1. Řízení firemního vzdělávání

2. Vyučující
PhDr. Bohumír Fiala
fiala. bohumir@ujak.cz

3.  Tato prezentace je podkladovým
materiálem k přednáškám. Nenahrazuje v
žádném případě studium předepsané
literatury. Neprošla ani jazykovou ani
grafickou úpravou.

4. Základní tematické okruhy
 Vývoj přístupů k podnikovému vzdělávání
 Vzdělávání v systému řízení lidských zdrojů
podniku
 Identifikace vzdělávacích potřeb
v organizaci, zpracování informací pro AVP
 Projektování vzdělávacích programů
 Realizace vzdělávání ve firmě
 Interní lektoři v podnikovém vzdělávání
 Hodnocení efektivity vzdělávání

5. Literatura
 Mužík, J., Řízení vzdělávacího procesu.
Andragogická didaktika. Praha: Wolters
Kluver,a.s.,2011, 320s. ISBN 978-80-737-581-6
 Bartoňková,H., Firemní vzdělávání, Praha,
Grada 2010, ISBN 978-80-247-2914-5
 Mužík, J., Didaktika profesního vzdělávání, Plzeň, Fraus 2005
 Hroník,F., Rozvoj a vzdělávání pracovníků, Praha, Grada
2007
 Vodák ,J. Kucharčíková,A., Efektivní vzdělávání zaměstanaců
, Praha, Grada 2007

6. Literatura
 Folwarczná ,I., Vzdělávání manažerů, Praha, Grada 2010
 Barták,J., Jak vzdělávat dospělé, Alfa Publishing 2008
 Palán, Z.: Lidské zdroje .Výkladový slovník. Praha: Academia
2002, ISBN 80-200-0950-7
též na www.andromedia.cz
 Průvodce dalším vzděláváním v kontextu aktivit MŠMT,
MŠMT , dostupné na www.msmt.cz


7. Na co se zaměřit
Nejde jen o data, fakta a platné normy.
Podstatné je uvědomovat si:
 historický (společenský) kontext
 cíle
 postupy
Ještě terminologická poznámka

8. Systém CŽV/CŽU
CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
(UČENÍ)
VZDĚLÁVÁNÍ VZDĚLÁVÁNÍ
DĚTÍ A MLÁDEŽE DOSPĚLÝCH
VZDĚLÁVÁNÍ DALŠÍ
VE ŠKOLÁCH VZDĚLÁVÁNÍ
ZŠ, SŠ, VOŠ, VŠ

9. Systém CŽV/CŽU
DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ
OBČANSKÉ ZÁJMOVÉ (DALŠÍ)
PROFESNÍ
KVALIFIKAČNÍ
REKVALIFIKAČNÍ
NORMATIVNÍ

10. UČENÍ - ROZVOJ - VZDĚLÁVÁNÍ
 Učení se - proces změny, který zahrnuje nové
vědění i nové konání
 Rozvoj - dosažení žádoucí změny pomocí učení se
 Vzdělávání – organizovaný a institucionalizovaný
způsob učení se
 (Hroník 2007)

11. Historický kontext dalšího vzdělávání – výběr
N.F.S. Grundvig (1783 – 1872)
Lidové vysoké školy
1826 – USA školy pro dospělé
1840 – Isaak Pitman
Korespondenční škola
Od 2.pol 19.stol. – univerzitní extenze

12. 1885 Dělnická akademie v Oslo
1885 Dělnická akademie u nás (Soc. dem, první
program připravoval TGM)
1897 Ústřední škola dělnická (Českosl. strana
nár.soc)
1900 Praha – Nár. svaz osvětový (Lidové školy)

13. 1918 – vznik Československé rep.
Ministerstvo školství a osvěty
7.2.1919 : Zákon o organizaci lidových kurzů
občanské výchovy
1919 Světová asociace pro výchovu dospělých
1924 Čs. rozhlas – přednášková činnost
1925 Masarykův lidovýchovný ústav (sloučením
Svazu osvětového a dalších spolků)

