SEO Restart 2024: Richard Klačko - Klíčovka s AI pohonem
úkol k modulu 13
1. Změny v demografickém vývoji populace a aplikace
konceptu celoživotního učení, jako možného
způsobu řešení
Vypracovala: Barbora Muchová Datum: 3.1.2013
UČO: 416 340 Fakulta, obor: FF, andragogika
1
2. ARGUMENTAČNÍ TEXT
Na začátku psaní této práce a při výběru tématu, jsem se nejdříve pokusila zamyslet nad
tím, co jsem se nyní v průběhu prvního semestru mého studia oboru andragogika
naučila a co tvořilo podstatu a základ snad všech mých přednášek. Obecně se dá říci, že
to bylo učení a vzdělávání dospělých a velmi často zmiňovaný koncept celoživotního
učení. Pokusila jsem se tedy tento koncept zasadit do širšího rámce okolností a
souvislostí a poukázat na jeho naléhavou aplikaci v každodenním životě všech občanů.
Každým dnem si více a více uvědomuji, že jsem si pro své studium zvolila obor, který
bude do budoucna stále potřebnější a žádanější a tímto textem bych chtěla vyvolat
uvědomění si potřeby a naléhavosti celoživotního učení v alespoň každém čtenáři této
práce.
ANOTACE
Autorka textu je studentkou prvního ročníku navazujícího magisterského oboru
andragogika na Masarykově univerzitě. Práce pojednává o problému stárnutí populace,
který je považován za významný problém budoucího vývoje hospodářské politiky.
Autorka v textu stručně charakterizuje možné dopady stárnutí populace na ekonomiku i
sociální systém v zemi a snaží se nalézt schůdná východiska. Jako hlavní strategií se jeví
podpora zvýšení zaměstnanosti starších osob a jako podpůrný prvek jejich
zaměstnatelnosti autorka vyzdvihuje právě celoživotní učení o kterém v textu dále
pojednává.
KLÍČOVÁ SLOVA
Celoživotní učení, demografický vývoj, politika zaměstnanosti, stárnutí populace,
vzdělávací politika, zaměstnatelnost.
2
4. ÚVOD
V naší společnosti dochází v současné chvíli k výrazným změnám. Podle predikce ČSÚ,
dojde v důsledku prodlužování délky života a snižování porodnosti zhruba za čtyřicet let
k vyrovnání počtu starých a mladých obyvatel. Naše populace prudce stárne a
demografické rozložení je zcela jiné, než např. před čtyřiceti lety. Tím logicky narůstá
počet jedinců, kteří ze systému (zdravotního, sociálního či důchodového) čerpají,
zatímco ubývá těch, kdo do něj přispívají. Stárnoucí společnost tak s obtížemi splní
závazky sociálního zabezpečení budoucím generacím. Jak se tedy s těmito změnami
vyrovnat? Na tuto otázku se v předkládané práci pokusím odpovědět. Zaměřím se
zejména na koncept celoživotního učení, který je Evropskou unií podporován již řadu let
a i já v něm ze svého andragogického pohledu shledávám jisté východisko. Jako dalšími
z možností se jeví zejména age management a kariérové poradenství, které pro účely
této práce zmíním jen okrajově. Těžiště mé práce bude tedy zejména v objasnění
principů a možných přínosů celoživotního učení. Pro podložení mého tvrzení o stárnoucí
populaci se nejdříve zaměřím na popis demografického vývoje v ČR a jeho predikci. Dále
popíši principy celoživotního učení a přístup právě nejvíce ohrožené skupiny 50+ k
dalšímu vzdělávání. Na konec se pokusím o výčet těch nejpodstatnějších, dnes již
fungujících opatření či programů vztahujících se k aktivnímu stárnutí, zaměstnatelnosti
a konkurenceschopnosti starší populace. V poslední části pro demonstraci již
probíhajících diskuzí na toto téma uvedu nejdůležitější dokumentu ČR a EU zabývající se
konceptem celoživotního učení a tvořící rámec a základnu všem vznikajícím programům
či dokumentům v současnosti.
Cílem tedy bude zejména poukázat na naléhavost situace a přiblížení konceptu
celoživotního učení, jakožto zatím nejaktuálnějšího přístupu k řešení špatné
zaměstnatelnosti starší populace a z toho plynoucích sociálních i ekonomických
problémů.
1. VÝVOJ POPULACE ČR
Vývojem stáří české populace se zabývala tisková zpráva ČSÚ z roku 2003, jejíž data jsou
stručně shrnuta v první části následující kapitoly. Díky nižší sňatečnosti a stále klesající
porodnosti, se stalo, že se věková struktura obyvatelstva republiky na přelomu tisíciletí
výrazně změnila. Podstatně klesl počet dětí do 14 let, snížil se i podíl mladých lidí mezi
15-19 lety. Zato výrazněji se zvýšil počet obyvatel ve věku 40-64 a 64 a více let. Sčítání
lidu roku 2001 poprvé zaznamenalo méně než 20 % dětí v obyvatelstvu.
4
5. Graf 1.: Poměr věkové skupiny 0-14 a 65+ při jednotlivých sčítáních lidu
Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222
Z grafu můžeme vidět, jak se poměr mezi těmito dvěma věkovými skupinami postupně
zmenšuje až skoro vyrovnává. Tyto data nás vyzívají k akci. Při současném stavu
nezaměstnanosti či nastavení důchodových, zdravotních a sociálních systémů, je jasné,
že současný stav nebude dlouho udržitelný. Pokud by obyvatelstvo stárlo stále ve
stejném tempu, tak by se průměrný věk v roce 2050 zvýšil o dalších 15 let, tedy na
hodnotu 54 let. S touhle situací nemá zkušenosti, žádná země světa. Následující tabulka
ukazuje vývoj průměrné věkové struktury obyvatelstva při jednotlivých sčítáních lidu
(vyjma posledního v z roku 2011).
