, v podobě ilustrace knihy nebo v rámci výtvarné výchovy na základní škole, kde si
vystřihával různé obrázky z časopisů a lepil je na papír, třebaže si nebyl vědom toho, že se
jedná o techniku koláže.
Pojem vznikl z francouzského slova „college“ tedy lepit. Slovník cizích slov Abz.cz
definuje koláž jako: „techniku vlepování různých materiálů do plochy obrazu“ nebo jako
„výtvarné dílo touto technikou vytvořené.“ (Abz.cz, online, 2006).
Podnětem ke vzniku koláže byl postup nazvaný G. Braquem a P.Picasem papiers
collées (francouzsky – k sobě slepovaný papír), spočívající ve vlepování útržků novin,
voskového plátna, tapet, nálepek apod. do obrazů zátiší. Oba umělci se technikou dále
zabývali a využívali jejího potenciálu a techniku dále rozvíjeli. Ta postupem času zobecněla a
byla přejata dalšími směry. Dá se říci, že každý směr si v koláži našel, to co potřeboval –
futuristé přidali důraz na písmo a typografii a těžili z koláže především prvek simultánnosti,
který byl pro ně velmi důležitý, dadaistům naopak přinášela technika možnosti vyhrocené
teorie a sarkasmu, široce byla také rozvíjena surrealismem, neboť odpovídala jejich zásadě
objektivní náhody nebo asociační představivosti. Koláž se v průběhu let stala velmi oblíbenou
technikou napříč všemi výtvarnými směry. (Baleka, 1997, s. 176).
Bernhard ve svém Universálním lexikonu umění popisuje koláž jako: „Lepený obraz nebo
použitá technika. Nejrůznější předem shromážděné materiály (hlavně papír, ale i látka, drátěné
pletivo aj.) se upevňují na plochu. Koláž má svůj počátek v papiers collés kubistů. Pak ji používali
zástupci různých uměleckých směrů a dál ji rozvíjeli (dadaismus, surrealismus, futurismus, pop-
art). Rozvíjením koláže vznikly combine painting, asambláž a akumulace.“ (Bernhard, 1996, str.
220).
Vzhledem k faktu, že se Miroslav Huptych věnuje od roku 2003 výhradně fotomontážím
vytvářených v programu Photoshop (Pistorius, 2010, online) je dle mého názoru na místě
předložit i vývoj a definice foto-koláží neboli fotomontáží.
Počátkem 20. století se začala rozvíjet jedna z prvních fotografických tendencí
piktorialismus, který vznikl v Anglii. Fotografové často do svých negativů škrábali,
dokreslovali, stříhali a následně spojovali negativy s různým obsahem. Toto všechno s jedním
cílem, vytvořit originální dílo. Malíř a fotograf Oscar Gustave Rejlander vytvořil první
fotomontáž již v roce 1855. V českých zemích se zasloužilo o vznik koláže surrealistické
sdružení Devětsil (Teige, Štýrský, Toyen apod.), které vzniklo ve 20. letech 19. století a které

12. 12
při svých kolážích využívali kombinaci fotografie, textu a grafiky. (Šmitmajer, 2009, s. 10-
12).
David Evans definuje fotokoláž jako „techniku, kterou je složený fotografický obraz
vytvořený kombinací snímků z různých fotografických zdrojů.“ Na což Sergey Tretyakov říká:
„je důležité si povšimnout, že fotomontáž nemusí být vždy nezbytně složena pouze z fotografií.
Ne, může být složena z fotografie a textu, fotografie a barvy, fotografie a kresby.“ (Fousková,
2010, online).
2.5.2 Okolnosti vzniku koláže „Mozek“
Ve jménu této záležitosti jsem kontaktovala přímo pana Miroslava Huptycha, aby mi
odpověděl na dvě otázky týkající se této koláže. První zněla, zda byla daná koláž vytvořena na
zakázku, anebo si autoři knihy vybrali již z umělcových hotových koláží. Na což pan Huptych
reagoval dost jasně: „Dostal jsem text k ilustrování.“ Dále jsem se ho dotázala, jestli by byl
ochoten mi sdělit nějaké bližší informace k dané koláži, co ho kupříkladu inspirovalo nebo
jaké záměry tvorbou dané koláže sledoval. „Na další otázku nejsem schopen kloudně
odpovědět, už si to nepamatuji, proč mě napadla zrovna tahle koláž...ale jistě nějak souvisí s
textem...“ Z této emailové konverzace se dají vyvodit dva jasné závěry. Koláž „Mozek“ byla
vytvořena na základě předloženého textu se kterým jasně souvisela.
2.6. Sémantický kontext
Kniha autorů Gustáva Murína a Petra Weisse Abeceda tělesné lásky byla doplněna 30
Huptychovými ilustracemi - kolážemi (včetně obálky). Koláž Mozek, která je předmětem této
analýzy se v publikaci nachází na straně 255 a je součástí kapitoly s názvem „Ženská viagra
aneb rozkoš v tabletě“. Zde se autoři knihy zamýšlejí nad reálnou možností vyvinutí léku –
ženské viagry – která by ženám umožnila zažít orgasmus po požití této pilulky, aniž by
k tomu potřebovali přítomnost muže. Pokud by se tato tableta opravdu uvedla na trh, mohla
by vážně ohrozit partnerský život, sex, ale také populaci jako takovou. Koláž „Mozek“ se
skládá z několika symbolů, které se budu snažit vyložit pomocí sémiotické analýzy a zjistit,
jestli mezi nimi je nějaký vzájemný vztah. Jedná se o tyto symboly: žena/nymfa, satyr,
mozek, vůz/povoz, osel a oblaka.
2.6.1 Žena, nymfa
Na koláži je zobrazena žena, která sedí satyrovi na ramenou. Mysliveček ve své knize
Panoptikum symbolů, značek a znamení uvádí, že žena „zosobňuje lásku, ale také faleš,
mírnost, ale i krutost, pokoru i pýchu…Všechny ctnosti neřesti tohoto světa.“ (Mysliveček,

13. 13
2001, s. 275). Zmiňovaná žena může být také nymfou, protože ty byly často satyry
pronásledovány jako předmět jejich sexuální touhy. Mysliveček také uvádí význam nymf,
které prezentuje jako bohyně nižšího řádu zosobňující přírodní síly. Byly obzvláště přitažlivé
pro muže „pohled na ně může u nezkušených mužů vyvolat šílenství. Spatří-li je takový muž
nahé, je to jeho jistá smrt.“ (Mysliveček, 2001, s. 170).
Nymfy nebo také mladé ženy či nevěstky byly v řecké mytologii nesmrtelné bohyně,
které zastupovaly a zosobňovaly přírodní síly. Jako jednu z neznámějších nymf můžeme
považovat Kallypso, která také podle pověsti sídlila na ostrově Gozo ve Středozemním moři a
která tam držela Odyssea jako svého milostného vězně dlouhých sedm let. Ve starověkém
Řecku, byly podle Halla nymfy „mladé a krásné ženské bytosti, o nichž se věřilo, že obývají
různé druhy přírodních tvarů a předmětů.“ (Hall, 2008, s. 305). Byly to také strážkyně čistoty
trestající všechny, kteří se proviní.
2.6.2 Satyr
Satyrové byly původně zobrazování jako lidské bytosti, které ale měly ocas, kozlí
nohy s kopyty, kudrnaté vlasy, koňské či kozlí uši nebo růžky. V řecké mytologii jsou
„zosobněním přírodní plodnosti,…tančící či v milostné touze pronásledující nymfy…vůči
lidem byli zlomyslní, děsili je nebo plašili a rozháněli jim stáda.“ (Baleka, 1997, s. 325).
Dle Beckera jsou satyrové polobozi, kteří „byli velmi rozpustilí, vždy ochotní tančit a
miliskovat se s nymfami. Byli to také pijáci a hudebníci, kteří lidi spíše strašili.“ (Becker,
2002, s. 254). Tato definice se velmi podobá té předešlé od Baleka.
Satyrové byli podle Halla průvodci Dionýsa. Byli líní, chlípní a nejraději věnovali svůj
čas popíjení a pronásledování nymf. „Ve středověké a renesanční alegorii ztělesňovali zlo,
zejména žárlivost“. I zde jsou dávány do souvislosti nymfy a satyrové a to v situaci „kdy se
nymfy koupou v zalesněné krajině zatímco satyrové se k nim nepozorovaně plíží... nebo se
satyrové vrhají na dívky, některé z nich chytají, zatímco ostatní prchají... nebo jsou všichni
usmíření a nymfy sedí na klínech s nimi laškujících Satyrů.“ (Hall, 2008, s. 398).
Symbolický význam satyrů se mezi autory významně neliší, všichni se ve směs
shodují, že se jedná o démona nebo poloboha, který měl lidské tělo, chlupaté nohy zakončené
kopyty s ohonem a rohy. Mysliveček k tomu navíc dodává, že to byl v renesanční alegorii
symbol „zla, opilství a chlípnosti a je jednám ze starých vzorů pro vypodobování čerta.“
(Mysliveček, 2001, s. 218).