14. Počátky podnikového vzdělávání
Počátky 20.léta 20.stol. – Německo
V ČR – systém firemního vzdělávání – Baťa
( princip – vypracovat se od nejjednodušího prac.
místa)
1925 škola pro chlapce
1929 škola pro dívky
Baťova škola práce
(studium při práci, náklady hrazeny z výdělku)

15. Baťa
2.pol 30let – reorganizace – souhlas Min. školství
Vytvořena regulerní škola
1. Stupeň – dvouletá odborná škola
2. Stupeň – dvouletá mistrovská škola
3. Stupeň – dvouletá vyšší průmyslová škola
(maturita)
Vazba škol v regionu:
Např. Obchodní akademie T.Bati pro zahr. obchod.

16. Tzv. „školy podnikové výchovy“
„Škola podnikové výchovy“ = systém pedagogických
principů, didaktických pravidel a případně
organizačních postupů.
Ty představují „komplexní“ přístup k podnikovému
vzdělávání jako celku.
Jsou realizovány různými organizačními a
metodickými přístupy.

17. TWI (Training Within Industry) výcvik
pro průmysl
Začátky kolem r. 1917
Rozvoj po vstupu USA do 2.sv. války – cíl: urychlené
školení nekvalifikovaných prac. sil pro válečnou
výrobu.
1. Příprava dělníků
2. Příprava mistrů na dovednost zapracovat dělníky
3. Příprava instruktorů
Standardizované vzděl. kurzy, detailní popisy operací
a úkonů vč. instruktorských (lektorských).
Vše probíhá na pracovišti – žádné domácí úkoly,
žádné studijní materiály.

18. Švýcarsko – francouzská škola
(Carrardova)
Dva okruhy zájmu : příprava učňů a psychologická
příprava vedoucích pracovníků
Východiska:
Výkon studujícího závisí na jeho postoji k učební
látce
Příprava dospělých – pouze ti, u nichž vrozené
schopnosti zaručují úspěch
Didaktické zásady: rozložení učební látky, střídání
učebních procesů, stanovení tempa výuky,
frekvencí opakování..

19. Škola dynamiky skupin (K. Lewin)
Cílem formování pozitivních postojů pracovníků
Hledá a odstraňuje příčiny negativních postojů
Základem rozvoje osobnosti pracovníka je malá
skupina

20. Škola duševního výcviku (francouzská –
Joffre Dumazedier )
Rozvíjení schopností správně se informovat,
vzdělávat a vyjadřovat
Výcvik zaměřen na správné jednání – využívání
dosavadních zkušeností a mezilidskou komunikaci
Základem výcviku – rozbor pracovního prostředí a
činnosti na pracovišti

21. Vzdělávání po 2svět. válce
Podniková sféra:
1945-1950
Školy práce (ROH)
1950 – 1966
Závodní školy práce
Diferenciace pro různé kategorie prac.
Možnost získat školní (střední, střední odborné, vyšší
odborné) vzdělání v tomto systému – podnikové
technické školy, podnikové instituty
1966
Vládní usnesení o podnikovém vzdělávání
Podniky již pouze další vzdělávání

22. Vzdělávání po 2.svět. válce
1966
Vládní usnesení o podnikovém vzdělávání
Podniky již pouze další vzdělávání
Od 2.pol. šedesátých let nadpodniková a resortní
vzděl. zařízení
(zároveň v dokumentech reakce na koncepci
permanentního vzdělávání - Unesco, Rada Evropy)
1971 při MŠMT Česká komise pro vzdělávání
dospělých
1976 dokument Další rozvoj československé
výchovně vzdělávací soustavy

23. Vzdělávání po 2.svět. válce
Vzdělávání dospělých probíhá:
Školská soustavy
Podnikové systémy
Organizace Národní fronty
Linie kulturně výchovných zařízení
(domy osvěty, domy kultury,
kulturní střediska)

24. SOUČASNÉ TRENDY DPV

25. Východiska současného DPV
Současná doba – doba chaosu, turbulence a
diskontinuity
Sjednocujícím kriteriem všech trendů i
problémů je rychlost změn.
Na tyto změny musí reagovat oblast
vzdělávání dospělých – andragogiky. Její
těžiště se přesouvá především do podnikové
sféry, i když význam celoživotního
vzdělávání musí stát i obecně v čele zájmu
společenského a politického.