Tabulka 1.: Vývoj průměrné věkové struktury obyvatelstva při jednotlivých sčítáních lidu
Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222
5
6. 1.1. PREDIKCE BUDOUCÍHO STAVU
Česká republika se dle průzkumů Eurostatu stane roku 2040 jednou z nejstarších
v Evropě. Právě zjištěné statistické údaje by nám měly pomoci se na tento stav po
stránce sociální i ekonomické řádně připravit.
1.2. HLEDÁNÍ ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍ
Jednou z možností, která může pomoci, je právě snaha udržet skupinu 50-64let co
nejdéle na trhu práce a v aktivním životě. Tato skupina, je však velmi specifická a s její
zaměstnatelností je spojena řada problémů. Často jde o lidi méně kvalifikované
v důsledku vzdělávací politiky, která zde byla aplikovaná v minulých letech. Udržení si
pracovní pozice až do doby odchodu do důchodu se stává stále komplikovanější a často
jsou tito pracovníci nahrazováni pracovníky mladšími, v očích zaměstnavatelů
kreativnějšími a flexibilnějšími. Starší lidé se také složitě adaptují na novou práci po tom,
co celý svůj profesní život strávili v jednom zaměstnání.
To vše se děje navzdory tomu, že již zanedlouho se právě tato skupina stane
nejpočetnější v populaci. Jednou z cest jak tomuto jevu předcházet je aplikovat principy
celoživotního vzdělávání a učení již od brzkých let. S vědomím, že se zkušenostmi
získanými při formálním vzdělávání si již po celou dobu svého života nevystačíme.
„Dalším z důvodů, proč je vzdělání tak důležité ve stárnoucí společnosti, je skutečnost, že
nejen v ČR, ale i v ostatních vyspělých státech dochází k individualizaci sociálního státu.
Z toho plyne, že jedinci se mohou stále méně spoléhat na stát a že stále více bude každý
zodpovědný za svůj život, jeho úroveň a kvalitu ve všech fázích svého života, zejména
tedy ve stáří.“ (Rabušicová, 2008)
Na aktivní stárnutí má bezesporu vliv spousta faktorů. Proto je nezbytně nutné, aby i
lidé v předdůchodovém věku se účastnili některé z forem vzdělávání dospělých. Pro to,
aby mohli držet krok s mladší populací a být konkurenceschopní po celou dobu svého
produktivního života, je tedy naprosto nezbytné, aby nezanevřeli na vzdělávání ihned po
ukončení svého formálního vzdělávání, ale průběžně se účastnili nejrůznějších forem
dalšího vzdělávání, zvyšovali si svou kvalifikaci či se věnovali samostudiu. (Rabušicová
2008). Jednou z nejpodstatnějších schopností pro starší obyvatelstvo v dnešní době je
znalost nových technologií a poznatků. Stáří nemusí být nutně neaktivním obdobím, kdy
si člověk připadá zbytečný a odkázaný na pomoc druhých, zejména státu. Je potřeba aby
si populace uvědomila, že ani v předseniorském věku by neměla přestat věnovat
pozornost svému vzdělání, díky němuž se může rozvíjet a naplňovat tak koncept
aktivního stárnutí. (Tamtéž)
2. SPOLEČNOST VĚDĚNÍ
Pro lepší vtažení do problematiky a popis současné doby považuji za přínosné také
krátce pohovořit o společnosti vědění a principech jejího fungování.
Koncept celoživotního učení nabývá na významnosti z důvodu vyššího tempa
globalizace a technologického pokroku, měnící se povahy práce a pracovního trhu a
6
7. stárnutí populace. Zrychlují se společenské změny ve světě a tak, jak již bylo řečeno,
statické vzdělání přestává stačit. Tyto změny se týkají zejména pracovního života a to
vede ke změně požadavků na pracovní pozice. Zaměstnavatelé si postupně uvědomují,
že lidské zdroje jsou pro ně mnohem důležitější než přírodní či finanční, zejména
z důvodu jejich složitějšího nahrazení. Konkurenční výhoda podniku tak často tkví právě
v jejich zaměstnancích. Vytváří se tak společnost vědění (nyní se zavádí i pojem aktivní
společnost), která se v mnohém liší od industriální společnosti. Klíčové principy
fungování společnosti vědění (prezentovány na přednášce z andragogiky Miladou
Rabušicovou) jsou:
je postavena na know-how a znalostech více než na surovinovém základě
využívá moderních technologií
počítá s neustálou změnou a rozvojem
usiluje o udržitelný rozvoj. Ekonomický, sociální, environmentální…
oceňovány jsou znalosti, jelikož ty umožňují přístup k moci
z těchto principů vychází jasná potřeba neustálého vzdělávání
3. VYMEZENÍ POJMU A PRINCIPŮ CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ
Celoživotní učení představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání, jeho
organizačního principu, kdy všechny možnosti učení, ať už v tradičních vzdělávacích
institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně, jsou chápány jako jediný
propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a
zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými
cestami a kdykoli během života. (Palán 2006)
Hlavními znaky celoživotního učení je, že v různých formách trvá po celý život. Dochází
k němu i mimo formální systém a mělo by být určeno pro všechny, nikoliv jen pro
vyvolené. Všechny složky celoživotního učení jsou navzájem komplementární a každá je
vhodná pro rozvoj jiných dovedností a v jiné době života. Na jejich popis se zaměřím
níže.