14. 14
2.6.3 Mozek
Při přečtení kapitoly, ke které se koláž „Mozek“ vztahuje, se dozvíme, že „v lidském
mozku máme totiž i orgán pro vnímání a prožívání štěstí zvaný nukleus accumbens.“ (Murín,
Weiss, 2004, s. 253). Mozek je zde prezentován jako jakýsi „orgán štěstí“. V minulosti byly
prováděny pokusy na zvířatech, kdy bylo právě toto místo v mozku drážděno elektrickým
proudem a zvíře tak mohlo dosahovat nekonečné množství orgasmů znovu a znovu. „Čím více
se prokrvují pohlaví orgány, tím více se odkrvuje mozek.“ (Murín, Weiss, 2004, s. 254). Což
je obecně známý fakt a ženy ho velmi často používají, jako útočnou zbraň na muže, kteří prý
podle nich povětšinou uvažují pouze svým „prokrveným“ pohlavím údem.
Když se podíváme jakým způsobem je mozek vyobrazen na koláži, nemůžeme si
nevšimnout, že je k nám, nebo směrem k oslu
otočen „zády“ a je vidět jeho levá část, levá
hemisféra. Podle symbolického významu orgánů
(Radulayová, 2009, online) zastupuje levá
mozková hemisféra „mužský mozek“. Pravá
hemisféra, která je v našem případě odvrácena,
naopak „ženský mozek“. Satyr, s nymfou na
ramenou, stojí v „mužské části mozku“. Což by
mohlo být také chápáno jak jakési „pošlapání“
mužské části, protože v případě zavedeni oné
viagry pro ženy, přestávají muži plnit svoji
přirozenou roli.
Na mozku jsou také umístěny nápisy
určující, o kterou část mozku se jedná. Lobus
frontalis (lalok čelní), lobus parietalis (lalok
temenní), lobus occipitalis (lalok týlní), lobus
tempovalis (spánkový lalok). Ta nejbližší část mozku k oslovi, která by ho mohla nějakým
způsobem ovládat je „spánkový lalok“. Mozek je ústřední orgán našeho těla. Spolu s míchou
tvoří centrum nervového systému. Řídí a koordinuje činnost celého organismu. Mozek
můžeme rozdělit na tři hlavní částí - přední mozek (který se dělí na dvě mozkové hemisféry),
střední mozek (tvořen mozkovým kmenem) a zadní mozek (mozeček a mozkový kmen).
V zadním mozku především dochází ke koordinaci a motorickému řízení těla. (Vymětalíková,
2010, s. 72).

15. 15
V dnešním pojetí je mozek chápan jako centrum racionality, sídlo rozumu a často se
dává do kontrastu se srdcem, které se „používá“ pro emocionální rozhodování. „Mysli hlavou
a nezapomeň, že máš i srdce.“, „Více než mozkem, mysli srdcem.“ Petr Zuska, „Mysli
srdcem, ne hlavou. Tady (v hlavě) jsou šedé buňky, tady (v srdci) je krev. Krev koluje, vyzná
se. Buňky jen dřepěj.“ Woody Allen.
Před několika lety již současná manželka Jiřího Paroubka, Petra Kováčová, prohlásila,
že nejvíc sexy na muži je mozek. Sama k tomu tehdy dodala: „Pro mě je na muži
nejdůležitější intelekt. Pokud ho nemá…nemíním s ním trávit celý svůj volný čas.“ (iDnes.cz,
2007, online). Tímto výrokem jsem chtěla demonstrovat, že někteří považují mozek, tedy
spíše výši inteligence, jako něco, co je rozhodující pro výběr jejich partnera, pravděpodobně
může být v tomto případě intelekt důležitější než kvalitní sexuální prožitek.
Huptych sám napsal několik aforismů vztahující se k mozku (www.huptych.cz):
„Postupně, jak mu měkl mozek, tvrdly jeho rysy.“, „Výkon mozku se neměří v koních, ale v
koninách.“, „Nečtu sladké romány – tloustne po nich mozek!“, „Skryté rezervy mozku? –
Kolečko navíc!“. Nejvíce k našemu předmětu analýzy sedí první aforismus, který se
bezprostředně vztahuje k mužské erekci a k jakémusi přesunu centra myšlení z mozku (mozek
měkne, člověk hloupne) do pohlavního orgánu.
2.6.4 Vůz/povoz
Symbolický význam vozu dle Beckera úzce souvisí s významem kola a Slunce.
Objevuje se především v souvislosti s kulty solárních a vegetačních božstev. Vůz je velmi
často spojován se Sluncem – „Slunce je bytost, která na voze taženém dvěma koňmi převáží
po obloze žhavý oharek z ohnivého světa…podobně se svým spřežením a slunečním vozem
putuje po obloze řecký Hélios…Vůz také může představovat určitou kvalitu lidské psyché,
kterou řídí vozataj.“ Vůz není v této definici vykládán jako samostatný symbol, ale vždy ve
spojení, ať už s bohy, sluncem nebo zvířaty, kterými byl tažen. (Becker, 2002, s. 331).
V naší koláži je vůz tažen a řízen oslem, výše je zmíněn vozataj jako ten kdo může
ovládat vozík a „v antice představoval schopnost zvládnout vášně a pudy, která vyžadovala
rozumovou zkušenost.“ (Becker, 2002, s. 330). Tato definice by spíše odpovídala naší
představě o mozku, ale ten je v koláži zobrazen takovým způsobem, jakoby nechtěl „vidět“
kam ho osel táhne, protože je otočen zadní stranou ke směru jízdy, tedy vozík neřídí.
James Hall uvádí ve svém Slovníku námětů a symbolů ve výtvarném umění dokonce
význam dvoukolového vozíku, která se vyskytuje v naší analyzované koláží. „Triumfální vůz,
na němž v renesančním a barokním malířství jede mytická, alegorická či zřídka historická
postava, je obvykle tažen dvěma či někdy více příslušnými tvory.“ (Hall, 2008, s. 492). Dále