26. Koncepce informační a znalostní
společnosti
Fritz Machlup (1902- 1983 Australsko-Americký ekonom)
- zkoumal znalosti jako ekonomický zdroj.
IS je termínem pro společnost, ve které se tvorba,
distribuce a manipulace s informacemi stala
nejvýznamnější ekonomickou a kulturní
aktivitou.

27. Koncepce informační a znalostní
společnosti
„Vzhledem k faktu, že významnou
úlohu v informační společnosti bude
hrát osvojování si nových znalostí,
lze nastupující etapy informační
společnosti charakterizovat jako
společnost znalostí a společnost
celoživotního učení. „
(Vymětal 2005)

28. Koncepce informační a znalostní
společnosti – k zamyšlení
Jan Keller - Vědomostní společnost
- Chrám, výtah a pojišťovna (2008)
Konrad Paul Liessman – Teorie
nevzdělanosti

29. ZASTARÁNÍ ZNALOSTÍ (ZDROJ MŘ)

30. Východiska dalšího vzdělávání v
21.stol.
 změny na trhu práce
 druhá vzdělávací šance
 zaměstnatelnost
 individualizace
 partnerský princip
 aktivita na straně dospělého jedince.
 možnost vlastní seberealizace, a osobnostního
rozvoje

31. Změny na trhu práce
 pokles pracnosti v průmyslových
odvětvích – klesající zájem o pracovní sílu
 zvyšující se počet zaměstnanců malých a
středních firem, které hledají
kvalifikovanou sílu na trhu, obtížněji však
jsou schopny naplnit požadavky
systematického vzdělávání
 požadavek na flexibilnější pracovní sílu
 nezaměstnanost jako běžná součást života
společnosti

32. Změny na trhu práce
 diferenciace mezd (odvětví, povolání,
kvalifikace …)
 zvýšení odpovědnosti jednotlivců za svůj
život, za svoji kvalifikaci
 zvyšování oborové fluktuace, změna
zaměstnání, kvalifikace několikrát za
život
 růst zaměstnanosti v nových technologiích
– požadavky na novou kvalifikaci

33. Problémy dalšího vzdělávání
 motivace ke vzdělávání v dospělém věku
 dostupnost vzdělávacích aktivit po dospělé
 politika a legislativa upravující oblast dalšího
vzdělávání
 systém a zdroje financování dalšího vzdělávání
 kvalita a certifikace v oblasti dalšího vzdělávání
atd.

34. Firemní vzdělávání
Možné přístupy:
Reaktivní přístup (řešení již existujících
problémů, orientace na problém)
Proaktivní přístup (pohled do budoucna, orientace
na řešení)
Strategický přístup

35. CYKLUS VZDĚLÁVÁNÍ
Strategie
firmy
(instituce)
Strategie ŘLZ
Strategie
vzdělávání a
rozvoje
Vyhodnocení účinnosti
Analýza vzdělávacích
Realizace
potřeb
Plánování a příprava

36. CYKLUS VZDĚLÁVÁNÍ ZALOŽENÝ
NA PLÁNU ROZVOJE PRACOVNÍKŮ (PODLE Z. BRÁZDOVÉ )
Strategie organizace Strategie řízení lidských
zdrojů
Strategie vzdělávání a
rozvoje
Analýza potřeb vzdělávání
Monitorování vzdělávání a Realizace vzdělávání
vyhodnocování jeho účinnosti

37. Strategický přístup k firemnímu
vzdělávání
Vize – kde chceme být v budoucnu
Poslání – proč jsme jako firma tady
Cíle – čeho chceme dosáhnout
Strategie – jak toho chceme dosáhnout
Strategie nám říká, jak bude podnik
usilovat o dosažení stanovených cílů.
Jejím úkolem je ukazovat směr.