Formální vzdělávací systém je jen jednou z částí celoživotního učení, tvoří však pro toto
pojetí nezbytné základy. Budoucí přístup k celoživotnímu učení totiž velmi záleží na naší
zkušenosti na primárním a sekundárním stupni. Musíme se tedy snažit, aby již žáci na
základních školách si vybudovali k učení pozitivní postoj, aby se naučili se učit a byli
motivováni k dalšímu vzdělávání. Následující počáteční odborné vzdělávání a příprava
by měla vybavit člověka novými dovednostmi vyžadovanými v ekonomice založené na
znalostech. (Rabušicová 2008)
7
8. 2.1. DĚLENÍ CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ
Celoživotní učení můžeme rozdělit do dvou základních etap, kterými jsou počáteční a
další vzdělávání. (Průvodce dalším vzděláváním 2010)
Počáteční učení zahrnuje:
základní vzdělávání
všeobecné vzdělávání na vyšší sekundární úrovni, slouží především jako příprava
na další studium nebo doplňuje odborné vzdělávání;
odborné vzdělávání na vyšší sekundární úrovni, jehož hlavním cílem je příprava
pro budoucí pracovní uplatnění a získání kvalifikace
terciální vzdělávání
Počáteční vzdělávání probíhá v mladém věku a obvykle končí vstupem na trh práce, tedy
se záměrem stát se ekonomicky aktivním občanem. (Průvodce dalším vzděláváním
2010)
Další vzdělávání zahrnuje:
odborné vzdělávání zaměřené na rozvoj širokého spektra kompetencí důležitých
pro uplatnění v pracovním životě;
profesní vzdělávání zaměřené na získávání či rozvoj kompetencí pro výkon
konkrétního povolání
občanské vzdělávání podporující aktivní účast ve společenském a politickém
životě
zájmové vzdělávání, umožňující seberealizaci ve volném čase.
V rámci dalšího vzdělávání může dojít i k rekvalifikaci jedince, s cílem doplnit si
chybějící vzdělání nebo získat jiné.
Další vzdělávání většinou probíhá po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce.
(Průvodce dalším vzděláváním 2010)
Celoživotní učení je v ideálním pojetí považováno za nepřetržitý proces, ve skutečnosti
nejde o neustálé studium nad knihami, ale spíše o kontinuální schopnost člověka učit se
novým věcem, zajímat se o dění kolem sebe, vyhledávat si informace, doplňovat si
znalosti nových technologií a trendů, nespokojit se jen s vědomostmi získanými ve škole.
Celoživotní učení dle Strategie celoživotního učení ČR (2007) zahrnuje:
Formální vzdělávání, které je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla
ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou
definovány a legislativně vymezeny. Zahrnuje na sebe navazující vzdělávací
8
9. stupně (základní, střední, vysokoškolské), jejichž absolvování je potvrzováno
certifikátem (vysvědčením, diplomem apod.). Je vhodné zejména pro rozvoj
abstraktního učení. Významné je zejména v období dětství a dospívání. (Strategie
celoživotního učení ČR 2007)
Neformální vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a
kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní
uplatnění. Kurzy neformálního vzdělávání mohou být poskytovány zpravidla
v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, neziskových
organizacích i ve školských zařízeních. Patří sem např. kurzy cizích jazyků,
počítačové kurzy, řidičské kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá
školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je
účast odborného lektora či učitele. Nevede k získání uceleného stupně vzdělání.
Nejlépe pomáhá rozvíjet psychomotorické funkce. Neformální vzdělávání probíhá
zejména v období dospělosti. (Strategie celoživotního učení ČR 2007)
Informální učení, které je chápáno jako proces získávání vědomostí, osvojování
si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci,
v rodině, ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá
možnost ověřit si nabyté znalosti (např. televizní jazykové kurzy). Na rozdíl od
formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, zpravidla
nesystematické a institucionálně nekoordinované. Dominantní pozici zaujímá
zejména v předškolním věku a poté se jeho význam opět vrací ve stáří.. Je
zaměřeno na afektivní funkce jako emoce, hodnoty, city, vztahy. (Strategie
celoživotního učení ČR 2007)
2.2. PŘÍSTUP STARŠÍCH OSOB KE VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH
Účast starších osob na dalším vzdělávání je v České republice ve srovnání se zeměmi
Evropské unie poměrně nízké. Jak ukazují údaje z výzkumu, který v roce 2003 provedl
Eurostat pod názvem Ad hoc module on lifelong learning, podíl osob ve věku 55–64 let
na jakékoliv vzdělávací aktivitě (týkající se formálního, neformálního vzdělávání či
informálního učení) dosáhl v ČR pouhých 20 %. Nejvyšší podíl účasti na dalších
vzdělávacích aktivitách byl zaznamenán v Rakousku (93 %), dále ve Slovinsku (78 %) a
v Dánsku (72 %). Nejméně naopak v Maďarsku (4 %), v Řecku (7 %) a ve Španělsku (14
%). Průměr ve 25 členských zemích EU byl 30 % . (Kailis, Pilos 2005)
Výsledky výzkumného týmu Rabušicové říkají, že účast v neformálním vzdělávání
dospělých má výrazný vliv již dosažená vzdělanostní úroveň. Z výzkumu jasně vyplynul
vztah mezi dosaženým vzděláním a participací na dalším vzdělávání. Čím vyšší je
dosažené vzdělání, tím vyšší je účast jedince na dalším vzdělávání. A účast na dalším
vzdělávání v minulosti výrazně podpořuje opětovnou účast na vzdělávání v budoucnosti.
I s přihlédnutím k tomu, že dosažené vzdělání není jediným faktorem ovlivňujícím účast
na vzdělávacích kurzech, z těchto výsledků můžeme odvodit logický rámec, že pokud
chceme, aby se občané po ukončení svého formálního vzdělávání účastnili i vzdělávání
dalšího a připravili se tak na aktivní stáří, musíme s nimi začít pracovat již mnohem
dříve, ještě v době kdy sedí ve svých školních lavicích a vést je k tomu, aby dosáhli co
nejvyššího formálního vzdělávání, které jak již bylo řečeno je předpokladem pro další
rozvoj a vzdělávání jedince. S čímž ovšem souvisí celý koncept vzdělávací politiky
9
10. v zemi, předpoklad umožnit většímu množství studentů studovat na vysokých školách,
více investic do vzdělávání apod. (Rabušicová 2008)
Je jasné, že jde o práci dlouhodobou a systematicky promyšlenou. Avšak současné
padesátníky již jen s těží vrátíme do školních lavic a poté je budeme podporovat v účasti
na dalším vzdělávání. Jako přínosný můžeme tedy hodnotit i další průzkum tohoto týmu,
který zjišťoval, jaké jsou bariéry účasti na vzdělávacích aktivitách dospělých. Jako hlavní
důvod neúčasti staršího obyvatelstva na vzdělávání se ukázal pocit, že pro ně již
vzdělávání nemá smysl. Tuhle možnost označilo 67% dotázaných. Druhou největší
bariérou byl nedostatek finančních prostředků, 51%. Třetí důvod, byl stejně jako první
psychický a šlo o obavy z nezvládnutí kurzu, tuto možnost označilo 48% dotázaných.