16. 16
jsou v textu představena možná zvířata táhnoucí daný vůz a je zde zmíněn i osel, který táhle
vůz Siléna. Silénos byl v řecké mytologii vychovatel a průvodce Dionýsa. Vedl dost bujarý
život, což se mu podepsalo na jeho nemožnosti chůze a proto se nechával vozit nebo jezdil na
oslu. Byl však velmi moudrý a měl věštecký dar. Jeho druhové, Silénové byli často
zaměňování se Satyry. (Wikipedia, 2012, online). Zde se tedy dozvídáme, že je zde vzájemné
propojení mezi oslem, který táhne vůz, Silémem, pro kterého je osel symbolem a Satyrem,
který se v koláži taktéž nachází.
2.6.5. Osel
Význam symbolu osla, který můžeme najít v knize Výtvarné umění: výkladový
slovník od Baleka zní: „Osel je symbol hlouposti a tvrdohlavosti, ale také symbol skromnosti,
trpělivosti a neúnavnosti.“ U Římanů byl obětním zvířetem, ale naopak u Féničanů a Syřanů
byl zvířetem posvátným. Přesto všechno byl osel ve starověku obecně tím nejnižším a
neopovrhovanějším zvířetem. V křesťanství je taktéž nízkým a opovrhovaným zvířetem. Osel
se také objevuje ve výjevech ze života poustevníků, jako symbol skromné trpělivosti a je také
chápán jako pokorný protiklad ke koni. (Baleka, 1997, s. 245).
Další symbolický výklad osla můžeme najít v knize Slovník symbolů, kde je osel
spojován s velmi protikladnými významy: „V Egyptě byl rezavý osel považován za
nebezpečnou bytost, se kterou se duše setkává po smrti. V náboženských představách
Egypťanů symbolizoval chaos a byl spojován s démony…Antika v něm viděla jednak hloupé,
vzpurné zvíře… Římané spojovali osla s bohem plodnosti Priapem… V románském umění se
osel často objevuje jako obraz neřesti, lenosti a hlouposti.“ (Becker, 2002, s. 205-206).
Hall představuje osla jako soumar (zvíře, které nosí náklad), které je zvířetem chudých
a proslulé svou tupostí. Opět zde dává do spojitosti Osla a Siléna, kterého zde označuje za
„tlustého pijáka“ (Hall, 2008, s. 317).
I když dosavadní definice prezentovali osla především jako hloupé zvíře, Mysliveček
se tomu jasně vyhrazuje: „Osel představuje vytrvalost, trpělivost a houževnatost, dále také
spokojenost a neústupnost. V žádném případě hloupost. Je symbolem lenosti a zvířetem
chudých.“ (Mysliveček, 2001, s. 180).
Poprvé a to v knize Znaky a symboly představuje osel i vlastnosti, které více souvisí
s tématem knihy než doposud. „Osel představuje plodnost, ale i oplzlost, tvrdohlavost,
skromnost a trpělivost.“ (Znaky a symboly, 2009, s. 55).

17. 17
2.6.6. Oblaka
Vzhledem k tomu, že oblaka zabírají značnou část koláže, i když pouze v pozadí,
rozhodla jsem se jim také věnovat pozornost. „Ve většině starověkých mytologiích je oblak
symbolem plodnosti, oplodňující síly života, neboť stíní palčivé slunce a přináší rostlinám
vláhu..Symbol oblaku…souvisel také se symbolickými významy světa a vody, a tím života a
plodnosti. (Baleka, 1997, s. 245).
Becker vykládá význam oblak na příkladu jeho interpretace v Číně: „oblak
rozplývající se na nebo je symbolem nezbytné změny, které se mudrc podřizuje, která nechá
vyhasnout svou pozemskou existenci, aby se rozplynula v nekonečnu.“ (Becker, 2002, s. 193).
Když se podíváme na oblohu na které jsou mraky můžeme v nich spatřit, s trochou
představivosti, i různé postavy a s nimi spojené různé symboly. Je na každého fantazii, co je
schopný z mraků na obloze vyčíst. „Oblak je také symbolem svobody, volnost a
nespoutanosti.“ (Mysliveček, 2001, s. 172). A to z toho důvodu, že nemají žádné hranice,
nejsou ničím ani nikým omezovány ve svém pohybu po obloze.

18. 18
3. Závěr
Vzhledem k tomu, že znakové systémy všech umění bývají svou podstatou značně
neostré mohou různí příjemci totéž umělecké dílo interpretovat do značné míry svobodně a to
na základě svých zkušeností, intuici, estetickém cítění nebo na poučení z odborné literatury
jako v tomto případě seznámení se s různými možnými významy symbolů vyobrazených
v díle. Moje interpretace koláže je čistě individuální a může se tedy člověk od člověka lišit.
Následující výklad je mým vlastním pochopením vztahů mezi jednotlivými symboly.
Analyzovaná koláž zobrazuje výjev kdy osel, zvíře které je často považované za
hloupé, podřadné a líné táhne dvoukolý vozík. Z výjevu není patrné, kam osel s vozem
směřuje. Vypadá to, jako by se právě nacházeli uprostřed pouště. Země je vyprahlá, neroste
zde ani tráva nebo stromy, jakoby bez života. Může to být také vnímáno tak, že je osel i s
„posádkou“ ztracen v neznámu (nový neznámý lék zaručující instantní orgasmus pro ženy).
Povoz zde vnímám jako prostředek usnadňující přepravu důležité „posádky“. Neplní nikterak
zásadní poslání. Mozek, nacházející se na vozíku, orgán, který řídí a koordinuje naše tělo,
také „orgán sexuálního štěstí“ je zobrazen odvrácenou stranou ke směru jízdy, kdy značí, že
se vzdává své životní funkce „řídit a koordinovat“ a nechává rozhodnutí o směru jízdy na
hloupém oslovi. Satyr se nachází v levé části mozku, která bývá označována jako mužská část
nebo jako centrum logického uvažování. Tím, že satyr stojí právě v této hemisféře může
naznačovat jakési „pošlapání“ mužské populace, která je vyměněna za pilulku, ale také jakési
zastínění logického myšlení v tom smyslu, že pokud žena vymění prášek za přirozený
sexuální akt, což postrádá to jakoukoliv logiku a je to „proti přírodě“. Symbolický význam
satyrů není nikterak pozitivní. Většinou jsou zobrazování jako zlomyslní pijáci, kteří
pronásledují nymfy za účelem uspokojit své sexuální touhy, ztělesňující zlo nebo žárlivost.
Satyr tedy může symbolizovat jakousi zápornou bytost, která unáší ženu na hříšném prožitku
z „ženské viagry“. Zobrazená žena/nymfa, která sedí satyrovi na ramenou se pěvně drží jeho
roh, jako kdyby právě prožívala své sexuální vyvrcholení a nacházela se v blažené extázi,
která ji také vykouzlila spokojený úsměv na rtech. Satyr ji přidržuje, aby nespadla, kdy jeho
levá ruka je umístěna na jejím stehně, což působí velmi eroticky (stačí si vybavit pocit, když
se nás partner či partnerka dotýká na stehnech).
Jednotlivé symboly vzájemně doplňují myšlenku, která je vyjádřena v dané kapitole,
tedy, že pokud žena dá přednost „prášku“ před přirozeným sexem je to jakoby se nechala řídit
oslem, přestala používat mozek a nechala se oddávat hříšné a chlípné vášni, kterou zobrazuje
satyr a všichni zúčastnění se vezou na voze, který je řízen zvířetem. Nikdo neví, kam by mohl

19. 19
tento nový vynález společnost zavést (osel neví kam jde), ale rozhodně to nebude nic
prospěšného. Koláž se dle mého názoru snaží (především ženské) čtenáře varovat, že i když
dáváme v dnešní době přednost instantní polévce, kávě nebo těstovinám, sex je akt, který
bychom si měli užít v jeho přirozené podobě a spíše než si tento úkon krátit, si ho
prodlužovat.
Na začátku práce jsem si stanovila tři hypotézy. První hypotéza „Vztah symbolů, ze
kterých se analyzovaná koláž skládá, není čistě náhodný.“ se potvrdila, protože většina
symbolů (žena/nymfa, satyr, oblaka, osel a mozek) jsou také spojovány s plodností, sexuální
touhou (satyrové pronásledují nymfy), oplzlostí, neřestí (satyrové, osel), které bezprostředně
souvisí s obsahem textu dané kapitoly. Jednotlivé výjevy se vzájemně symbolicky doplňují a
podporují.
Druhou hypotézu „Analyzovaná koláž má vztah k literárnímu dílu, pro které byla
vytvořena“ potvrdil sám Miroslav Haptych, který dosvědčil, že obdržel text k ilustrování a
koláže vytvořil tak, aby se vztahovaly k danému literárnímu textu.
Poslední hypotéza „Symboly použité v koláži se vzájemně ovlivňují a tvoří jeden
významový celek.“ byla také potvrzena. Ze symbolického výkladu jednotlivých částí koláže,
je jasné, že mají dané symboly mnoho společného. Satyrové jsou často zobrazováni
s nymfami, jak je pronásledují, mozek reprezentuje řídící „orgán“, který přenechává svoji
funkci oslovi, neboť jde o vyjádření nerozumného rozhodnutí a mraky jsou symbolem
plodnosti a síly života, což bezprostředně souvisí se sexuálním aktem. A společně působí jako
celek, který směrem ke čtenářům vysílá varující zprávu týkající se ženské viagry a jejich
možných katastrofálních důsledků.