38. STRATEGIE ŘLZ (PERSONÁLNÍ STRATEGIE )
Strategie ŘLZ se týká dlouhodobých
obecných a komplexně pojatých cílů v
oblasti v oblasti potřeby pracovních sil a
zdrojů pokrytí této potřeby. (Koubek)
Např. Budoucí míra souladu mezi pracovníky a
pracovními místy.
Kolik a jakých pracovníků bude firma potřebovat.
Jaká nabídka pracovních sil se perspektivně
předpokládá.
Co udělat k pokrytí žádoucí perspektivní potřeby
pracovníků.

39. VZDĚLÁVÁNÍ V PERS. PROCESECH FIRMY
 Základní personální procesy
- stanovování požadavků na způsobilost
pracovníků
- plánování
- získávání a výběr pracovníků
- hodnocení způsobilosti
- vzdělávání a rozvoj pracovníků

40. TVORBA SYSTÉMU VZDĚLÁVÁNÍ
A ROZVOJE PRACOVNÍKŮ
 vytvoření organizačních a finančních
předpokladů
 stanovení odpovědností za vzdělávání
 identifikace potřeb vzdělávání
 plánování a projektování vzdělávání
 realizace vzdělávání
 hodnocení účinnosti
 monitoring cyklu vzdělávání v návaznosti
na změny prostředí

41. PROCES VZDĚLÁVÁNÍ
Z POHLEDU MANAGEMENTU KVALITY (PODLE Z. BRÁZDOVÉ)
 Vzdělávání musí být strategickou
záležitostí
 Vzdělávání musí být všichni zaměstnanci
ovlivňující jakosti
 Vzdělávání musí probíhat na základě
identifikované potřeby
 Orientace na zákazníka
 Zvyšování nejen způsobilosti, ale také
identifikace pracovníků s firmou
 Hodnocení efektivity vzdělávání

42. STANOVOVÁNÍ OBJEMU NÁKLADŮ NA
VZDĚLÁVÁNÍ – MOŽNÉ PŘÍSTUPY
 Roční náklady na vzdělávání _
Celkové roční osobní náklady
 Roční náklady na vzdělávání _
Roční objem hrubých mezd
4 – 10% ???

43. STANOVOVÁNÍ OBJEMU NÁKLADŮ NA
VZDĚLÁVÁNÍ
 Stanovení (hodnocení) objemu finančních
prostředků na vzdělávání jednoho zaměstnance
 Stanovení (hodnocení) počtu hodin ročně na
vzdělávání jednoho zaměstnance

44. STANOVOVÁNÍ ODPOVÉDNOSTI ZA
VZDĚLÁVÁNÍ
 Matice odpovědnosti

45. ROČNÍ PLÁN VZDĚLÁVÁNÍ ODPOVÍDÁ NA OTÁZKY
 JAKÉ vzdělávání má být zabezpečeno
 KDO BUDE VZDĚLÁVÁN – jednotlivec,
skupina, …
 KÝM (interní,externí lektoři,instituce DV,
školy)
 KDY (časové umístění)
 KDE (konkrétní místo)
 NÁKLADY vzdělávání
 ÚROVEŇ A METODY hodnocení

46. IDENTIFIKACE POTŘEB VZDĚLÁVÁNÍ
 Zdroje:
- Analýza údajů o organizaci jako celku
- Analýza popisů pracovních míst
- Analýza údajů o jednotlivcích

47. ZÁKLADNÍ NÁSTROJE AVP
 Organizace jeho celek
- Strategie (analýzy SWOT,PEST)
- Průzkumy klimatu
- Organizační struktura, procesy
- Organizační kultura
- Technologie
- Fluktuace, absence
- Produktivita práce
- ……