Jako hlavní bariéra, proč česká populace není se tak ukázala psychická bariéra. Toto
tvrzení podporují i výsledky českého sociálně vědního výzkumu, který poukazuje na to,
že čeští senioři nemají dostatek sebevědomí, v důchodu se stávají stále více pasivnější,
bez zájmů a aktivit. (Rabušicová 2008)
Mimo jiné z těchto výsledků můžeme vyvodit jednoznačnou potřebu změnit přístup a
nahlížení na lidi ve starším věku. Podporovat je v aktivním životě, vážit si jich jak
v osobní, tak pracovním sféře za jejich nabyté vědomosti a moudrost. Vždyť, jak již bylo
řečeno výše, česká populace neúprosně stárne, tyto problémy budou stále více aktuální a
my jsme povinni je začít aktivně řešit. Ku prospěchu budou snad i změny v zákonech.
Roku 2010 vzešla v platnost novela zákona, která umožňuje postupný odchod do
důchodu a souběh příjmů ze zaměstnání a starobního důchodu. Dalším praktickým
řešením může být motivace zaměstnavatelů tyto osoby najímat. Jednou z variant je
například příspěvek na zapracování, který je v Zákoně o zaměstnanosti definován jako
příspěvek, o který mohou firmy požádat v případě přijetí zaměstnance z ohrožené
skupiny uchazečů. Další z možností může být motivace zaměstnavatele v podobě
určitého snížení daní či sociálních odvodů za zaměstnance.
3. PROGRAMY ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍPRAVOU NA AKTIVNÍ STÁŘÍ
V České republice již byla vytvořena řada programů a dokumentů zabývajících se
přípravou či podporou aktivního stárnutí. Přehledné shrnutí těch nejvýznamnějších
podává následující kapitola.
NÁRODNÍ PROGRAM PŘÍPRAVY NA STÁRNUTÍ
Rada vlády pro seniory a stárnutí populace, která spadá pod Ministerstvo práce a
sociálních věcí, vytváří vždy na čtyřleté období Národní program přípravy na stárnutí.
Ten se zabývá přístupy a řešením aktuálních problému spojených se stárnutím
populace. V části nazvané Aktivní stárnutí jsou zahrnuta především opatření týkající se
podpory zaměstnanosti starších osob a tím snížení ekonomického zatížení produktivní
populace. V současnosti je v účinnosti program, který je vypracován na období 2008 –
2012.
Hlavními cíli jsou:
podpora investicí do vzdělání a zdraví, aby lidé i ve stáří zůstali aktivní a ochotní
setrvávat déle v zaměstnání;
10
11. zvýšení zaměstnanosti starších osob (v roce 2012 je žádoucí dosáhnout
zaměstnanosti 55 %);
zvýšení zaměstnanosti u znevýhodněných skupin pracujících (podpora
pracovníků s nižší kvalifikací a vzděláním, aby měli šanci na dlouhodobou a
kvalitní pracovní kariéru na trhu práce);
flexibilnější přechod mezi prací a důchodem;
zvýšení odchodu věku do důchodu musí být spojeno s dalšími změnami v sociální
a zdravotnické péči;
změna postoje k rizikové skupině starších osob a zákaz diskriminace této věkové
skupiny;
celoživotní přístup k práci a vzdělávání a rovný přístup ke zvyšování vzdělávání
v průběhu života;
využití modelu age managementu;
reforma důchodového systému pro zabezpečení mezigeneračně a sociálně
spravedlivou úroveň důchodu, je však potřeba dbát na přiměřenost důchodových
dávek
3.1. AGE MANAGEMENT
Myšlenka age managementu pochází u Finska a na jejím počátku stá výzkum Juhali
Ilmarinena a jeho kolegů, zabývající se otázkou, jak dlouho, jsou lidé schopni pracovat.
Na základě získaných poznatků se začala postupně vyvíjet koncepce age managementu.
Age management můžeme definovat, jako způsob řízení, který zohledňuje věk
zaměstnanců. V každém věku jsou lidé rozdílní, mají jiné zkušenosti, jiné uvažování i
rozdílné potřeby. Age management tohle vše respektuje a přistupuje ke každému
zaměstnanci individuálně, snaží se co nejlépe rozvíjet a využívat schopnosti a
zkušenosti, které jednotliví pracovníci mají. Z toho také plyne přirozený respekt starších
pracovníků.
3.2. REKVALIFIKACE
Dle Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti se Rekvalifikací rozumí získání nové
kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího
udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro
pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala.
Rekvalifikace je v dnešní době jednou z nejčastějších metod pro zvýšení možnosti
návratu do zaměstnání. Je prováděna Úřadem práce a zařízením, které získalo akreditaci
od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Možnosti rekvalifikace nejčastěji
využívají mladí lidé, kteří po ukončení formálního vzdělávání nemohou najít uplatnění.
Starší populace využívá této možnosti zejména z důvodu upadání jejich odvětví a
možnosti získat nové vzdělání, zkušeností a následně i zaměstnání v jiném oboru. Při
návratu do pracovního procesu po delší odmlce, nebo po celoživotní kariéře v jednom
zaměstnání, kdy nabyté zkušenosti jsou úzce zaměřeny jen na jednu oblast.