20. 20
4. Seznam použité literatury
Abz.cz [online]. 2006 [cit. 2012-05-20]. Pojem koláž.. Dostupné z WWW: < http://slovnik-
cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kolaz>.
BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1.
Praha: Academia, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5.
BERNHARD, M. Universální lexikon umění: architektura, fotografie, grafika, malířství,
osobnosti, sochařství, umělecká řemesla. Praha: Knižní klub, 1996. 491 s. ISBN 8071763934.
26
ČADA, L. Komunikační strategie TV Beskyd s.r.o. Zlín, 2011. Diplomová práce. Univerzita
Tomáše Bati ve Zlíně.
ČERNÝ, J., HOLEŠ, J. Sémiotika. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 363 s. ISBN 80-7178-832-5.
Databazeknih.cz [online]. 2012 [cit. 2012-05-20]. Gustáv Murín.. Dostupné z WWW: <
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/gustav-murin-6290>.
FOUSKOVÁ, P. Fotomontáž. Panifousnova.bloger.cz [online]. 2010. vyd. [cit. 2012-05-17].
Dostupné z WWW: <http://panifousnova.bloger.cz/_/Fotomontaz>.
IDNES.CZ. Paroubkova partnerka: Na muži je nejvíc sexy mozek [online]. 2007. vyd. [cit.
2012-05-17]. Dostupné z WWW: <http://ona.idnes.cz/paroubkova-partnerka-na-muzi-je-
nejvic-sexy-mozek-fv7-/vztahy-sex.aspx?c=A070706_201217_ona_vztahy_klu (iDnes.cz,
2007, online). http://ona.idnes.cz/paroubkova-partnerka-na-muzi-je-nejvic-sexy-mozek-fv7-
/vztahy-sex.aspx?c=A070706_201217_ona_vztahy_klu>.
KOPEČEK, J. Murín, Gustáv; Weiss, Petr - Abeceda tělesné lásky. [online] 2005 [cit. 2012-05-
16]. Dostupné z WWW: <http://www.knihovnice.cz/recenze/murin-g-weiss-p-abeceda-telesne-
lasky.html>.
KULKA, J. Psychologie umění. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 435 s. ISBN 978-80-247-2329-7.
MONACO, J. Jak číst film: svět filmů, umění a multimédií. Vyd. 1. Praha: Albatros, 2004.
735 s. ISBN 978-80-00-01410-4.
MYSLIVEČEK, M. Panoptikum symbolů, značek a znamení. Vyd. 1. Praha: Chvojkovo
nakladatelství, 2001. 277 s. ISBN 80-86183-25-4.
PAVELKA, J. Možnosti a limity sémiotické a naratologické analýzy jako nástrojů
interpretace. str. 158-171. In Michal Bočák - Juraj Rusnák, eds.: Média a text II. Acta
Facultatis philosophicae Universitatis Prešoviensis, Jazykovedný sborník 25. Prešov:
Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešove, 2008.

21. 21
PAVELKA, J. Předpoklady literárního dorozumívání. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita,
1998. 318 s. ISBN 8021018003.
PAVELKA, J. [online]. 2006 Anotace. Muni.cz [cit. 2012-05-17]. Dostupné z WWW:
<http://www.muni.cz/research/projects/2287?lang=cs>.
PIORECKÝ, K., MACURA, V. Miroslav Huptych. [online]. 2008. vyd. [cit. 2012-05-17].
Dostupné z WWW: <http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1030&
hl=huptych+>.
PISTORIUS, V. Úvodní řeč předsedy Českého svazu nakladatelů a knihkupců Vladimíra
Pistoriuse. Huptych Miroslav [online]. 2010 [cit. 2011-04-29]. Dostupné z WWW: <
http://www.huptych.cz/vystavy/vystava-kolazi-a-fotomontazi-viden/uvodni-rec-predsedy-
ceskeho-svazu-nakladatelu-a-knihkupcu-vladimira-pistoriuse-er-ffnungsrede-des-
vorsitzenden-des-tschechischen-verl-ger-und-buchh-ndlerverbandes-vladimir-pistorius-
introductory-speech-to-the-vernissage-given-by-mr-vladimir-pistorius>.
POSPÍŠIL, Z. Sociosémiotika umělecké komunikace: (česko-slovenská varianta). Vyd. 1.
Boskovice: Albert, 2005. 226 s. ISBN 80-7326-059-X.
RADULAYOVÁ, Iva. Symbolika orgánů. Amiresah.cz [online]. 2009 [cit. 2012-05-18].
Dostupné z WWW: <http://www.amiresah.cz/symbolikaorganu.htm>.
ŠMITMAJER, D. Digitální montáž v současné české výtvarné fotografii. Zlín, 2009.
Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
VOLEK, E. Znak, funkce, hodnota. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004. 112 s. ISBN 80-
7185-666-5.
VYMĚTALÍKOVÁ, V. Malý výkladový slovník biologických pojmů. Vyd. 1. Praha: České
vysoké učení technické, 2010. 97 s. ISBN 978-80-01-04515-2.
VYSEKALOVÁ, J. Psychologie reklamy. Vyd. 3. Praha: Grada Publishing, 2007. 296 s.
ISBN 978-80-247-2196-5.
Wikipedie.cz 2012 [cit. 2012-05-20]. Petr Weiss.. Dostupné z WWW:
<http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Weiss>.

22. 22
5. Přílohy
Přílohy I. Mozek – Abeceda tělesné lásky

23. 23
Přílohy II. Další použití motivu mozku v Hyptychově díle
Ilustrace k básnické sbírce „Delikatesy“ Ilustrace ke knize“ Kdo pije vlčí mlíko
aneb Jak se léčilo za starodávna“
Ilustrace ke knize „Milovník knížek“ Knižní obálka „Mozek a řeč“

24. 24
Přílohy III. Další použití motivu osla v Hyptychově díle
Ilustrace k básnické sbírce „Kam jablko nepadá“
Ilustrace ke knize „Milovník knížek“

25. 25
Přílohy IV. Další použití motivu vozíku v Hyptychově díle
Ilustrace k básnické sbírce „Kam jablko nepadá“
Ilustrace ke knize „Milovník knížek“ Ilustrace ke knize „Všechno dobré je
k něčemu zlé“

26. 26
Přílohy V. Další použití motivu nahé ženy v Hyptychově díle
Ilustrace k básnické sbírce „Delikatesy“ Ilustrace k básnické sbírce „Černé moře“
Ilustrace ke knize „Abeceda tělesné lásky“

27. 27
Přílohy VI. Příklady opakujících se motivů v Haptychově díle
Obálka knihy „Mikešova aféra a jiné případy“ Ilustrace ke knize „Kdo pije vlčí mlíko
aneb Jak se léčilo za starodávna“
Ilustrace ke knize „Kdo pije vlčí mlíko“ Ilustrace ke knize „Abeceda tělesné lásky“