48. Prostředí
Každá firma je svázána s prostředím ve kterém
působí.
Prostředí firemního vzdělávání lze popsat:
pomocí úrovní : makro (PEST), mezzo (zákazníci,
konkurence, dodavatelé), mikro
Analýza PEST
• Politické
• Ekonomické
• Sociální
• Technologické

49. PEST analýza
MANAGEMENT; BĚLOHLÁVEK, KOŠŤAT,ŠULÉŘ; VYDAVATEL: COMPUTER PRESS,
A.S., 2006
POLITICKÉ
- legislativa
- pracovní právo
- politická stabilita
- daňová politika
- ochrana životního prostředí

50. PEST analýza
EKONOMICKÉ
- trend HDP
- úroková míra
- množství peněz v oběhu
- inflace
- nezaměstnanost
- výška investic

51. PEST analýza
EKONOMICKÉ
- trend HDP
- úroková míra
- množství peněz v oběhu
- inflace
- nezaměstnanost
- výška investic

52. PEST analýza
SOCIALNÍ
- životní styl
- mobilita, rozdělení příjmů
- úroveň vzdělání
- životní hodnoty

53. ZÁKLADNÍ NÁSTROJE AVP
 Analýzy pracovních míst
- Popisy pracovních míst
- Kompetenční modely

54. ZÁKLADNÍ NÁSTROJE AVP
 Analýza údajů o jednotlivcích
- Hodnocení způsobilosti
- Hodnocení výkonu
- Kritické události
- Záznamy o kvalifikaci
- Zkoušky, testy
- Personální audity - Assessment Centre
- „Mystery Shopping“

55. TVORBA VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMŮ

56. Kvalita vzdělávacího programu
Akreditace vzdělávacího programu
Jaký je rozdíl mezi pojmy: akreditace, certifikace???
Akreditace vzděl. programů - příklady
MŠMT:
Do r 2009 vyhl č. 524/2004 o akreditaci zařízení k
provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců
o zaměstnání
Nyní: Vyhláška 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti
žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace
vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho
ukončení
MV ČR : zákon 312/2002Sb., (§29)
MPSV vyhláška 2005/2006

57. Kvalita vzdělávacího programu vzorový
standard (Palán, Mužík)
http://www.nvf.cz/kvalita/dokumenty/vzdel_program.pdf
I. Název vzdělávacího programu (vzdělávací akce)
 Název programu je jeho marketingovou součástí.Z toho důvodu by
neměl být zavádějící a měl by výstižně vyjádřit obsah popisované
vzdělávací činnosti.

58. Kvalita vzdělávacího programu
II. Organizátor a odborný garant VP
 Instituce organizující akci a garantující kvalitu (základní
identifikační údaje, údaje o odbornosti instituce, její působení a
výsledky v oblasti dalšího vzdělávání vč. dokladu o podnikatelské
oprávněnosti v této oblasti)
 Odpovědná osoba a odborný garant vzdělávacího programu (jejích
certifikace a kvalifikace) a doložená odborná praxe.
 Kvalifikovanost instituce by měla být doložena nejen dokladem o
její existenci (zřizovací listina, zápis do podnikového rejstříku,
živnostenský list a pod.), ale i její certifikací (ISO 9000, Q FOR,
Oborová certifikace, apod.). Současně garant předkládá doklad o
odborné praxi v oboru a prohlášení o seznámení s aktuálním
vývojem v oblasti realizované vzdělávací aktivity.