11
12. Graf 2.: Zájem o rekvalifikace podle věku
Pramen: Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika (2003) převzato upravené z Bakalářské práce
Veroniky Gombárové 2012
Graf nám opět potvrzuje upadající zájem občanů 50+ na dalším vzdělávání, jak již bylo
zmíněno výše. Je žádoucí, rozšířit rekvalifikaci i mezi tuto věkovou skupinu a podnítit
jejich zájem o vzdělávání.
3.4 INDIVIDUÁLNÍ AKČNÍ PLÁN
Individuální akční plán (IAP) je definován Zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
jako dokument, který slouží k lepší zaměstnatelnosti uchazečů o zaměstnání. Skládá se
z plánu a časového harmonogramu plnění jednotlivých úkolů při hledání zaměstnání.
Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje individuální akční plán jako: dlouhodobý
proces poradenství ke zprostředkování zaměstnání. Je stanoveno, že některým
skupinám uchazečů o zaměstnání, kteří jsou v evidenci úřadu práce, má být věnována
zvýšená pozornost. Je jim nabídnuta možnost společně vytvořit individuální akční plán a
rozšířit tak možnost svého uplatnění na trhu práce. Do těchto skupin patří např. lidé do
25 a nad 50 let věku, lidé se zdravotním postižením, těhotné ženy a matky do devátého
měsíce po porodu či osoby vedené v evidenci déle než 6 měsíců.
3.5 KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ
Hargašová (2009, s. 226), uvádí, že by mělo hrát klíčovou roli v podpoře pracovnímu
trhu a vzdělávacímu systému. Tento druh poradenství označuje za nadřazenou oblast
dříve známého studijně-profesního poradenství a slouží, jako opora konceptu
celoživotního učení. Občané, tak díky nabídnuté pomoci pomohou snáze identifikovat
své klíčové kompetence, kvalifikaci, zájmy a lépe se tak rozhodnout při volbě vzdělání,
zaměstnání, ohledně přípravy na zaměstnání nebo jeho změny. V dnešní době kariérové
poradenství nabízí kompletní služby v oblasti zprostředkování informací, zhodnocení
profilu klienta, posílení jeho kompetencí či stanovení doporučeních vyplývajících ze
zjištěných potřeb klienta
12
13. 4. VÝZNAMNÉ DOKUMENTY TÝKAJÍCÍ SE CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ
Myšlenka celoživotního učení není nová. Zastával ji již J. A. Komenský, který říkal, že
učení by mělo probíhat ve všech etapách lidského života. Ideálních obrysů však
koncepce začaly nabývat až v poválečné době, zvláště pak v období 60 - 70 let 20 století.
Právě v této době se politiky jednotlivých států, ale i významné nadnárodní organizace
jako Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo Organizace OSN pro
výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), později i Evropská unie (EU) začínají zabývat
hodnocením současného stavu vzdělávání, predikcí budoucího vývoje a snaží se
nacházet možné způsoby řešení. Za výsledek jejich práce tak můžeme považovat
nejrůznější dokumenty, nově vzniklé zákony a vyhlášky, strategie či záměry.
4.1. DOKUMENTY S CELOSVĚTOVOU ČI CELOEVROPSKOU PLATNOSTÍ
Zaměřím se nyní na koncept celoživotního učení v národním a nadnárodním měřítku. Na
organizace, které se celoživotním učením na této úrovni zabývají a na nejpodstatnější
dokumenty, které vytvořily. Celou dobu si můžeme rozdělit na dvě hlavní období tzv.
generace, kdy tyto dokumenty vznikaly. Pro každou generaci hraje dominantní roli jiná
organizace a jsou charakteristické trochu jiné úvahy o celoživotním učení. Jako podklady
pro tuto kapitolu jsem využila zejména samotné dokumenty, které jsou dostupné
z internetových stránek MŠMT a Národního vzdělávacího fondu a také přednášky Milady
Rabušicové z předmětu vzdělávací politika. Danou problematikou se také Rabušicová
zabývá v první kapitole své knihy Učíme se po celý život?
4.1.1. PRVNÍ GENERACE DOKUMENTŮ
Jedná se o období od 60. let. V této době již docházelo k prvním úvahám o celoživotním
učení. Angažovaly se zejména tři společnosti a to UNESCO, OECD a Světová banka.
Akcent byl kladen zejména na humanizační přínosy, demokratizaci společnosti a její
sociální a kulturní rozvoj. Zaměstnavatelé projevovali v té době jen nepatrný zájem o
vzdělávání dospělých jako o prostředek k udržování nebo zlepšování profesní
kvalifikace. Roku 1972 vzniká první významný dokument tzv. Faureho zpráva, která
říká, že celoživotní učení má vést k celistvému rozvoji člověka. Cílem je rozvíjet
rozumovou, etickou a emoční složku jedince a integraci jedince do společnosti. Považuje
se však ještě za velmi obecnou. Dalším významný dokument toho období je Delorsova
zpráva z roku 1996. Ta stanovuje čtyři pilíře, na kterých by jakékoliv učení mělo být
založeno. Tyto pilíře jsou:
učit se znát
učit se konat
učit se spolužití
učit se být
13
14. OECD
Dochází k posunu od humanitního pohledu k ekonomickému. Vzdělání má být systém
přinášející užitky a podporuje trh práce. Vzniká nová terminologie např. pojem rozvoj
lidských zdrojů.
SVĚTOVÁ BANKA
Nahlíží na učení jako celoživotní proces. V souvislosti s celoživotním učením se začíná
používat přirovnání „od kolébky do hrobu.“ Světová banka vydává výroční zprávu
s názvem World Development Report, kde jsou definovány čtyři základní dimenze, ve
kterých by země měly přejít ve znalostní ekonomiku. Z dokumentů Světové banky také
vyplývá další, skrytý užitek vzdělávání a učení. Posiluje sociální soudružnost, zmírňuje
kriminalitu, umožňuje lidem participovat na životě v rámci obce a napomáhá lepšímu
rozdělení příjmů mezi lidmi.