28. 28
ZLÍN – UTB, FMK
Název předmětu: Kultura a a
komunikace
Kód předmětu:
UMK/KULME
Semestr:
JS 2012
Datum odevzdání práce:
21.5. 2012
PŘÍJMENÍ:
BRTNICKÁ
Křestní jméno):
MARTINA
Verze:
První
E-mail: : martina.brtnicka@email.cz Stupeň studia:
MagisterskýStudentské číslo: K11277
Imatrikulační ročník: 2008 (bakalářský stupeň) 2011
(magisterský stupeň)
Typ studia:
Denní
Studijní program/obor: Mediální a komunikační studia / Marketingové komunikace
Přesný a úplný název práce:
Rešerše odborné literatury námětového okruhu: Analýza a interpretace kulturního
textu: koláž „Mozek“ Miroslava Hyptycha
Hodnocení práce:

29. 29
6. Rešerše odborné literatury
6.1 Objekt rešerše
Objektem rešerše bylo vytvoření bibliografického přehledu z oblasti odborné literatury
pro námětový okruh výzkumu seminární práce, koláž M. Huptycha z knihy Abeceda tělesné
lásky. Před samotným zpracováním analýzy byla provedena rešerše zdrojů, které se vztahují
k dané tématice. Hlavními objekty rešerše byly: koláž jako žánr, Huptych a jeho tvorba,
metodologie analýzy, zejména sémiotika. Výsledkem této rešerše je bibliografický přehled
relevantních zdrojů ať už v knižní nebe elektronické podobě, který byl hlavním zdrojem
informací pro vypracování dané seminární práce.
6.2 Cíl rešerše
Cílem rešerše bylo vytvořit teoreticko-referenční rámec pro seminární práci tím, že byl
sestaven bibliografický soubor relevantních zdrojů následujícího typu:
 Odborné monografie – tradiční, elektronické,
 Odborné časopisy – tradiční, elektronické,
 Učebnice metodologie – tradiční, elektronické,
 Encyklopedie a slovníky – tradiční, elektronické,
 Sborníkové a časopisecké studie.
6.3. Kritéria výběru záznamu
Rešerše byla vytvořena dle následujících kritérií:
 časové vymezení – rok publikování nebyl vymezen,
 jazykové vymezení – české, slovenské a anglické zdroje,
 teritoriální vymezení – bez vymezení,
 druhové vymezení – bez vymezení,
 autorské vymezení – bez vymezení.
Zdroje byly hledány na základě klíčových slov a slovních spojení:
Klíčová slova: Huptych, koláž, symbol, znak, sémiotika, sémiotická analýza.
Key words: Huptych, collage, symbol, sign, semiotics, semiotics analysis.
6.4 Zdroje záznamů
Rešerše tištěných a elektronických zdrojů byla provedena z dostupných zdrojů
v univerzitní knihovně Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Především prostřednictvím online
katalogu a v dostupných elektronických databázích. Elektronické zdroje byly také

30. 30
vyhledávány prostřednictvím vyhledávače Google (google.com), scholar.google.com a
books.google.com. Velmi nápomocný byl také seznam doporučené literatury k vyučovanému
předmětu. Seznam všech využitých zdrojů je uveden níže:
 www.google.com
 www.books.google.com
 www.scholar.google.com
 www.jib.cz
 www.scholar.google.com
 www.scirus.com
 www.amazon.com
 www.kosmas.cz
 www.grada.cz
 www.nkp.cz
 http://www.mlp.cz/
6.5 Řazení záznamů v rešerši
Nalezené zdroje jsou uspořádány podle typu rešerše (rešerše první, druhého a na závěr
třetího stupně), v rámci rešerše prvního stupně jsou záznamy uspořádány podle typu média
(tištěné a elektronické) a posléze abecedně seřazeny podle příjmení autora. Rešerše 1 stupně
je shromáždění českých i anglických bibliografických zdrojů vztahujících se k danému
tématu. Rešerše druhého stupně obsahuje šest vybraných titulů, které jsou významnější pro
zpracování analýzy, s jejich anotací získanou v online knihkupectvích a knihovně. Rešerše
třetího stupně je referát o nedůležitější publikaci vztahující se k analýze a interpretaci daného
kulturního textu - „ČERNÝ J., HOLEŠ J. Sémiotika“.
7. Rešerše prvního stupně
7.1 Tištěné zdroje
ALLEAU, R. O povaze symbolů: úvod do obecné symboliky. Vyd. 1. Praha: Malvern, 2008.
79 s. ISBN 978-80-86702-34-6.
AUGUSTA-BOULAROT, S. Slovník řecko-římské mytologie a kultury. Vyd. 1. Praha: Ewa,
1993. 303 s. ISBN 8085764024.

31. 31
BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika). Vyd. 1.
Praha: Academia, 1997. 429 s. ISBN 80-200-0609-5.
BARKER, C. Slovník kulturálních studií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 206 s. ISBN 80-7367-
099-2l.
BARTHES, R., FULKA, J. Mytologie. Vyd. 1. Praha: Dokořán, 2004. 170 s. ISBN
808656973X.
BATTISTINI, M. Symbols and Allegories in Art. Los Angeles: Getty Publications, 2005. 384
s. ISBN: 978-08-9236-818-1.
BAUER, A., GAIR, A. Příručka pro výtvarníky: úplný přehled malířských a kreslířských
materiálů a technik. Vyd. 2. Praha: Svojtka & Co, 2003. 256 s. ISBN 8072378716.
BECKER, U. Slovník symbolů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 360 s. ISBN 80-7178-612-8.
BENOIST, L. Znaky, symboly a mýty. Vyd. 1. Praha: Victoria Publishing, 1995. 122 s. ISBN
8085865491.
BERNHARD, M. Universální lexikon umění: architektura, fotografie, grafika, malířství,
osobnosti, sochařství, umělecká řemesla. Praha: Knižní klub, 1996. 491 s. ISBN 8071763934.
26.
BIEDERMANN, H. Lexikon symbolů. Vyd. 1. Praha: Beta, 2008. 503 s. ISBN 978-80-7306-
362-7.
BLAŢÍČEK, O., KROPÁČEK, J. Slovník pojmů z dějin umění. 1. vyd. Praha: Odeon, 1991.
116 s. ISBN 80-207-0246-6.
CIRLOT, J. E. A Dictionary of Symbols. 2nd Edition. Mineola: Courier Dover Publications,
2002. 419 s. ISBN 0-486-42523-1.
COBLEY, P., JANSZ, L., APPIGNANESI, R. Introducing semiotics. Cambridge: Icon,
2004. 175 s. ISBN 1-84046-584-0.
COLIN, D. Slovník symbolů, mýtů a legend L-Ž. 1. vyd. Praha: Deus, 2009. 276 s.
ISBN 978-80-87087-85-5.
COOPER, J. C. An Illustrated Encyclopaedia of Traditional Symbols. London: Thames &
Hudson, 1987. 208 s. ISBN: 978-05-0027-125-4.
ČERNÝ, J., HOLEŠ, J. Sémiotika. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 363 s. ISBN 80-7178-832-5.