59. Kvalita vzdělávacího programu
 III. Cíle VP
 Údaje o výchozí situaci a koncepční vymezení obsahové náplně
 Stanovení vzdělávacího záměru
 Měřitelné a zhodnotitelné vymezení cílů (s ohledem na profil
vzdělávací akce)
 Cíle vzdělávacího programu jsou stanovovány na základě požadavků a analýzy
potřeb klienta a účastníků či potenciálních účastníků programu, popř. právní
normou. Obecně lze říci, že analýza potřeb odhaluje diskrepance mezi současnou
mírou úrovně výkonnosti a kompetencemi jednotlivců a organizace a stavem,
požadovaným klientem. Cíle programu jsou vztahovány ke kompetenčním profilům
pracovních míst, ke kvalifikačním standardům, ke standardům výkonu týmů a
organizací. Cíle programu zahrnují vzdělávací cíle celého programu, mohou však
obsahovat i cíle jednotlivých ucelených částí programu, např. při modulové variantě
programu (v takovém případě je nutné jasně vymezit dílčí cíle jednotlivých
částí/modulů.

60. Kvalita vzdělávacího programu
 IV. Cílová skupina a kritéria pro výběr účastníků
 Profil absolventa
 Vstupní požadavky věk, vzdělání, praxe, zdrav. předpoklady,
apod.)
 Forma přijímacího řízení

61. Kvalita vzdělávacího programu
V. Obsah VP
 Vzdělávací moduly
 Tématické celky, jejich dílčí cíle a obsah
 Hodinová dotace jednotlivých tématických celků
 Časový plán akce
 Učební osnovy a plán – učivo, probírané v rámci vzdělávací akce

62. Kvalita vzdělávacího programu
VI. Formy a metody výuky
 Určení forem (denní, distanční, kombinovaná, večerní, víkendová,
internátní, apod.)
 Určení metod (přednáška, workshop, assessment centra, pracovní
praxe, apod.)
 Didaktická technika

63. Kvalita vzdělávacího programu
VII. Způsob ukončení
 Závěr kurzu (zkouška, test, výrobek, závěrečná práce, její
obhajoba, apod.
 Způsob závěrečného hodnocení VP
 Naplnění cílů
 Spokojenost účastníků
 Výstupní certifikát

64. Kvalita vzdělávacího programu
VIII. Lektoři
 Odborná kvalifikace
 Pedagogická kvalifikace

65. Kvalita vzdělávacího programu
VIII. Lektoři
 Odborná kvalifikace
 Pedagogická kvalifikace

66. Kvalita vzdělávacího programu
IX. Materiální a technické zabezpečení
 Místo konání
 Doklad o zabezpečení prostor (v případě pronájmu)
 Místo a vybavení pro praktickou výuku
 Vybavení a prostorové členění
 Učební pomůcky a didaktická technika
 Studijní literatura

67. Kvalita vzdělávacího programu
X. Rozpočet
 Rámcová finanční kalkulace kurzu,
 vč.orientačního propočtu nákladů na jednoho účastníka a
z hlediska rentabilnosti počet osob nutných k otevření kurzu..

68. PROJEKT VZDĚLÁVÁNÍ - SHRNUTÍ(1)
 Cíle vzdělávání
 Formy vzdělávání
 Kriteria výběru účastníků
 Obsah a rozsah vzdělávání
 Požadavky na lektorské zabezpečení
 Metody vzdělávání
 Didaktické pomůcky, studijní texty

69. PROJEKT VZDĚLÁVÁNÍ - SHRNUTÍ (2)
 Místo konání
 Vyučovací režim
 Organizační zabezpečení
 Úroveň hodnocení, metody hodnocení, časový
rámec hodnocení
 Cena, náklady na realizaci vzdělávacího
programu
 Dokumentace

70. CO ÚČASTNÍCI OČEKÁVAJÍ OD LEKTORA ??

71. KOMPETENCE - VYMEZENÍ
o „...schopnost vykonávat určitou funkci nebo soubor
funkcí a dosahovat při tom určité úrovně
výkonnosti“.
o „…..kompetenční modely se opírají o komplex
znalostí, povahových rysů, postojů a dovedností.“
Přičemž jsou tyto prvky chápány v úzkém vztahu
k podniku, firemní kultuře a jeho produktové
orientaci (Prokopenko,1996 s. 23 n.).
Podrobněji k problematice viz:
Kubeš, Spillerová, Kurnický: Manažerské kompetence, Grada 1994
Krontorad, Trčka: Manažerské standardy ve veřejné správě(úvod ke
kompetenčnímu managementu) Národní informační středisko pro podporu jakosti