4.1.2. DRUHÁ GENERACE DOKUMENTŮ
Druhou generaci dokumentů můžeme zasadit do období od konce 80. let až po
současnost. Na celoživotní učení se začíná pohlížet jako na životní styl. I nadále zde
působí UNESCO, OECD a Světová banka avšak významnou roli začíná hrát EU.
Dokumenty, které vznikly v souvislosti s tzv. Lisabonským, Kodaňským a
Boloňským procesem
Právě Lisabonská strategie určila za cíl přeměnu Evropy ve vůdčí znalostí ekonomiku a
její rámec je určující pro tvorbu politiky a činnosti EU. Od Lisabonského procesu se
odvíjel Kodaňský proces, který je zaměřen na odborné vzdělávání a přípravu a také
Boloňský proces, který se týká rozvoje v oblasti terciálního vzdělávání. Dokumenty,
které vznikaly v souvislosti s těmito procesy považujeme dnes za velmi významné a
často výchozí pro jakékoliv další dokumenty týkající se celoživotního učení.
Nyní se konkrétně zaměříme na jednotlivé dokumenty vztahující se k celoživotnímu
učení.
Bílá kniha
Roku 1995 vydává Evropská komise Bílou knihu o vzdělávání a odborné přípravě:
Vyučování a učení- cesta k učící se společnosti (White Paper on Education and Training:
Teaching and Learning –Towards the Learning Society). Dokument vymezuje klíčovou
roli vzdělávání a učení pro rozvoj EU a jejich zemí. Následující rok 1996 byl Evropskou
komisí vyhlášen rokem celoživotního učení. Cíle bylo vzbudit povědomí a vyvolat
veřejnou debatu o celoživotním učení.
Na cestě k Evropě vědění
V roce 1997 byl vydán dokument Na cestě k Evropě vědění (Towards a Europe of
Knowledge), který konkrétněji specifikuje cíle a vize Bílé knihy. Stanovuje cíle v oblasti
vzdělávání a směřuje k vytyčení otevřeného evropského vzdělávacího prostoru.
14
15. Memorandum o celoživotním učení
V roce 2000 vychází další významný dokument EU a to Memorandum o celoživotním
učení (A Memorandum on Lifelong Learning) a v návaznosti na to pak v roce 2001
dokument „Učiňme realitou Evropu celoživotního učení“ (Making a European Area of
Lifelong Learning a Reality). Tyto dokumenty zdůrazňují dva základní úkoly
celoživotního učení: podporovat aktivní občanství a podporovat zaměstnatelnost. Dále
vymezuje tři základní kategorie učení: formální, neformální a informální. Z těchto
dokumentů vyplývá šest klíčových myšlenek, které jsou formulovány následovně:
• nové základní dovednosti pro všechny
cílem je „zaručit všeobecný a neustálý přístup k učení pro získávání a obnovování
dovedností potřebných pro trvalou účast ve společnosti znalostí“;
• více investic do lidských zdrojů
cílem je „znatelně zvýšit míru investování do lidských zdrojů a vyjádřit tak
prioritu nejvýznamnějšího bohatství Evropy– jejích lidí“;
• inovace vyučování a učení
cílem je „vyvinout účinné metody vyučování a učení pro celoživotní učení a pro
učení v celé šíři života“;
• oceňování učení
cílem je „významně zlepšit způsoby pojímání a hodnocení účasti na učení a jeho
výsledků, zejména u neformálního a informálního učení“;
• přehodnocení poradenství
cílem je „zajistit, aby se každý mohl snadno dostat ke kvalitním informacím a
radám týkajícím se vzdělávacích možností, a to v průběhu celého svého života a v
celé Evropě“;
• přiblížení učení domovu
cílem je „poskytovat příležitosti k celoživotnímu učení co nejblíže k učícím se
osobám, v jejich obcích, a využívat přitom metod založených na informačních a
komunikačních technologiích“.
Učinit v evropském prostoru celoživotní učení realitou
Na Memorandum dále navazuje dokument Učinit v evropském prostoru celoživotní
učení realitou (Making a European Area of Lifelong Learning a Reality) z roku2001. Šest
priorit vytyčených v tomto dokumentu navazuje na šest klíčových myšlenek
z Memoranda o celoživotním učení.
Priority jsou:
• hledat možnosti uznávání diplomů a certifikátů z jiných institucí formálního
sektoru a také uznávat výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení;
• rozvíjet informační a poradenskou podporu;
• zvyšovat časové a finanční investice do vzdělávání;
15
16. • podporovat komunity, města, regiony i podniky v tom, aby se staly místy, kde se
lidé učí;
• rozvíjet základní dovednosti pro všechny občany po celý život;
• podporovat inovativní pedagogické postupy akcentující rozvoj kompetencí,
nejen pouze získávání vědomostí (včetně nové role učitelů).
Akční program podpory celoživotního učení na období 2007–2013
Posledním z evropských dokumentů, který bych zde chtěla zmínit je akční program
podpory celoživotního učení na období 2007–2013. Obecný cíl akčního programu
celoživotního učení byl formulován takto: „… přispívat prostřednictvím celoživotního
učení k rozvoji Společenství jako vyspělé znalostní společnosti s udržitelným
hospodářským rozvojem, s větším počtem a vyšší kvalitou pracovních míst a s větší
sociální soudržností při zajištění dobré ochrany životního prostředí pro budoucí
generace. Program se zejména zaměřuje na podporu výměny, spolupráce a mobility
mezi vzdělávacími systémy a systémy odborné přípravy v rámci Společenství tak, aby se
staly zárukou světové kvality“ (Strategie celoživotního učení ČR 2007)
4.2. DOKUMENTY VYDANÉ ČESKOU REPUBLIKOU
Česká republika se ve svých dokumentech snaží zohlednit jak celoevropský vývoj a
tendence EU, tak přihlíží k vlastní situaci místním specifikám. Pro účely této práce se
zaměřím pouze na dokumenty, které se celé a výlučně zabývají vzděláváním. Tudíž se
nebudu dále zabývat tzv. podtextovými dokumenty, které i když se z části celoživotním
učením zabývají, nejsou mu primárně věnovány.