32. 32
DAVLVIELLA, E. Symbols: Their Migration and Universality.Mineola: Courier Dover
Publications, 2000. 320 s. ISBN: 978-04-8641-437-9.
DIKOVITSKAYA, M. Visual culture: the study of the visual after the cultural
turn.Cambridge, Mass; London: MIT Press, 2006. 316 s. ISBN 978-0-262-54188-6
DOUBRAVOVÁ, J. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. 159 s. ISBN
8071785660.
DREYFUSS, H. Symbol Sourcebook: An Authoritative Guide to International Graphic
Symbols. Hoboken: John Wiley and Sons, 1984. 288 s. ISBN: 978-04-7128-872-5.
ECO, U. Meze interpretace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004. 330 s. ISBN 80-246-0740-9.
ECO, U. Teorie sémiotiky. Vyd. 2. Praha: Argo, 2009. 440 s. ISBN 978-80-257-0157-7.
FERNANDE, S.-M. Semiotics of visual language. Bloomington: Indiana University Press,
1990. 255 s. ISBN 0-253-35057-3.
FONTANA, D. Tajemný jazyk symbolů: Názorný klíč k symbolům a jejich významům. Vyd.
1. Praha: Paseka, 1994. 192 s. ISBN 80-85192-91-8.
GERO, Š., TROPP, S. Interpretácia výtvarného diela. Banská Bystrica: PdF, 2000. ISBN 80-
8055-426-9.
GIBSON, C. Symboly a jejich významy: klíč k výkladu motivů a znaků v umění. Praha:
Slovart, 2010. 256 s. ISBN 978-80-7391-370-0.
GOODMAN, N., KULKA, T. Jazyky umění: nástin teorie symbolů. Vyd. 1. Praha:
Academia, 2007. 213 s. ISBN 978-80-200-1519-8.
HALL, J. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Vyd. 2, V Pasece 1. Praha;
Litomyšl: Paseka, 2008. 520 s. ISBN 978-80-7185-902-4.
HORNÍČEK, M. Koláže a hry, Praha, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 1990., 256 s.
ISBN: 80-7101-005-7.
HOŠKOVÁ, S. Umění české koláže. Praha: Večerník Praha, 1994. Roč. 4, č. 2, s. 13.
Vychází: denně kromě sobot a nedělí. ISSN: 1210-1117.
HOVADÍK, J. Obrazy, objekty, grafika, koláže, Státní galerie ve Zlíně, 1992., 72 s. ISBN:
80-85052-10-5.

33. 33
HUPTYCH, M. Názorný přírodopis tajnokřídlých: verše, aforismy, koláže z let 1981-1987.
Ilustroval Miroslav Huptych. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1989. 177s. ISBN
80-202-0108-4. 27.
HUPTYCH, M. Tarot a trakaře. Ilustroval Miroslav Huptych. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta,
1997. 55 s. ISBN 80-204-0705-7.
CHALUMEAU, J. L. Přehled teorií umění: přehled filozofie a historie umění a kritiky. Vyd.
1. Praha: Portál, 2003. 122 s. ISBN 8071786632.
CHANDLER, D. Semiotics: the basics. 2nd ed. London: Routledge, 2007. 307 s. ISBN 978-
0-415-36375-4.
CHATMAN, S. B. Příběh a diskurs: narativní struktura v literatuře a filmu. Vyd. 1. Brno:
Host, 2008. 328 s. ISBN 978-80-7294-260-2
JIRÁK, J, KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN
978-80-7367-287-4.
JOHNSON, P. Dějiny umění: nový pohled. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 683 s. ISBN 80-
200-1320-2.
KENNER, T. A. Symboly a jejich skrytý význam: záhadný smysl a zapomenutý původ
znamení a symbolů v moderním světě. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2007. ISBN 978-80-7359-
079-6.
KULKA, J. Psychologie umění. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 435 s. ISBN 978-80-247-2329-7.
LEEUWEN, T. V., JEWITT, C. Handbook of visual analysis. 1st Edition. London: SAGE,
2001. 210 s. ISBN 0-7619- 6476-2.
LELAND, N., WILLIAMS, V. L. Creative Collage Techniques. 1st Edition. Cincinnati:
North Light Books, 2000. 144 s. ISBN: 9781581800982.
LURKER, M. Slovník symbolů. Vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2005. 614 s. ISBN 80-242-1588-
8.
MATTHEWS, B. The Herder Dictionary of Symbols: Symbols from Art, Archaeology,
Mythology, Literature, and Religion. London: Kontinuum, 1993. 228 s. ISBN: 978-09-3302-
984-2.
MERTLOVÁ, A. Kousavé koláže, Praha: Gemini 99, 2003., 57 s. ISBN: 80-902757-4-5.

34. 34
MONACO, J. Jak číst film: svět filmů, umění a multimédií. Vyd. 1. Praha: Albatros, 2004.
735 s. ISBN 978-80-00-01410-4.
MURÍN, G., WEISS, P. Abeceda tělesné lásky. Vyd. 1. Praha: Triton, 2004. 259 s. ISBN 80-
7254-581-7.
MYSLIVEČEK, M. Panoptikum symbolů, značek a znamení. Vyd. 1. Praha: Chvojkovo
nakladatelství, 2001. 277 s. ISBN 80-86183-25-4.
OCONNELL, M. Illustrated Encyclopedia of Signs and Symbols: Identification, Analysis
and Interpretation of the Visual Codes and the Subconscious Language that Shapes ... and
Emotions. London: Lorenz Books, 2006. 256 s. ISBN: 978-07-5481-548-8.
PANOFSKY, E. Význam ve výtvarném umění. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1981. 372 s.
PAVELKA, J. Komunikce a interpretace v kontextu studia kultury. S. 113124. In Ivo
Pospíšil  Jan Zouhar: Literatura a filozofie. Zdeněk Mathauser. FF MU: Brno, 2008.
PAVELKA, J. Možnosti a limity sémiotické a naratologické analýzy jako nástrojů
interpretace. str. 158-171. In Michal Bočák - Juraj Rusnák, eds.: Média a text II. Acta
Facultatis philosophicae Universitatis Prešoviensis, Jazykovedný sborník 25. Prešov:
Filozofická fakulta Prešovské univerzity v Prešove, 2008.
PAVELKA, J. Předpoklady literárního dorozumívání. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita,
1998. 318 s. ISBN 8021018003.
PAVELKA, J., POSPÍŠIL, I. Slovník epoch, směrů, skupin a manifestů. Brno: Georgetown,
1993. 294 s. ISBN 80-901604-0-9.
POSPÍŠIL, Z. Sociosémiotika umělecké komunikace: (česko-slovenská varianta). Vyd. 1.
Boskovice: Albert, 2005. 226 s. ISBN 80-7326-059-X.
ŠMITMAJER, D. Digitální montáž v současné české výtvarné fotografii. Zlín, 2009.
Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
TRESIDDER, J. 1001 symbolů: ilustrovaný průvodce světem symbolů. Vyd. 1. Praha: Kniţní
klub, 2004. 373 s. ISBN 8024212528.
TRINKEWITZ, K. Život je koláž. Praha: Gallery, 1999. 120 s. ISBN: 80-86010-18-x.
VOLEK, E. Znak, funkce, hodnota. 1. vyd. Praha : Paseka, 2004. 112 s. ISBN 80-
7185-666-5.
Znaky a symboly. Vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2009. 352 s. ISBN 978-80-242-2492-3.

35. 35
ZVĚŘINA, J. Výtvarné dílo jako znak. Praha: Obelisk, 1971. 152 s.
7.2 Elektronické zdroje
CHANDLER, D. Semiotics for Beginners [online]. 1994 [cit. 2011-04-26]. Dostupné z:
<http://www.aber.ac.uk/media/Documents/S4B/>.
FOUSKOVÁ, P. Fotomontáž. Panifousnova.bloger.cz [online]. 2010. vyd. [cit. 2012-05-17].
Dostupné z WWW: <http://panifousnova.bloger.cz/_/Fotomontaz>.
HUPTYCH, M. Huptych Miroslav [online]. 200- [cit. 2012-05-18]. Miroslav Huptych. Dostupné
z WWW: <www.huptych.cz>.
PAVELKA, J. Anotace. Muni.cz [online]. 2006 [cit. 2012-05-17]. Dostupné z WWW:
<http://www.muni.cz/research/projects/2287?lang=cs>.
RADULAYOVÁ, I. Symbolika orgánů. Amiresah.cz [online]. 2009 [cit. 2012-05-18].
Dostupné z WWW: <http://www.amiresah.cz/symbolikaorganu.htm>.
ŘEZNÍČKOVÁ, I. Reklama z pohledu sémiotiky. Muni.cz [online]. 2008 [cit. 2012-05-18].
Dostupné z WWW: <http://is.muni.cz/th/179161/ff_b/>.
8. Rešerše druhého stupně
BALEKA, J. Výtvarné umění: výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika).
Unikátní encyklopedický slovník (2 000 hesel) zaznamenává vývoj světového malířství,
sochařství a grafiky od pravěku až po současnost s důrazem na souvislosti s uměním českým.
Výkladový slovník výtvarného umění předního českého historika umění PhDr. Jana Baleky
nepochybně ocení teoretici, výtvarníci i studenti, ale zejména také všichni laičtí obdivovatelé
a milovníci uměleckých děl. (výkladový slovník : (malířství, sochařství, grafika)).
(http://knihy.abz.cz/prodej/vytvarne-umeni)
ČERNÝ J., HOLEŠ J. Sémiotika.
Kniha vymezuje obor sémiotiky jako vědy o znakových systémech. Objasňuje základní pojmy
a stanoví předmět zkoumání, všímá si vývoje a metod studia. Sémiotika se především věnuje
nejdůležitějšímu typu znaků, a to znakům jazykovým. Kromě slov se však člověk denně
setkává s řadou jiných znaků (v matematice, meteorologii, kartografii apod.). Na příkladech je
ukázáno fungování těchto systémů. Kniha má řadu ilustrací a konkrétních příkladů.
(http://obchod.portal.cz/produkt/semiotika/)