72. KOMPETENCE LEKTORA
PROF. J. BARTÁK
o odborná připravenost
o zkušenosti
o praxe
o pedagogické schopnosti a dovednosti ve vztahu ke
vzdělávací činnosti s dospělými
o schopnost veřejně vystupovat
o schopnost řídit interaktivní vzdělávací formy
o metodická způsobilost
o adaptabilita (přizpůsobivost i otevřenost)
o pozitivní přístup, aktivita, iniciativa, kolegialita

73. KOMPETENCE LEKTORA
DR. J. PONDĚLÍČEK
Účastník očekává lektora:
o příjemného,
o informovaného,
o s odbornou autoritou,
o komunikujícího,
o vstřícného,
o respektujícího,
o metodicko – didakticky dovedného.

74. Osobnost
Komunikace a
vystupování
úspěch
Lektorský
Odbornost
Umění vysvětlit a
naučit

75. VZDĚLÁVÁNÍ A CERTIFIKACE LEKTORŮ V
ČR
 CKL (AIVD + UP)
 ATKM
 BI – Kvalita v DPV
 „Koncept“ – lektor jako „profesní kvalifikace“

76. Certifikace lektorů - východiska
Stanovení požadavků:
Je třeba vytvořit kompetenční profil lektora
Možná východisko
www.kpt.istp.cz
Lektor specialista
Odborný lektor
Vymezení požadavků na prověření
Stanovení postupu certifikace

77. Certifikace lektorů
Zpravidla vychází z ISO 17024
Př.
AIVD
ATKM
Projekt kvalita v DPV
Další příklady:
CIMA
ČSQ
AISIS

78. Certifikace lektorů
Neexistuje žádná povinnost lektora se certifikovat!!
Jaké jsou motivy?
Uvědomme si, že význam certifikátu stoupá s jeho obecnou
známostí a rozšířeností
(srovnejte např. ECDL - European Computer Driving Licence
tzv. řidičák na počítač

79. PRAGMATICKÝ POHLED - VÝBĚR A
HODNOCENÍ LEKTORŮ
 Odborná způsobilost (vzdělání, praxe, péče o
odborný růst)
 Pedagogická způsobilost (pedagogické vzdělání,
certifikovaná lektorská příprava)
 Spolehlivost, tvorba st. textů, flexibilita …

80. KRITERIA VÝBĚRU A HODNOCENÍ EXTERNÍ
VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE (PALÁN – AIVD)
 Poslání a strategie instituce
 Pověst (image)
 Záruky kvality (certifikáty ISO,
Q-FOR,… ), reference
 Lektorský sbor
 Nabídka vzdělávacích programů
 Nabídka poradenských a dalších služeb

81. KRITERIA VÝBĚRU EXTERNÍ VZDĚLÁVACÍ
INSTITUCE (PALÁN – AIVD)
 Vztah ke klientům
 Odborné propojení s tuzemskými i zahraničními
vzděl. institucemi
 Logistika (umístění, vybavení, ubytování …

82. Dodavatel vzdělávání a kvalita
ÚROVEŇ:
 Instituce
 Vzdělávací program – viz. tvorba vzděl. programu
 Personál – viz. lektor

83. Dodavatel vzdělávání a kvalita
 Vzdělávací organizace může zvolit řadu přístupů k řízení kvality
své činnosti:
 Nejčastěji používané:
ISO 9001 (příp. varianty pro vzděl. instituce – oborová certifikace,
EDUIQ 9001
EFQM resp varianty: ESTQM, KVIS
Model Q FOR – původně založený na výzkumu spokojenost
zákazníků
Certifikace IES (Internacional Education Society)
Nově vytvářené nástroje v rámci projektu Koncept.