Zelená kniha
Jde o analyticko-srovnávací materiál, zabývající se konceptem celoživotního učení v řadě
rozvinutých zemích Evropy. Realizace celoživotního učení je vytyčena jako jeden z pěti
základních směrů nové vize rozvoje vzdělávání v České republice. Dále se dokument
zaměřuje na možné strategie navrhovaného vývoje.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha
Vzdělávání dospělých je zde věnována jedna ze čtyř kapitol. Autoři zde poukazují na fakt,
že vzdělávání dospělých u nás oproti jiným rozvinutým zemím Evropy poměrně
zaostává. Poukazují také na chybějící právní rámec, nedostatečnou motivaci a další
konkrétní problémy související se vzděláváním dospělých. Jako východisko se
doporučují zaměřit zejména na tři následující oblasti:
Vypracovat jasný právní rámec pro vzdělávání dospělých
vypracovat a zavést soustavu finančních a nefinančních pobídek;
založit mechanismy systémového rozvoje vzdělávání dospělých
16
17. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR
(schválený vládou v roce 2002 a aktualizovaný v roce 2005 a 2007)
Tyto dokumenty přináší zásadní změnu v chápání celoživotního učení. Nepopisují
celoživotní učení jen jako nástavbu po tradičním počátečním vzdělávání, ale chápou jej
jako jeden celek, kdy jednotlivé stupně vzdělání na sebe navzájem navazují, různě se
doplňují a člověk si z nich může volit kdykoliv v průběhu života. Dokument z roku 2007
se zaměřoval zejména na vytyčení strategických směrů podpory celoživotního učení:
Za tyto cíle byly vytyčeny:
• rovnost příležitostí;
• kurikulární reforma – nástroj k modernizaci vzdělávání s důrazem na rozvoj
klíčových kompetencí;
• podpora cizích jazyků, informačních a komunikačních technologií;
• tvorba a zavádění systémů kvality, metod hodnocení a vlastního hodnocení
škol a školských zařízení;
• zvyšování profesionality a zlepšování pracovních podmínek pedagogických
pracovníků;
• podpora dalšího vzdělávání.
Stále aktuálním dokumentem je v současné chvíli i Strategie celoživotního učení vydaná
roku 2007 MŠMT ČR. Strategie je určena na roky 2007-2013 a jako hlavní strategické
priority pro léta 2007-2013 formuluje:
• uznávání, prostupnost (vytvořit otevřený prostor pro celoživotní učení včetně
uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení);
• rovný přístup (podporovat dostupnost a rovnost šancí v přístupu ke
vzdělávacím příležitostem během celého životního cyklu);
• funkční gramotnost (rozvíjet funkční gramotnost a další klíčové kompetence
včetně schopnosti učit se v průběhu celého života);
• sociální partnerství (spoluprací se sociálními partnery podporovat soulad
nabídky vzdělávacích příležitostí s potřebami ekonomického, environmentálního
a sociálního rozvoje);
• stimulace poptávky (stimulovat poptávku po vzdělávání u všech skupin
populace v průběhu celého života);
• kvalita (podporovat zajišťování kvalitní nabídky vzdělávacích příležitostí);
• poradenství (rozvíjet informační a poradenské služby)
17
18. Důraz je klade jak na ekonomický, environmentální i sociální aspekt, na podporu
osobního rozvoje, sociální soudržnosti a aktivního občanství, zaměstnatelnosti
18
19. ZÁVĚR
Populace na celém světě nezadržitelně stárne a již brzy se v praxi objeví důsledky
tohoto jevu. Postupné ubývání osob na trhu práce vyvolává potřebu změny penzijního i
zdravotního systému a nejspíše povede i ke zvýšení ekonomického zatížení pracujícího
obyvatelstva. Je tedy již nyní potřeba zamyslet se nad řešením této situace. Jako jednou
z možností se jeví podpora zvýšení zaměstnanosti starších osob a podpůrným prvkem
jejich zaměstnatelnosti může být právě aplikace principů celoživotního učení. Klíčovou
úlohu bude hrát ve stárnoucích společnostech vzdělání. Bude to totiž prvek, s jehož
pomocí bude možné celkově aktivizovat starší populaci, která tak bude schopna lépe
držet krok s dynamickým vývojem společnosti vědění založené na znalostní ekonomice.
Také změna ve vnímání starých lidí jako senilních, staromódních a rigidních a
uvědomění si a uznání jejich celoživotní zkušenosti a moudra, loajality nebo přirozené
autority. Naše společnost se nicméně ve svém vzdělávacím úsilí stále koncentruje
převážně na problematiku formálního vzdělávání – toto vzdělávání je zaměřeno
především na mladou populaci a je orientováno na profesní přípravu. Na populaci ve
středním a starším věku se zatím reálnými vzdělávacími aktivitami příliš neorientuje.
Cílem práce bylo zhodnotit současný stav stárnutí populace a určit predikci dalšího
vývoje. Na základě zjištěných výsledků jsem se zaměřila na koncept celoživotního učení,
jakožto možný způsob řešení budoucí situace. Po vymezení pojmu celoživotního učení,
jsem se v práci dále zaměřila na již vytvořené programy a dokumenty zabývající se
přípravou či podporou aktivního stárnutí v ČR a pro širší vymezení problematiky jsem
uvedla i výčet nejpodstatnějších dokumentů týkajících se celoživotního učení.