36. 36
KULKA, J. Psychologie umění.
Vydání této monografie pokrylo mezeru v čs. bibliografii, kde doposud neexistuje
psychologie umění ve vztahu ke všem uměleckým druhům. Kniha je pojednána na základě
komunikace uměním, tedy tvůrce-dílo-vnímatel. Zabývá se metodologií, psychologií tvorby a
vnímání. Je praktickou pomůckou nejen pro studenty uměleckých oborů a umělecké tvůrce,
ale také pro všechny zájemce o tuto problematiku.
(http://www.kosmas.cz/knihy/142824/psychologie-umeni/)
MONACO, J. Jak číst film: svět filmů, umění a multimédií.
Stěžejní publikace Jamese Monaka je biblí všech milovníků filmu. Přibližuje filmové umění i
řemeslo, tradici i technologii, vysvětluje vztah filmu k ostatním druhům umění, jako jsou
literatura, malířství, fotografie, televize, divadlo i hudba, a popisuje jeho výrazové prostředky:
technologii, jazyk, teorii. Zachycuje i ostatní elektronická média i nejnovější multimediální
komunikační prostředky. V závěru uvádí chronologický vývoj, bibliografii a rejstříky.
(http://knihy.abz.cz/prodej/jak-cist-film-svet-filmu-medii-a-mult)
MYSLIVEČEK, M. Panoptikum symbolů, značek a znamení.
Říše symbolů je stará jako lidstvo samo. Od záhadných jeskynních kreseb až po současné
piktogramy informačních soustav zahrnuje pestrou a mnohdy nepřehlednou směsici všech
možných prvků reálného světa i světa fantazie. Čáry, kříže, geometrické obrazce podivných
tvarů, lidské i nadpřirozené bytosti, rytíři i králové, mouřenínové a krásné panny zdobené
liliemi a růžemi, to vše, a ještě více. Abecedně řazená hesla v této knize tvoří pestrý seznam
symbolů na různých znacích, značkách a znameních. Zrcadlí v sobě celý svět. Jejich význam
bývá však mnohdy skrytý a často jen pomocí fantazie nalezneme stopy vedoucí k jeho
vysvětlení.
(http://www.obchodmagie.cz/panoptikum-symbolu-znacek-a-znameni-milan-myslivecek/)
POSPÍŠIL, Z. Sociosémiotika umělecké komunikace
Kniha prezentuje základní výsledky komunikativně-sémiotického výzkumu umění,
realizovaného zejména od sedmdesátých do devadesátých let minulého století badatelskými
týmy v Praze a Nitře (proto česko-slovenská varianta). „Zabývá-li se sémiotika umění
znakovou strukturou uměleckého díla, v níž hledá interpret jeho význam a smysl, potom díky
tomu, že je znakovost nadána sociálním obsahem i sociální vazbou /funkcí/, lze legitimně

37. 37
uvažovat o sociosémiotice, která je sociologií fun-gování této znakové struktury ve
společnosti.
(http://www.almanachlabyrint.cz/knihy/72865/sociosemiotika-umelecke-komunikace-cesko-
slovenska-varianta/)
Znaky a symboly
Svět kolem nás je plný znaků a symbolů. Moderní znaky, jako jsou abecedy nebo vlajky, jsou
obecně rozpoznatelné a většina lidí rychle odhadne, co znamenají, zatímco mnoho symbolů
staršího původu lze rozluštit jen obtížně. Encyklopedie Znaky a symboly systematicky
zkoumá původ a významy jednotlivých ikon, znaků a obrázků, které se používají po staletí, a
odhaluje, jak je interpretuje mytologie, náboženství, folklor, umění a současná kultura. V
knize je pomocí fundovaného textu a exkluzivních doprovodných ilustrací a fotografií
vysvětleno přes 2 000 symbolů a znaků, které zahrnují fyzický svět, zvířata, rostliny, lidi,
barvy, tvary, vzory, čísla, obrázkové písmo, abecedy, mezinárodní symboly, profesionální
znaky, značky a loga, heraldické emblémy, státní vlajky, znakové řeči, signály a symbolická
hesla. Vzhledem k tomu, že jednotlivé položky jsou tematicky uspořádané a propojené
propracovanou sítí křížových odkazů, představuje tato mimořádná publikace jedinečného a
cenného průvodce světem vizuálních značek, který nás obklopuje.
(http://www.kosmas.cz/knihy/148437/znaky-a-symboly/)
9. Rešerše třetího stupně
ČERNÝ J., HOLEŠ J. Sémiotika
Kniha Sémiotika od autorů Černý a Holeš vyšla v roce 2004 v nakladatelství Portál.
Tato publikace čítá na 364 stran a její součástí je předmluva, patnáct odborných kapitol,
seznam použité literatury a rejstřík. Tato kniha je také rozdělena do tří částí: úvod, jazyk jako
znakový systém a jeho náhrady a ostatní jazykové systémy.
V první kapitole nás autoři seznamují s významem sémiotiky definováním, co je to
znak, jaká je jeho podstata, jak můžeme znak dělit, ve stručnosti popisují vývoj znaků a jejich
možnou klasifikaci. Na toto úvodní seznámení se znaky navazuje podkapitola představující
počátky sémiotiky a její vývoj až do 20. století (od starověku přes středověku, renesanci až po
současnost) představující významné osobnosti, které se významným způsobem zasloužili o
vývoj sémiotiky (Freud, Peirce, Morris, Saussure, Eco apod.), zakončující tuto kapitolu
představením sémiotických metod (interpretace, formace, jazykové metody).

38. 38
Následující kapitola „Struktura jazykového znaku“ popisuje strukturu a vlastnosti
jazykového znaku podle Saussura (označované a označující), strukturu jazykového znaku
podle Peirce (tři typy znaků – ikony, indexy a symboly) a asymetrii jazykového znaku.
V pořadí třetí kapitola se zabývá motivovaností jazykového znaku. Čtenář se v této
části seznámí s několika druhy jazykové motivovanosti - zvukové, morfematické a
sémantické. Metafora a metonymie jsou dva základní postupy, které slovní jednotky motivují
sémanticky. Autoři ukazují příklad metafory v reklamě, kdy je na plakátu modelka a její nový
parfém. Nic konkrétního není řečeno, ale jedná se o použití metafory a snahu přenesení
vlastností modelky na parfém. Často jsou uváděny teoretické poznatky na praktických
příkladech pro jejich jednodušší pochopení. Na závěr této kapitoly se autoři zmiňují o různých
možnostech změny motivovanosti (ztráta nebo nabývání).
Čtvrtá kapitola má název „Vlastní jména“. Jedná se o velmi zajímavou část knihy ve
které se dozvíme základy pojmy spojené s tvorbou jmen a disciplínami, které je studují
(onomastika, věda, která se zabývá studiem vlastních jmen, socionomastika, která studuje
kritéria volby vlastních jmen v rámci společenských vrstev apod.). V této části nalezneme
přehled českých jmen podle jejich původu, druhy vlastních jmen podle označovaných objektů,
původ českých příjmení, přehled příjmení, které vznikly z názvů ptactva apod.
Následující část se zabývá změnami významu. Protože lidská společnost se vyvíjí a sní
i jazyk, který je sám společenským vynálezem jsou v jazyce patrné změny, kterými se tato
kapitola zabývá. Uvádí příčiny jazykových změn, vnitřní a vnější faktory vývoje, změny
významu, zamýšlí se nad otázkou proč slova mění svůj význam a vysvětluje tyto změny na
jazykových, historických, společenských a psychologických příčinách. Poslední podkapitola
se zabývá zužováním, rozšiřováním nebo přesunem významu.
Strukturální sémantika, jak zní název šesté kapitoly, představuje tradiční a moderní
sémantiku, popisuje vztahy mezi jednotlivými znaky, analýzu významu, jednotky významu,
sémantická pole a další metody strukturální sémantiky.
Poměrně rozsáhlou kapitolu tvoří „Písmo a jeho náhrady“. Obsahem této části jsou
následující podkapitoly: vznik a podstata písma, materiály užívané pro záznam písma (zde
jsou představeny různé způsoby zaznamenávání písma jako jsou hliněně destičky, papyrus,
pergamen, voskové tabulky, želví krunýře, bambus, papír nebo psací stroje), vývoj písma (v
této části je čtenář seznámen s jednotlivými etapami vývoje písma), písma ideografická a
smíšená (sumerské písmo, egyptské hieroglyfy, čínské a japonské písmo), vývoj abecedy,
umělá písma (např. Morseova abeceda nebo těsnopis) a další kódy.

39. 39
Osmá kapitola se zabývá kódy, které jsou paralelní s mluvenou řečí. Jedná se o
proxemiku (vzdálenost mezi komunikanty), haptiku (kdy jsou informace předávány tělesným
kontaktem), pohledy, posturologii, kineziku a mimiku. Většinou doprovázejí mluvenou řeč a
významně doplňují verbální komunikaci. Někdy může být neverbální a verbální komunikace
v rozporu, neboť svou neverbální komunikací nepodporujeme to, co říkáme. Tato kapitola
představuje všechny výše zmíněné nástroje neverbální komunikace a detailně je popisuje.
Nyní přecházíme do třetí části knihy, která se nazývá ostatní znakové systémy. Devátá
kapitola byla velmi nápomocna při zpracování mé seminární práce a zabývá se typologií
znaků a symbolů. V této kapitole se dozvídáme podle jakých kritérií klasifikujeme znakové
systémy, které mohou být rozdělené na jazykové a ostatní, motivované a konvenční, uzavřené
a otevřené, ostré a neostré, výrazné a nevýrazné, důvěryhodné a pochybné a další možná
kritéria dělení. Následně autoři představují různé typologie znaků jako jsou například
symptomy, signály, značky a odznaky, ikony, znamení a řada dalších. Dále se v této části
dozvíme například o symbolech ve vědě, významy různých živlů, přírodních jevů,
geometrických tvarů, barev, rostlin, zvířat, čísel či různých předmětů.
Desátá kapitola je zasvěcena znakovým systémům ve vědě a praxi. Společným
znakem těchto kódů je jejich jednoznačnost, ostrost, což znamená, že jsou jasně a
jednoznačně definovány a nepřipouštějí rozdílné výklady. Příklady těchto znaků můžeme najít
v matematice a logice, informatice, fyzice, zoologii, botanice a dalších oblastech. Druhou
částí jsou znaky, které jsou používány v praktickém životě a těmi jsou například instrukce
k praní prádla, státní vlajky, námořní signály, dopravní značky, piktogramy, balení zboží,
ekologické značky apod.
V pořadí jedenáctá kapitola nás seznámí s psychoanalytickým výkladem snů a je
rozdělena do tří hlavních podkapitol: bdění a spánek, psychoanalýza a typologie snů. V části
psychoanalýza jsou představování největší osobnosti tohoto oboru Sigmund Freud, Carl
Gustav von Jung a Brich Froom popsány jejich metody a způsoby psychoanalýzy. Typologie
snů zase představuje možné klasifikace snů s praktickými příklady a různými možnostmi
jejich výkladu.
Mýty, biblické příběhy, pověsti a pohádky. Tato část knihy se zabývá původem
mytologických příběhů, starověkou mytologií a náboženstvím, biblickými příběhy, pověstmi
a pohádkami a mýty moderní doby. Můžeme se zde dočíst o různých mýtech o stvoření světa,
jde zde uvedeno několik příkladů z různých zemí. Dále jsou zmíněny příběhy o stvoření
člověka a postavení ženy a muže v různých společnostech. Starověká mytologie a náboženství
představuje antické bohy a hrdiny s praktickými přehledy řeckých a římských bohů nebo

40. 40
světové náboženské systémy. Podkapitola biblické příběhy se zabývá původem bible, starým
a novým zákonem. Dále se můžeme dočíst o pověstech a pohádkách a mýtech moderní doby.
Třináctá kapitola s názvem „Znakovost v umění“ je velmi zajímavá, pojednává o
vývoji umění a jeho klasifikaci z hlediska sémiotiky, o umění založeném na přirozených
jazycích – literatura a poezie, o umění založeném na zvláštních výrazových prostředních –
hudba, tanec, balet a pantomima, malířství, sochařství a architektura, němý film a ostatní
umění. Pod kombinované systémy uměleckých prostředků patří divadlo, opera, muzikál, film
a televize. V případě těchto kombinovaných znakových systémů je nutné použít postupnou
semiózu, která je představena ke konci zmíněné kapitoly.
V pořadí čtrnáctá kapitola se zabývá rituály, protokoly, hrami a rolemi. V rámci
podkapitoly rituály se dozvídáme různé podoby rituálů s praktickými příklady a jejich
opodstatněními pro dané kultury. Jedná se kupříkladu o starobylé rituály, iniciace, obětování,
náboženské a novodobé obřady. Další podkapitola protokoly, které předepisují, jak se má
člověk chovat v různých společenských situacích, seznamují čtenáře se starobylými a
novodobými protokoly. Podkapitola hry se dělí na následující části: typologie her, hry
intelektuální a smíšený charakter her. Na závěr role popisují různé společenské role a uvádí
příklady rolí podle Erika Berna.
Poslední, patnáctá, kapitola nese název meditace, věštění a pověry. Tato závěrečná
část knihy se věnuje méně důvěryhodným znakovým systémům. V podkapitole meditace,
okultismus a magie je vysvětlena podstata a cíl meditace, jóga a s ní velmi úzce spojené
čakry. Dále se zde můžeme dočíst o různých kulturních stanoviscích k sexualitě, o okultismu,
magii, alchymii, věštění, numerologii, vykládání karet a na závěr o pověrách.
5. Závěr k rešerši
Výše provedená rešerše dokládá, že na trhu existuje velké množství knih, které se
zabývají sémiotikou. Vedle odborných publikací bylo vydáno i několik slovníků symbolů a
značek, které byly nepostradatelné při interpretaci Huptychovy koláže. Jak také rešerše
ukázala je možné v současné době najít značné množství knih, které se zabývají přímo
sémiotikou v umění jako například posledně zmíněná kniha Sémiotika od Holeše a Černého.
Dostupnost potřebných knih k vypracování analýzy mediálního textu byla díky výborné
vybavenosti univerzitní knihovny bezproblémová. Nalezení i dalších zdrojů, které se týkaly
kupříkladu umělecké techniky koláže nebylo nikterak složité díky velkému počtu různých
uměleckých publikací a výtvarných slovníků.