Ačkoliv vyhlídky nejsou naprosto optimistické, pozitivně můžeme hodnotit to, že další
generace bude již třeba zcela odlišná. Současní padesátníci a šedesátníci, prožili většinu
svého života v minulém režimu, kdy byl starý věk považován za dobu zaslouženého
odpočinku. Tento pasivní přístup ke stáří, je však dnes již nahrazován konceptem
aktivního stáří a celoživotního učení. Je potřeba nejen rozšiřovat kompetence a znalosti,
ale také odporovat aktivity umožňující seniorům aktivně trávit jejich dny, vzbudit zájem
stále poznávat nové věci, vyhledávat si podnětné informace a podnítit tak účast na dění
kolem nich. To jaký jak se podaří naplňovat koncept celoživotního učení a jaký přístup
zaujme současná generace mladých lidí, však ukáže až čas.
19
20. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ:
1. HARGAŠOVÁ, S. Skupinové poradenství. Praha: Grada, 2009. 261 s. ISBN:978-
80-247-2642-7.
2. PALÁN, Z. Celoživotní učení. In KALOUS, J., VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací
politiky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 25-38. ISBN 80-246-1262-3.
3. RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC L. (eds.). Učíme se po celý život?: O vzdělávání dospělých v
České republice. Brno: Masarykova Univerzita, 2008, 338 s. ISBN 978-80-210-5859-0.
ELEKTRONICKÉ ZDROJE:
4. Individuální akční plán. [online]. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z
<http://www.mpsv.cz/cs/7327>
5. KAILIS, E., PILOS, S. Lifelong Learning in Europe. Statistics in focus. Population
and Social Conditions, 8, Eurostat, 2005. Dostupné z: http://epp.eurostat.cec.
eu.int/cache/ITY_OFFPUB/KS-NK-05-008/EN/KS-NK-05-008-EN.PDF
6. Národní program přípravy na stárnutí 2008-2012. [online]. [cit. 30. 12. 2012].
Dostupné z < WWW http://www.mpsv.cz/cs/5045>
7. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha: Tauris,
2001. 90 s. ISBN 80-211-0372-8. [online]. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z WWW: <
http://www.msmt.cz/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-
republice-bila-kniha-2001>
8. Memorandum o celoživotním učení. [on-line].Evropská komise, 2000. [cit. 30. 12.
2012]. Dostupné z: < http://old.nvf.cz/archiv/memorandum/obsah.htm#pozn1>
9. Průvodce dalším vzděláváním. Praha: MŠMT, 2010. 23 s. [online]. [cit. 24. 2. 2012]
Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/pruvodce-dalsim-vzdelavanim>
10. Statistický portrét stárnoucího obyvatelstva. 2003. Tisková zpráva. Český statistický
úřad, 2003. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z:
20
21. <http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz0312
22>
11. Strategie celoživotního učení. Praha: MŠMT, 2007. 80 s. ISBN 978-80-254-2218-2.
[online]. [cit. 30. 12. 2012] Dostupné z WWW:
<http://msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf>
12. Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007–2013. [on-line]. [cit. 31. 12. 2012].
Dostupné z: < www.msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf >
13. Zpravodaj: Odborné vzdělávání v zahraničí [online]. Národní ústav odborného
vzdělávání, 2003 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z:
<http://www.nuv.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2003/Zp0305a.pdf>
DIPLOMOVÁ PRÁCE
14. GOMBÁROVÁ, Veronika. Podpora zaměstnávání starších osob. Brno, 2012. Dostupné
z:
http://is.muni.cz/th/251700/esf_b?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DV
eronika%20Gomb%C3%A1rov%C3%A1%26start%3D1. Bakalářská práce. Masarykova
unicerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Zdeněk Rosenberg.
ZÁKONNÉ NORMY
16. Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o
zaměstnání a zájemců o zaměstnání
17. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
21
22. ODŮVODNĚNÝ VOLBY TIŠTĚNÝCH ZDROJŮ:
Jelikož jde o tištěné odborné zdroje, všechny jsou redigované a recenzované.
Knihy jsou napsány významnými autoritami ve svém oboru.
Jsou vydány renomovanými vydavatelstvími.
Jde o stále aktuální, nezastaralé materiály vydané roku 2009, 2006 a 2008.
Kniha Vybrané problémy vzdělávací politiky a kniha Učíme se po celý život, byly
stanoveny jako povinná četba mého oboru, z čehož lze odvodit širokou akceptaci těchto
děl mezi odborníky.
ODŮVODNĚNÝ VOLBY ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ:
Dokumenty jsou dostupné z oficiálních stránek: MŠMT, MPST, ČSÚ, EUROSTATU,
Národního ústavu odborného vzdělávání a Národního vzdělávacího fondu. Jde o velmi
důvěryhodné zdroje zodpovídající za kvalitu publikovaných informací.
Autorem jsou buď přímo odborní pracovníci daných ústavů, popř. tyto organizace jen
zprostředkovávají dané dokumenty širší veřejnosti ČR a autory jsou Komise Evropské
unie, výzkumné týmy Eurostatu apod. Což opět svědčí o jejich důvěryhodnosti.
Předpokládám, že všichni autoři podílející se na tvorbě takto významných dokumentů
jsou hluboce erudovaní ve svém oboru.
Jde o primární data, vzniklá za daným účelem. Tudíž předpokládáme jejich pravdivost.
Nemohlo také dojít ke zkreslení např. nesprávnou interpretací.
Dokumenty jsou nezaujaté, nepodporující žádné komerční nebo osobní zájmy.
Odkazy jsou funkční a data co nejvíce aktuální.
ODŮVODNĚNÍ VOLBY DIPLOMOVÉ PRÁCE:
Z dané práce jsem čerpala jen okrajově, spíše mi pomohla pro lepší orientaci v tématu.
Přesto ji považuji za relevantní zdroj informací. Je aktuální, z roku 2012. Oponentem
byla doc. PhDr. Bohumíra Lazarová, Ph.D. z (ÚPV FF MU), která práce hodnotila velmi
kladně a autorka ji také úspěšně obhájila.
22